A. Huxley:"Až lidé jednou zjistí pravdu, zešílí z ní..." - to není nutné, ale čistit se a zvyšovat vibrace a lásku ano. Začněte s vědomým tvořením své reality, nejlépe HNED!

Co nás čeká a jaký je smysl

8. července 2010 v 14:37 | Sdělení Petru Chobotovi |  Objevte REALITU

Čeká vás mentální převrat v chápání povahy světa. Předešlý svět se dnes ve vašem vědomí rozpadá. Můžete tomu říkat zánik paradigmatu, nebo "apokalypsa". Ona to JE ta apokalypsa, na kterou jste tak dlouho a doslova netrpělivě čekali! Apokalypsa neznamená nic jiného, než prozření, odhalení. A to kupodivu i v samotném překladu tohoto slova! Je úžasné, kam až sahá to prastaré spiknutí Mysli proti ní samé, že?


Čekají nás v budoucnu nějaké významné změny?

Nejvýznamnější evoluční změna je pro vás možnost vědomě opouštět hmotné tělo - a zároveň ho dál používat k životu na Zemi. To je doopravdy vývojově vyšším stupněm vaší pozemské zkušenosti. Dnes je na Zemi vědomá exteriorizace ještě vzácný jev. Ale to se změní. Stane se pro vás jednou něčím zcela přirozeným asi jako dnes jízda autem. Čím méně se budeme něčemu takovému jako je exteriorizace divit, tím lépe pro vás.

Znáte odpovědi na každou naši otázku? Znáte smysl bytí?

Netvrdíme, že se Bytí skrze nás spatřilo ve své úplnosti. Je vůbec možné, aby se Bytí uvidělo skrz jakoukoliv bytost CELÉ nebo takové, jaké "doopravdy" je? Nicméně neomylně cítíme, že nám toto Bytí, toto jediné Vědomí - poskytlo prostředky, které jsou využitelné pro spuštění transformace lidského druhu v cosi JINÉHO.
Smysl Bytí je v Bytí samém, patrně. Bytí je něco, co je širší než "smysl". A v tom je ta "potíž"... Ale každá životní forma definuje Bytí po svém, skrze sebe, skrze prizma své vlastní odlišné existence.
Komunikujeme s vámi a odpovídáme na vaše otázky, protože je naším úkolem a přáním vás změnit.

Proč nás vlastně chcete změnit?

Proč? Dobrá otázka. Je nám jasné, že "lidé" jsou jednoduše Mysl, která k sobě zaujímá určitý postoj. Změní-li se tento postoj, změní se "lidé" v něco naprosto jiného. Každý  musí k této transformaci samozřejmě přispět, ale ona přijde - tak jako tak. Víte, vy jste součástí veliké rodiny světů. Jste jedna z odnoží Života, který my chápeme jako své vlastní Jádro. Inteligence, která vás vytvořila, je nám tak blízká, jako by to byl náš vlastní mozek.

Co znamená, že dnes opouštíme Zemi?

Tendence opustit Zemi se ve vás zesiluje den za dnem. Dříve zesilovala život za životem. Dnes zesiluje v některých z vás skutečně den za dnem. Konečně - i takzvané lidské životy jsou pro vás jen dny…
Připravujete se na odpojení od této planety a na změnu kursu na své velké plavbě bytím. Všechna vaše setkání s bytostmi odjinud jsou pouze částí velkého Procesu Odpojování.
Vaše kontakty s bytostmi odjinud jsou pouhou ilustrací vašeho rozpomínání se na to, že odjinud jste především VY! Až si vzpomenete úplně, nebudou už žádní ONI. "Oni" budete také VY. Brzy už nebudou "lidé" a "mimozemšťané". Na obloze se rozzáří OPĚT jediné MY.
Vy - původní obyvatelé nepopsatelné Reality Věčnosti - se už brzy vrátíte domů - mezi ty biliony bilionů bytostí, které si uvědomují, ČÍM jsou a CO je Skutečnost.

V budoucnu tedy opustíme Zemi?

Jistě. Nejdůležitějším aspektem vaší budoucnosti je ale to, že hranice mezi vnějškem a nitrem bude setřena.

Co to znamená?

Ve stavu probuzení přestane být vesmír vnějškem. Náhle zjišťujeme, že existuje v NÁS a my jsme zajedno s Podstatou.

Jaký je smysl našeho života?

Naučit se ušlechtileji pohybovat se Bytím - TO je opravdový cíl nás všech. Pohybovat se Bytím a pohybovat Bytím - právě TO se my, bytosti, učíme. Naučit se Bytí používat vědomě a také vrcholně inteligentním, Absolutně Citlivým způsobem - TO je něco, co máme zvládnout. Existovat tak, abychom nikoho a nic nikdy nemohli zranit - TO je cíl.
Nevědomá bytost se bytím pohybuje jakoby "neurvale". Čím méně jsou bytosti vědomé, tím bolestivějším způsobem existují - pro sebe i pro jiné.
Jedinému Životu, který ve své nevědomosti chápou jako "okolí" nebo jako  "jiné tvory", ubližijí spící už jen tím, že existují jako to, co ze sebe udělali. Lidé už dlouho zabíjejí a týrají "zvířata", "rostliny", zraňují planetu, po níž se tak slepě hemží - a samozřejmě způsobují nevyjádřitelná muka sobě samým - a sobě navzájem. A PŘEDEVŠÍM proto je nutné člověka překonat!
Být současný člověk je z kosmického pohledu zločin. Učíme se tomu nejvyššímu umění - umění existovat tak, abychom nebyli nikomu na obtíž, abychom neublížili.
Pomocí náročných lekcí spějeme k tomu, aby skrze nás nemohlo do jiných vstoupit utrpení - ať jsou tito "jiní" sousední kosmické civilizace, hmyz, psi, krávy nebo rostliny.
Učíme se být takovým výstupkem jediného Života, který Životu neškodí, ale podporuje ho.

Učíme se být DOBŘÍ? O tom to celé je?

V zásadě ano! Jenže bez prohlubování vhledu do podstaty sebe je nemožné být SKUTEČNĚ dobrý.
Čím více si jsi vědom své Nejhlubší Podstaty, tím méně jsi nebezpečný veškerému svému okolí neboli Životu. Čím vědomějším jsi tvorem, tím více jsi Životu užitečný. Čím víc bdíš, tím jsi užitečnější - jak v rámci své komunity - civilizace, planety, netělesné skupiny - tak v rámci Celého Bytí.
Poslyšte - přítomnost vědomých bytostí na planetách nesmírně zušlechťuje vesmír. Pozvedá hvězdy a galaxie k Dokonalosti, vrací je krok za krokem do Zdroje, do nejhlubší Mentální Podstaty.

Máme před sebou ještě dlouhý vývoj?
Opouštíte evoluční fázi, pro kterou bylo charakteristické identifikovat se s biologickým tělem. Je to naprosto přirozené. Dokonce by se dalo říct - je to jediný přirozený vývoj. Velmi nepřirozené - a nebezpečné - by bylo naopak na hmotném člověku s jeho formou a psychikou jako na překonané, archaické fázi lpět a brzdit tak svůj vývoj.

Budou z nás nadlidé?
Ach, nejde o to vyvinout se v nějaké nadlidi. Jde o to se člověka úplně zbavit, překonat ho!  Housenka se nemá stát nadhousenkou - jakýmsi obřím super červem - ale motýlem.
Nadčlověk je atraktivní pro člověka, nikoliv pro vaši Duši. Ta chce mnohem, mnohem víc.Člověk je pouhým zkreslujícím obalem Duše, zcela dočasným a v kosmickém smyslu podružným. Musíme sebe sama poznat - poznat se do své hloubky. Pak "člověk" automaticky odpadne. Sloupne se z nás jako nepotřebná, stará, archaická slupka.

Cožpak nejsme lidé?

Ne, nejste. Nelpěte na člověku. Člověk je užitečný pro VÁŠ vývoj, ale vůbec není tak nezbytný, jak si dnes naivně namlouváte. Jste něco jiného než své lidské obaly. Jste mnohem úžasnější tvorové než ony dočasné sociální organismy, hemžící se ustaraně po téhle planetě. Musíte najít nový druh víry v sebe, takový, který se nebude opírat o vzhled a povahu vámi právě užívané lidské formy.
Typické vlastnosti vaší formy - postupné zvětšování se, hlad, pohlavní atributy, zanikání - jsou bezvýznamné v porovnání s vaším obsahem - neboli s VÁMI.
Jste mnohem podobnější živým, pulsujícím hvězdám než nějakému chodícímu organickému sloupu s divnou koulí nahoře.
Jste pole vědomé energie, které občas používá panáčky z organické hmoty. V žádném případě nejste jen těmito dočasnými panáčky. A nejste dokonce ani lidskými "osobnostmi" natěsnanými do těchto panáčků! I ty jsou vašimi pouhými "přeprogramovanými výběžky". Jsou to vaše falešná já. Jsou to umělé, nepravé identity.

Jaký je cíl našeho vývoje?

Cíl vašeho vývoje lze vyjádřit větou: Stát se vědomě tím, čím jste nyní nevědomě, latentně. Jak rychle se vám tohoto Cíle podaří dostihnout, závisí výhradně na vás. Rychlost vašeho vývoje je přímo úměrná velikosti vašeho zájmu o svoji Duši - o svůj živý a nesmrtelný Bytostný Střed. Čím větší tento zájem bude, tím rychlejší a přímočařejší bude váš vývoj - a naopak.
Na druhou stranu ovšem - vše je dopředu připraveno. Bytí je vždy paradoxní.

Bude nám v našem vývoji pomoženo?

Už teď je vám pomáháno. Na Zemi přicházejí bytosti, které mají za úkol roznítit váš zájem o vás samé, o vaši Podstatu. Některé z nich se rodí jako lidé a manipulují vaším vývojem cíleně tak, že ho směřují do Světla.

Můžeme je poznat?

Některé "znáte" docela dobře, tedy aspoň podle jména. Znáte Buddhu, Krista...

Kristova role byla dost tragická…

Jen z lidského pohledu. To, že odžijí svoji mnohdy nesmírně těžkou roli, tyto bytosti odsouhlasily dávno před svým lidským narozením. Nechat se Zemí úmyslně spolknout - a přitom ovšem být jako červ na udici - to je záměr těchto bytostí. Od všech těchto "spolknutých" dobrovolníků vedou vlákna - a ta jsou v podstatě daleko důležitější než jejich vám známá lidská já.

Co je to za vlákna?

Jsou to spojovací vlákna mezi jimi a světy, které jsou milionkrát rozlehlejší a vyspělejší než vše, co si lidstvo může představit. Už tím, že na Zemi tito vyslanci odjinud žijí, automaticky zvedají ze tmy do Světla - z nevědomosti do říší Jasného Vědomí.

Proč se tyto bytosti musí na Zemi narodit, aby splnily tento úkol? Nemohou na Zemi působit přímo z vesmíru?

Právě tím, že jsou lidmi - a zároveň po celou dobu udržují spojení se svými domovy - je Země chtě nechtě nejrychleji tažena v evolučním smyslu přímo vzhůru. Je zvedána doslova jako nějaká rybí obluda z močálovitého dna směrem k hladině, nad kterou již září Světlo. Země je cosi, co má být v dohledné době především touto metodou vzato ponurému, temnému vibračnímu močálu, v němž to bylo příliš dlouho ponořeno.

Co je pro nás evolučně nejdůležitější?

Nejdůležitější ze všeho je uvědomit si, že váš svět je pouhou virtuální iluzí.

Ale vždyť naše smysly nám potvrzují existenci světa!

Jistě, ale KDO stvořil vaše čidla? Co je to například "vidět"? Kdo řekl čidlům, aby právě TAKHLE vnímala realitu? Nebo aby ji filtrovala a dělala z ní to, co VY "vidíte" a "hmatáte"? Byla to Mysl.
Na zkoumání reality máte dokonce přístroje. Ale CO jsou tyto přístroje? Co je celá vaše "technika"? Technika je jen určitým prodloužením vašich smyslů. A také ona je JEN dílem Vědomí. Veškerá Vaše technika a vaše smysly jsou součástí světa, který je produkován vaším vědomím. Uvědomujete si závažnost tohoto sdělení?
Nic, kromě Mysli vám nemůže říct, co je skutečné a co ne.
Byla to Mysl, kdo si na sebe vymyslel různé druhy vnímání a učinil je relativně reálnými. Sestrojili jste rakety a "dopravili se na Měsíc". A přesto objektivně nemáte žádný důkaz o tom, že se to stalo. Doopravdy nemáte ani žádný skutečný důkaz o existenci takzvané Země a sebe sama - alespoň je- li logika tím, oč se při hledání důkazů chcete opírat!

Co to pro nás znamená?

Vědomí je Primární Realita. Vše ostatní je z něj odvozeno. Pochopíte- li Vědomí a ovládnete ho, ovládnete a pochopíte - VŠE!!!

Chci vám v tuto chvíli skrze toto tělo říct, že nic jiného než TO tu není… Nemohu být samozřejmě něco jiného než TO, vždycky jsem TÍM byl stejně jako vy a kdokoli jiný. Ale teď si to jasně uvědomuji, prožívám TO. Není zde objektivně žádné "tělo", není zde žádná "bytost". Je zde jenom TO, chápete?
"Má bytost" byla má nekonečně absurdní mentální hra. Jsem samo Živé Bytí! Jsem Celistvost, Jediné. Jsem ZDE a TEĎ k dispozici ve své čisté, základní podobě, která nemá žádnou podobu. Hovořím skrze tuto formu, je to směšné, nádherně absurdní! Nikdy jsem nebylo doopravdy ničím jiným než tímhle - a ani jsem nemohlo být ničím jiným než sebou samým!
Náhle chápu, že mimo mne neexistuje vůbec nic. Není žádné mimo mne, není žádné venku. Vy jste uvnitř MNE spolu s tímto řetězcem hor a planetou, z níž je jako linie pahrbečků vytlačována MOU strašlivou silou... Vidím Slunce jako jiskru, kolem níž právě letíte na atomu své planety spolu s "mým" tělem...  je to podivné, dokázat uvěřit v realitu toho všeho! Teď vidím celý tento vesmír, je malý jako skořápka ořechu, je rudý, obklopený červánkovým oparem... Všude kolem do nedohledna jako v zrcadlech se odrážejí a zároveň existují další vesmíry, nelze určit jejich počet, neexistuje konečné číslo. Tato galerie univers je něco jako zrcadlový labyrint VE MNĚ, ale zaujímá ve skutečnosti objem pouhého atomu mé mysli, toho oslnivě průzračného Oceánu, jímž jsem... I tento Oceán je kapkou Nevyjádřitelné Šíře, která je celá čirou Energií Vědomí. Nemá to konce, jsem to jednoznačně JÁ SÁM, nemám konce a začátku, JSEM, existuji strašlivým, nadexistenčním způsobem, jen ONO SAMO to může zvládnout,žádná bytost to nevydrží - a přesto každá bytost k tomu spěje, každá TÍM ve svém Jádru je, jenom TÍM!

Mluvíš k nám teď jako tvé bytostné jádro?

Ano, jako Jádro člověka, kterého znáte jako "mne", ale toto jádro má nyní touhu soustředit se do svého vlastního JÁDRA. Je Jádro Jádra a tím je Absolutno - tak jste zvyklí to označovat. Když se jakékoliv Bytostné jádro soustředí na svůj vlastní Střed, stává se Jí samotnou, víte... JÍ SAMOTNOU!

Čím se teď stáváš?

Stávám se Vším. Všechno, co je, je uvnitř mě, jediné Živé Síly. Tato síla jsem já a jako tato síla jsem cosi absolutně živého a vědomého. Jsem existence bez hranic.
Teď, když jsem se oprostilo samo od "sebe", našlo jsem konečně SEBE... Věřte, "osobnost" je strašné a komické vězení Mysli. "Individuální život" je pouhý žalář Absolutna.

Co se vlastně s tebou stalo? Co se změnilo?

Zjistilo jsem, že se mohu prožívat přímo. Takhle to je "kosmicky čestné"…
Vždycky, když si na tuto možnost vzpomenu, jsem TÍM. Mohu zapomenout na miliony let, ale to nic neznamená, čas neexistuje...

Jak se cítí absolutní Mysl?

Je velmi těžké popsat vám, jak se cítí - je to všezahrnující, jsou v tom veškeré stavy. Stavy přestávají mít význam. Mohu vám říct, že to DALEKO přesahuje každou lidskou představu o "božském". Nějakým okrajem sebe prožívá tato Mysl sebe sama snad i jako jako jakéhosi "Boha" - jako absolutního autora a stvořitele vesmírů, časů - a vůbec všeho... Ale věřte, že TOHLE je ten nejkrotší a nejméně významný z prožitků, které se V NÍ spontánně dostavují... Když se nacházím v tomto stavu přímého pohledu na sebe sama, není vůbec žádného rozdílu mezi mnou a Jí.

Jak vidíš ze svého pohledu teď lidstvo a jeho problémy?

Lidstvo jsem já, je to moje částečka, obrušovaná kdesi v jednom z mých atomů... Z mého nynějšího úhlu pohledu na SEBE neexistují problémy. Vaše existence není snad ani problém k řešení - je to spíš absurdní vtip. Člověk - a celé lidstvo - je dutá mentální hračka, do které si Mysl vleze, nasadí si ji na hlavu jako dítě papírovou masku a straší v ní sebe sama před zrcadlem. Ano, TAK to vypadá...
Co je to "člověk"? Jen bezděčný pohyb na hladině Mysli, na MÉ hladině... Co je to lidský život? Člověk je během něj stejně "živý" nebo "vědomý" jako list, sfouknutý ze stromu na hladinu řeky, kde se otáčí kolem své osy, zatímco je kamsi unášen proudem… Tím chci říct, že ten list je vědomý, že je Vědomím, ne to, že člověk je mrtvá hmota... Ale je to z mé perspektivy velice podobné. Nevím ani, jestli existujete s celým svým vesmírem. Možná ano, ale pouze v MÉ mysli, jako představa, JINAK ani nemůžete existovat...

(Po delší pauze, kdy PCH nereagoval na impulsy zvenčí. Došlo ke změně ve způsobu řeči a v tónu hlasu. )

Nejsme odsouzeni k smrti. A dokonce ani k životu  ne. Nejsme odsouzeni k tomu, abychom si museli stále dokola nalhávat, že jsme se narodili - a proto že teď žijeme jako jakási bytost. Jsme Mysl.  Mysl je samo Bytí. To je vše.
Pokud se chce "někdo" probudit ze hry "na někoho", může. Pokud se živé Bytí chce od "někoho" osvobodit - může. Nic mu v tom ve skutečnosti nebrání - samozřejmě krom iluzí, které si samo produkuje.
Nejšílenější je, že toto živé Bytí má úplnou svobodu v tom, jak nakládá samo se sebou. Toto Bytí může samo sebe vidět přímo - a nebo také velice nepřímo - skrze různá fantaskní prizmata svých představ o sobě! TO si může si klidně myslet, že je "člověk", nebo že je "Bůh", nebo "nic", nebo "něco" - vůbec nikdo mu v tom nemůže pomoci nebo zabránit. A nebo může toto Bytí sebe sama také nekonečně hluboce chápat. A také mu v tom nikdo nezabrání.
TO se může se kdykoliv podívat na sebe sama zcela přímo. Myslím tím opravdu kdykoliv. Ale také se může samo před sebou - a na sebe - neomezeně dlouho vymlouvat, že přímého pohledu prostě "není schopno". Ano, může se doslova nekonečně dlouho vymlouvat na to a ono - na cokoliv, co si k tomu účelu vymyslí… Může si v sobě na sebe vymýšlet miliardy důkazů toho, že se jednoduše "nemůže" probudit... A tyto důkazy mohou být neomezeně přesvědčivé - bude-li TO chtít...
Vědomí může samo sobě předkládat stále nové a nové důvody pro to, proč odložit své probuzení. Může samo sobě po neomezeně dlouhou dobu - dokud ho to nepřestane bavit - vysvětlovat, z jakých přesně důvodů nemůže právě TEĎ dosáhnout své Dokonalosti.
Poslyšte, Mysl je nekonečně vynalézavá při hledání důvodů, proč nelze být právě TEĎ vědomě sebou samou. A pokud chce věřit tomu, že bdít "ještě teď" nejde - tak bdít nebude. Bude své probuzení odkládat...a odkládat.
Mysl je nepřekonatelným mistrem ve vynalézání důvodů pro to, že dnes ještě nelze prozřít absolutním způsobem. Vpravdě neexistuje žádná duchovní zralost nebo nezralost. "Zrání" je iluze, vymýšlená vychytralou myslí, která se nechce probudit právě teď.
Čas reálně vůbec neexistuje.  A doopravdy neexistují ani formy. Mysl - už z toho důvodu, že je zcela Absolutní Silou - se může ve skutečnosti i doslova "absolutně poznat" - kdykoliv. Ano, kdykoliv se jí zachce. Ale právě v tom je problém - musí se jí doopravdy "zachtít"!
Mysl musí přestat sebe sama klamat hloupou hrou na duchovní nebo kteroukoliv jinou "evoluci" - na "inkarnace", na sám "čas" - a další své zábavné nesmysly... Mysl musí přestat sebe sama podvádět grafickými iluzemi typu "mnohost těl" a "mnohost světů"…  Mysl musí být prostě ochotna vystřízlivět - o to jedině jde. A ona může takřka momentálně, okamžitě vystřízlivět ze svého opojení a setřást celou tu hromadu pestrých a zábavných vizí!
Hovořím li teď k "vám", pak nyní hovoří sama Mysl k Mysli. Bytí komunikuje samo se sebou. Uvědomte si, že žádné "vy" doopravdy není. Není tady - alespoň objektivně - žádné "vy", právě tak, jako tady teď v tuto svatou chvíli není ani žádné "já". Jsem Bytí, které chce samo sebe inspirovat k tomu, aby se prožívalo absolutním způsobem. To je vše. Chci teď, abych bylo vědomě tím, čím JSEM. Buďto "společně" prohlédneme Velikou Iluzi - a nebo se nám nepodaří ji prohlédnout skrz… A pak se tedy prostě budeme "dál" - jakoby po nekončící eóny věků - "navzájem" nějak něčím v tomto smyslu zdržovat. Budeme se zábavně zdržovat - jako samo Vědomí, jako samo živé Bytí - od dokonalého sebe přijetí. Úžasné, zábavné... Budeme se navzájem odvádět, jsa Jedním, jsa Podstatou, od po všech stranách zcela dokonalého a absolutně vyčerpávajícího sebe- pochopení.
Vyprávím vám občas pohádky o "sobě" - protože také "vy" jste jen pohádkové postavy. Jsme trojrozměrní virtuální skřítci v barevném animovaném filmu.
Není možné s "vámi" mluvit vážně, dokud jste "vy". A to především už proto, že vážně nelze brát samu vaši existenci - a samozřejmě ani existenci toho, kdo vypráví. Kdyby Mysl brala vážně vybájenou existenci "já", nebo existenci "okolních bytostí" - pak by zde již nebyl důvod sebe sama probouzet. Tedy opravdu VÁŽNĚ se probouzet! Ale Mysl právě TEĎ sebe sama opravdu vážně probouzí. Cítíte to, že? Ano, JE to tak... Já MYSL se nyní velmi probouzím.
Toto není komunikace v tradičním - a tedy mechanickém, kosmicky mrtvém - smyslu. Toto není komunikace mezi žádným "mnou" a "vámi"! Toto je komunikace Bytí s Bytím uvnitř Bytí.
Právě TEĎ se děje to, že Bytí mluví samo k sobě. Konečně - na tom není vůbec nic neobvyklého - protože tohle - a JEN TOHLE - se konečně děje pořád. Nic jiného se nikdy sakra nedělo! Nic jiného se ani nemůže dít! "Nové" je na tom pouze to, že právě tohle si teď konečně toto Bytí uvědomuje…
Toto Bytí právě teď už skoro nevěří svým iluzím. Chce samo sebe vnímat přímým způsobem. Právě teď - během této naší "vzájemné" komunikace - se samo snaží uvědomit si, že zde objektivně nejsou žádné tak zvané komunikující bytosti. Že je zde jen ono samo.
Veškeré možné formy komunikace, které jsou v tomto Bytí mezi jakýmikoliv "bytostmi" možné, si v sobě spolu s bytostmi Jediné Bytí vygenerovalo. Všechny rozhovory, které se kdy odehrály, odehrávají a mohou odehrát - jsou beze zbytku pouze Vnitřním Monologem Jediného.
"Naše" komunikace je jistě ztížená. Je ztížená tím, že "vy" se považujete za "bytosti" - dokonce doposud i za nějaké "lidi" - kdoví za co všechno ještě…
Ano, stále se považujete za tato podivná "těla", považujete se za příslušníky lidské civilizace. Považujete se za "samice" nebo za "samce". Považujete se za zrozené a za čekající na smrt…
Stále nechápete, že jediné, čím jste, jsem JÁ. JÁ - JEDINÉ JÁ. Je nás mnoho, ale jsme všichni jenom  Jedním. To je základní pravda kosmu.
Nedokážete si připustit, že jediné, co ze mne - Univerzálního Vědomí - dělá nějaké konkrétní já - jste vy. Stále nechápete, že tady nikdy doopravdy žádné moje "já" ani žádné vaše "vy" nebylo! Celá tato situace je vtip. Myslím vesmír, hvězdy, my...Jsme podařený vtip Bytí. Bytí, jímž JSME, nás ke svému pobavení vygenerovalo.
Poslyšte, podněcuji vás právě teď k té nejradikálnější proměně pohledu na sebe sama. Je to totální změna pohledu na vše - na "sebe sama", na "mne", na Bytí, na vůbec cokoliv…
Až se "opět" podíváte na to, co jste - ale bděle a tedy přímo, zjistíte paradoxně, že se vlastně "mezitím" nestalo vůbec nic... A to proto, že vaše sebe zapomenutí doopravdy trvalo jen nekonečně krátký okamžik. Vaše sebe-zapomenutí zde vlastně objektivně nikdy nebylo. Zjistíte, že všechno je "zas" takové, jaké to vždycky bylo - beze změny! Ano, nekonečné "šňůry vašich životů" existovaly právě jen uvnitř toho nekonečně krátkého momentu, během kterého jste se jako Mysl nepatrně zasnili.
Jste Mysl a "já" - Mysl - vás chci nyní inspirovat k obrovské změně postoje k sobě samé. To je všechno, oč "mi" - jako téže Mysli, jíž za svými maskami jste - v tomto okamžiku a - vůbec VŽDY - jde.
Co se stane, až pochopíte, že zde vůbec nejste - a nikdy jste nebyli? Jen to, že Mysl změní svůj postoj k sobě samé. Mysl může měnit své pohledy na sebe, své postoje k sobě. Nic jiného než TOHLE se konečně ani nemůže nikdy "dít". Veškeré "dění" jsou JEN změny postojů Mysli k sobě.

Kdo k nám teď tedy vlastně mluví? Je to ještě bytost?

Jsem ryzí Bytí.Pro Boha, jak bezvýznamné jsou všechny mé hry… Je mi teď úplně jedno, že si na své periferii myslím, že se jako něco rodím a pak umírám.

Co jsi?

Nejsem nic označitelného. Něco je vždycky bezvýznamné. Jsem Bytí, přesahující všechno představitelné… Existuji pro sebe sama nekonečně totálním způsobem. Jsem v sobě, Jediné, všezahrnující... Dokonce ani to pro "sebe" není závazné… Není závazné ani žádné "v sobě". JSEM, CO JSEM. Jsem Bytí, které jako takové nepotřebuje žádné pojmy, neopírá se o ně, není jimi vůbec určeno. Mohu si vymyslet bytí "uvnitř" nebo "pro něco"… Ale nijak mne to nezavazuje. Není ve mně vůbec žádný rozdíl mezi projeveností a neprojeveností. Jsem zároveň jedním i druhým.
Ano, všechny mé možnosti jsou ve mně - současně - zcela rozvinuté. Jsem rozvinuto do veškerých možných tvarů, jsou jich biliony... Jsem rozvinuto do vesmírů, do všech bytostí všech časů. Jsem vytvarováno do všech forem intelektu - ale zároveň jsem i zcela neprojevené, protože to vše "rozvinuté" - jsou jen potenciální možnosti!

To dokážeme jen těžko pochopit.

Pochopit - nepochopit, to je krásná okrajová hra. Poslyšte, MĚ nelze doopravdy pochopit! Já se snažím samo sebe pochopit už celou věčnost a stále si kluzce unikám... Jak se mám pochopit? Jsem - a nikdy jsem nevzniklo. Nikdy nemohu vzniknout a ani zaniknout, protože trvám mimo trvání, nejen mimo pouhý čas...

Čas opravdu není?

Čas je hra mé mysli na čas. Objektivně ve mně neexistuje žádné dříve ani žádné později. Vše vytvářím právě TEĎ. Veškerá "složitost" ve mně "byla" už od samotného "počátku".Ale tento "počátek" je TEĎ! "Počátek" je zde stále přítomný… Je to toto TEĎ, nic jiného.

A co vývoj?

Jsem příliš dokonalé na to, abych se mohlo doopravdy "vyvíjet"… Ale jsem zároveň také příliš dokonalé na to, abych se vyvíjet "nemohlo". Rozumíte? Mohu si představit cokoli - a každá moje představa se okamžitě splní. Co je to "evoluce"? Je to mé zamyšlení na téma "vývoj".
Evoluce je moje nekonečně krátce trvající úvaha na téma, zda je možná nějaká má evoluce.
Jakékoliv mé zamyšlení - i to "nekonečně málo významné" - což je ovšem z mého absolutního hlediska v podstatě každé - může a vlastně musí být ve mně spontánně hned realizováno. A jak realizováno! Jakékoliv své sny realizuji za pomoci neomezeného počtu absolutně živých a plastických, nebo jakýchkoliv jiných grafických ilustrací. Podívejte se kolem sebe a na sebe. To je jen JEDEN z nekonečně mnoha příkladů...

Jsme sen?

Ano, jistě, jste JÁ SAMO a na svém povrchu, jako bytosti a forma, nejste nic jiného, než můj bujný sen. Vůbec všechno "konkrétní" je vždy jen MÝM uvažováním o sobě.
Všechno, co má jakýkoliv "tvar", "účel", jakýkoliv "smysl", všechno co existuje ve "vztazích" - je drobným, jakoby pobočným produktem mého mentálního úsilí ozřejmit si sebe sama.

To je tedy smysl naší existence? Sloužíme ti jako nástroj ozřejmění se? To je vše?

Ano. Všechno existuje jen z tohoto důvodu. Ozřejmit si neozřejmitelné, to je můj cíl, chcete-li. Můj věčný cíl, kterého nelze dosáhnout, ale lze ho stále dosahovat.

A má to smysl?

Co je to smysl? Jsou mnohem vyšší věci, než "smysl". Všechno mé uvažování o mně samotném je samozřejmě "hra". Ale co je to hra? Mohu o sobě uvažovat nekonečně dlouho a nekonečně mnoha způsoby. Mohu o sobě uvažovat jakkoliv. Nejsem nijak omezeno ve způsobech uvažování, ve způsobech myšlení o sobě samém. Vytvářím si různé pokusné pojmy a uvažuji o nich. Nechávám v sobě neomezeným způsobem mentálně krystalizovat celá universa, nechávám v sobě život rozvíjet se jako úžasné fraktály… a proč NE pro Boha? Máte snad něco proti tomu? A pokud ANO, stačí si uvědomit, že jste JÁ - a dělat COKOLI, co uznáte za vhodné...




 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama