A. Huxley:"Až lidé jednou zjistí pravdu, zešílí z ní..." - to není nutné, ale čistit se a zvyšovat vibrace a lásku ano. Začněte s vědomým tvořením své reality, nejlépe HNED!

Co je po smrti?

8. července 2010 v 18:20 | Sdělení Petru Chobotovi |  Objevte REALITU

Je pro nás dost těžko stravitelné poznání, že vůbec neexistujeme. Můžeš nám tuto věc lépe objasnit? Jsme přece duše a po smrti trváme dál, není to snad tak?

Ale jistě, že to tak může být. Jste Základní Síla a můžete ze sebe udělat cokoliv - duše, lidi... Tváří v tvář Absolutnu, tomu Absolutnu Vědomí, jímž doopravdy jste, je ale uvažování o tom, zda budete po smrti existovat dál nebo zmizíte naprosto směšné. Neexistovali jste už před smrtí - tak co můžete čekat po ní?

Je tedy smrt definitivní konec?

Konec NEEXISTUJE.  Stejně jako neexistuje ZAČÁTEK "toho Všeho"...    Ano, po takzvané smrti budete existovat dál. Po smrti zmizíte. Obojí je pravdou. A obojí je zcela bezvýznamné ve srovnání s Pravdou o tomto Bytí, jímž JSTE.

Jak můžeme současně existovat i neexistovat?

Zeptám se vás: Jak může po smrti doopravdy "zmizet" to, co tady ani před smrtí nebylo? Nemůže to zmizet právě z TOHO důvodu! "Vy" nebo "já" je trik Mysli. Tato Mysl přetrvává NAVŽDY. Může být chycena v iluzi času nebo jáství, ale je to stále tatáž Mysl. Je zde prostě JEN Mysl - a ta může svůj trik prohlédnout - a nebo ho pro sebe, v sobě udržovat.

Je to velmi těžké pochopit...

Pokud chcete pochopit to, co zde skutečně je, musíte pochopit zdroj představy o individuální existenci a čase. Pokud budete opravdu poctiví v takzvaném hledání sebe sama - skutečně brzy zmizíte! Ano, zmizíte a zůstane zde "jen" Skutečnost sama!

Jak to máme udělat?

Návod nebude nikdy složitý, ale jeho realizace může být složitá - úměrně síle vašich falešných představ o tom, co jste. Stačí se v podstatě "jen" hluboce soustředit na onen Totální Život ve vás, ve vašem Nitru - a je HOTOVO!

To vážně stačí?

Ano. Zcela. Jste-li toho teď schopni, soustřeďte se na ten totální Život, který neustále - a nezměněný - žije ve vašem vlastním Epicentru. Ale pozor - nesmíte se přitom bát přijít o JAKÉKOLIV svoje iluze! Nesmíte se přitom bát nechat rozplynout i iluzi svého konkrétního já.

Nechtěl bych přijít o své já.

Skutečné já není nikdy jenom tvé.

Jak tomu rozumět?

Pravé JÁ není nikdy pouhým já někoho. Skutečné JÁ není vlastní ani cizí. Ono jenom JE, pod všemi maskami, pod miliardami masek žhne jako jediné Slunce nevyjádřitelných rozměrů...
Není rozdílu mezi vaším nejskutečnějším JÁ a Epicentrem Bytí.
Vy JSTE Bytí. Nikdo a nic vás nenutí k tomu, abyste se zcela probudili z této velkolepé hry. Ptejte se samozřejmě neustále sebe sama, ČÍM si přejete být. Můžete být čímkoliv…přičemž ovšem stejně neustále zůstanete základním Bytím. Navždy budete prožívat tento dokonalý paradox.

Tedy nemusíme se stát rovnou Absolutnem?

Vy jím jste. Jste samo Absolutní bytí. A můžete sebe sama "využít" jako Bytí - zcela ABSOLUTNĚ. To znamená, že budete naprosto vědomě - v plném rozsahu - přesně tím, čím jste. Budete Absolutní Svoboda svého sebe prožívání. Ale mezi lidským stavem vědomí a Absolutnem se klene jako obrovská duha celá nekonečná škála "přechodových" stavů. Můžete svobodně ochutnat a vychutnat jakýkoliv z nich...

Některé duchovní systémy nám radí, abychom šli rovnou k cíli, k Absolutnu. Je to tak správně? Nemáme se ohlížet nalevo ani napravo a jít k Cíli?

Nic není správně ani špatně. Všichni jdeme přímo k Absolutnu, ať už právě hrajeme karty v hospodě, prostituujeme se, vraždíme nebo jsme pohrouženi v meditaci. KDO se odváží rozeznat, kdo jde k Cíli rychleji nebo přímější cestou? Ti, kteří se na Zemi považují za nejrychlejší chodce směrem k Absolutnu, se nejčastěji pohybují ze všech nejpomaleji. Pokud si náhle uvědomíte, že VŠICHNI, kdo JSOU, doopravdy jsou Bůh v akci - i ty nejmenší náznaky "privilegovanosti" ve vás se rázem rozplynou. Pokud se nerozhlížíte ani nalevo ani napravo, nejspíš vás na cestě k Cíli srazí auto.

Co tedy máme dělat?

Milujte se navzájem. To je základ vaší cesty k Absolutnu. Musíte v sobě navzájem spatřit Boha. Jinak jste ztraceni, doslova - jako bloudící děti v temném lese, které pláčou strachy. Ztotožnit se vědomě s TÍM, čím jste, vám ze všeho nejvíc brání vaše takzvané "starosti". Bože, nedokážete si ani představit, jak jsou malicherné!
Nebojte se přestat v sobě živit své "starosti". Přežijete i bez nich, věřte. Především pak opusťte starosti o sebe samé… Nestrachujte se o osud iluzí! Vaše skafandry, jimž říkáte bombasticky "naše těla", jsou jen útržky snu, jen shluky vodní páry... Nějakou dobu existují - a pak se zcela vypaří. Čeho se stále bojíte? Bolesti? Vaše Nitro je Ryzí Blaho, které zůstává nedotčené čímkoliv, co se "děje" nebo může "dít". Proto se nemáte čeho bát. Není možné vás zničit, protože nelze zničit samo Bytí...
Nemáte se vůbec čeho bát.

Ano, ale naše Nitro je neosobní síla, jestli tomu rozumíme dobře. Ale co utrpení našich individuálních já?

Zkoumejte mentální situaci, která ve vás - v Neomezeném Bytí - vykouzlila onu přesvědčivou iluzi "vaší přítomnosti". Zkoumejte zdroje, z nichž tato mentální situace čerpá svoji sílu. Mysl, která OPRAVDU touží po sebe osvobození, vždy vychází z toho, že žádné "já" zde objektivně není. Ale to neznamená, že vás kdokoli nutí se vašich "já" vzdát... Ovšem čím víc se vaše "já" překrývá či identifikuje s Absolutnem, neboli Základní Silou, tím méně doopravdy trpí, jak tomu vy říkáte.

Trpí i bytosti ve velmi vyvinutých světech?

Bytost je vždy částečně omezené Vědomí a pocit tohoto omezení je tím, co ve vašem světě vypadá jako různé formy utrpení. Dokonalé bytosti trpí zcela jiným, pro vás neznámým způsobem, který byste ve svém současném stavu považovali za prožívání pro vás nevyjádřitelných rozkoší a nebeského, vaší řečí nepopsatelného blaha. Pro NĚ je to ovšem JEN STAV, ve kterém zrovna JSOU. Je zde touha BDÍT, ABSOLUTNĚ BDÍT - a pak to ostatní. To ostatní je nekonečná hra na schovávanou před sebou samým - před Absolutnem, před neomezeným, Absolutním stavem Vědomí.

Jsou učení, která nám tvrdí, že k tomu, abychom se probudili, musíme nastřádat dobrou karmu. Je to tak?

Karma je jen představa. Pokud překonáte představy své mysli, osvobodíte se. Jedině tak. Ti, kteří věděli, vám sdělovali už před tisíciletími, že takzvanou karmu lze "spálit" během okamžiku. "Spálení" je pochopení sebe sama. Pokud mysl pochopí, že je připoutána k nějakým svým představám o sobě, má šanci se začít osvobozovat. Jinak ne.
Musíte se v prvé řadě především osvobodit od veškeré své nevědomé připoutanosti k představám své mysli. Představy - představy o vás samých - to je vaše jediná "karma"...

Jak tomu rozumět?

Jen představy ve vaší mysli z vás - Absolutna - dělají naoko "bytosti", neboli oddělené tvory. Vpravdě neexistují vůbec žádné jiné "překážky", kromě představ!

Je i podoba našeho těla dána našimi představami?

Samozřejmě. V každém dalším okamžiku si skládáte CELÉHO sebe sama dohromady JEN z utkvělých představ ve vaší vlastní mysli. Skládáte si sebe sama do podoby stejně nebo velmi podobně omezeného tvora, jako byl ten, kterého jste podle jejich šablony složili v předchozím - a předchozím - okamžiku… Vracíte se tedy znova a znova ke stejným modelům existence, které jsou ovšem čistě mentální. Domníváte se, že jste těmto modelům nějak "zavázáni". Ale nejste. Jsou to jen určité modely, jimž se přizpůsobuje vaše fyzikální a biologická realita. Jen proto - pouze z vaší vůle - také trvá vaše takzvané utrpení.

Tento proces je ale nevědomý, že?

Zatím ano, je především takzvaně nevědomý. Ale přesto je to aktivita vaší mysli, která vám vytváří váš život a vaše tělo.

Můžeme se od utrpení doopravdy osvobodit?

Úplně osvobozeni budete teprve tehdy, až se zcela zbavíte omezeného "sebe sama". Tedy až v sobě - v neomezené Mysli - necháte zcela rozplynout iluzi jakékoliv "osobní identity". Až úplně pochopíte, že vaše pravá identita je Planoucí Oceán Bytí. Až se zažijete jako TO, které přímo a bez oklik směruje svoji pozornost na SEBE a ve všem TOTÁLNĚ rozpoznává sebe sama... Ale škála, která od člověka vede k tomuto stupni, je nesmírně široká... Přílišná identifikace s jakoukoliv iluzí přináší vždy to, čemu vy říkáte bolest. A vaše "individualita" jednoznačně JE iluze. Jste příliš připoutáni k sobě samým. Stále chcete být "spaseni". Ale PROČ? Až poznáte kosmickou pomíjivost každého "sebe", zcela přestanete pro sebe cokoli chtít - spásu, blaženost... A PAK budete spaseni!

Všechno si pouze živě - a někdy opravdu VELMI živě - PŘEDSTAVUJEME. Představujeme si takzvaná svá narození, své smrti, své životy…
Ve skutečnosti zde není Země ani jiné planety, protože sám prostor a čas jsou iluzí - pouhou konstrukcí, výstřední mentální architekturou uvnitř Vědomí.
Celý vesmír je uhrančivě krásný - sen. Je to sen Mysli.
Pochopte, prosím, skutečně zde není naprosto nic hmotného, ani tělesného. Jediné, co zde - zde V NÁS - je, jsou plastické, barevné sny na pokračování, sny o tělesnu.
Jsme jakoby individualizovaná MYSL, zabývající se složitou imaginací.
Uvažujeme o tělesnu, o procházkách po povrchu planet, které si vymýšlíme pod svými chodidly. Uvažujeme o možnosti chůze krajinou nebo o létání z jednoho světa do druhého. Ve Skutečnosti ZDE - v tomto strašlivě prázdném teď, v tomto bodě, kterým Vše je, vůbec není KAM jít. Ale pokud přesto chceš "někam" jít, musíš si své někam, své někde vymyslet - musíš ho zkonstruovat V SOBĚ.
Všechny naše velké výpravy, všechno naše směřování někam - dějinné, evoluční nebo prostorové - je v zásadě jen zvláštní procházení se bodem.
Když zakotvíme svoji pozornost v nejvyšších centrech, chápeme velmi dobře, že je zde JEN zasněné chození Boha Bodem sem a tam. Ano, když žijeme skrze spodní centra, tak je velmi těžké to přijmout a vůbec pochopit. Je obtížné chápat to, i když je to prosté. Ale právě TOHLE je Skutečnost. Máme si ji věčně zastírat? Je to náš strach, který nám brání rozbalit si sebe sama, vidět své Jádro.
Je to ta základní otázka: zastírat nebo rozhalit? Naše pohádky o skutečnosti, iluze, jimž říkáme vesmír nebo nebe, peklo, časoprostor - jakkoliv - jsou jen dočasným dobrodružstvím Mysli.
Mysl se příjemně baví konstrukcemi typu "dříve a nyní", "uvnitř a venku". Tyto fikce Mysl příjemně vzrušují, ale zároveň ji samozřejmě neustále rafinovaně odvádějí od Pravdy o ní samé, od její Podstaty.
Poslyšte, v Jádru tady není nikdo a nic…
Zdá se nám, že tu jsme a že jsou zde události a jsoucna, ale to jenom Paní Prázdnota si tu chodí poněkud hlučně sama v sobě, prochází se sebou samou. A "my" se panicky bojíme se to dozvědět, lépe řečeno vzpomenout si na to. Doopravdy se chvějeme vzteky a naše tvář je zkroucená hrůzou, když jsme donuceni stanout tváří tvář skutečnému Sebe - poznání, protože divadlo končí, končí děsivá, ale příjemná hra.
Prcháme před poznáním toho, co je to to "já", jaká je jeho Přirozenost. V Duchu víme, že jsme "jen" sama Prázdnota, co se úporně celé věky snaží na své beztvaré tváři vykouzlit genetickými a kvantovými líčidly NĚČÍ podobu. Ty "věky" jsou simulovány opět dalšími líčidly pod těmito líčidly. Je zde jen TEĎ.







 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama