A. Huxley:"Až lidé jednou zjistí pravdu, zešílí z ní..." - to není nutné, ale čistit se a zvyšovat vibrace a lásku ano. Začněte s vědomým tvořením své reality, nejlépe HNED!

Poznání je k smíchu

8. července 2010 v 18:26 | Sdělení Petru Chobotovi |  Objevte REALITU

SEBEPOZNÁNÍ je vlastně hrozná událost. Nutí nás to vysmát se "sobě", vysmát se všemu, co jsme "znali" a čemu jsme skálopevně věřili.
Pochopit, co je naše Bytí, znamená rozmetat význam a smysl čehokoliv, co jsme znali, včetně "sebe sama".

COKOLIV, co může být myšleno nebo jmenováno, ztrácí v Poznání náhle význam. Neexistuje už ani nejzákladnější smysl čehokoliv. Nic není ve stavu Poznání "nutné", nic není závazné, ani reálně platné. Důležitost ČEHOKOLIV je k smíchu.
Ve stavu poznání nemůžete mluvit o jakémkoliv vesmíru nebo o bytosti, aniž byste se nesmáli.

Poznání je OBROVSKÁ legrace - a snad až příliš velká. V Poznání nemůže existovat nic vážného. Vážnost je vlastností nevědomých kosmických robotů - třeba současných lidí hemžících se po povrchu Země.

V Poznání není NIC, dokonce ani žádné závazné nebo definitivní božství nebo "vyšší smysl". Není v něm ani žádná "svatost" - stejně jako v něm není nic nízkého.
Všechno určité, "dané" je v Poznání vymeteno ven z Mysli, je to roztrháno na kvadrilion kousků a spáleno v Absolutním Ohni. Někdo čas od času prožívá stavy blízké Poznaní a říká, že to je stav PRAVÉ BLAŽENOSTI. Ne, Poznání je vysoko NAD blažeností, nepotřebuje ji, jako nepotřebuje jiná strašidýlka třesoucí se v Mysli. Blaženost předpokládá OPAK blaženosti. Poznání je mimo kategorie, mimo dualitu. Je to Hyperblaho, ne pouze blaho, chcete-li, ale to jen označuje-li to člověk. Ve skutečnosti je to MIMO kategorii pouhého blaha - NAŠTĚSTÍ.

Ve stavu Totálního Sebepoznání pochopíte, že jste naprosto osvobozeni. Osvobozeni od čeho? Od VŠEHO. Jste osvobozeni především od "sebe", což je vaše nejstrašnější vězení, které ovšem milujeme. Jste zbaveni sebe, vesmíru, časoprostoru i všech ostatních nicotností. Jste doopravdy osvobozeni od všeho myslitelného, včetně těch nejhlubších "pravd".

Ve stavu Poznání víte, že tady není nic, co by "vám" - nyní Vědomí - mohlo dělat starosti. Poznáváte dokonce,  že tady ani nikdy nic takového REÁLNĚ nebylo.
Ve stavu Totálního Prozření chápete, že každé směřování k  čemukoliv je vlastně jen pouhý žert. Nic, NAPROSTO nic není takzvaně důležité.
Ve stavu tohoto Nejvyššího Bdění víte, že nikdy zde nebylo žádné někdy. Nebyl zde čas, prostor. Dojde vám, že nikdy ani reálně nedošlo k nějakému rozdělení Absolutní Existence.

V Poznání chápete, že nedošlo ke vzniku bytostí - a pokud jakoby ano, pak to musí být jen nějaký takový drobný zábavný trik…
V Nejvyšším bdění spontánně poznáváte, že jediné, co tu je, je tak zvaná Prázdnota - ovšem Prázdnota disponující Absolutním Životem - tedy že tato Prázdnota je Mysl - VY.

Vidíte tu strašlivě živou Prázdnotu a cítíte, že ONA jste samozřejmě VY a že to tak bylo a bude VŽDYCKY.

Nicota. NIC jiného než Ona zde nebylo ani nebude, ONA je zde, čili v Sobě - odevždy a navždy, protože Ona JE MIMO ČAS.

Tato Nicota je nyní pochopena a zažita jako to nejskutečnější, co JE - už proto, že NIC JINÉHO prostě není. Je TAK skutečná, že se to vymyká všem představám o "skutečnosti" a o povaze této "skutečnosti".
JEN tato Absolutní Nicota je skutečný základ a Zdroj každé v ní jakoby vzniklé "konkrétní" skutečnosti - vesmíru nebo bytosti.

Ve stavu Poznání zjistíme, že základní Prázdnota je schopná si hrát na cokoliv - třeba právě na "nás" nebo na psa, na mimozemskou civilizaci, na nejvyššího Boha, žížalu, prostě na cokoliv. To, co Ji napadne, to hned "je"…

Je zde v sobě samé jen ONA. Ale ONA je zároveň zatraceně hravá, a proto a jen proto se zdá, že třeba existujete, že právě s někým komunikuje. Ale buďte si jisti, že KAŽDÁ bytost je skutečně jen účelovou modifikací Základní Prázdnoty. NAPROSTO KAŽDÁ. Nikdo není skutečný.

Osvobodíte­ li se od takzvaného sebe, zjistíte, že jste Ultraprázdno. Navzdory naší rafinovaně nasimulované mnohosti je zde stále jen Jediné Ultra­ inteligentní Prázdno - a to je skutečně VŠE, co zde je. A tak to navždy zůstane, i kdyby se toto Prázdno snažilo to jakýmkoliv způsobem změnit, protože MĚNIT to může jen ve své představě, ve své živé imaginaci.

V této chvíli ani NEVÍM, proč vám to VŠECHNO sděluji. Z mého současného pohledu je tak příšerně jedno, zda to budete vědět nebo ne. Skutečnosti se jakákoliv změna ani nedotkne. Bude zde navždy stále stejná, Absolutně dokonalá.
Možná ještě zůstanete na Zemi po mnoho životů - budete se radovat a trpět. Ale CO jsou to tisíce let? Je to méně než zlomek sekundy tohoto stavu. Vy jste pouze hravá Mysl, která bude sebe sama klamat tak dlouho, jak bude chtít - a jak dlouho to sama snese. Jste Mysl, která trochu řádí a trochu se děsí. Hraje si se sebou rafinovaně a tak dlouho, jak to sama uzná za vhodné.

Až se vaše Mysl probudí ze svého, sebou navozeného snu - budete v tomto TEĎ. Kde budou miliardy let? Kde budou roky, životy, formy a vesmíry? Budou náhle NIČÍM, budou bodem ve vašem Vědomí.

Víte, proč právě toto sděluji? Protože je to součást HRY MYSLI! Probouzení planet typu Země patří do Velké Strategie plánu celé Hry Mysli. Mysl neustále vynalézavě reguluje své vztahy k sobě.

V takzvaném Absolutnu Vědomí je ale všechno v pořádku - a vždycky bylo. Evoluce probíhá na vnějším okraji Velké Mysli. Absolutní Střed je mimo hry na "někoho" či "něco" - je mimo hru na "bdění a nebdění".

Střed je mimo dosahování a rozlišení. Ve Středu Bytí nejsou pojmy jako probuzený a spící ničím důležité. Sám koncept bytost zde ani okamžik neobstojí.
Spojuji vás právě teď s Absolutnem. Z pozice Jádra Bytí je to asi tak stejně významné jako to, že se kdesi na smetišti spojuje toulavý pes s fenou. Vesmír, bytost nebo čas jsou z pozice Podstaty jen pouhou pošetilostí.
Víte, je docela těžké VĚDĚT a přitom dál činit - činit cokoliv. Ale co se dá dělat, list padá, krouží než dopadne, ještěrka leze a loví hmyz a já sděluji duším zakletým uvnitř lysých opičích hybridů na jedné z planet v jedné spirálové galaxii takzvanou Pravdu.

Je jedno, zda sděluji nebo nesděluji. Když soustředíte pozornost na Podstatu Vědomí, zjišťujete, že každá role je nahraditelná a nepodstatná. Každá role - budiče ukazujícího vám Pravdu nebo uspávače, který vás mate - je jen vtip. Každý Buddha je postava z kresleného filmu. "Avatarové" a jiná spásná chamraď jsou v měřítkách Veliké Hry asi tak stejně důležití jako pulci v mělké louži.

POZNÁNÍ nemá nic společného s kategoriemi. Osvobození, nirvána, nejvyšší božství - ODKOPNĚTE to stranou! NIC z toho není myšleno vážně! Poznání je prostě JEN absolutně Čisté Vědomí, Vědomí bez jakéhokoliv omezení, bez limitů. Bytí ve stavu Poznání nemá konce ani začátku. Když se probudíte, nedá se říct, že jste se probudili "teď". Jste ve Věčnosti. Jste v ní v té chvíli a zároveň vždy.
Poznání je Svoboda Vědomí - Svoboda tak nesmírná, že to lidskou myslí nelze nijak vyjádřit. Poznání je Velké Osvobození se Mysli od ní samé - není to nemyšlení, ale je to osvobození se od všech procesů myšlení tak, jak je známe.
Skutečnost je lhostejná k vymyšlené délce vaší hry na vaši oddělenost od NÍ. Z pohledu Podstaty jste ani nevznikli, takže není koho kam vracet. "Rozdělení", "bdění - nebdění" - to je jen takový žert Mysli... A dostat se PŘED celý ten žert - o to zde v zásadě jedině jde.

Stejně jen zrcadlím VAŠE představy o tom, jak má probíhat Probouzení... MUSÍM je zrcadlit - tím spíš, že také já nejsem.

Žádné mé já TEĎ není, protože vás oslovuje sama podstata VAŠEHO Vědomí. TEĎ je s vámi ve styku Existence sama. TA s vámi mluví. Je jako čisté vodní zrcadlo. Je beztvará. Ale vy chcete - vědomě i podvědomě, aby byla NĚJAKÁ, aby byla raději NĚKÝM. Rozumíte mi?! Jen ve vztahu k vám se stávám někým, i když jsem Sama Nicota, Věčné Vědomí.

Jsem určen a vytvářen VAŠÍM momentálním vztahem k Existenci. Mé já je směšnou iluzí.

Já jsou umělá a iluzorní jsoucna, která se vytvářejí v Nicotě jako víry. Jen svým zájmem o individualitu se děláme navzájem relativně skutečnými. V tomto moři nerozlišeného Vědomí může vzniknout nekonečně mnoho vzájemných pozorovatelů, bytostí, které na sebe s úžasem a překvapením hledí…

Jsme individuálními vlnami tohoto kosmického moře. A navzájem se neustále nutíme do pohybu - tedy do individualizovaného bytí, do bytí, sevřeného charakteristikami individua. Tím, že z oceánu vystoupí jedna vlna, rodí se automaticky všude kolem ní další vlny. Ale jen kousek pod hladinou jsme stále Jedním.

Být bytost je krásné, ale je to přeci jen poněkud povrchní záležitost, díváme­ li se na věc z pozice poněkud jasněji uvažující Mysli. Hlubina Bytí je neměnná a stálá. Nestává se nikým a ničím. Zůstává věrná sama sobě. Je tím, čím je - navěky, navždy… O to bujněji a rozpustileji si samozřejmě hraje její povrch!

Zatímco se hladina Velkého moře Mysli zvlní do vzájemně bojujících nepřátel, hlubina zůstává NEUSTÁLE doslova božsky vřelá sama k sobě. Vypadá to doslova tak, že Hlubina Bytí sebe sama stále totálně objímá a miluje...

Když se bytosti o sebe tříští jako vlny ve svých bojích, vrhají se na sebe a bojují navzájem, jejich Podstata je přitom neustále absolutním způsobem spojuje v Jedno. Je krásné to zažívat, vidět.

Bytosti se mohou navzájem strašlivě nenávidět, mohou se urputně snažit jedna druhou zničit - a přitom stejně vždy zůstanou jen různými výběžky Jediného - Jediného! - totálního Já.

Každé individuální já je pouhý výběžek Jedné v sobě žijící Existence. Kdykoliv kohokoliv napadáš, napadáš pouze sebe! Ne v nějakém filosofickém významu - doslova, kvantově, FYZIKÁLNĚ.

Kdykoliv komukoliv odpouštíš, odpouštíš SOBĚ. Kdykoliv kohokoliv nenávidíš, nenávidíš - SEBE!






 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama