A. Huxley:"Až lidé jednou zjistí pravdu, zešílí z ní..." - to není nutné, ale čistit se a zvyšovat vibrace a lásku ano. Začněte s vědomým tvořením své reality, nejlépe HNED!

Uvědomte si své bytí

11. července 2010 v 19:55 | Sdělení Petru Chobotovi |  Objevte REALITU

Jde o to uvědomit si situaci, v níž se nacházíte. Jste Vědomí. V nejvyšších centrech jste Jediné Vědomí. Skrze jistá vysoká centra jste se individualizovali a stali jste se tedy individualizovanými verzemi Vědomí. Jste to, čemu se říká duše. Vše kolem vás je mentální povahy. Tyto hory, hvězdy...

Pokud se vaše vibrace zrychlí, musíte si při pohledu na tyto hory nebo hvězdy uvědomovat, že pozoruje pouhé pohyby Vědomí. Vůbec všechno, co se děje, je to, že Mysl pozoruje Mysl. Nic jiného se nikdy nedělo.

Pokud více aktivizujete svá vyšší energetická centra, budete schopni uvědomovat si Realitu jaká je - a to neustále… Normálně vnímající bytost není možné nachytat na iluzi existence hmoty.

V podstatě jen bytost nacházející se ve velmi alterovaném stavu vědomí může v tomto Bytí doopravdy uvěřit, že hmota je skutečná. Vědomí bytosti musí být v tomto Bytí velmi změněno, aby bytost mohla žít na Zemi jako člověk a nepřišlo jí to divné.

Bytost musí mít zablokovanou schopnost přirozeně analyzovat, aby bez výhrad akceptovala tak očividné absurdity, jako je hmota, lidský život, své narození, stárnutí nebo smrt. Jen bytost trpící amnézií může bez výhrad existovat v podobě takzvaného člověka.

Vy nejste lidé. Jste duše. Do tohoto systému reality vcházejí bytosti, které si uvědomují realitu. Jsou to probouzeči. V podmínkách tohoto systému pseudoreality je ale těžké pracovat. Probouzeči jsou zde považováni za lovnou zvěř. Obyvatelé iluze je například ukřižují a jejich sdělení poté obrátí docela naruby. Nebo je zneškodní nějakým jiným způsobem, který odpovídá "duchu doby". Lidé jsou šílení.

Takzvaná planeta Země je místo, kde se šílené kosmické bytosti, považující se za lidi, posměšně chechtají každému, kdo nezapomněl na Realitu. Je to unikátně dekadentní prostředí, kde bytosti vyhlásily šílenství za normu. Napojením na fyzické tělo se vaše já skryje pod silné vrstvy zvířecích mentálních reflexů.

Zapomenete, kdo jste. Stáváte se zajatci mocných zvířecích pravzorů chování, které v kombinaci s energií vaší duše vytvoří "lidské osobnosti", s nimiž se na Zemi ztotožňujete. Jste vystaveni vlivu řady parazitních kódů, kódy biologických nutností počínaje a kódy náboženských věrouk a lidských ideologií konče. Je to v pořádku - právě TO jste přišli na Zemi zažít.

Člověk je virtuální klec, v níž je uvězněna bytost, kterou skutečně jste. Energie, ztuhlá do podoby takzvaného mužského nebo ženského těla zakrývá vaši osobnost.

Je zde jen jedno Vědomí - a to, ať dělá cokoliv, nedělá nic jiného, než že medituje. Všechny vesmírné objekty jsou pouze meditačními pomůckami Vědomí.


Mysl se může na každý svůj projev podívat z nepřeberného množství úhlů pohledu… Když se ukotvíte v nejvyšších centrech, je vám rázem jasné, že všechno se děje JEN v Mysli a že se to děje TEĎ. Nejpodivnější ze všeho je, že se vůbec něco děje. Vše je jen pohyb Ničeho.

Doopravdy je bytí vysvětlitelné jen v povrchním smyslu. V nejhlubším smyslu zůstává nevysvětlitelné, protože jeho zdroj je nevysvětlitelný. Podstata nemá žádné vysvětlení. V kontaktu s Podstatou nelze nic tvrdit. Věci se dějí a neděje se nic. Takto vnímáte existenci skrze vyšší centra. Všechno, co se může dít, se děje. Děje se to zároveň, v nekonečně dlouhém okamžiku přítomnosti.

Je zajímavé, že na Bytí není vůbec nic starého… Jakákoliv takzvaná starobylost Bytí je vždy jen naše iluze. Bytí je věčně nové. Bytí je skutečně Věčné Teď. Toto TEĎ je Absolutní Začátek. Bytí lze popsat jako permanentní absolutní Počátek Všeho. Bytí je doslova věčné začínání. Bytí je věčně mladý Totální Začátek všeho myslitelného. Veškerá "starobylost" je hříčkou vědomí a je v nás tvořena právě teď.
Žijeme na Začátku. Nic jiného, než tento absolutní Začátek tu není… Můžeme si vymýšlet, že je tu "čas", nebo to, čemu říkáme minulost. Ale libovolný konkrétní projev Bytí - třeba takzvaný vesmír - je v každém okamžiku kdy ho vnímáme zcela nový.

V každém následujícím okamžiku je znova složen z částic Ničeho přímo v naší mysli. Je doslova znova vytvořen. Je bleskově sestaven do své současné podoby, je zcela komplexně vypěstován ze svých absolutních základů. Mysl doopravdy nepotřebuje žádný čas k vytvoření čehokoliv. Bytí je věčná novost. Letité nánosy prachu na ztrouchnivělých prastarých knihách, dinosauří kosti, prastaré tradice - to vše jsme si vymysleli doslova teď. Vznik vesmíru je každodenní záležitost. Čas je věcí rafinované imaginace a rodí se v nás z permanentního TEĎ.

Co bylo dřív - tato planeta, nebo ty ? Považuješ-li se za panáka z organické hmoty, pak jsou pro tebe miliony let staré hory velice starobylé… Pokud si jen trošku - byť i velmi neúplně - uvědomíš co jsi, chápeš okamžitě, že i miliardy let jsou ve skutečnosti jen "zlomkem sekundy" tvého bytí…

Ve vyšších centrech pochopíš, že jsi to byl ty sám, kdo s ostatními vesmírnými hráči na konkrétní projevy před docela malou chvílí vymyslel celou tuto planetu, Slunce, tento typ vesmíru… Pokud v sobě jako Mysl najdeš odvahu si opravdu vzpomenout, naráz bez sebemenších pochyb víš, že VŠE - včetně iluze takzvaného času - vzniká právě teď, teď a tady v tobě...

Jen nicotně malá část TEBE je biosociální součástkou lidstva. Na planetě Zemi se inkarnuje tvůj výstupek. To, čemu tě naučili říkat osobnost, je pouze určitá verze tvého já, které je mnohem dokonalejší, než jakákoliv lidská bytost. Můžeš pochopit svoji osobnost jako svůj výčnělek, vtáhnout ji do sebe a trvat dál s vědomím své nesmrtelnosti. To, čemu tě naučili říkat osobnost, může ještě během tvého lidského života splynout s tvým daleko, daleko skutečnějším já…

"Vesmír" je složitý systém, který ti doopravdy zviditelňuje tvé vlastní představy o tom, čím jsi nebo čím můžeš být. Lidská těla jsou pouhá energie, která krystalizuje skrz tvá spodní energetická centra do určité podoby. Jste schopni učinit své hmotné formy zcela průzračnými. Pokud se silně soustředíte do svého nitra, začne se vaše hmotné tělo rozpouštět. Vaše lebky jsou náhle jen lehoučké bubliny plné explodujícího Světla... Jste Nesmrtelná Prasíla sama.
Můžete ovládat každý atom své tělesné hmoty. Vaše těla jsou jen mihotavě křehké přízraky, které se zjevují v prostoru. Obejdete se snadno bez nich - ale pokud je máte, stojí za to si s nimi pohrát a to tak, aby vás to opravdu bavilo. Bez těla se mysl svobodně vznáší a proniká až do hyperprostoru. Ale teď jste na hmotné planetě a máte navíc k dispozici tyto úžasné aparáty - lidská těla!


Vaše Mysl je zcela nadřazena vaší hmotě. Částí sebe to stále víte, ale jiná část vás na to zbaběle nechce ani pomyslet… Jen proto ovšem trpíte a svádíte stále vinu za to na jiné, na okolí. Stěžujete si na svět, na biologii, na tělo, na své okolí, na nezdravé geny, na vesmír, boha, zlé mimozemšťany… Poslyšte: tito všichni jsou jen poslíčkové vaší vlastní vůle.
Kdybyste CHTĚLI, vyléčíte sebe sama tělesně i psychicky ze všech neduhů během okamžiku.  Stačí formulovat ve své mysli zcela jasný záměr - a dovolit sobě   samému    v něj stoprocentně, bezvýhradně uvěřit. Prožíváte vždy jen to, co ve své mysli toužíte prožívat - vědomě, nebo nevědomě. Jste většinou podvědomí masochisti. Vytváříte si lidské životy, plné absurdního utrpení a nikdo - ani my, ani jakákoliv jiná síla ve vesmíru - vám v tom nemůže zabránit. Na to jste příliš mocní. A právě proto, že jste tak mocní, si můžete hrát i na ty největší chudáky.

Jaký je smysl bytí?
Chcete skutečně vědět, O CO tu jde? O VÁS - o co jiného? Stále jde jenom o vás. Nemusíte to samozřejmě brát přehnaně osobně… CO jste? Jste MYSL.
Jde tady o MYSL. Mysl - to je Vše, naprosto Vše, co je.

Doopravdy jediné, co jako Vědomí děláš, je to, že rafinovaně zapomínáš - a zase  si s překvapením  vzpomínáš - na TO, co skutečně jsi.
Vesmír je vizuální meditace mysli. Vesmír je pohádka…  Mysl si vypráví pohádku o vesmíru  a prožívá ji. Vypráví si ji teprve malou chviličku - i když se jí, uhranuté dějem, možná zdá, že to jakoby trvá už celé miliardy let. Vesmír existuje směšně krátkou dobu. Před okamžikem tu nebyl. A kde nebyl? Přece v NÍ - v Mysli. ONA naproti tomu existovala vždy. Sám pojem "existovat" je jí podřízen.
Spíše je existence obsažena v mysli, než mysl v existenci. To ONA - Mysl - je absolutní vládkyní, vládkyní všeho, co je myslitelné, včetně jakýchkoliv kategorií. "Trvat věčně" nebo "nekonečně krátký okamžik" - to jsou pro ni volně zaměnitelné pojmy!
Je-li Mysl soustředěna do svého jádra, je mimo všechny kategorie. "Být či nebýt" - to je to, oč tu vůbec nejde. Jádro Mysli strčí do kapsy obojí.

Proč je ale život tak bolestivý?
"Život" přestává být bolestivý pro toho, kdo poznal, že je hercem v poněkud dokonalejším filmu. Ano, pobíhají kolem něj dál barevné a trojrozměrné postavy - a díky trikům páchnou, hlasitě řvou - a třeba i střílejí na "jeho" trojrozměrnou postavu…, ale on se už nemůže cítit být jimi ohrožen. Je to, jako by si náhle vzpomněl, že sem přišel sám sebe pobavit - a ne se trýznit. Jistě - někdy se tyto dva pojmy mohou skvěle prolnout… Existují velmi rafinované - a brutální - druhy zábavy.
Svou rolí se nejvíc pobavíš tak, že si zablokuješ možnost vzpomenout si, kdo opravdu jsi - a to na celou dobu představení, ve kterém máš vystupovat.  To ti umožní se  v zinscenované  hře chovat opravdu "autenticky"… Můžeš roli tak říkajíc vychutnat až do dna.
Většina herců, ztvárňujících postavy různých "lidí", - skutečně souhlasí s tím, že během "komedie o lidech" zapomenou na pravou realitu. Prožívají pak vypjaté scény oněch naprosto naivních a už na první pohled směšně umělých lidských příběhů tak, jako by šlo o vše.
Svým způsobem je to KRÁSNÉ - zapomenout na svoji nesmrtelnost a kálet hrůzou ze zničení nebo poškození virtuálního těla v nějaké hře… Je krásné plakat nad "ztrátou" spoluhráčů, kteří si právě svlékli vypůjčený kostým, sestavený z dat. Kdo "zemřel", se stal pro toho, kdo setrvává dál dobrovolně ve hře, nenahmatatelný a neviditelný. Ale co se na lidské úrovni zdá tragické, může se na jiné úrovni zdát komické.

Mluvíš o lidském životě jako o něčem neskutečném?
Vaše realita je sen. Ten, kdo se z tohoto snu probudí, působí na současné lidi jako podivný cizinec. Je jim mentálně cizejší než bytost z jiné galaxie. A přesto se z tohoto snu může probudit každý z vás. Bdící není člověk, je to vnitřní JÁ, bdící skrze člověka.
Leckterý mimozemšťan by lidstvu ve srovnání s bdícím člověkem připadal přijatelnější. Obzvlášť, pokud by byl takzvaně hmotný a k tomu jako bytost disponoval nepříliš probuzeným vědomím.
Mysl hraje miliardy virtuálních her současně. Může v tutéž chvíli bdít - a zároveň i nebdít v bilionech tvorů, digitálně stvořených její mentální kybernetikou uvnitř miliard rozličných vesmírů.

Co je to probudit se?
Znamená to přesunout pozornost z nějaké umělé jednotky, neboli "bytosti" TAM, kde toto bdění existuje permanentně.
Probudit se doopravdy znamená si pouze uvědomit, že jsi jako Vědomí vždy bděl - že nedošlo k žádnému "neštěstí", k žádnému "problému", k žádnému stvoření "něčeho"…
Jádro vědomí je ryzí bdělost. Vědomí bdí už proto, že JE! A toto jádro je zde stále. Je Podstatou a Zdrojem všeho. Je dokonce i podstatou všech forem nebdění, které ho zdánlivě zahalují.

Co je to vlastně člověk?
Člověk je hybrid mezi bohem a malou krvežíznivou bestií, co leze po periferní planetě a vylučuje pot a sliz. Toto spojení nespojitelného je úžasný experiment. Autorem tohoto experimentu je Nekonečný Intelekt, který vše sleduje a náramně se přitom baví…
Pochopte: Nic hrozného se zde s vámi neděje. Země je zkumavka v laboratoři. Je zespoda nahřívána Sluncem. Jazyk zlatého plamene líže oblý konec zkumavky a přibližuje obsah zkumavky k výbuchu, k extázi konce - k vyvrcholení.

Lidský osud je ale přece jenom těžký nebo ne?
CO je to TĚŽKÝ?

Například smrt...
Nebojte se už smrti. Smrt je JEN odcházení z místa, které neexistuje, do místa, ve kterém DOOPRAVDY jste už TEĎ! Není snad každý život jen krátký, smyšlený příběh s pointou nebo i bez ní? Je směšné lpět na lidském životě - ale je směšné toužit i po nějakém jeho zakončení - už proto, že REÁLNĚ ani nezačal. Stále dlíte ve skutečnosti svém Nitru - stále jste doma, jen o tom chvíli nevíte.
Stále jste v základním Ničem - a Všem!

Máme stále pocit, že jsme ve vesmíru sami. Můžete nám pomoci ten pocit změnit?
Ano, proto s vámi teď komunikujeme. Ve skutečnosti je vaše Země nepřetržitě bombardována posly odjinud.

Kde jsou?
Jste to VY.

My?
Jistě. Vy sami jste mimozemské bytosti, protože jste Duše. Většina z vás "o sobě" v pravém slova smyslu neví, ale stále zůstáváte posly odjinud, vy všichni, bez výjimky! Někteří z vás si něco z doby před lidským životem pamatují a právě ti patří do řady individualizovaných vědomí, která populaci na Zemi ve skutečnosti dnes přišla léčit z oné masové amnézie, v níž se nalézá. Jsou mezi vámi budiči. Někdy se snaží svoji roli z pohodlnosti popřít, ale nemá to smysl. Není to možné. Svoji roli si ale často uvědomíte až po letech nebo po více životech. Ne, nejste samozřejmě sami, ale hledejte pomoc především v sobě. Jste mocní. VY jste svoji vlastní spasitelé.



 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama