A. Huxley:"Až lidé jednou zjistí pravdu, zešílí z ní..." - to není nutné, ale čistit se a zvyšovat vibrace a lásku ano. Začněte s vědomým tvořením své reality, nejlépe HNED!

Únor 2011

Nevěřte že peníze nejsou, je to lež!

16. února 2011 v 20:53 | z emailu |  Přichází NWO ?

Peněz by bylo dost, ale jsou špatně rozdělovány!!!

Mailem koluje:

*Národe český,*
Naší vlastí se šíří vztek zoufalství a nedůvěra - konečně,
můžeme si za to sami. Vláda nám ukazuje zdvižený prostředníček

- *pomož si občane sám!*
Zdravotnictví, doprava, vnitro, školství atd.,
korupce a skandály.
  Dokonce můžeš protestovat a není ti to nic platné, protože držet
se koryta je lákavější, než *PRACOVAT* pro občana. Došli jsme tak daleko, že
  věříme i tomu: *PENÍZE NEJSOU*.

*Nenech se mýlit "národe český"* Naše vláda vybere dost peněz na
daních a i zdravotním i sociálním pojištění. Na území ČR byl v roce 2010 zjištěn počet obyvatel -
celkem *10 526 685*.

  Pokud bychom vzali z toho 5 500 000 lidí, kteří měsíčně odevzdají daně ve výši  *4 000 Kč*.
Celkem: *měsíčně **22 000 000 000,00 Kč*** * ročně 264 000 000 000,00** Kč.***

  Pojistné u zaměstnanců odvádíme 2x. Kdybychom vzali nějaký průměr i za podnikatele a měsíčně pojišťovnám odevzdali 3 000 Kč  měsíčně (zde už odvádíme i za děti). Tak *do kasy pojišťoven* připluje *MĚSÍČNĚ*, za 6 000 000 pojištěnců - *18 000 000 000,00 Kč.*
Nejsou zde zahrnuty daně z nemovitosti, pohonných hmot, alkoholu a cigaret a další DPH. Opravdu si myslíte, že peníze nejsou?
Nevěřte tomu a nesnažte se podléhat šíření paniky, o kterou této vládě jde.

Myslíte si, že jeden člověk udělá málo?
Podívej, ve které zemi se lidé spojili díky internetu a nenechali se vysmívat.

Politik, vláda tě národe potřebuje pro tvoření HDP.
  Jako samostatná jednotka nic nezmůžeš, ale jako skupina, která má svobodnou vůli, ANO.
Není třeba volit násilí.

  Jako jsou dny bez aut, *přidej se ke dni bez médií, lékaře, léků, nákupů.*

Dne 1. 3. 2011 od  nás odejde mnoho lékařů, je to jejich volba i právo.
Kdo není lékař, neposuzuj. Uvědomíš si tím, jak jsi závislý.
  *Dne 1. 3. 2011 jako  jednota*, my všichni společně!!!
Přidejte se, jeden den bez médií (TV, rádio, časopisy, noviny), lékaře (ne akutní případy), nákup v lékárnách i obchodech.
Jeden jediný den narušit onen koloběh peněz.
  Tak uvidíš, jak jsi mocný, národe český. Je to pro tebe těžké?
Jsi tak moc závislý na 24  hodinovém nákupu, nevážíš si lidí, kteří tam pracují?
Jsi tak moc závislý a potřebuješ sledovat média plná lží a manipulace?
  *Dokaž, že ti o něco jde
a připoj se na 1 den* *1. 3. 2011* *DEN BEZ.

-------------------
Cílem těchto stránek ani autora naprosto není míchat se do zdejšího systému nebo do politické špíny. To celé je zbytečně slepá ulička a past matrixu.
Tento článek byl však přidán z důvodu uvědomění si souvislostí - šíření lží a strachu pomoci všech médií. Rozhodujte se srdcem a nepodléhejte uměle a záměrně vytvářeným strachům a manipulacím!

Jen TY SÁM OSOBNĚ si volíš, do jaké míry a v jaké podobě se této pozemské hry účastníš!





Energetická krize je prodlužovaný záměr!

12. února 2011 v 1:08 | www.gewo.info |  Volná energie

Energetickou krizi mohou zcela vyřešit automotivní generátory (poháněné energií z vakua). Pokud vědecká obec tuto možnost konečně vezme v úvahu, nebude ji sabotovat a bez hlubšího zkoumání a pochopení slepě popírat, ale naopak podpoří naši práci, můžeme velmi rychle vyvinout nové, výkonné energetické systémy. Mnohé pak může být řešeno způsobem, uspokojujícím všechna sdružení na ochranu životního prostředí, protože jaderné elektrárny, spalování uhlovodíků v elektrárnách, široká paleta malých motorů spalujících uhlovodíky, atd., to vše bude možné nahradit energetickými systémy, poháněnými energií získávanou z vakua.

Spalování uhlovodíků, vodní turbíny trvale plýtvající vodou z přehrad, větrná kola využívající energie větru a jaderné elektrárny, ohřívací vodu k produkci páry pohánějící parní turbíny roztáčející generátory - to vše slouží jedné jediné věci: Nepřetržitému obnovování ďábelsky navrženého dipólu externího elektrického vedení a okruhu s uzavřenou proudovou smyčkou, v němž energie mizí rychleji než jsme ji uvedenými způsoby schopni doplňovat. Hrozivá devastace a zamoření biosféry nikdy nepřispěla jediným wattem do elektrického vedení, v němž se pouze nesčetněkrát obnovuje a obnovuje vzápětí opět zbytečně ničená bipolarita.

Je zbytečné připomínat děsivé zmrzačení biosféry, zánik druhů a znečištění planety, včetně šíleným způsobem projektovaných elektráren. To vše - mohu-li citovat Nikolu Teslu - představuje nejnevysvětlitelnější úchylku od logického myšlení, jakou kdy zaznamenala historie vědy.

Bylo by opravdu báječné, kdyby se všechna společenství bojující za záchranu životního prostředí spojila a najala některé přední částicové fyziky se zkušenostmi na poli symetrie a narušované symetrie, aby prokázali pravdivost našich tvrzení. Např. výkon dodávaný hřídeli generátoru neodpovídá výkonu v externím elektrickém vedení. Slouží pouze k neustálému obnovování bipolarity zdrojového dipólu. Takto vytvořený dipól extrahuje volnou energii z vakua, která pak neputuje k odběrovým svorkám vodiči, ale prostorem v jejich okolí. Ve skutečnosti je do vodičů odváděno jen velmi malé procento teto kolem nich proudící energie, k "pohonu" elektronů. Drtivá většina energetického toku přitom obvod zcela mine a  je zbytečně promarněna.

Existenci Heavisidova nedivergentního proudového komponentu zcela přesvědčivě demonstruje Bohrenův experiment.
Ten použil rezonátoru, který náboj zadržuje, místo toho aby ho propouštěl ve formě statické elektřiny. Definice "magnitudy" (ve skutečnosti jde o lokální špičku hustoty, NE o magnitudu!) potenciálu či pole zde figuruje výhradně jako reakce typického vzorku, prezentovaná jeho interakcí s vypočtenou hodnotou nejvyšší úrovně pole statického náboje v libovolném bodě. Rezonance náboje, obsaženého ve větším geometricky ohraničeném prostoru prostě navyšuje reakci typického vzorku o náboj, vnikající z vnějšku Poyntingovy statické složky typického vzorku do obvykle nedivergentního Heavisideho komponentu toku energie. Rezonující náboj takto podchytí asi 18× více energie, než zachytí Poyntingova oblast statického průměru - a to prostým rozšířením sféry, v níž je náboj zachycován. Tato složka tedy zadrží více nerezonujícím nábojem běžně nezadržované energie, což je dodatečný důkaz, že zmíněný Heavisideho komponent je fyzikální skutečností, přestože ho Lorentz odmítl...

Experiment vykazuje na výstupu zhruba osmnáctinásobek energie, než bylo vloženo, protože Bohren už v počátečním zadání bral "nedivergentní", Heavisidem v osmdesátých letech devatenáctého století (!) ohalený, komponent jako fyzikální realitu. Zatím co Poynting nikdy nebral v úvahu nic jiného, než energetické složky reálně vstupující do obvodu, Heaviside zvažoval vše; zadržované součásti i enormní počet zbývajících složek vně Poyntingových komponent proudu.

Naléhavě žádám, abyste vzali v úvahu článek, který AIAS zveřejnila v "Physica Scripta". Popisuje více než tucet mechanizmů sloužících k bádání a vývoji designu, včetně postupů sloužících zvyšování výkonu systémů extrahujících elektromagnetickou energii z aktivního vakua.

Tom Bearden, PhD









Jaká je skutečnost?

12. února 2011 v 1:04 | www.gewo.info |  Volná energie

Kam se poděla, a proč tu ještě není volná energie?

Rozvoji funkční technologie pro zisk volné energie brání elita nejbohatších lidí světa, národní vlády, domnělí vynálezci a podvodníci, stejně tak jako nevědomá a nenáročná veřejnost.
© Peter Lindemann, DSc

Zveřejněno v Nexus Magazine, ročník 8, číslo 4 - červen - červenec 2001
Translation © GeWo, únor 2002



Existují tucty různých systémů. Mnohé z nich jsou stejně životaschopné a kvalitně otestovány jako ty, které jsme zde uvedli.

Ale už i krátký seznam postačí, abychom mohli učinit závěr:

Technologie umožňující zisk volné energie zde jsou už nyní.
Nabízejí světu hojnost emisí prosté energie pro každého, ať už žije kde chce.

Ve skutečnosti to znamená, že už teď je teoreticky možné zastavit produkci "skleníkových plynů" a začít odstavovat jaderné elektrárny.

Můžeme odsolovat neomezená množství mořské vody za přijatelnou cenu a přivést hojnost pitné vody i do těch nejvzdálenějších suchých končin.

Náklady na dopravu a výrobu téměř všech produktů mohou dramaticky klesnout.

Potraviny lze pěstovat v zahřívaném skleníku kdekoli, i v zimě.

Všechny tyto úžasné výhody, které mohou pro každého učinit život na této planetě mnohem snadnějším a lepším, jsou už po desetiletí odkládány. Proč? Jakým a čím cílům slouží tyto odklady?


Nástup éry "volné elektřiny" v blízké budoucnosti prognostikovaly dobové elektrotechnické odborné žurnály už koncem osmdesátých let osmnáctého století. Neuvěřitelná odhalení povahy elektřiny se stávala samozřejmostí. Nikola Tesla předvedl "systém bezdrátového osvětlení" a další zázraky související s vysokofrekvenčními proudy. Okolo budoucnosti vládlo vzrušení, jako dosud nikdy předtím.

V průběhu 20 let se pak objevily automobily, letadla, kina, reprodukovaná hudba, telefony, rádio a praktické kamery. Viktoriánský věk ucouvl před něčím úplně novým. Obyčejní lidé byli poprvé v historii povzbuzováni představou utopické budoucnosti, naplněné kypící moderní dopravou a komunikacemi, stejně tak jako příslibem širokých možností zaměstnání, bydlení a dostatku potravy pro každého. Nemoci a chudoba měly být navždy poraženy. Životní podmínky se zlepšovaly a každý přemýšlel, jak si obstarat vlastní "kus z koláče".

Co se tedy stalo? Ve víru ohromné technologické exploze se jaksi vytratil zásadní objev "volné energie". Kam například zmizely všechny slibné Teslovy vynálezy? Bylo všechno vzrušení, které okolo toho před nástupem předešlého století panovalo, vyvoláno jen zbožným přáním, které nakonec vyvrátila "skutečná věda"?

SOUČASNÝ STAV TECHNOLOGIE

Na poslední položenou otázku lze odpovědět jednoznačným "Ne!". Opak je pravdou! Ve skutečnosti byly spolu s dalšími průkopnickými objevy vyvinuty i velmi atraktivní a perspektivní energetické technologie a stále přibývá dalších, rozmanitých metod, umožňujících výrobu obrovského množství energie při extrémně nízkých nákladech. Nicméně žádná z nich nepronikla až na "otevřený" spotřebitelský trh. Proč?    (viz další články)







Sluncem podpořená tepelná čerpadla

12. února 2011 v 0:53 | www.gewo.info |  Volná energie

Zařízením na výrobu "volné energie", jediným které dnes smíte vlastnit, je kuchyňská chladnička. Ve skutečnosti jde o elektricky poháněné tepelné čerpadlo, využívající jednoho dílu energie (elektřiny) k přesunou tři dílů energie (tepla). Toto jí dává "koeficient výkonu" 3 (COP=3). Lednička využije přijatý díl elektřiny k "vypumpování" trojnásobného množství tepla z ochlazovaného prostoru. Toto je typické použití, ale současně i ten nejhorší možný způsob jak využívat tuto technologii. Proč?

Tepelné čerpadlo odebírá teplo "zdroji", tedy místu kde je absorbované teplo, za účelem jeho "snížení". Aby proces fungoval co nejefektivněji měl by "zdroj" být co nejteplejší a na místo odebraného tepla by se měl "tlačit" chlad. Ve ledničce je to přesně naopak. Tepelný "zdroj" je uvnitř studené krabice a prostorem, který má zajistit "odběr" (rozptyl) tepla je ovzduší kuchyně, které je teplejší než tento zdroj. Proto je COP tak nízký, ovšem pokud jde o kuchyňskou ledničku. Pro ostatní tepelná čerpadla to neplatí.

Solárně podporovaná tepelná čerpadla snadno dosahují COP=8 až 10. Takovéto tepelné čerpadlo "táhne" teplo ze slunečního kolektoru a ukládá ho v rozsáhlém podzemním pohlcovači, jehož průměrná teplota se pohybuje okolo 12,8°C; v přenosu je získávána (uspořena) mechanická energie. Je to obdobné jako u parního stroje, extrahujícího mechanickou energii mezi parním kotlem a kondenzátorem, až na to, že se využívá tekutin, "vařících" při mnohem nižší teplotě než voda.

Jeden takový systém testovaný v sedmdesátých letech produkoval 261 kW, naměřených dynamometrem u speciálně navrženého hnacího stroje, který využíval pouze 9 čtverečních metrů slunečního kolektoru. (Nejde ale o systém, jaký prosazuje Dennis Lee.) Energie k provozu kompresoru vstupního obvodu byla pod hranicí 15 kW, takže zařízení produkovalo více než sedmnáctinásobek energie, než samo spotřebovalo k provozu (COP>17)!

Použitím navlas stejné technologie, kterou chladíte potraviny v kuchyni, se při využití tepla z plochy jediné střechy a "horkého sudu" postaveného na balkóně dalo elektrifikovat malé sídliště.

Dnes je průmyslově nasazen pouze jeden systém s tepelným čerpadlem, zřízený na Havaji severně od Kona, kde generuje elektřinu z teplotních rozdílů vrstev oceánské vody.









Technologie studené jaderné syntézy

12. února 2011 v 0:51 | www.gewo.info |  Volná energie

Dva chemici, Martin Fleischmann a Stanley Pons z Brigham Young University v Utahu, ohlásili v březnu 1989 úspěšné spuštění studené nukleární fúze v prostinkém laboratorním zařízení.

Jejich tvrzení pak během šesti měsíců bylo "postaveno do správného světla" a veřejnost ztratila zájem.

Nicméně: Studená jaderná syntéza je reálná.

Nejenže byl opětovně mnohokrát dokázán a potvrzen rozdíl ve výrobě tepla, ale i nízkoenergetická atomární transmutace prvků, zahrnující množství nezvyklých reakcí!

Tato technologie jednou s konečnou platností může sloužit produkci levné energie a v mnoha jiných, důležitých výrobních procesech.








Stroje využívající implozních vírů (vortexů)

12. února 2011 v 0:50 | www.gewo.info |  Volná energie

Naprostá většina průmyslových motorů se musí zbavovat tepla, vyvolávajícího rozpínání materiálu a tím potíže za chodu; např. motor auta.

Příroda užívá opačného způsobu procesu chlazení, při němž je vyvoláváno sání a podtlak, jako v případě tornáda.

Rakušan Viktor Schauberger jako první zkonstruoval funkční modely implozních motorů (ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století).

Poté, když jeho dílo v knize Živé energie (Living Energies) obšírně popsal Callum Coats, už řada výzkumníků postavila funkční modely implozních turbínových motorů.

Jsou to bezpalivové motory, produkující mechanickou práci z energie vakua.

Ve značně jednodušším provedení využívají vířivého pohybu k zachycení kombinace gravitace a odstředivé síly k dosažení nepřetržitého pohybu v kapalinách.







Supervýkonná elektrolýza

12. února 2011 v 0:49 | www.gewo.info |  Volná energie

Vodu lze rozložit na vodík a kyslík použitím elektřiny.

Standardní chemické příručky ovšem tvrdí, že tento proces vyžaduje více energie, než lze získat zpět opětovnou syntézou obou plynů.

To je ovšem pravdou jen za použití nejhoršího možného scénáře - elektrolýzou stejnosměrným proudem.

Pokud totiž vodu vystavíme její vlastní molekulární rezonanční frekvenci, třeba v systému vyvinutém Američanem Stanem Meyerem (nedávno ho zdokonalili u Xogen Power, Inc.), zkolabuje na plynný vodík a kyslík už při velmi nízkém elektrickém příkonu. Efektivitu procesu lze dramaticky zvýšit použitím rozmanitých přísad, zvyšujících elektrickou vodivost vody.

Je také známo, že jisté geometrické struktury a povrchy zaručují vyšší účinnost, než ostatní.

Takto lze vyrábět v podstatě neomezené množství vodíkového paliva, například k pohonu motorů, v podstatě za cenu vody.

Asi nejúžasnější je v tomto smyslu vynález Američana Freedmana. Ten totiž roku 1957 patentoval speciální kovovou slitinu, která spontánně separuje vodu na vodík a kyslík, a to bez jakéhokoli vnějšího elektrického příkonu. Přitom v ní nedochází k žádným chemickým změnám.

Jinými slovy: Freedman objevil katalyzátor, který z vody nepřetržitě a zdarma vyrábí vodík.

(Je to sice pravda, ale proces poskytuje jen velmi malé, pro účely získávání energie zcela nepoužitelné množství vodíku. Na druhou stranu - prášek z této slitiny, zvané Chemalloy, zahřívá své okolí, takže je vždy o 4°C teplejší než ostatní prostředí. Tento efekt je patrně využitelný u podzemních zásobníků tepelných čerpadel.  Pozn. překl.)







Mechanické ohřívače

12. února 2011 v 0:46 | www.gewo.info |  Volná energie

Patří sem především dvě třídy strojů, transformujících malé množství mechanické energie na velké množství tepla.

Nejlepší z těchto výhradně mechanických aparátů jsou systémy s rotujícími válci, navržené Američany Frenettem a Perkinsem.

V těchto aparátech, se otáčí jeden válec uvnitř druhého.
Prostor mezi válci (štěrbina má asi 0,3 cm) je naplněn pracovní kapalinou, například vodou nebo olejem, která se silně zahřívá, když vnitřní válec rotuje.

Druhá metoda používá magnetů namontovaných na disk k vytváření značných vířivých proudů v hliníkové desce.
Ty způsobují, že se hliník rychle zahřívá.

Magnetické ohřívače tohoto druhu demonstrovali Kanaďan Muller, Novozélanďan Adams a Američan Reed.

Všechny uvedené systémy dokáží vyprodukovat 10× více tepla, než standardní metody používající stejného příkonu.







Motory s permanentními magnety

12. února 2011 v 0:45 | www.gewo.info |  Volná energie

Dr. Robert Adams z Nového Zélandu vyvinul šokující design elektromotorů, generátorů a ohřívačů, fungujících na principu permanentních magnetů. Jedno z jeho zařízení odebírá 100 wattů elektřiny ze zdroje, generuje 100 wattů k doplnění zdroje a současně do dvou minut vyprodukuje přes 140 BTU tepla (2,46 kW)!

Americký výzkumník Dr. Tom Bearden má dva funkční modely transformátorů elektřiny, napájených permanentním magnetem. 6 wattů elektrického příkonu slouží pouze ke zřízení trasy v magnetickém poli vystupujícím z permanentního magnetu. Otevřením kanálu v magnetickém poli, nejprve k první a pak k druhé výstupní cívce, dokáže toto maličké zařízení opakovaným, rychlým "ping-pongovým" přepínáním, vyprodukovat 96 wattů elektrického výkonu, a to bez jakýchkoliv pohyblivých dílů. Tom svému zařízení říká "bezpohybový elektromagnetický generátor" (MEG). MEG mezitím úspěšně duplikoval Francouz Jean-Louis Naudin. Princip, na němž tento typ zařízení pracuje, odhalil Američan Frank Richardson roku 1978.

Jiný Američan, Troy Reed, vlastní funkční modely speciálního magnetického ventilátoru, který topí, zatím co se otáčí. Přitom odebírá přesně stejné množství energie, ať už vyvíjí teplo nebo ne.

Kromě tohoto vývoje identifikovalo několik vynálezců funkční mechanizmy, dodávající pozoruhodný motorový krouticí moment pouze z permanentních magnetů.






Zářivá energie

12. února 2011 v 0:43 | www.gewo.info |  Volná energie

Přenosový zesilovač Nikoly Tesly,
zařízení T. Henry Moraye,
EMA motor Edwina Graye
a "testatika" Paula Baumanna
- všechna tato zařízení využívají "zářivou energii".

Tato přirozená forma energie (mylně nazvaná "statickou" elektřinou) může být sbírána přímo z prostředí, anebo získávaná z běžné elektřiny metodou "frakcionace".

Zářivá energie může vykonávat tytéž "zázraky", jako běžná elektřina, jenže při méně než 1% nákladů.

Protože se ale nechová přesně tak, jako "předepsaná" elektřina (podle zákonů uznávaných klasickou elektrotechnikou), není vědecká obec schopna pochopit její podstatu a význam.

Společenství švýcarských Methernitů v současné době má pět nebo šest plně funkčních modelů bezpalivových, samoběžných (automotivních) zařízení, pumpujících "zářivou energii" z prostoru.








NEVIDITELNÍ ODPŮRCI VOLNÉ ENERGIE

12. února 2011 v 0:41 | www.gewo.info |  Volná energie

Jsou zde čtyři velké síly, které se spojily, aby vytvořily tuto situaci. Nestačí stále jen poukazovat na to, že tady je a vždy bylo jakési "spiknutí", kterému záleží na potlačování této technologie. To vede jen k povrchnímu vnímání světa a umožňuje svalit naši spoluvinu za současnou situaci mimo nás. Dvě z těchto sil totiž naši ochotu, setrvat v nevědomosti a pasivitě tváří v tvář každodenní situaci, interpretují jako "předpokládaný souhlas".
A kde jsou ty další tři síly, které mimo "nenáročné veřejnosti" brání nástupu této technologie?

I. Finanční monopol
Standardní ekonomická teorie dělí průmysl do tří skupin; kapitál, zboží a služby. Kapitál zahrnuje další tři podskupiny: přirozený kapitál, peníze a kredit. Přirozený kapitál představují suroviny (například zlatý důl) a zdroje energie (například ropné vrty nebo vodní elektrárny). Měna souvisí s tiskem papírového "oběživa" a ražbou mincí; tyto funkce jsou obvykle záležitostí vlád. Kredit se týká půjčování peněz na úrok a navyšování jejich ekonomické hodnoty prostřednictvím depozitních úvěrových účtů. Z toho lze vypozorovat, že energie zastává v ekonomice tutéž pozici jako zlato, peníze tištěné vládami nebo bankovní kredity.

Takřka ve většině zemí světa existuje "peněžní monopol". To znamená, že v nich můžete "svobodně" vydělávat tolik "oběživa" kolik chcete, ale budete za to placeni pouze bankovkami její ústřední banky. Nemůžete udělat nic pro to, abyste byli placeni zlatými certifikáty či nějakou jinou formou "peněz". Finanční monopol je výhradně v rukou nevelkého počtu soukromých centrálních bank, vlastněných nejbohatšími rodinami světa. Jejich plánem je nakonec ovládnout 100% všech světových kapitálových zdrojů a ovládat život všech lidí na Zemi prostřednictvím zvýšení či omezení dostupnosti veškerého zboží, služeb a energie. Kdyby byl zdroj hojnosti, zařízení na volnou energii, dostupný bez rozdílu všem pozemšťanům, navždy by to zruinovalo jejich plány na světovou nadvládu. Jejich postoj tedy opravdu lze snadno pochopit.

Dennodenně jsme svědky toho, že národní hospodářství různých zemí mohou být uměle zpomalována nebo naopak urychlována zvyšováním a snižováním úrokových sazeb. Kdyby se však v ekonomice projevil mocný zdroj, úplně nezávislý na kapitálu (energie), mnohé by se rychle změnilo. Pokud by totiž podniky, velké množství osob nebo dokonce celý stát mohl těžit z takovéhoto volného kapitálu, aniž by si musel půjčovat od bank, pak by centralizované škrcení prostřednictvím úrokových sazeb bylo neefektivní. To znamená, že technologie umožňující získávání volné energie úplně mění hodnotu peněz.
Nejbohatší rodiny a poskytovatelé úvěrů si nepřejí žádnou konkurenci. Je to prosté. Chtějí si udržet stávající monopol kontroly finančních zásob! Volná, bezplatná energie pro ně není jen tím, co je třeba potlačovat a oddalovat, ale něčím, co je třeba navždy zakázat!

První sílou, která se stará o odkládání veřejné dostupnosti volné energie tedy jsou nejzámožnější rodiny světa, a jimi vlastněné centrální bankovní instituce. Jejich motivací je domnělé "božské právo vládnout", hrabivost a neukojitelná potřeba ovládat vše, vyjma sama sebe. Prostředky, jimiž mají ve zvyku vynucovat toto odročení, zahrnují zastrašování, nevybíravé útoky speciálně školených pomlouvačných "expertů" (vydávajících se za skeptiky), skupování a skladování technologických patentů, pokusy zlomit vynálezce útoky na jejich pověst, až po žhářství a vraždy. Využívají širokou paletu finančních stimulů nebo naopak možnosti zamezit přístup k finančním prostředkům možným podporovatelům. Stejným způsobem je prosazována "udržitelnost" staleté svatořečené vědecké nauky, tvrdící, že volnou energii vylučují zákony termodynamiky.

II. Národní vlády
Druhou silou usilující o odročování veřejné dostupnosti volné energie jsou národní vlády. Z jejich hlediska problém ani tak moc nespočívá v konkurencí ve vydávání oběživa, ale se zachováním "bezpečnosti státu".

Je smutnou pravdou, že svět venku je džungle, v níž mohou být lidé rozděleni na velmi kruté, nepoctivé a patolízaly. Úkolem každé národní vlády je "provádět opatření pro společnou obranu". "Zákonnost" vynucují zákonodárnými složkami a vládou zplnomocněné "policejní síly". Většina lidí souhlasí se zákonnými normami, protože věří, že je to tak správné a pro jejich dobro. Vždy se ale najde nemnoho jedinců, kteří věří, že jim lépe vyhovují metody, které nemusí být právě konformní s obecně dohodnutým sociálním uspořádáním (viz třeba Charta 77. pp). Tito lidé začnou působit mimo "zákonná ustanovení", a proto jsou považováni za zločince, kriminálníky, rozvratníky, vlastizrádce, revolucionáře či teroristy.

Většina národů způsobem pokus - omyl zjistila, že jedinou zahraniční politikou, která opravdu přetrvá čas, je politika známá jako "oko za oko, zub za zub". Pro vás a pro mne to znamená, že si vládní systémy navzájem sjednávají způsoby, jak budou v čem postupovat. Přitom neustále probíhají "manévry" za účelem získání co nejvýhodnější pozice a vlivu na světové záležitosti. Vítězí ta "nejsilnější" strana! V ekonomice je obdobou "zlaté pravidlo", uvádějící, že " zákony diktuje ten kdo má zlato". Totéž platí i pro politiku, v níž se ovšem projevuje ještě více darwinizmu. Jde doslova o "přežití nejpřizpůsobivějších".

V politice ovšem "přizpůsobivost" těch, kteří mají v úmyslu být nejsilnější stranou, zahrnuje také ochotu bojovat tím nejšpinavějším způsobem. K prosazení převahy nad "soupeřem" užívají absolutně všech dostupných prostředků a "soupeřem" je každý, přítel i nepřítel. Pak jsme svědky odporného psychologického pózování, lhaní, podvodů, vyzvědačství, krádeží, atentátů na světové vůdce, obhajování a šíření válek, paktování a přesouvání aliancí, uzavírání "mezinárodních dohod", "poskytování zahraniční pomoci" a prosazování prezence vlastní armády všude, kde je to jen trochu možné.

Ať už se vám to líbí nebo ne, takto vypadá současná psychologická aréna, v níž operují národní vlády. Žádná národní vláda nikdy neudělá nic, co by soupeřům mohlo poskytnout jakoukoliv výhodu jen tak, zadarmo. Nikdy! Byl by to akt národní sebevraždy. Jakákoli aktivita libovolných jedinců, ať už uvnitř nebo vně země, interpretovatelná jako "odkrývání nechráněného boku" nebo umožnění jakékoliv výhody soupeři, bude považována za ohrožení "bezpečnosti státu". Vždy!

Technologie umožňující zisk bezplatné energie je nejhorší noční můrou všech národních vlád! Upřímně připouštím, že právě ona se stane příčinou ničím nelimitovaného horečného zbrojení, končícího finálním pokusem o dosažení absolutních výhod a celkové nadvlády. Přemýšlejte o tom. Myslíte, že by se Japonsko necítilo ohroženo, kdyby Čína uvolnila užívání volné energie? Myslíte, že by Izraelité potichu a nečinně seděli, kdyby ji získali Iráčané? Myslíte si, že ji Indie dovolí vyvinout Pákistánu? Myslíte si, že se USA nepokusí zastavit Osamu ben Ladena, dříve než ji získá?

Přistup ke zdroji neomezené energie za daného stavu věcí povede k nevyhnutelnému přeskupení "rovnováhy sil" na celé planetě. To by nevyhnutelně eskalovalo v totální válku, vedenou za účelem zabránit "těm ostatním" získat výhodu neomezené hojnosti a energie. Každý ji bude chtít, ale současně bude také chtít zabránit, aby ji získali také ostatní.

Národní vlády jsou tedy druhou silou, která má zájem o odročování veřejné dostupnosti volné energie. Jejich motivací je "pud sebezáchovy". Tato sebezáchova funguje na třech úrovních:
1/ neposkytnout nepřiměřenou výhodu vnějšímu protivníkovi;
2/ zamezit uvnitř země individualizovanému jednání (anarchii), schopnému efektivně vzdorovat oficiálním policejním silám;
3/ chránit tok výnosů, plynoucích ze zdanění v současné době užívaných energetických zdrojů.

Obranné prostředky vlád zahrnují: Prevenci patentů, sporných pro národní bezpečnost země, legální i ilegální obtěžování vynálezců obviněními z trestných činů, daňovými revizemi, výhrůžkami, odposlechem telefonu, vězněním, žhářstvím, krádežemi majetku při dopravě a množstvím dalších hrozeb, což pod čarou vývoj, stavbu a odbyt strojů na volnou energii znemožní.

III. Podvody a nepoctivost uvnitř hnutí za VE
Třetí síla sloužící odkládání veřejné dostupnosti volné energie pozůstává ze skupiny klamných vynálezců a jednoznačných šarlatánů a podvodníků. Na periférii výjimečných vědeckých průlomů, otevírajících reálné technologie pro volnou energii, spočívá stín světa nevysvětlených anomálií, okrajových vynálezů a bezohledných spekulantů. První dvě síly samozřejmě nepřetržitě využívají sdělovacích prostředků k propagaci nejhorších příkladů z této skupiny, sloužících k odvrácení veřejné pozornosti a diskreditaci opravdových vědeckých průlomů jejich spojováním s očividnými podvody.

V posledních 100 letech se vynořily tucty příběhů o mimořádných vynálezech. Některé myšlenky natolik uchvátily obecnou představivost, že mýty o těchto "zázračných strojích" přetrvaly až dodnes. Zde okamžitě vytanou na mysl jména jako Keely, Hubbard, Coler a Hendershot. Dost možná, že se za těmito jmény mohou skrývat zcela reálné technologie, ale na veřejnost se jednoduše nedostal dostatek technických dat, abychom to mohli posoudit. Mnohá jména nicméně zůstávají spojena s mýty provázejícími vývoj volné energie a jejich případy jsou s oblibou citovány profesionálními zamlžovači skutečností (PZS - kteří rovněž nemají žádné konkrétní informace) jako "varovné příklady podvodů". Jenže myšlenka a touha po volné energii už se zachytila hluboko v lidském podvědomí.

Několik vynálezců, kteří demonstrují pouze okrajovými technologiemi využitelné anomálie, nicméně nemístně zveličuje důležitost svých myšlenek. Někteří z nich, kvůli tomu, co vynalezli, mezitím propadli přehnanému pocitu důležitosti sebe sama. Ukazuje se, že kombinace "zlaté horečky" s "mesiášským komplexem" dokáže úplně zhatit jakýkoli možný přínos, s nímž snad v budoucnu mohli přijít. Zatímco se jejich výzkum vleče a probíhá do ztracena, začnou jejich přívrženci šířit původní velký příslib, takže i oni nakonec začnou těžit z nadšení a hodnota jejich vědecké práce od tohoto momentu velmi utrpí. V této věci je skryto mocné, nicméně choulostivé pokušení, které může deformovat osobnost každého, pokud sám uvěří tomu, že "svět spočívá na jeho bedrech", nebo že je dokonce cosi jako "spasitel".

Nedobré věci se stávají i lidem, kteří si myslí, že jsou na cestě k mimořádnému bohatství. Chce to obrovskou duševní disciplínu, aby člověk dokázal zůstal objektivním a pokorným v přítomnosti stroje na zpracování volné energie. Psychika nejednoho vynálezce se stala labilní, protože měl za to, že konečně našel správné řešení. Spolu s úpadkem vědecké sebedisciplíny se u některých vynálezců projevil "syndrom pronásledovaného", který je udělal velmi defenzivními a nepřístupnými. Tento průběh jim mnohdy skutečně úplně znemožnil pokračovat v práci na vývoji vynálezu a navíc neuvěřitelně silně podporuje klamnou mytologii.

Poslední sortou jsou jednoznační podvodníci. V uplynulých 15 letech působil v USA člověk, který povýšil balamucení volnou energií na profesionální umění. Nahrabal si přitom více než 100 milionů dolarů, než byl "stažen z oběhu" ve státě Washington a uvězněn v Kalifornii kde je dosud. Vždy hovořil o variantě jednoho z reálných systémů na volnou energii a prodával lidem představu, že brzy jeden z nich získají, jenže nakonec jim prodal jen propagační informaci, která o samotném energetickém systému neposkytovala žádná podstatná data. Často také plamenně přednášel pro různé křesťanské a patriotické spolky a je u nich dosud velmi oblíbený.
Tento podvodník uzavřel se stovkami tisíc lidí smlouvy o místech, kde bude instalovat stroj na bezplatnou energii. Výměnou za umístění jeho FE generátoru u nich doma, měli doživotně zdarma odebírat elektřinu, zatím co jeho společnost údajně měla prodávat přebytečnou energii do místní sítě. Po patřičném utvrzení v tom, že budou mít zdarma a bez jakýchkoliv dalších nákladů elektřinu na celý život, si ochotně kupovali videokazetu - jejíž pomocí posléze vtáhli do podvodu i své přátele. Jenže - jakmile jednou porozumíte pramenům moci a motivaci prvních dvou sil, o nichž jsem hovořil, je zřejmé, že "obchodní plán" tohoto člověka by nikdy nemohl být realizován. Tento jediný muž pravděpodobně přivodil hnutí za volnou energii v USA větší škody, než jakákoliv jiná síla, protože velmi pošramotil důvěru lidí v novou technologii.

Třetí sílu, kvůli níž je veřejná dostupnost volné energie neustále odročována, představují podvodníci a nepoctiví lidé uvnitř samotného hnutí. Příčiny tkví ve zveličování sama sebe, hrabivosti, touze získat moc nad ostatními a ve falešném sebevědomí. Používanými prostředky jsou lhaní, podvody, všemožné "návnady a pastičky", balamucení, sebeklam a arogance v kombinaci s mizernými znalostmi.

IV. Nenáročná veřejnost
Čtvrtou silou, které lze klást za vinu odkládání veřejné dosažitelnosti volné, bezplatné energie, jsme my všichni. Je snadné kritizovat nízké a opovrženíhodné motivace a popudy ostatních sil , ale - ruku na srdce - v podstatě tytéž stimuly dosud lomcují každým z nás.
Nepřechováváme snad i my, tak jako příslušníci nejbohatších rodin, kdesi v koutku mysli klamnou iluzi o nadřazenosti a potřebu ovládat jiné, místo sebe samotných? Kromě toho, nedokázali bychom se "zaprodat", pokud by cena byla dost vysoká - povězme, když vám nabídnou milion dolarů v hotovosti, a to hned dnes? A co vlády, které přece chtějí jen zaručit naše přežití? Nepropadli bychom snad panice a nevytlačili z cesty všechny slabší v šílené rvačce o dveře, kdyby nás zastihl oheň uprostřed plného divadla? Anebo, jako ten podvodný vynálezce, neprodáváme snad jednou za čas uklidňující iluze, navzdory nepříjemným skutečnostem? A nemyslíme si o sobě pravděpodobně více, než jak nás oceňuje naše okolí? Nebojíme se snad neznámého, a neváháme, dokonce i když to slibuje velký prospěch? (Viz anketa na mwm.cz...)

Víte.. ... ve skutečnosti se všechny čtyři síly projevují jako různé aspekty téhož procesu, probíhajícího na různých úrovních společnosti. Je to vlastně jen jedna síla, která brání všeobecné dostupnosti technologie pro volnou energii, a tou je ne právě duchovně motivované chování lidského monstra. Podle posledních analýz je volná energie čímsi jako manifestací božské hojnosti. Je to motor, určený pro hospodářství osvícené společnosti, v níž se k sobě lidé naprosto dobrovolně chovají zdvořile a civilizovaně; v níž má každý vše potřebné a neprahne po tom, co má soused; v níž jsou válka a fyzické násilí považovány za sociálně nepřijatelné chování, a kde jsou národní odlišnosti přinejmenším tolerovány, pokud všem nečiní dokonce potěšení.

Skutečnost, že se myšlenka a první náznaky technologie pro čerpání volné energie stále častěji objevují na veřejnosti, znamená úsvit věku skutečné civilizace; je to epochální událost lidské historie. Ale nikdo si za to nemůže "připisovat zásluhy". Nikdo na tom nemůže "zbohatnout". Nikdo tím nemůže "ovládnout svět". Je to prostě boží dar. Vyvíjí tlak na nás, na všechny, abychom konečně převzali odpovědnost za naše činy, a vyzývá k sebekázni a zdrženlivosti, když je to zapotřebí. Svět, tak jak je momentálně zařízen, nemůže dostat volnou energii, aniž by jí byl zcela přetvořen. Dosavadní "civilizace" evidentně dosáhla vrcholu vývoje, protože v ní klíčí semena vlastní transformace. Neoduševnělé lidské zvěři nelze svěřit volnou energii. Udělala by s ní jen to, co udělala vždy, když získala nepřiměřenou výhodu vůči jiným, nebo by se pozabíjela navzájem v procesu přeměny.

Pokud se vrátíte o kousek zpět a přečtete si Ayn Randův Atlas Shrugged (1957) nebo i jen zprávu Římského klubu, The Limits To Growth (1972), poznáte, že ty nejbohatší mocné rodiny to pochopily už před desetiletími. Jejich záměrem a cílem je žít ve "světě volné energie", ale neustále nechávat všechny ostatní stát venku, v mrazu. To samozřejmě není nic nového. Ti na trůnech obvykle vždy považovali obyčejný lid (nás) jen za předměty, které vlastní. Co je skutečně nové je to, že vy i já spolu nyní můžeme komunikovat mnohem lépe než kdykoliv v minulosti. Internet nabízí čtvrté síle příležitost překonat spojené úsilí těch ostatních, bránících rozšíření volné energie.

ŠANCE PRO SPRAVEDLIVOU SPOLEČNOST
Pozitivním krokem je, že vynálezci pochopili situaci a zveřejňují své práce, namísto aby je patentovali nebo sami drželi pod pokličkou. Víc a více lidí "odhaluje" detailní informace o donedávna skrývaných technologiích, ať už v knihách, na videokazetách či webových stránkách. Ačkoli je ještě velké množství informací o volné energii na internetu doslova "pro kočku", dostupnost platných a kvalitních informací rychle roste. Projděte si seznam webových stránek a dalších zdrojů na konci tohoto článku.

Je nevyhnutelné, abyste začali shromažďovat veškeré informace, které můžete sehnat o reálných systémech na volnou energii. Důvod je prostý: První dvě síly nikdy žádnému vynálezci ani společnosti nedovolí vyrábět a prodávat stroje, produkující bezplatnou energii! Jedinou cestou jak jeden z nich vůbec kdy získat je dát ho dohromady sám (nebo s přítelem, který vám s tím pomůže). Přesně s tím už tisíce lidí v tichosti začalo. Možná se budete domnívat, že jste úplně nezpůsobilí pro takový úkol, ale přesto začněte ihned shromažďovat informace. Možná se stanete článkem v řetězu událostí, který prospěje ostatním. Soustřeďte se jen na to, co můžete udělat hned, a nemyslete na to, kolik je ještě třeba udělat.

Detaily, o nichž jsem vám zde vyprávěl, vypracovaly maličké soukromé výzkumné týmy. Mnohé z nich přistoupily k publikování svých výsledků na internetu.

My všichni představujeme mohutnou čtvrtou sílu. Když zdvihneme hlavy a odmítneme setrvat v neznalosti a pohodlné pasivitě, můžeme změnit běh historie. Jen sdružená síla spojeného postupu dokáže vyvolat změnu. Jen hromadná akce, představovaná naší solidaritou, může vytvořit svět, jaký si všichni přejeme. Zbývající tři síly nám zcela jistě nepomohou umístit bezpalivovou elektrárnu ve sklepě. Nepomohou nám ani vyprostit se ze sítě jejich manipulací.

Buď jak buď, bezplatná energie už je tady. Je reálná a pozvolna změní celý způsob našeho žití, práce i vzájemných vztahů. Podle poslední analýzy vytlačí použití volné energie hrabivost a obavy o přežití do oblasti přežitků. Ale - jako u každého úkolu, který vyžaduje spirituální víru - musíme především prokázat ušlechtilost a důvěru v sebe samotné, ve vlastní životy.

Zdroj volné energie je uvnitř nás. Je to rozechvění z vlastního svobodného vyjádření. Je to naše spirituální intuice, vyjadřující sama sebe, bez rozptylování, zastrašování a manipulace. Je to naše otevřenost a srdečnost. Volná energie se v zásadě může stát oporou jen pro společnost, v níž mají všichni dost jídla, oblečení, střechu nad hlavou, pocit vlastní hodnoty a čas k přemýšlení o vyšším duchovním významu života. Nedlužíme snad sami sobě a všem, kteří dnes sklánějí hlavu tísněni svými obavami, akci směřující k vytvoření nové budoucnosti pro děti našich dětí? Snad nejsem jediný, kdo to očekává.

Technologie pro bezplatnou energii jsou tady, a byly zde po celá dlouhá desetiletí. Komunikační terminologie a internet strhl závoj mlčení z této mimořádně důležité pravdy. Lidé začínají po celém světě budovat zařízení k získávání bezplatné energie pro vlastní použití. Bankéři a vlády to nechtějí, ale už to nemohou zastavit.

V blízké budoucnosti budou vyvolávat děsivou ekonomickou nestabilitu a války, aby odvrátili lidi od připojení k hnutí za volnou energii. Žádné hlavní sdělovací prostředky zásadně nebudou věnovat pozornost tomuto aspektu, a nikdy neřeknou oč ve skutečnosti vlastně běží. Budou nám prostě předkládat zprávy o tom, že všude propukají války a občanské války, což povede k nasazení "mírových dozorčích sil OSN", které budou okupovat stále víc zemí. (Článek vyšel tiskem v červnu 2001!)

Západní společnost je na sestupné spirále, směřující k sebevraždě v důsledku nahromadění efektů dlouhodobé hrabivosti a korupce. Tento trend ovšem nemůže zastavit touhu po všeobecné dostupnosti volné energie. Může ji jen posílit. Pokud budete mít zařízení na volnou energii, můžete být v lepší pozici při přečkávání politickosociálních a hospodářských změn, které jsou už na cestě. Žádná národní vláda nepřečká tento proces. Otázkou je, kdo se nakonec ujme vlády nad světem - první, nebo čtvrtá síla?

Poslední velká válka už visí téměř nad námi. Semena byla zaseta. Po ní nastane počátek skutečné civilizace. Někteří z nás, kteří v této nesmyslné válce odmítnou bojovat, přežijí aby spatřili úsvit světa volné energie.

Vyzývám vás, abyste byli mezi těmi, kteří se o to pokusí.

1. DÍL - ŠKOLA MYSTÉRIÍ

7. února 2011 v 22:46 | okemboha.mysteria.cz |  Egyptská mysteria

ATLANTIDA

Náš příběh začíná těsně před naprostou zkázou, kterou způsobila potopa světa. V té době na Zemi ještě existovala civilizace, o níž se dnes hovoří už jen v legendách jako o ATLANTIDĚ. Její obyvatelé čerpali znalosti ze zkušeností, které lidé nashromáždili během tisíců let výzkumu fungování vesmíru a procesu, kterému říkáme život. Studiem konstelací planet zjistili, že lidstvo žije v jednotě mezi nebem a zemí, že hvězdy a slunce ovlivňují období, cykly a rytmy na Zemi. Moudří kněží ze školy Naacal v Atlantidě objevili, že se naše planeta nacházela v posledním stádiu jednoho ze svých cyklů. Marně varovali ostatní, že brzy přijde katastrofa, která zničí struktury, jež organizovaly život člověka.



Kněží samotní tedy postavili několik lodí, které utěsnili ze všech stran a pomocí elektromagnetických polí se je snažili chránit před silami, které by dokázaly prostoupit a rozpustit konstrukci lodi. Pod vedením nejvyššího kněze Chiquiteta Arelicha Vomalita se nalodili se svými rodinami, nástroji a zvířaty a vyrazili směrem na východ od Atlantidy.
Země se otřásla, rozpustily se ledovce a voda z nich zaplavila kontinenty a smazala téměř všechny stopy po jejich civilizaci. Důkazy nalezneme na dvou místech nedaleko Egypta, kde byly objeveny obří balvany, zvané megality. Jejich rozměry, váha a složité uspořádání jsou živoucím důkazem neznámé technologie, kterou pravděpodobně ovládala ztracená civilizace Atlantidy.

DŮKAZY: TRILITONY

První důkaz nalezneme v Baalbeku v Libanonu. Zde se nacházejí tři největší a nejtěžší kvádry na světě. Bývají označovány jako trilitony. Každý z těchto ohromných kvádrů váží 1200 tun. Je 25 m dlouhý, 8 m široký a 5 m vysoký. Dnes lze jako nejtěžší předmět  pomocí jeřábu zvednout raketoplán Discovery, který váží pouhých 150 tun, tedy jen desetinu váhy trilitonu. V současnosti neexistuje technologie, pomocí které bychom je zvedli a už vůbec bychom je nedokázali uložit na místo s takovou přesností. Na své místo byly přemístěny z lomu, který je 3 km daleko a kde se dodnes nachází jeden kvádr podobných rozměrů, jenž původní stavitelé nevyužili. Tyto tajemné terasy se díky své neobvyklé velikosti staly posvátným místem pro civilizace, které se v této oblasti usadily po velké potopě. Asyřané, Peršané, Řekové a nakonec Římané zde postavili své nejvýznamnější chrámy.

Druhý důkaz se nachází v Jeruzalémě, svatém městě tří náboženství. Zde objevíme další megality, gigantické kamenné kvádry. Každý z nich váží více než 800 tun. Díky své enormní a nevysvětlitelné velikosti se také proměnily ve svaté místo, kolem nějž se rozrostl Jeruzalém. Jsou součástí základů židovského chrámu. Dnes na nich stojí mešita Al-Aksa  a Dóm Skály. Kamenné kvádry jsou také uloženy v základech Zdi nářků. Dnes se na ně můžete podívat vejdete-li do tunelů, kde jsou kameny odhalené. Megality v Baalbeku a v Jeruzalémě byly součástí velkolepých staveb, které smetla potopa světa. Na svém místě zůstaly jen díky své masívnosti.

NOVÁ CIVILIZACE

Povodeň zničila atlantskou civilizaci, došlo k ní kolem roku 10.900 př.n.l., kdy sluneční soustava vstupovala do souhvězdí Lva. Ve všech svatých knihách na světě je o této potopě zmínka. Když se situace uklidnila, přistáli kněží se svými loděmi uprostřed zemského povrchu, kde se podle nich spojovaly všechny magnetické síly. Doufali, že se jim podaří využít tyto síly k rozvoji lidského poznání a tak postavili pyramidy, které odrážely, koncentrovaly a přeměňovaly vibrace planety v energii.

Jejich duševní výše je vedla k přesvědčení, že rozvoj lidstva není založen na materiálním blahobytu, ale spíše na získání vnitřního klidu a harmonie. Jedině tak se jim mohlo podařit proměnit člověka-živočicha v nadčlověka. Tito kněží v období, které pojmenovali Zep-Tepi (Nová doba), spatřili, jak se z vody vynořil úzký pruh oázy. Kus úrodné země chráněný okolní pouští a napájený dlouhou řekou. Dali mu jméno Egypt, neboli země vynořivší se z vod. Objevili novou zemi s jedinou řekou Nilem, kde mohli díky skvělým podmínkám budovat novou civilizaci. Kněží viděli velkou potopu jako příležitost pro lidstvo vydat se k vyššímu cíli a během nového cyklu rozvinout novou společnost, jež by se soustředila na duševní zdokonalování.

Sfinga je důkazem nového cyklu, který zahrnuli do svých plánů. Její podoba, lvice s lidskou hlavou, představuje cyklus mezi věkem Lva a věkem Vodnáře, kdy tato nová civilizace dosáhla svého největšího vlivu. 

ŽIVOT

Život vnímali jako Bohem stanovený proces, během něhož člověk prochází reinkarnacemi a úspěšně se zdokonaluje a postupuje v hierarchii vesmíru. Duše člověka, která nerozumí stvořiteli, ani důvodu existence vesmíru, ani své vlastní existence, se vtělí do těla a prochází s ním zkušenostmi, které jí mají pomoci získat moudrost a porozumění. Místo, kde dochází ke vtělování a získávání zkušeností se vyznačuje dvěma opačnými extrémy.

Je to svět polarizovaný a duální, umožňující nám porovnávat různé elementy, abychom mohli poznat pravdu. Učíme se to tím, že čelíme následkům každého našeho jednání a rozhodnutí v životě. Utrpení nám dovoluje poznat štěstí. Úzkost nás učí rozumět míru. Musíme prožít mnoho životů a porovnávat během nich oba extrémy, než dojdeme k závěru, ze skutečnost existuje jen uprostřed všeho, v neutralitě lásky.

Prostřednictvím reinkarnací se člověk krůček za krůčkem vzdělává a učí se respektovat ostatní živé a chápat, že všechno má svou funkci a že všechny okolnosti, i ty nejtěžší, jsou pro něj přínosem, protože jsou lekcemi na cestě vedoucí k duchovní dokonalosti.

Život za životem se člověk zdokonaluje. Má více informací, získává klid a harmonii, má více životní energie, proměňuje se v tolerantní a respektující bytost, která získává přístup k větší moci. Chápe, že celý vesmír je založen na bipolaritě a protichůdných silách a že jediné, co není rozdvojené je láska. Láska je neutrální stejně jako Bůh.

V jejich zvěrokruhu v Dendeře najdeme zprávu o tom, že tento vzdělávací proces trvá každé duši celý jeden kosmický cyklus, dvanáct stádií zvěrokruhu. Sluneční soustavu průběžně ovlivňuje všech 12 konstelací. Během 25.920 let se člověk reinkarnuje do zhruba 700 různých těl, čekají ho různá místa, časy, okolnosti, podmínky a osobnosti. V každém životě se naučí něčemu novému. Při každém zrození ho ovlivňují rozdílné síly, jež vyzařují z hvězd. Každá lidská bytost prochází kosmickým cyklem a přijímá energii dvanácti konstelací a vliv znamení, která mu udávají rytmus a posílají ho do různých životních stádií.

Kněží znali vztah mezi jednotlivými cykly vesmíru a vzdělávacím procesem lidstva prostřednictvím různých reinkarnací a tak svoje plány řídili podle hvězd. Zformulovali metodu, jak odkrýt informace o Bohu, vesmíru a procesu zdokonalování během tisíců let. Chtěli člověku ukázat o čem jeho život je a jaký má smysl. Stanovili stádia odkrývání pravdy o Bohu lidem. Etapy, které by se proměňovaly se střídáním věku zvěrokruhu.

V různých etapách se lidé učili, jak Bůh stvořil vesmír a později vědomí člověka. Každou fázi odkrývání řídila náboženská skupina usazená kolem páteře Egypta, kolem Nilu. Sloužily jako čakry nebo jako centra transformace a distribuce energie a informací obyvatelům Země. Během 4 období založili 4 náboženská centra, která měla za úkol objasňovat lidem vždy některou z fází jejich původu. Každé z center bylo zasvěceno jinému aspektu jediného Boha a užívalo svá vlastní pojmenování a symboly.

ČTYŘI NÁBOŽENSKÁ CENTRA

První z těchto center bylo založeno ve městě Annu, kterému Řekové přezdívali Heliopolis, počátkem věku Blíženců v roce 6620 př.n.l. v prodynastické éře Egypta. Toto období se soustředilo na symetrii v umění a v architektuře. Jeho úkolem bylo odhalit informace o vlastnostech, kvalitách a významu absolutního Boha, jedinečného Boha, původní příčiny všeho. Nazývali ho Atum-Ra a považovali ho za statickou a homogenní jednotu existující před stvořením vesmíru.

Druhé náboženské centrum vzniklo v Memfisu počátkem věku Býka v roce 4460 př.n.l. Jeho posláním bylo odhalovat informace o dalším postupu Boha, když vytvářel vesmír, planety a Slunce, když zaktivoval svoji vůli a božskou energii a stvořil hmotu. Tuto tvořitelskou fázi Boha nazvali Ptah. Během tohoto období byl patrný vliv Mentua, býka, který symbolizoval věk Býka v celém Egyptě a odrážel se dokonce i do jmen faraónů.

Třetí centrum vzniklo v Hermópoli a bylo zasvěceno Thóthovi, jedinému a jedinečnému Bohu, který obrátil svou tvořivou sílu k zemi a obohatil ji o pestrou přírodu, rostliny a zvířata.

Čtvrté náboženské centrum bylo založeno v Thébách s nástupem věku Berana či věku Skopce v roce 2300 př.n.l. Jeho úkolem bylo informovat o charakteristikách, kvalitách a významu Boha, když stvořil svůj obraz a promítl ho do vědomí člověka. Nazvali ho Amon-Ra. V tomto období došlo ke kulminaci této civilizace. Stavělo se množství chrámů se sochami beranů a faraóni přijímali jména Amon a Ram.

ŠKOLA MYSTÉRIÍ

Střídání období zvěrokruhu neboli konstelací určovalo délku každé fáze odhalování. Lidé si pomalu začali uvědomovat, že existuje jen jeden Bůh a že v každé fázi  svého tvoření vesmíru a člověka získává jiné vlastnosti a dostává jiná jména.

Učenci založili ŠKOLU MYSTÉRIÍ, aby své znalosti mohli předávat dál a zajistili, aby následující kněží pokračovali v procesu odhalování. V okolí chrámů a náboženských center postupně budovali svoji zem. Uvnitř chrámů se pak věnovali vzdělávání žáků v uznávané osobnosti schopné vést svůj lid a ovládat základní přírodní síly.

Svoje žáky vybírali mezi všemi egyptskými dětmi podle jejich úrovně uvědomění a citlivosti, kterou prokázaly a dali jim příležitost věnovat se kněžskému životu. Poučili je o procesu zdokonalování pomocí reinkarnace, o Bohu a o vesmíru. Naučili je vědám, umění, náboženství a filozofii. Trénovali je v udržování sebekontroly, naučili je jak neplýtvat jejich vitální energií a vysvětlili jim důležitost respektu a svobodné vůle, čímž urychlili proces jejich vývoje. Proměnili je na pokračovatele své kasty. Kněží měli neomezenou moc a znalosti, které využívali k vedení svého lidu po cestě k obecnému zdokonalení. Našlo se mnoho soch kněží vystupujících z kvádru, jiné je zpodobňovaly jako písaře či mudrce.

Někteří byli pojmenování Hotep, což znamená moudrý muž. Např. Imhotep, Amenhotep, syn Apua, takto získávali uznání za svoje vědomosti. V chrámech soustředili svoje znalosti, hmotné statky a duchovní bohatství. Na těchto místech položili základy egyptské civilizace. Hórovo oko se stalo symbolem této uzavřené organizace kněží, která řídila osud Egypta po tisíce let ve stínu vládnoucích faraónů.

HÓROVO OKO

Škola mystérií používala jako svůj symbol HÓROVO OKO. Toto znamení nalezneme na všech zdech egyptských chrámů. Tento symbol lidem přináší sdělení o svém obsahu a hlavní funkci jednoduchou formou, aniž by k tomu potřeboval slovní vyjádření. Jeho význam je pochopitelný i po tisících letech od svého vzniku. Oči jsou symbolem Slunce, zdroje života. Reagují na jeho svit a barevné vibrace. Přenášejí intenzitu a sílu ohně do mysli. Oči jsou nervovými zakončeními vnímajícími boží vůli. Intenzitu světla, božskou sílu pojmenovali Egypťané fí (phi).


Tato síla uchovává ducha ve hmotě a odráží vesmír - místo, kde dochází k experimentům vědomí. Oči jsou jedinými nervy, které se dostávají na povrch lidského těla a které můžeme pozorovat při jejich každodenní funkci. Rozvíjejí se uvnitř sfér vyplněných bílou krystalickou tekutinou. Oči symbolizují dualitu. Levé oko je solární, je citlivé na negativní vlivy. Pravé oko je lunární, je citlivé na pozitivní a kladné momenty. Vyměňují si svoje informace, aby vytvořily korektní obrázek o okolním světě. Symbolizují experimenty naší mysli ve světě plném kontrastů, hledání pravdy, porovnávání protichůdných stran. Reagují na aktivní sluneční záření a naši mysl naplňují skutečným světlem a vitální energií světla. Je to neviditelné světlo, které umožňuje existenci inteligence a pochopení reality.

Ptáci evokují představu letu, svobodu oproštěnou od materiálních omezení. Sokol je dravcem s nejlepším zrakem. Hór jako sokol představuje ducha, který skončil svoji etapu vzděláváním v životě omezeném smrtí. Když pochopí vesmírný řád, který si ověřil v různých životech, je schopen pozvednout se nad fyzická omezení a překonat prostor i čas. Hórovo oko je nesmrtelné vědomí, které ví vše a vidí vše. Může létat velmi vysoko nad ostatními existencemi anebo soustředit svoji pozornost na konkrétní detail. Není pochyb o tom, že moudří kněží viděli sama sebe jako pozorovatele a průvodce zdokonalováním na cestě vedoucí za světlem. Proto bylo Hórovo oko jejich symbolem. Oko, které vidí vše.

CHRÁMY

Ve svých chrámech kněží Hórova oka mírumilovně provázeli lid po cestě k dokonalosti a seznamovali je s poznatky o Bohu, vesmíru a procesu, kterým prochází vědomí lidstva. Každý chrám byl ohromným komplexem chráněným vysokými zdmi, za kterými žili tisícovky lidí, mužů i žen, protože obě pohlaví si byla rovna. Nejméně 21 let života věnovali vzdělávání a tréninku, aby se z nich mohli stát kněží a kněžky. Vyučování probíhalo v různých chrámech, kde žáci zůstávali po dlouhou dobu a přijímali nové poznatky. Cvičili svoje dovednosti a podstupovali testy sebekontroly, aby mohli postoupit do vyšší úrovně a do dalšího chrámu podél Nilu. Každý chrám byl živoucí knihovnou obsahující specializované informace. Každá knihovna měla jiný druh informací o vesmíru či o důvodech existence. Každý chrám se specializoval na jiné posvátné téma, ze kterého čerpal poznatky o stvoření. Základní stupeň trval 7 let. Během něho získali všeobecné znalosti o vesmíru a naučili se ovládat na nejnižší energetická centra svého těla.

KOM OMBO

Měli také chrámy, např. chrám Kom Ombo, kde se žáci učili pochopit koncepci duálního a polarizovaného vesmíru, porovnávat v mysli protichůdné extrémy a uvědomit si, kde je pravda. Učili se zvládnout svůj strach z porážky. Měli pochopit, že v každém životě prochází člověk zkouškami, jež ho vedou k potřebnému poznání. Učitelé v nich nejprve vyburcovali strach ze smrti, a pak je učili jej ovládat a vysvětlovali jim, že smrt je jen krokem k další zkušenosti a učení. V tunelech s vodou a krokodýly, na vysokých místech a v uzavřených prostorech s hady si žáci ověřovali svoje odhodlání. Učili se překonávat strach z osamělosti. Seznamovali se se svými instinkty agresivity a sebeobrany a s nevědomým uvažováním člověka a jeho automatickými reakcemi, aby se je naučili ovládat.

LUXOR

V chrámu Luxor v Thébách svoje znalosti o lidském těle a jeho funkcích zapojili do cvičení, které mělo jejich mysl naučit neidentifikovat se s tělem. Chrám byl rozvržen jako lidský organismus. Každá místnost představovala jeden orgán, s informacemi vytesanými do stěn, jež pojednávaly o jeho hlavních funkcích, významu pro organismus jako celek a spojitosti s ostatními orgány. Uvnitř chrámu se žáci trénovali v koncentraci i pohybu. Svou mysl soustředili na každý orgán, dokud nebyli schopni ovládat svoje tělo a nakládat s ním jako s vynikajícím nástrojem.

CHRÁMY ZASVĚCENÉ ISIDĚ A NEPTHYS

Chrámy zasvěcené Nepthys a Isis poskytovaly žákům trénink a informace o jejich fyzické percepci, emocích a tělesných požitcích i o rozdílech mezi nimi a vyššími emocemi, intuicí a inspirací. Naučili se ovládat své vášně a tělesné pocity pomocí svého ducha, pozvednout mysl, rozproudit svoji vitální energii a inspiraci předávanou duchy z vyšších sfér, aby probudili svoji kreativitu.

DENDERA

Mnoho chrámu jako např. chrám Hathory v Dendeře bylo zasvěceno vědám, astronomii, astrologii a matematice. Zde žáci pozorovali hvězdy a učili se rozeznat energii, kterou každá konstelace vyzařuje a důsledky, které má. Den za dnem pozorovali hvězdy a kontrolovali délku slunečního roku. Snažili se stanovit přesné datum záplav na Nilu a odhadnout okamžik, kdy Země přejde z věku Býka do věku Berana, kdy dojde ke změně cyklů, která ovlivňuje proces evoluce. Později žáci obdrželi znalosti potřebné k ovládání rozumu, pocitů, emocí a myšlenek. Dalších 7 let studovali pravou hemisféru mozku, inteligenci a srdce. Hledali rozdíl mezi myšlením a meditováním.

KARNAK

Chrám v Karnaku, největší chrám v Egyptě, byl zasvěcen mysli, analýze sil, které ji řídí a pochopení evoluce a jejího urychlení, pomocí koncentrace, koncepce, slov, pocitů a pohybu. Učili se soustředit se sami na sebe. Rozlišovat mezi vyšším já a egem. Identifikovat se s bytostí či předmětem a tak dlouho na něj myslet, až se transformovali v to, nač mysleli. Učili se komunikovat prostřednictvím telepatie, nejprve na krátké vzdálenosti, pak na delší v konkrétní část dne, až byli schopni komunikovat mentálně kdykoliv. Získali znalosti o čase a naučili se jej vnímat jako neustálou přítomnost. Pochopili, že musejí porovnávat, aby poznali a když je vše poznáno, už se nepřemýšlí a neporovnává. Naučili se měnit hladinu vibrací, ovládat externí okolnosti a dosáhnout emocionální rovnováhy pomocí vnitřního duševního rozhodnutí.

TŘI ÚROVNĚ POZNÁNÍ

Každý chrám nabízel 3 úrovně poznání. Díky tomu mohli lidé v různých stádiích vývoje a na různých úrovních simultánně přijímat informace.

První úroveň poskytovala základní informace určené všem obyvatelům. Vyprávěli jim příběhy plné symbolů a fantastických postav. Zápletka musela být pro všechny snadno pochopitelná. Myšlenky byly vyjadřovány jako mýty ve formě příběhů. Mýtus, fantastický příběh, byl využíván jako metoda k vysvětlení světa člověku, kterému rozumí jen částečně. Mýty fungovaly pouze, když jim lidé věřili. Vystupovaly v nich symbolické postavy v podobách, které vystihovaly jejich základní funkci. Tyto postavy byly součástí jednoduchých příběhů, parabol, které lidem sdělovaly pravdu o jejich podstatě a nedotýkaly se abstraktních idejí filozofie a  metafyziky. Lidé se dozvěděli informace o určitém svatém tématu, když vyslechli hlavní příběh každého chrámu. Poznali tak silné i slabé stránky určité postavy, problémy, kterým musela čelit a způsob, jakým jej vyřešila.

Druhý stupeň byl určen učedníkům, kteří již byli na vyšší duchovní úrovni. Byli seznamováni se stejným svatým tématem, ale konkrétněji a do větší hloubky. Využívali k tomu scény z mýtů vyobrazené na stěnách chrámů. Žáci se učili o každé postavě, o její symbolice v rámci vesmíru, o části procesu zdokonalování, kterou reprezentuje a o důvodu její podoby, chování a hlavní funkci. Moudrost kněží Hórova oka je patrná v příbězích, které každý chrám vypráví a ve znázorněních, která vybrali jako jejich symboly. Pouhým pohledem na tyto symboly každý rozpozná vlastnost, kterou znázorňovaly, či kvalitu, kterou lze získat. Jako symboly kněží používali člověka s hlavou zvířete, který přijímal vlastnost vyobrazeného živočicha a ukazovali žákům, jakou funkci dané zvíře plní ve vesmíru. Muž s hlavou šakala přijal jeho charakteristiky. Jeho schopnost orientovat se v poušti, sledujeme-li jeho stopy, vždy dorazíme k úrodné zemi. Proto je to vynikající průvodce. Každý symbol něco zastupuje. Jednoduchá podoba ptáka v mysli symbolizuje let, svobodu. Sluneční záře nad hlavou člověka prozrazuje jeho čistotu, jeho velikou moudrost, získané znalosti a výši jeho mysli. Podrobně studovali zvířata a hmyz. Shromažďovali hluboké poznatky o jejich životě, hlavní aktivitě a charakteristikách, o zvycích, které užívaly ke svému rozvoji, stravě, o délce jejich těhotenství, sexuálních zvycích a důvodech jejich existence. Pak vybrali ta nejvhodnější zvířata, která měla symbolizovat určitou vlastnost a vysvětlovat, jak tato vlastnost ovlivňuje vesmír. Sledovali cyklus housenky, která se zakuklí a promění se v motýla. Mezi všemi ptáky má nejlepší zrak sokol. Má optický mozek a má perfektně rozvinutý zrak. Proto byl vybrán jako symbol, který má reprezentovat tento smysl, jako symbol zraku. Lidská postava s hlavou sokola symbolizuje člověka, který všechno vidí, má panoramatické vidění a dokáže se soustředit na jakýkoliv detail. Tyto postavy, které egyptologové označili za Bohy, protože se domnívají, že Egypt byl polyteistický a Egypťané uctívali zvířata, pouze symbolizují určité životní funkce a činnosti zdokonalující lidstvo. Každá důležitá činnost má symbol, jenž ji zastupuje a vysvětluje podstatu této činnosti pro člověka a co jejím prostřednictvím získá. Vzepjaté paže symbolizují obdiv, nohy chůzi, ústa schopnost mluvit.

Třetí úroveň informací se vztahovala k tajnému kódu symbolů chrámu, který ovládali jen vysoko postavení kněží a učitelé. Ukrýval informace o silách a důležitých energiích, jak je ovládat a používat ve prospěch lidu.

V chrámech, jakým byl například chrám Hóra v Edfu, učil nejvyšší kněz ty nejtalentovanější žáky, jak může jejich mysl cestovat časem, aby mohli znovu prožít a pochopit životy, kterými prošli při své reinkarnaci. Nejvyšší kněz byl vždy člověk na vysoké duchovní úrovni, který se neidentifikoval se svým tělem. Znal všechny tělesné funkce a věděl, jaké energie má využít k jeho harmonizaci. Vše ovládal z centra svého nervového systému, které bylo na nejvyšším stupni vitální energie. Žil ve věčné přítomnosti, vyzařovala z něj nehynoucí láska a pomocí své božské moci vedl lid.
Hmota pouze přijímá a smršťuje se. Dávat znamená vyzařovat. Tak se dá popsat vibrační vlastnost duše. Lidské bytosti nacházející se na určité úrovni přijímají energii a zároveň ji zprostředkovávají lidem na nižší úrovni. Žáci se učili, že realita se skládá ze 7 stupňů vibrační energie, 7 proudů energie se 7 rozdílnými stupni moci a síly.

7 ČAKER

Tělo má 7 čaker nebo transformačních center hlavní energie proudící k nám z vesmíru. Každý člověk ve svém životě užívá jedno z těchto 7 center podle stupně vývoje své mysli. Jádro, pohlaví, solar plexus, krk a čelo. Čím více víme o vesmíru, tím více ho respektujeme a tím vyšší čakru či nervové centrum používáme k transformaci energie. Každý den přijímáme větší množství energie a získáváme větší nadpřirozené schopnosti.

Nejvyšší kněz dokázal ovládat základní sílu díky vysokému stupni své vitální energie, ve kterém se nacházelo jeho tělo. Rezistence jeho nervového systému odpovídala tomuto typu energie. Žáci  tedy ve všech egyptských chrámech obdrželi vzdělání a výcvik a postupně zvyšovali stupeň své vitální energie, který vždy odpovídal úrovni rezistence nervů v jejich těle. Naučili se navodit v sobě stav klidu, harmonie, respektu ke všemu živému, přijmout dokonalost vesmíru, aby si dokázali udržet stupeň své životní energie na cestě k dokonalosti vedoucí k všemohoucnosti a ovládat vyšší síly a energie. Byla to intenzívní fyzická, psychická i duchovní příprava, která končila zkouškou prožití bytí a nebytí, viditelného a skrytého.

PYRAMIDY

V pyramidách přijali mocnou energii, která jim umožnila poznat sedmý stupeň mysli. Během věku Býka experimentovali s pyramidami a jejich rezonantní technologií, která přeměňovala vibrace planety v energii. Svoje poznatky později přenesli do praxe. Postavili ohromné pyramidy vážící tisíce tun na neuralgických bodech nacházejících se přesně nad elektromagnetickou sítí země.  Masa pyramid, která obsahovala milióny částeček křemene, vibrovala se zemí a vyráběla energii prostřednictví molekulárního tření.

Zkonstruovali mnoho pyramid, až dospěli k ideálnímu tvaru, jenž má Cheopsova pyramida. V jejích chodbách, galeriích a komnatách přeměňovali tuto energii na zvuk, jehož vibrace se neustále zvyšovaly a žáky obohacovaly fyzicky, psychicky i duševně.  Tato energie otevírala před myslí člověka další dimenze, jež mu pomáhaly zvyšovat stupeň jeho poznání. S vnější pomocí dokázali žáci poznat všech sedm stavů mysli a vrátili se s nezapomenutelným zážitkem prožité extáze a pravdy, kterou teď mohli svým spolužákům předávat ve svých slovech a činech. Při dalších meditacích byli schopni vracet se do onoho stavu extáze až v něm jednoho dne zůstali natrvalo a proměnili se v božského člověka, který vždy vyzařoval pozitivní energii lásky.

PLATÓNSKÁ TĚLESA

Disponovali základními poznatky o vesmíru a o základních strukturách, do kterých se slučuje energie a hmota. Tyto poznatky byly základem pro rozvoj egyptské civilizace. Tyto čisté formy označujeme dnes jako Platónská tělesa. Jde o pět polygonů, které mají shodné strany i úhly a vycházejí z rovnostranných trojúhelníků, božské formy bez jediné známky pnutí. Využitím těchto forem dokázali vytvořit rezonanci a koncentrovat energii, čím zvýšili otevřenost své mysli a dostali se tak do stavu supravodivosti a mohli omezit působení gravitační síly.


Dnes se ví, že Země má neuralgické body zvané diamagnetické uzly, na nichž lze omezit působení gravitační síly Země a kde může vzniknout supravodivost. Supravodivost dovoluje snížit, ale i zvýšit přitažlivou sílu. Zvýšení váhy kamenných kvádrů mohli dosáhnout jejich uložení do země, aniž by je museli zakopávat. Snížení jejich váhy mohlo umožňovat jejich snadný převoz z velmi vzdálených kamenolomů.

Na ostrově Sehel byly objeveny hieroglyfy popisující výrobu betonu, který měl podobné složení jako skála. Francouzští vědci rozluštili jen jejich část. Jejich experimenty ukázali, že se jedná o geopolymely, které se po vysušení promění v kámen. To by vysvětlovalo, jak kněží dokázali vytvořit tak přesné chrámy. Pro základ nových bloků využili jako předlohu původní kameny.

Ale jejich největším objevem bylo, že koloběh života stvořil Bůh proto, aby člověk mohl zdokonalit svou mysl. Že duše člověka se opakovaně převtěluje, aby pochopila harmonii a důsledky svých rozhodnutí. Potom, co člověk ve svých četných životech prožije opačné extrémy jako strach a klid, depresi a radost, bohatství a bídu, nemoc a zdraví, pochopí smysl života a překoná všechny své fyzické hranice a stane se nesmrtelným nadčlověkem. Bytostí, která neumírá a která neztrácí svou mysl ani své nashromážděné znalosti. Nakonec se z něj stane moudrý duch, který postupuje dál na cestě k dokonalosti vesmíru.












2. DÍL - OSIRIS, PÁN REINKARNACE

7. února 2011 v 22:26 | okemboha.mysteria.cz |  Egyptská mysteria

V Egyptě existovala uzavřená a tajemná organizace kněží, jejímž symbolem bylo Hórovo oko.  Kněží představovali skutečnou moc ukrytou ve stínu faraónů. Byli pokračovateli kněží, kteří přežili konec předchozího cyklu lidstva. Potopu světa vnímali jako příležitost obrátit lidstvo k vyššímu cíli a vytvořit společnost, jenž by se věnovala duchovnímu rozvoji.

Potopa 10.940 př.n.l.

Z ničeho se kolem chrámů a náboženských center začala postupně vytvářet egyptská civilizace. V chrámech soustředili znalosti, moc, materiální i duchovní bohatství. Každý chrám se věnoval jinému tématu.

Chrám Osiris v Abydosu se zabýval reinkarnací.
Chrám v Kom Ombu dualitou.
Chrám v Luxoru lidským tělem.
Chrám bohyně Hathory v Dendeře plodností.
Chrám Isis ve Philae ženskou podstatou.
Každý chrám se podílel na rozvoji evolučního procesu.
Chrám Hóra v Edfu odhaloval existenci osvícení.
Chrám v Karnaku se zaměřoval na vývoj mysli.

CHRÁMY

Každý chrám byl živou knihou, která vyprávěla jiný příběh, jenž se specializoval na jednu část odhalení. Chrámy lidem předávaly své znalosti pomocí vyprávění mýtů, ve kterých vystupovaly neobyčejné postavy. K odhalení informací jim pomáhaly fantastické příběhy, jež byly parabolou ke klasické výuce. V mýtech vystupovalo množství symbolických postav, které lidem popisovaly život jako část procesu zdokonalení. Každá postava představovala jednu sílu, která utváří charakter a která člověka nutí chovat se určitým způsobem. Jejím výsledkem je pak určitý druh jednání, který prohlubuje. Formy postav a jejich jednání, které symbolizují, odkazují k veliké moudrosti kněží Hórova oka.

Aby vybrali ty správné zástupce konkrétních vlastností, pečlivě studovali živočichy i hmyz. Nejprve se snažili pochopit, jaké jsou jejich hlavní vlastnosti a k čemu jim slouží. Pak vybrali zvíře, které nejlépe reprezentovalo danou vlastnost a spojili ji v jednoduchém grafickém znázornění s člověkem. Tak dosáhli toho, že lidská mysl přijala za své jejich rysy a vlastnosti. Muž s hlavou sokola se promění v bytost, která vidí vše. Letící pták evokuje svobodu a nehmotnost duše. Muž se šakalí hlavou zdědil jeho orientační schopnosti. Muž se slunečním kotoučem nad hlavou symbolizuje moudrost, která z něj vyzařuje a vysoký stupeň rozvoje jeho mysli. Jednu z těchto symbolických charakteristik pojmenovali Osiris.

ABYDOS

V Abydosu, ukrytý za vysokými zdmi, stojí chrám, který je nabyt historií. Jedná se o enormní komplex, kde žily tisíce lidí. Abydos se nachází 150 km na sever od Théb. Byl posledním hlavním městem egyptské říše a také jejím posledním náboženským centrem. Zde kolem roku 1300 př. n. l. Seti I. a jeho syn Ramesse II. nechali postavit chrám, který měl lidem objasňovat princip reinkarnace.

Chrám tvořila dvě uzavřená nádvoří. Nacházely se zde obrovské haly s vysokými sloupy, sedm svatyní a řada modlitebních místností.

Osiris je pánem reinkarnace. Představuje sílu, která řídí proces vývoje člověka, během jeho mnoha životů, během nichž se postupně stává perfektní a nesmrtelnou bytostí.      

V  tomto chrámu sdělovali kněží Hórova oka lidem, že reinkarnace je proces vývoje stvořený Bohem za účelem toho, aby člověk pochopil smysl vesmíru.

Tyto informace se v mysli člověka prohlubují během jeho mnoha životů. Počáteční ignorance člověka se postupně proměňuje v moudrost. Jde o proces, při kterém se nezkušené duše proměňují v rozumné bytosti chápající důvod své existence. Reinkarnace proměňuje neotesaného a nechápavého člověka ve flexibilní a éterickou bytost, která vibruje vysokou frekvencí lásky. Krůček po krůčku mění další životy animálního člověka v moudrou a uznáníhodnou bytost, která dokáže přistupovat ke své nezměrné moci zodpovědně - v nadčlověka.

K procesu zdokonalování dochází v univerzální škole protikladů, v realitě protichůdných faktorů,  jež je polarizovaná a duální, kde existuje světlo i tma, hmota i duše, utrpení a spokojenost. Protiklad nám umožňuje porovnávat obě strany. Protichůdné situace nám pomohou pochopit, kde leží pravda, co nás dovede k duchovnímu zdokonalení, ke klidu a harmonii.

Tato brána se otevírala pouze 4x ročně. Ve čtyři významné dny, kdy společnost, řídící se podle hvězd, ukazovala ostatním prostřednictvím architektury své znalosti o pohybech Slunce. Tyto dny rovnodennosti a slunovratů určují jednotlivá období na Zemi. Tato čtyři postavení Slunce jsou znamením změny ročních období, záplav na Nilu, setí a sklizně. Když branou prošel první sluneční paprsek, ozářil svatyni boha Amon-Ra zlatou loď. Loď je symbolem putování mysli po zemi, slunci a nebi, jež je příčinou střídání dní a nocí ve vesmíru, který se nikdy nezastaví.

Lidé mohli vstupovat jen na nádvoří, kde se za východu a západu slunce konaly obřady, a to jen ve dnech slunovratu či rovnodennosti. To platilo pro všechny chrámy v Egyptě. V prvním salónu najdeme informace a čase i prostoru a cyklech zvěrokruhu, jenž mají vliv na těžké a dobré časy, které se ve vesmíru plném kontrastů pravidelně střídají.

Ve světě těchto cyklů dochází k opakovanému vtělování duší, aby v lidském těle prožily všechny situace, které jim pomohou pochopit hodnotu vesmíru. V každém životě přijme duše novou osobnost. Má jinou rodinu, žije na jiném místě a v jiné době, aby si mohla vyzkoušet situace, jež jí připravil její nový osud. Má možnost svobodně se rozhodnout, jak se zachová k okolnostem, které prožívá, aby mohla analyzovat důsledky svého chování. Tak se člověk vyvíjí. Musí učinit milión rozhodnutí a prožít jejich důsledky.

Jeden z těchto nápisů obsahuje zvláštní symboly, které zaujaly vědce svoji podobností s helikoptérami a létajícími předměty. Tisíce příběhů vysvětlují jejich význam. Někdo tvrdí, že do těchto hieroglyfů ukryli Egypťané svou zprávu pro příští generace. Jakmile lidé vstupující do chrámu rozluští význam těchto symbolů, začne věk Vodnáře a lidstvo se dostane ke konci dalšího cyklu a do stavu mimořádných změn.

36 sloupů podpírá vysoký strop haly zasvěcené univerzálnímu řádu, která stojí před sedmi svatyněmi chrámu. Na jedné z jejích stěn nalezneme Isis, sestru Osirida, která dává mysl lidem zastoupeným faraónem Sethim I., jenž je považován za vůdce celého lidstva. Propůjčuje mu dech života. Je to úžasný okamžik, při kterém do těla vstupuje duše, aby hledala pravdy o vesmíru a naučila se rozumět důsledkům svých rozhodnutí v životě.

V každém životě dostane člověk nové tělo, které poslouchá rozkazy mysli a které přijímá informace z okolního světa skrz své smysly a nervová propojení. Život za životem zažívá situace, při kterých se setkává s ostatními lidmi. Těžké okamžiky pro něj představují lekci, kterou se má naučit, osud, jenž je mu předurčen. Reinkarnace člověka postupně proměňuje v tolerantní bytost. Učí se respektovat ostatní a nesnažit se je měnit, být flexibilní a chápat, že každý zde má nějaký úkol. Vyvíjí se a začíná chápat, že se prostřednictvím svých zážitků učí všemu, čemu má. Že všechno, co se děje, je perfektní. Že kontrasty existují proto, aby pochopil vesmír. Takto se v něm postupně upevňuje veliká důvěra v Boha. Své utrpení obrátí v mír, intoleranci v respekt, agónii v harmonii. Nalezne štěstí a zvyšuje svoji vitální energii, díky níž získá přístup k větší moci a silnějším smyslům. Stane se z něj citlivý člověk.

Reinkarnace přetvoří smrtelného a limitovaného člověka v nesmrtelnou bytost s trvajícím vědomím, která dokáže s pomocí své vůle do hmoty vstoupit, i z ní vystoupit. Člověk žije vícekrát. Smrt je jen branou ke změně okolností a k umožnění nového osudu. Každý život nám má dát jiné ponaučení. Je součástí procesu zdokonalování, který nás dříve či později dovede skrz respekt a vnitřní klid k nesmrtelnosti.

Egypťané tvrdili, že každá duše má na svoje zdokonalení celý jeden  kosmický cyklus, dokud sluneční soustava neoběhne kolem centrálního Slunce galaxie. Během této doby, 25.920 let, planeta Země projde všemi dvanácti konstelacemi, souhvězdími, která představují dvanáct znamení zvěrokruhu na nebi. K tomuto cyklu dochází proto, aby duše obdržela různé energie. V průběhu dvanácti věků, každého trvajícího 2160 let, na ni působí síly hvězd. Dvanáct cyklů, které způsobují různé procesy a stavy.

Během tohoto cyklu se duše člověka vtělí do 700 různých těl na různých místech a v různých dobách. Zažije jiné okolnosti, podmínky a získá jinou osobnost. V průběhu těchto životů projde od prvního stupně mysli až k sedmému. V každém životě se naučí něčemu jinému. Pokaždé ji ovlivní jiné síly, které vyzařují hvězdy.

MÝTUS OSIRIDA

K odhalení tohoto procesu, zdokonalování pomocí reinkarnací, stvořili egyptští mudrci mýtus Osirida. Příběh o dvou protichůdných silách, které se odrážejí v mysli i v polarizovaném vesmíru a umožňují vývoj. Mysl člověka ovlivněná napětím mezi těmito fundamentálními silami musí činit rozhodnutí, která přinášejí následky, jejichž prostřednictvím se učí. Utrpení nám dovoluje poznat štěstí. Úzkost nás učí rozumět míru. V mýtu vystupují 4 fantastické postavy. 4 sourozenci, kteří se spojují v přirozené páry a představují tak dvě protichůdné síly - světlo a temno. Osiris a Isis představují sílu světla, která vede člověka k duchovnu, k harmonii, k rozvíjení svého poznání. Jsou motory reinkarnace. Seth a Nephtys symbolizují sílu temnoty. Člověka vedou k materiálním a tělesným požitkům, do hlubokého stavu nevědomosti, k zaslepené intoleranci.

OSIRIS je mužská aktivní síla, vůle založená na získaných jistotách, ověřená informace podporující jednání vedoucí k harmonii, míru a spokojenosti. Symbolická forma Osirida je znázorněna jako muž omotaný obvazy neboli jako  duše, která je ukryta v tělesné schránce. Má bílou korunu představující duši formující jeho mysl, doplněnou o dvě péra symbolizující dvě polární síly vesmíru. Neslučitelnou dualitu, která člověku dovoluje poznat pravdu. Ve své levé ruce drží pastýřskou berlu, představující sílu, jež vede lidstvo na cestě plné přeměn a znamení. Ve své pravé ruce třímá nástroj, pomocí kterého odděluje dobré od zlého. Každé rozhodnutí, každá žeň přináší své ovoce. Zažíváme jak špatné okamžiky, tak ty dobré, plné  harmonie a naše mysl je porovnává a pomáhá nám zdokonalovat se.

SETH představuje animální podstatu člověka, která oddaluje spiritualizaci matéria. Jeho vůle je ovládána egoismem a požitky i za cenu, že způsobí chaos a ostatní kolem budou trpět. Dominují u něj instinkty. Střet těchto dvou aktivních mužských sil je doplněn konfrontací jejich pasivních ženských protějšků.

ISIS vnáší do vnitřního světa člověka vyšší emoce, jako jsou intuice, inspirace, a pomáhá mu utvářet nové myšlenky, hledat a uctívat Boha, prožít extázi.

NEPTHYS zastupuje pocity a přání produkovaná tělem. Okolní svět analyzuje prostřednictvím smyslů.

7 SVATYNÍ

Na konci salónu univerzálního řádu se nachází 7 svatyní, které představují srdce chrámu. Objasňují základní poznatky o vývoji, vznik lidského myšlení, božské principy a síly, které pomáhají člověku zdokonalovat se.

PRVNÍ SVATYNĚ je zasvěcena Thóthovi a narození faraóna Sethiho I. Najdeme zde vysvětlení zrození mysli člověka ve vesmíru. V první symbolické scéně nejvyšší kněz školy Hóra oděný v jaguáří kůži, symbolu překonané původní zvířeckosti člověka, pomáhá při zrození faraóna Sethiho I. Takto se zrodila mysl, která se může zapojit do vývoje vesmíru. Thóth, muž s hlavou Ibisa, symbolizuje božské slovo, které pojmenovává vše živé. Představuje mnohočetné principy jediného Boha, který tím, že pojmenuje, stvoří božskou bytost. Thóth drží Knihu osudu, kam zapisuje jména každé duše. Jména, podoby a rozdílné osobnosti v řetězci reinkarnací vedoucích člověka k nesmrtelnosti. Každá duše obdrží tělo, se kterým prochází životem, a jméno, v tomto případě Sethi I., který je dočasně faraónem. Objevil se na určitém místě a za určitých okolností, aby pokračoval ve svém vzdělávacím procesu. Thóth do své knihy zapisuje jméno doprostřed smyčky, kterou Egypťané nazývali kartuš. Každá další smyčka se připojuje k té základní a představuje nejnovější osobnost, do které se vtělila věčná duše.

Jméno je vibrací božského světa, který dává tělu tvar a určuje, jaká bude dočasná osobnost duše. V každém životě máme rozdílnou osobnost, která představuje lekci a osud určující okolnosti, jenž musíme prožít, abychom se poučili. Thóth je božským písařem. Archivuje lekce, které se má vtělená duše naučit v Knize osudu a v okamžiku smrti člověka zaznamená, čeho se mu podařilo dosáhnout. Protože je zodpovědný za slova, je považován za vynálezce jazyka, písma a intelektu, který hodnotí, porovnává a analyzuje. Po boku Thótha stojí Sešat s korunou složenou ze sedmi lístků. Sedm je číslo procesu. Sedm je číslo stupňů mysli člověka. To ona vpisuje faraónovo jméno a umožňuje mu vstoupit do nového cyklu.

Část Osiridova mýtu pojednává o tzv. Posledním soudu, který se odehrává, když duše mrtvého doputuje do duatu, dimenze oproštěné od fyzikálních zákonů. Zde se člověk setká se silami, které řídí jeho mysl ve vesmíru plném protikladů v životě na Zemi. V duatu člověk znovu prochází svým životem, ohodnocuje svoje působení a rozvíjí tím svoje dosavadní poznání o vesmíru předtím, než se znovu převtělí, aby pokračoval v procesu svého zdokonalování.


Anubis, muž s hlavou šakala, odvádí duši mrtvého do imateriálního světa. Šakal symbolizuje průvodce. Egypťané, kteří zabloudili v poušti, z ní úspěšně našli cestu ven, když sledovali jeho stopy. Anubis pokládá srdce, symbolizující myšlenky, pocity a činy mrtvého, na váhy Maat, bohyně pravdy a spravedlnosti. Jako protizávaží je položena Pravda, aby Bohové poznali, zda se mrtvý v životě naučil tomu, čemu měl.

Pak přichází Thóth s hlavou ibisa, který je symbolem jediného Boha v okamžiku, kdy množil život. Důsledek každého rozhodnutí člověka je pečlivě zvážen. Je hodnoceno jeho jednání při všech důležitých okolnostech předurčených v jeho osudu, v jeho lekci pro dané vtělení. Thóth vše zapíše do Knihy osudu. Postupně zaznamenává transformační proces každé vyvíjející se duše, jméno, které měla, podobu, jež přijala, místo, kde se narodila, zkušenosti, kterými prošla a poučení, jaké si odnesla.

Všechno pozoruje stvoření složené z částí těl několika zvířat. Představuje podoby, do nichž se duše vtělila, její původní zvířecí podstatu. Tato animalita upínala duši k hmotným statkům, vášním a touhám a tělesným prožitkům. Je to síla Setha, stinné stránky každé lidské bytosti, která zpomaluje její vývoj.

Duše přenáší poznání získané během dočasného života do své věčné části. A od Thótha přijímá nový osud, novou lekci a také nový život. Odchází doprovázena Hórem, světlem její mysli. To on na ni bude čekat, až se zcela osvobodí, až dokončí koloběh reinkarnací, až se naučí všemu. Ukazuje duši, aby vyhledala nové útočiště v dalším těle, kde se nacházejí ostatní síly, které ovlivňují jeho mysl. Na trůnu sedící Osiris je silou, která celý proces žene kupředu, směrem ke spiritualizaci a oproštění duše od zvířecích vášní. Pomáhají mu Isis a Nepthys, které spojují duši s pocity a emocemi těla, do kterého se právě vtělila.

NÁSLEDUJÍCÍ TŘI SVATYNĚ jsou zasvěceny jedinému Bohu, kterého Egypťané uctívali. Bohu, který je všude. Viděli ho, ale ve třech fázích, třech různých stádiích jediného Boha. Egypt je zemí jediného Boha. Vždy tomu tak bylo. Jediný Bůh, univerzální vědomí, se ve vesmíru vyskytoval ve třech různých okamžicích vývoje světa. Kněží těmto třem fázím stvoření přidělili tři různá jména, aby jednoduše a postupně vysvětlili, jak rozumějí Bohu.

V první fázi, před samotným vznikem vesmíru, existoval jeden absolutní Bůh. Původní jednota, kterou Egypťané pojmenovali Atum-Ra. Nikdy ho neznázorňovali ve fyzické podobě. V hieroglyfech ho najdeme zpodobněného jako zlatý disk, symbolické Slunce, zdroj světla. Svatyně Atum-Ra je první z trojice. Atum-Ra je absolutní Bůh, který zatím ve vesmíru nestvořil jednotu, homogenní základní hmotu. Je to chaos, který v sobě ukrývá velkou sílu. Nicotu před velkým začátkem. Naprostou nicotu. Božského ducha, věčného a neměnného, který je všude a všechno ví.

V následující svatyni je Ptah. Bůh, jehož vůle se chystá ke stvoření a uspořádává vesmír. Ve své druhé fázi Bůh zaktivoval svoji vůli, svoji božskou energii, aby uspořádal vesmír a stvořil hmotu. Tento Bůh, jenž stvořil vesmír, se nazývá Ptah-Ra.

Ve svatých písmech je znázorněn jako bůh omotaný obvazy třímající hůl se třemi symboly.

Anch - symbol vitální, tvořivé energie se v těle projevuje pulsacemi vaskulárního systému. Je božskou silou, klíčem k životu.

Was - představuje hlavní tepnu. Symbolizuje kanál, skrz nějž proudí energie do celého těla. Také má tvar prutu, jenž používali Egypťané v poušti k ovládání hadů, k ovládání proudů života. Energetický had kundalini šplhající se po páteři.

Džed - symbolizuje potenciál růstu a rozvoje života. Páteř, která formuje těla živočichů a dává jim různou podobu.

Ptahova hůl má hlubokou symboliku, která se vztahuje k energii vytvářející život. Ptah představuje okamžik, ve kterém aktivní boží vůle zapůsobí sama na sebe a koncentruje původní substanci Boha, kterou nazýváme duch. Tento akt uvedl do pohybu protichůdnou expanzivní sílu, která rozhýbala celý vesmír. Tyto dvě opačné síly se postupně dostaly do stavu rovnováhy, ve kterém vznikl kosmos, planety a příroda. V současnosti vědci tento okamžik označují jako "velký třesk". Koncentrující sílu označují jako centripetální sílu a následnou expanzivní reakci jako odstředivou sílu. Od dob Einsteina je hmota považování za formu energie, kondenzaci nebo kolagulaci světla. Duše je považována za původní substanci, která se dokáže pomocí kondenzující síly smrštit a vytvořit hmotu, kondenzované světlo. Aby to dokázal, musí vytvořit protichůdnou sílu, která se snaží uvolnit z formy, do níž je stlačována. Výsledkem jejího působení je pohyb a čas.

Třetí a poslední fází stvoření je okamžik, kdy Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Dal mu možnost tvořivě myslet a také ho obdaroval svědomím. Tohoto Boha pojmenovali Amon-Ra. Hlavním symbolem Amon-Ra je jeho vysoká koruna, která symbolizuje mysl, jež existuje v duálním světě. Proto je rozpůlená na dvě větve, které vycházejí z jednoho základu. Každá větev má sedm listů, sedm hladin, kterými prochází mysl člověka od prvního okamžiku, kdy se vtělí do lidského těla až do doby, kdy se osvítí a osvobodí od hmotných omezení.

Když zanikl kněžský stav, význam všech těchto symbolů zmizel s ním. Hodně badatelů bylo přesvědčeno, že ve svém náboženském systému uctívali mnoho Bohů. Přesto obyvatelé starověkého Egypta věřili jen v jediného Boha. Musíme pochopit význam každého symbolu, abychom odhalili jejich komplikovanou teologii a pak zjistíme, že je stejně jednoduchá jako geografie Egypta.

V chrámu Osirida v Abydosu je každé fázi Boha zasvěcena jedna svatyně. Poslední svatyně je  Boha Amona, který představuje okamžik, kdy Bůh v již existujícím vesmíru stvořil člověka k obrazu svému a vdechl mu život. Chtěl, aby si člověk uvědomoval svoji existenci. Je to hlavní kaple chrámu. Tím vzdali jeho stavitelé hold vzniku vědomí ve vesmíru. Na jejích zdech se objevují symboly Amon-Ra a faraóna, zastupujícího uvědomělého člověka, který děkuje za dar života. Přijímá jeho světlé i stinné stránky, radost i bolest. Chápe, že vše je součástí procesu zdokonalení. Amon-Ra také symbolizuje znásobení vědomí vesmíru tím, že má přirození na břiše, tedy místě, kde roste člověk. Vždy má u sebe několik svatých symbolů. Klíč k životu a ke kanálu energie.

Vesmír a jeho esence - člověk, se vyvíjí ke stavu absolutního vědomí. Osudem člověka je dospět  do další fáze vývoje, stát se duchovní a vysoce mentální bytostí. Faraón zahaluje Amon-Ra do průhledné kápi, která symbolizuje pojmenování Boha lidskou myslí, pochopení důvodu jeho existence. Svým prstem ukazuje na třetí oko - místo, které mnoho kultů považuje za bránu mimo fyzický svět. Amon-Ra od faraóna přijímá nádobu ve tvaru srdce, která obsahuje lásku a moudrost vznikající při vývoji lidstva.

Následující tři svatyně jsou zasvěcené Osiridovi, Isidě a ta poslední jejich synovi, Horóvi. V polárním pojetí světa jako propojení sil světla a temnoty, zastupují Osiris a Isis světlo, vývoj mysli během cyklu života, smrti a renovace. Protikladná síla je zastoupena Sethem, pánem temnoty, jenž brzdí člověka koncentrovanou hmotou zvířecími vášněmi. Hórus se narodil, když světlo zvítězilo nad temnotou. Je synem Osirida a Isidy. Představuje okamžik, ve kterém se každá bytost obrátí k duchovnu a přestane vnímat svoji zvířecí podstatu, promění se v bytost bez jakýchkoliv omezení, uvědomí si všechny životy, jež prožila. Na zdech svatyně najdeme Osirida s různými symbolickými korunami na jeho hlavě, značícími různé okamžiky na cestě ke zdokonalení, různé etapy a získané zkušenosti.

Evoluční proces probíhá simultánně dvěma směry. Viditelný a vnější směr je fyzický vývoj, při kterém se sofistikovaná forma těla přenáší dál pomocí dědičnosti. Druhý směr je neviditelný proces vývoje duše skrz reinkarnace směrem k vyšším stupňům vědomí, dokud nedosáhne okamžiku zrození Hóra, kdy při proměně svého já opustí původní animalitu jež tíží jeho vědomí a odlehčené vědomí osvětlí vše.

Ve svatyni Isidy kněží vysvětlovali žákům existenci ženského principu schopného vytvářet světlo. Její jméno znamená trůn. Každý symbolický obraz vyjadřuje jednoduchým způsobem nějakou myšlenku beze slov. V esoterické filozofii se učí, že každý symbol má 7 klíčů. Isis je znázorňována jako žena se supem na hlavě, na němž jsou připevněny kravské rohy se zlatým diskem uprostřed.
Osiris a Isis zastupují zdvojenou sílu orientovanou směrem ke spiritualizaci hmoty směrem k vývoji vědomí. V mýtu se o nich hovoří jako o sourozencích nebo jako o manželích.  Sup je pták, který se pečlivě stará o svá mláďata. Ve svých útrobách přeměňuje zetlelé zbytky v potravu, v nový život. Kráva symbolizuje nutritivní princip. Její rohy mají tvar měsíce, matky cyklů. Obklopují zlatý disk, sluneční svit, zdroj života, světlo vědomí.

MÝTICKÝ PŘÍBĚH O OSIRIDOVI, ISIS A SETHOVI

V mýtickém příběhu byli vládci Egypta Osiris a Isis. To oni stanovili zákony. To oni byli nástroji své civilizace. Učili respektu a hledání Boha. Po dosažení tohoto cíle Osiris hledal další dimenze, další pravdy a znalosti. A království, symbol mysli, přenechal Isidě, své ženě a sestře. Seth, jeho bratr, temná zvířecí síla, si chtěl přivlastnit království, mysl člověka i Isis, do které se bláznivě zamiloval. Když se Osiris vrátil, Seth ho společně se 72 šlechtici pozval na banket. Připravil speciální dřevěný sarkofág, přesně odpovídající rozměrům Osirida. Prohlásil, že jej věnuje tomu, komu padne. Jeden za druhým si jej zkoušeli. Jakmile si do něj lehnul Osiris, přiklopili jej víkem, zalili olovem a hodili do Nilu. Seth, který představuje zvířecí a vášnivou podstatu každého živočicha, se ujal vlády nad myslí a omezil ji jen na tělesné pocity a vášně.

Počet spiklenců symbolizuje reinkarnace, které musí mysl uvězněná v tělesném sarkofágu prožít během jednoho kosmického roku, aby proměnila hmotu zpět v ducha. 72 let uplyne, než Země urazí jeden díl nebo se posune o jeden stupeň v rámci  30-ti stupňového úhlu, který má vyhrazeno každé souhvězdí na nebeské klenbě. 12 souhvězdí je rozmístěno na nebi v 360°, 12 znamení zvěrokruhu. Velké otočení slunečního systému, zvané kosmický rok, trvá 25.920 let. Podle mýtu doplul Osiridův sarkofág do Libanonu, kde ho zachytily větve tamaryšku a proměnil se v nádherný strom. Sarkofág se stal součástí jeho kmene.

Zdejší král si všiml tohoto překrásného stromu a nechal ho uříznout jako sloup do svého paláce, aniž by tušil, že uvnitř se skrývá sarkofág. Po mnoha útrapách se Isidě nakonec  podařilo sarkofág zachránit a dovézt jej zpět do Egypta.  Seth ho ale objevil a Osiridovo tělo rozsekal na 14 dílů, které rozeslal po celé zemi. Isis se ale vypravila na cesty a postupně shromáždila 13 částí, až na Osiridovo přirození, které podle legendy sežraly ryby. To má symbolizovat oproštění od sexuality a animality. Thóth pomohl Isidě poskládat jednotlivé části Osiridova těla a tak se  ji podařilo duchovně propojit se svým manželem, který ji oplodnil svojí podstatou a ona v sobě nosila Hóra.

Hórus představuje osvícení, kdy skončil koloběh reinkarnací a člověk získal potřebnou moudrost, kterou už z mysli neztratí. Tento příběh symbolizuje vývoj. Proces cesty lidské duše od prvního vtělení přes mnoho životů k vyšším emocím, inspiraci a intuici, kdy dosáhne osvícení a moudrosti navěky.

POSLEDNÍ SVATYNĚ chrámu je zasvěcená Hórovi. Je branou ke hvězdám. Hórus symbolizuje moment zmrtvýchvstání, osvícení a nesmrtelnosti, konec materiálních omezení, okamžik, kdy spatříme všechny naše prožité životy a navždy si uchováme získané vědomosti. Nauka kněží potvrzuje, že člověk musí projít mnoha životy, aby se nakonec dopracoval k takovému stavu mysli, ve kterém pochopí smysl svojí existence a existence fundamentálních sil vesmíru. Toto prozření jeho duše spolu se zkušenostmi ze všech minulých životů dovede člověka do stavu harmonie, kdy se oprostí od koloběhu reinkarnací a omezení hmoty.

Tento okamžik nastane, když se člověk naučí respektovat vše živé. Když pochopí, že vše, co se děje, je dokonalé a přináší klid a harmonii. Když se naučí uchovávat vysokou hladinu životní energie a rozhodne se ji celou věnovat na hledání  Boha v jednom jediném životě. Když dosáhne této hladiny a rozhodne se pokračovat ve zdokonalování se, může otevřít bránu k Hórovi, transformaci umožňující mu opustit neustálý koloběh reinkarnací. Hórus představuje triumf světla nad temnotou, překonání zvířecí podstaty člověka, konec materiálních omezení, definitivní odklonění od ignorance k moudrosti, dimenzi, která nás vynáší ještě více v hierarchii vesmíru.

Hórus je symbolizován zlatým sokolem, který vidí všechno a létá svobodně jako duše nad materiálními statky. Všichni lidé se převtělují a zdokonalují hnáni silou Osirida a uvnitř nesou semínko Hóra, cestu k nesmrtelnosti a trvalému vědění. Můžeme se tam dostat jen tehdy, naučíme-li se být flexibilní a dokážeme-li ocenit to, co máme. Měli bychom přijmout život, respektovat lidi kolem nás, poděkovat za šanci prožít život a uvědomit si, že jsme byli stvořeni k lásce.









3. DÍL - SFINGA, STRÁŽKYNĚ HORIZONTU

7. února 2011 v 22:22 | okemboha.mysteria.cz |  Egyptská mysteria

V dnešním díle Vám budeme dále vyprávět historii Školy mystérií Hórova oka, uzavřené kněžské kasty, představující skutečnou moc v Egyptě. Založili ji kněží, kteří přežili potopu světa a kteří ovládali znalosti ztracené atlantské civilizace. Byly to velmi rozvinuté osobnosti, které prožitou pohromu vnímaly jako šanci založit novou civilizaci zasvěcenou duchovnímu rozvoji. Jejich chrámy představovaly živoucí knihy, jež odkrývaly pravdy o Bohu a o vesmíru a tím urychlovaly vývoj obyvatel Egypta.

Kněží do chrámů soustředili své znalosti i bohatství a proměnili je v hybné síly egyptské civilizace. Učili lid, že věčná duše se opakovaně vtěluje a člověk tak prochází procesem zdokonalování řízeným Bohem. Duše vstupuje do různých těl, zakládá rodiny, objevuje se v jiných epochách i na jiných místech, zažívá různé ekonomické podmínky a zdravotní komplikace. K opakovaným reinkarnacím dochází na Zemi, zatímco se sluneční soustava otáčí kolem centra galaxie. Celý cyklus otočení trvá 25.920 let, jeden kosmický rok. Během této doby ovlivňují mysl člověka energie různých souhvězdí, které podobně jako roční období určují nezbytné podmínky pro rozvoj člověka.

Egypťané se domnívali, že postavení hvězd při zrození člověka určuje jeho osud a ve větším měřítku má pak vliv na celé lidstvo. Osud vnímali jako nezbytnou součást života, jímž musíme projít, abychom se poučili. Pravdu nalézáme porovnáváním protichůdných extrémů v duálním vesmíru plném kontrastů světla a temnoty. Užíváním naší svobodné vůle v situacích, kterým musíme čelit, se učíme, jaké důsledky mají naše rozhodnutí. Úzkost nás učí rozumět míru, díky strachu chápeme harmonii, účinky nenávisti nám vysvětlují lásku.

Tak život za životem prochází člověk procesem duchovního zdokonalování. Pokaždé se člověk narodí moudřejší, více respektující a tolerantnější, dokud neukončí cyklus a nestane se nesmrtelným nadčlověkem. V okamžiku osvícení si dokáže vzpomenout na všechny životy, jenž prožil, omyly jenž spáchal a chápe, že díky nim došel až k porozumění důvodu své existence. V míru a harmonii, s vysokou hladinou vitální energie, šíří lásku a získává přístup k vyšší moci a k další fázi vývoje ve vyšším stupni reality. Během procesu vývoje, jímž prošel, se z animálního člověka proměnil ve významného učitele, ve váženou nesmrtelnou bytost, která se může vydat za hranice možností smrtelníků.

Dodržování tohoto přístupu k životu umožnilo Egypťanům žít po tisíce let v míru a harmonii během nichž se vyvinuli v příkladnou civilizaci. Kněží Hórova oka si tyto pravdy ponechávali za zdmi svých chrámů.

SFINGA 


Sfinga nám může vyprávět o astronomických pohybech, jenž byly objeveny před tisíci lety a ověřeny v minulém cyklu obyvateli Atlantidy. Dnes si myslíme, že Atlantida je pouhý mýtus. Neměli bychom zapomínat na to, že Platónovo líčení zániku Atlantidy má egyptský původ. Kněží z chrámu Neit ukázali Solónovi záznamy o existenci Atlanti, což je egyptské slovo týkající se vody. Slovo Atlu znamená vodu, hranici mezi vodou a souší. Anti znamená rozdělení země. Složené slovo Atlanti znamená země rozdělená vodou. V Platónově příběhu bylo hlavní město Atlantidy Poseidonis překrásným městem tvořeným kruhy souše rozdělenými vodními kanály.

Při odhalování tajemství Sfingy budeme analyzovat její symbolický tvar, její obrovské tělo vytvořené z monolitu, její přesné umístění a pohled očí. Zrekonstruujeme pohyb hvězd po potopě světa, prohlédneme si známky eroze na jejím těle a zamyslíme se nad jejich významem. Kněží, kteří přežili zkázu atlantské civilizace, vytvořili ohromnou sochu, jež obsahovala mnoho astronomických symbolů. Hodiny - jež odměřují hlavní cykly sluneční soustavy v naší galaxii. Zanalyzujeme tyto symboly, abychom vysvětlili, že Sfinga je největší a nejstarší měřič času na naší planetě.

NEJSTARŠÍ HODINY SVĚTA

První datum, které je na ní zaznamenáno je období Zep Tepi - Nové doby, počátek vzniku nové civilizace po potopě světa. Zep Tepi je prvním krokem na cestě k zdokonalení celého lidstva. A Sfinga je prvním kamenem na této cestě.

Druhé datum označuje poslední celosvětovou katastrofu, jež se odehrála před 13.000 lety a o níž hovoříme jako o potopě světa, protože k ní došlo simultánně na celé planetě. Nešlo o lokální jev omezený pouze na Egypt.
Moudří kněží vlastnili záznamy o předchozích katastrofách, z nichž se jedna odehrála v raných počátcích Atlantidy, asi tak před 38.000 tisíci lety. Věděli, že katastrofy přicházejí cyklicky a dochází k nim v každém kosmickém roce.

Zjistili, že délku jednotlivých cyklů určují hvězdy rozmístěné po celém vesmíru. Výjevy na Sfinze zdůrazňují důležitost velkého kosmické cyklu pro všechny úrovně a všechna měřítka. Oběh sluneční soustavy kolem centra galaxie určuje, jak dlouho trvají fyzické struktury podporující existenci lidstva. Každých 25.920 let se objevila ohromná přírodní katastrofa, která umožnila nový vývoj a dala šanci nové organizaci.

Struktury organizující život na Zemi a rozvoj lidstva se pravidelně hroutí. Na konci každého kosmické cyklu dojde k velkým změnám na Slunci, jež mají za následek výrazné klimatické výkyvy, které postupně zničí vše, co bylo na zemi vybudováno. Kněží Hórova oka učili svůj lid, že tyto změny jsou součástí Božského plánu, jak umožnit příchod nových objevů a vyjádření, která by lidstvu poskytla nový náhled na vesmír. Jakoby lidstvo každých 25.920 let vymřelo, aby se znovu zrodilo v dokonalejší formě. Je to ten samý koloběh jakým prochází člověk, ale pojímán v kolektivním měřítku a v obecnějším vědomí.

KOSMICKÝ ROK

Na nebi nad severním pólem se nachází 6 souhvězdí nazývaných polární souhvězdí. Níže, blíž k rovníku, nalezneme 12 souhvězdí zvěrokruhu. Když zjistíme, jaká polární konstelace a jaká konstelace zvěrokruhu byly v určitou dobu na Zemi, můžeme určit přesné datum. Sluneční soustava obíhá kolem centra galaxie po imaginární linii nazývané ekliptika (ecliptica). Každý oběh trvá 25.920 let, což představuje věčný cyklus, kteří egyptští kněží nazvali kosmický rok.

To oni rozdělili tento kruh na 12 sektorů, každý zaujímající 30°. Slunci trvá 2160 let než projde jedním z těchto dílů. Celý kruh tvoří 12 souhvězdí. Každé z nich nese nějaké zvířecí jméno, proto se tento kruh nazývá zvěrokruh nebo zodiak. Během této cesty získává planeta Země různé energie od těchto dvanácti znamení zvěrokruhu nebo od souhvězdí, která vládnou nad lidským osudem v každé reinkarnaci a která určují situace, které musí člověk zažít, aby se poučil.

SYMBOLICKÝ TVAR SFINGY - LEV A ČLOVĚK

Dnes se sluneční soustava nachází na 0° stupni ekliptiky. Na konci věku Ryb a na počátku věku Vodnáře. Ale teď se ještě vrátíme o 180°. Do sluneční soustavy před 12.960 lety o 180° nazpět - do souhvězdí Lva. Vědci tvrdí, že v té době končil playstocen, roztály ledovce a došlo k potopě světa. Tvar Sfingy spojuje dva symboly, jenž představují zodiakální a polární konstelace - Lva a Člověka - a my díky tomu můžeme určit přesné datum.

Její podoba symbolizuje spojení těchto dvou souhvězdí. Tělo lvice představuje souhvězdí Lva. Lidská hlava představuje polární souhvězdí - dnes pojmenované Hercules. Egypťané mu říkali Tum neboli Adam astronomické mytologie. Spojený pohyb těchto dvou souhvězdí se nazývá Pari Passu. Země tímto párem souhvězdí prochází při své cestě galaxií v precesi rovnodenností. Sfinga takto označuje Zep Tepi, Novou dobu.

Polárka dostala svoje jméno od postavení nad severním pólem, přímo nad páteří Země, její rotační osou. Je to fundamentální hvězda představující moc vládnoucí nad nebem. Při pohledu ze Země se zdá, že se obloha otáčí přímo kolem ní. Sklon zemské osy orientovaný podle Slunce se při koloběhu Země nepatrně proměňuje a vytváří druhý kruh, který je výš na obloze a nachází se v něm 6 polárních hvězd.

Astronomické znalosti Egypťanů a zděděné záznamy jim umožnily zjistit, že když rozdělí tento druhý kruh na 60° díly, bude zemská osa ukazovat každých 4.320 let jiné polární hvězdě. Těchto 6 konstelací zahrnuje 6 polárních hvězd umístěných přesně nad severním pólem. Každá z nich zahrnuje 60° z cesty Země během jednoho kosmického roku. Nazývají se polární konstelace.


V souhvězdí Malé medvědice se nachází Polárka, která je v současnosti přímo nad severním pólem. Řídí se podle ní mořeplavci. Ale před 4.320 lety byla polární hvězdou Alfa Draconis tvořící součást souhvězdí Draka. Před 8.640 lety byla polární hvězdou jedna z hvězd souhvězdí Hercula - člověka (Eta Hercules). Před 12.960 lety, v období potopy světa, byla polární hvězdou Vega ze souhvězdí Lyry. O dalších 60° zpět, před 17.280 lety, byla nad severním pólem hvězda Deneb ze souhvězdí Cygnus - Labutě. Před 21.600 lety nad severním pólem zářila hvězda Alfirk ze souhvězdí Cepheus. A přesně před 25.920 let, tedy před celým kosmickým rokem, se nad severním pólem nacházela Polárka ze souhvězdí Malé medvědice, stejně jako je tomu dnes.

Člověka průběžně ovlivňují tyto dvě sestavy souhvězdí. 6 v horním kruhu nad pólem a 12 souhvězdí zvěrokruhu. Obě se otáčejí kolem osy umístěné v centru galaxie, osy koruny. Egypťané se domnívali, že celá nebeská sféra leží na sloupech rozmístěných symetricky každých 60° po obvodu kruhu, na nějž ukazuje pól Země během její pouti galaxií. Stáří a preciznost egyptských záznamů je zřejmá. Kněží, strážci času, zdědili astronomické záznamy, které byly starší než 26.000 let. Moderní astronomové ověřili tyto dva okamžiky a pojmenovali je precese rovnodenností, protože vycházejí ze změn v linii rovnodenností, které se potvrdily.

ROVNODENNOST A SLUNOVRAT

Slunce, při pohledu ze Země během slunečního roku, jakoby zaujímalo 4 kouty, 4 pozice, které omezují jeho pohyb za horizontem.  Jsou definovány jako zimní a letní slunovrat a jarní a podzimní rovnodennost. Letní slunovrat, 21. června, je nejdelším dnem v roce a nejkratší nocí v roce. Naopak zimní slunovrat, 22. prosince, označuje nejkratší den a nejdelší noc. Ranní a podzimní rovnodennosti představují dva dny a dvě noci, které trvají shodnou dobu.

V Gíze vychází Slunce ve dnech rovnodenností přímo před Sfingou. V době zimního slunovratu 28° na severovýchod a v době letního slunovratu 28° na jihovýchod. Dny rovnodenností, kdy jsou den i noc stejně dlouhé, představují vyvážení energií světla a temnoty. V tyto dny se otevírají dimenzionální dveře času a prostoru. Proto představují významné dny pro všechny možné kultury. Každý rok se přímka spojující obě rovnodennosti posune o kousek blíž vůči Slunci. Každých 72 let o 1°. O 30° každých 2.160 let a o 360° každých 25.920 let. Tento jev, označovaný v dnešní době jako precese rovnodenností, přesně odpoví starověkého Pari Passu, dvěma hladinám cesty určující kosmický rok.

OBROVSKÉ TĚLO VYTVOŘENÉ Z MONOLITU

Sfinga, spojující znamení lva s člověkem, v souhvězdí Hercula označuje okamžik těsně po potopě světa. Katastrofě, která se periodicky odehrává na konci kosmického roku - každých 25.920 let. Sfinga je největší sochou na světě. Její ohromné tělo bylo vytesáno z jediného bloku kamene, aby odolávalo nepřízni času dlouhá staletí. Je to obrovský monolit umístěný na pláni v Gíze a dosahující délky 80 m, šířky 13 m a 20 m výšky. Je velká přibližně jako blok domů ve městě. Aby její autoři zformovali její tělo, museli z bloku odtesat velikánské kamenné kvádry, které později využili ke stavbě dvou chrámů před sochou.

UMÍSTĚNÍ SFINGY

Tato tajemná a mocná socha je největším dílem, které se nám dochovalo ze starověku. Viděla kolem sebe vznikat několik kultur. Sledovala, jak se mění a zanikají. Sfinga byla postavena na velice zvláštním místě na zemi. Na pláni v Gíze, která se také nazývá Rostau ve starověké Knize mrtvých. Její tělo lvice leží paralelně s rovníkem na 30° severní šířky a téměř přesně na 30° východní délky. 30° šířky znamená, že Sfinga leží na jednom z diamagnetických bodů Země.
Dnes se ví, že okolo Země nad rovnoběžkami procházejícími 30° severní a jižní šířky a v harmonických a pravidelných vzdálenostech od nich, prochází elektromagnetická síť planety.

Všechny živé organismy, nezávisle na své velikosti, mají neuralgickou soustavu, matrici zaznamenávající a harmonicky distribuující energii do celého těla. Planeta Země má kolem sebe podobnou geometricky přesnou síť složenou ze stejně vzdálených přímek, založenou na pravidelných mnohostěnech, po nichž putuje energie nutná pro její fungování.

Tyto přímky se nazývají Liovy a Hartmanovy linie. Vytvářejí matrici, která má několik neuralgických bodů, kde dochází k přirozené produkci energetických vírů, které tajně využívali jednotlivci a vládci, kteří znali principy levitace a antigravitace. Tyto elektromagnetické víry jsou od sebe harmonicky odděleny a dochází na nich k magnetickým a energetickým anomáliím.

V Bermudském trojúhelníku a také v Dračím a Ďáblově trojúhelníku, kde došlo k tajemným zmizením, jsou zmiňované diamagnetické body. Na jiných bodech jsou strategicky rozmístěné pyramidy různých kultur a také vojenské základny několika zemí. Nad těmito neuralgickými body by bylo možné za použití adekvátní technologie využít planetární energii ke zrušení přitažlivé síly působící na jakýkoliv předmět v aktivním poli.

Na těchto bodech již byly prováděny experimenty s prostorovým přenosem. Například Spojené státy provedly tzv. Philadelphský experiment, který roku 1943 uskutečnil Nikola Tesla. V těchto vírech vznikají dimenzionální brány, které se otevírají a zavírají při západech slunce při rovnodennostech.

VELKÁ PYRAMIDA

Egypťané rovnodennost považovali za den Maat, bohyně rovnováhy a spravedlnosti. V těchto dnech se konaly speciální obřady, které prováděli členové Školy mystérií na pláni v Gíze. Energetický vír využívali při shromáždění potřebných znalostí, kdy knězům, kteří byli na 5 nebo 6 stupni mysli, byla svěřena externí síla, aby mohli vstoupit do vyšší dimenze.

Díky znalostem, které Egypťané získali od kněží Hórova oka, postavili Velkou pyramidu, aby mohli využívat nevyčerpatelnou sílu Země pro duchovní účely. Uvnitř této pyramidy čerpali kondenzovanou energii planety a dosahovali vysokých vibračních frekvencí, pomocí nichž se dostávali do stavu změněného vědomí. Velkou pyramidu pojmenovali Arca Ra-Harmakhu a postavili ji na elekromagnetickém víru, který využívali ve dny rovnodenností, kdy energie světla a temnoty jsou vyváženy bohyní Maat.

V tyto dny se rodili neteri, výjimeční duchové - Shemsu-Hor čili následovníci Hóra, který tak šířil s jejich pomocí svou lásku a vedl, prostřednictvím jejich znalostí o vesmíru, lid k vyšším hladinám vědomí. V páté kapitole Knihy mrtvých nazvané Rostau se píše o pyramidě, kterou stráží dvě sfingy s těly lvic, které svým přímým pohledem do Slunce v den rovnodennosti ochraňují vstup do království Sokar. Chodby, jimiž se do něj sestupuje, se podobají těm ve Velké pyramidě. Zde dochází k poslední transformaci Osirida, který byl do té doby ve svém nitru stále člověkem. Zde najde osvícení Hórus, kterého promění v nesmrtelného nadčlověka. Lví podoba má s tímto procesem vývoje velmi mnoho společného. Lev je nejvyvinutější zvíře ze všech. Pro Egypťany představoval poslední fázi vývoje zvířecího vědomí na cestě směrem k proměně v člověka.

Tato zjištění společně s dalšími faktory dělají z místa, kde se nachází Sfinga, něco velice speciálního. Sfinga je víc než jen pouhá socha a Velká pyramida je víc než jen pouhá hrobka.

Existují dva důvody, proč se vědci domnívají, že to byl faraón Chefrén, který vládl v letech 2.520 až 2.494 př.n.l., kdo nařídil, aby Sfingu vytesali z jediného kusu kamene.

Prvním důvodem je, že se domnívají, že její obličej se podobá obličeji černé dioritové sochy Chefréna, která byla zahrabána hlavou dolů v Údolním chrámu nedaleko Sfingy. Faraónově soše sedí za hlavou sokol. Sochu jsme digitálně upravili, abychom zrekonstruovali její původní obličej. Zjistili jsme, že její rysy se velmi liší od Chefrénových. Je známo, že socha nesla jméno Abu-Hol a že po několik století měla červenou barvu, barvu Egypta. Zub času znehodnotil dekoraci její hrudi složenou z polodrahokamů, také zničil její spletenou bradku, barvy na její elegantní čelence a všechny leštěné desky z bílé žuly z Chefrénovy pyramidy. Druhým důvodem je kamenná stéla, která byla nalezena mezi předními tlapami Sfingy. Na 13. řádce vytesané v tomto kameni je slovo "chef", proto tradiční egyptologové přičítají stavbu Sfingy Chefrénovi. Stélu nechal vytesat faraón Thutmóse IV., který vládl v letech 1.401 až 1.391 př.n.l., aby oslavil restaurování a vyhrabání Sfingy z písku. Na stéle je napsáno, že Sfinga je ztělesněním magické síly tohoto místa, která je v něm soustředěna od počátku všeho, od doby Zep Tepi. Příběh vypráví, že mladému Thutmósovi se ve snu zjevila Sfinga a slíbila mu, že z něj udělá faraóna, jestli ji vyhrabe z písku, který ji zakrýval až po krk. Ve skutečnosti ale neexistuje žádný nápis, který by prohlašoval, kdo Sfingu nechal postavit. Neexistuje nic, co by dokazovalo, že to byl Chefrénům nápad. Je pravděpodobnější, že ji Chefrén, stejně jako Thutmóse IV., nechal vyhrabat z písku a zrenovovat.

Na jiné stéle nalezené v Gíze, která bývá nazývána Inventární stéla, se našel nápis potvrzující, že faraón Cheops, Chefrénův předchůdce, nechal postavit jeden z chrámů před Sfingou, což dokazuje, že socha tam již stála a že ji tedy nemohl nechat postavit jeho nástupce. Nicméně tuto stélu tradiční egyptologové neuznávají, protože podle nich není původní a styl jejího písma neodpovídá Cheopsově epoše. Skutečností zůstává, že Sfinga byla ukrytá v písku po tisíce let. Několik vládců nakázalo, aby byla očištěna a tak vždy zůstala po nějaký čas odhalena, aby postupně znovu upadla v zapomnění.

SMĚR POHLEDU SFINGY

Další záhadou je směr jejího pohledu. Její lidská hlava je otočená k východu a už tisíce let pozoruje každý východ slunce. Její oči jsou soustředěny na bod horizontu, kde vychází slunce v den rovnodennosti, na skutečný východ - na dimenzionální křižovatku. Imaginární přímka procházející Sluncem a spojující jarní a podzimní rovnodennost se v dnešní době využívá k měření kosmického roku, precese rovnodenností podle vychýlení jejího úhlu. Ten se každých 72 let posune o 1°. O 30° se posune jednou za 2.160 let a o 360° každých 25.920 let. Otočení této přímky vymezuje jeden kosmický rok, cyklus určující lidské reinkarnace a periodické katastrofy.

Pomocí stanovení přesné polohy Sfingy dokázali američtí vědci sestavit simulaci pohybu hvězd po obloze. Do počítače vložili data o pozici, jakou měla Země na své ekliptice -  dráze kolem sluneční soustavy - před 12.960 lety.

Ukázalo se, že v té době pohled Sfingy, jež je soustředěn na bod na horizontu ležící přesně na východě na 30° severní šířky, směřoval do souhvězdí Lva, které každou noc zářilo na nebi. Sfinga se dívala přímo před sebe na hvězdy tvořící Lva, znamení zvěrokruhu, jímž v té době procházela Země při své cestě kolem sluneční soustavy, čímž Sfinga vysvětlila dobu svého vzniku, svou podobu a své umístění. V té době se na horizontu na 90° jižní šířky nacházelo souhvězdí Orion - 9° od meridiánu spojujícího sever a jih. A hvězda Sirius, nejpodstatnější hvězda Egypťanů, jejíž východ oznamoval příchod záplav na Nilu, byla vidět přímo nad horizontem - 14° nalevo od meridiánu.


Datum začátku nové civilizace Zep Tepi, jež Sfinga označuje, lze ověřit porovnáním jejího tvaru a pozorováním zodiakálního souhvězdí Lva a polárního souhvězdí Hercula. Její oči, které směřovaly k východu slunce v den jarní rovnodennosti a v noci ke hvězdám souhvězdí Lva, ze Sfingy dělají přesné astronomické hodiny. Její umístění bylo vybráno s velikou pečlivostí, díky níž se Sfinga stala poslem, který vypráví vykladačům budoucnosti o nejdůležitějším cyklu pro člověka - kosmickém roce a o rozmístění elektromagnetické sítě planety.

STÁŘÍ SFINGY

Ještě jeden element Sfingy potvrzuje Zep Tepi. Doba, kdy byla Sfinga postavena. Je to důkaz geologického a klimatického původu. V roce 1960 francouzský matematik René Schwaler de Lubicz prohlásil, že tělo Sfingy jeví známky eroze způsobené deštěm. Celý svět byl šokován, protože je známo, že během posledních 4500 let byla Sfinga po 90% času zahrabána po krk v písku. Od roku 2.500 př.n.l., který je oficiálně považován za datum jejího postavení, které nařídil faraón Chefrén, ji jen několik vládců nechalo na určitou dobu vyhrabat z písku a zrenovovat. Jedno z posledních odkrytí nařídil Napoleon, když pobýval v Egyptě. Jak je tedy možné, že Sfinga projevuje známky eroze způsobené deštěm?

Kromě toho bylo prokázáno, že klima v Egyptě bylo během posledních 4500 let prakticky neměnné. Vyprahlé, suché a s malým počtem srážek. Vědci nám tvrdí, že radikální změna klimatu, jež se odehrála koncem playstocenu, proměnila Egypt postupně v poušť. Tudíž déšť, který poničil Sfingu, na ní musel dopadat mezi rokem 10.960 až 5.000 př.n.l., kdy se pláň v Gíze proměnila v písečnou poušť, jež zahrnula Sfingu až k jejímu krku a ochránila ji před okolním klimatem. Expedice bostonské univerzity potvrdila, že jde skutečně o stopy po erozi způsobené deštěm a že hluboké pukliny na soše musí být staré tisíce let.

Tato zjištění potvrzují pradávný původ Sfingy a přispívají k polemice mezi tradičními egyptology, kteří se nemohou shodnout na skutečném stáří této civilizace. Do dnešního dne se nám zachovalo jen velice málo záznamů vladařů a ty, které máme, jsou uznávány jen částečně. Turínský papyrus a Galerie kartuší v chrámu Osirida v Abydu obsahují jména faraónů, jež současní odborníci uznávají.

První z nich je legendární král Meni, zmíněný na paletě krále Narmera, jemuž se přičítá sjednocení Egypta kolem roku 3.000 př.n.l. Je považován za zakladatele první oficiálně historicky uznávané dynastie. Ale tyto zápisy společně s těmi, které sepsal kněz Manehtó v roce 3.000 př.n.l. ve své Historii egyptské civilizace, pojednávají o dávnějších událostech a ranějších vládcích, kteří ale nebyli uznáni a jsou považováni jen za nerealistické mýtické postavy.

Oni patří k Shemsu-Hor, následovníkům Hóra, božským předchůdcům, osvíceným bytostem, kteří Egyptu vládli před 13.900 lety a po nich nastoupili Dea-Ku, moudří muži, další výjimeční monarchové, kteří podle těchto spisů, vládli Egyptu 11.000 let před nástupem faraónů, jejichž vláda trvala 30 dynastií. To znamená, že v Egyptě existovala civilizace již před potopou světa, během předchozího cyklu zvaného atlantský a že v Zep Tepi zahájila s nashromážděnými znalostmi další cyklus. Kromě toho, to také vysvětluje jeden ze sporů historiků, týkající se zařazení začátku této civilizace do roku 3.000 př.n.l.

Nikdo nechápe, jak mohla být věda, umění, architektura a hieroglyfické písmo kolem tohoto data tak rozvinuté a že je v následující epoše již nic výrazně nezdokonalilo.  

ZÁVĚREM

Těžko se dá pochopit, odkud se tak náhle vynořila Sakkára se svými pálenými cihlami, keramickými dekoracemi, harmonickými architektonickými detaily, sloupy a pyramidami, jenž přežili tisíciletí. Je to stejné, jako kdyby naše současná civilizace postavila raketoplán, aniž by vůbec objevila letadlo a naplánovala lety programu Gemini, které dopravily člověka na Měsíc.

Je jasné, že Egypťané zdědili znalosti předchozího atlantského cyklu a že je nejprve vedla kasta kněží na vysoké duchovní úrovni tak, jak to dokládají spisy vladařů, jenž se nám dochovaly. Ty také dokládají, že Sfingu vytesali kněží Školy mystérií Hórova oka hned po potopě světa v predynastickém období Egypta. Sfinga je ohromná socha vytesaná z jediného kamene, jež měla odolat mnoha staletím. Její symbolická podoba byla zvolena s tou největší obezřetností, aby se z ní mohly stát astronomické hodiny.

Umístili ji přímo nad elektromagnetickým uzlem Země a její postavení odkazovalo k existenci planetárních sil na místě, kde byla později postavena Velká pyramida. Orientace jejích očí na určitý bod na horizontu, kde vychází slunce v den rovnodennosti, připomíná význam brány Maat, která se otevírá do království Sokar v okamžiku, kdy den a noc trvají stejně.

V tomto vesmíru plném kontrastů jedině prostřednictvím rovnováhy světla a temnoty  mezi jednotlivými extrémy duality může být objevena jednota. Toto zjištění člověk získává tím, že se zamýšlí nad důsledky svých skutků, jenž zažil v jednotlivých reinkarnacích. Musí najít cestu respektu a tolerance, jež vede ke klidu a harmonii.

Tuto zprávu sděluje každý chrám egyptské civilizace. Vyprávění o cestě zdokonalování prostřednictvím převtělování vedoucí k dosažení osvícení bylo jejich základním učením. Sfinga také potvrzuje starověký původ egyptské civilizace a začátek Nové doby, Zep Tepi, před 12.960 lety, kdy hvězdy souhvězdí Lva zářily přímo před jejíma očima. Sfinga vymezuje cyklus kosmického roku, nejdůležitější cyklus pro lidstvo. Potvrzuje, že atlantská civilizace skutečně existovala a že existuje vyšší řád vědění.











4. DÍL - KVĚT ŽIVOTA

7. února 2011 v 22:15 | okemboha.mysteria.cz |  Egyptská mysteria

Egypt je zemí jediné řeky. Nil proudí v klidném rytmu a zásobuje vodou vegetaci na svých březích, jež jsou obklopeny obrovskou pouští. Je to největší oáza v nejrozlehlejší poušti světa. Okolní krajina je prostá, snadno pochopitelná, její zákoutí vyzývají k rozjímání. Všechny body horizontu nás nutí přemýšlet o nesmírnosti.

Egypt je zemí jediného Boha.
Po tisíce let obývala jeho území civilizace, která žila v míru a harmonii, aniž by překročila svoje přirozené hranice a ohrozila ostatní kultury. Tato civilizace byla zcela oddána duchovnímu zdokonalování. Naše představa o této civilizaci stále ještě přesně nepostihla všechny její úspěchy. Její písmo zůstávalo po tisíce let nerozluštěno. Podařilo se rozluštit jen jeho základní úroveň, symboly, které reprezentují zvuky řeči.

Vyšší úrovně, které symbolizují koncepty, ne zvuky, se ještě nepodařilo rozluštit. Překlady se soustřeďují především na fonetickou část jazyka anebo je překladatelé interpretují podle svého přesvědčení. Ti, kteří Egypťany považují za primitivní barbary, přicházejí pouze s jednou interpretací. Ti, kteří si myslí, že to byla vysoce rozvinutá civilizace založená na duchovnu a dosud neobjevených technologiích, nám předkládají zcela jiná vysvětlení.

NETER NEZNAMENÁ BŮH

Náboženští badatelé, kteří vyrůstali pod vlivem Bible či Koránu, považují Egypťany za despoty, kteří uctívali mnoho Bohů. Proto křesťané, židé a muslimové nikdy nepovažovali Egypt za zdroj, jenž obohatil kořeny jejich vlastní víry. Tato představa vznikla nesprávným překladem slova NETER ve významu Bůh nebo Bohyně. Zatímco pravým významem je fundamentální příčina, božský princip, síla řídící vesmír. Neteri představují atributy Boha. Byl to jednoduchý způsob, jak vysvětlit lidu, že jediný Bůh, autor všeho stvoření, má různé charakteristiky. Neznamená to, že uctívali více božstev. Muž může být učitelem, otcem a zároveň manželem, aniž by představoval několik osob najednou. Jsou to jen rozdílné charakteristiky jediné bytosti.

Pro mnoho historiků představuje současná civilizace okamžik největšího rozvoje lidstva na Zemi. Toto přesvědčení také přispělo k nepochopení významu Egypta, protože vědci nepřijali informace, které by mohly současnou teorii zpochybnit. Částečně přijímají dokumenty vládců Egypta, které se zachovaly do dnešní doby, ale odmítají záznamy před vládou krále Meniho, protože je považují za nepravdivý mýtus. Racionalističtí výzkumníci také zkreslili egyptskou historii, protože popřeli existenci vědy a filozofie před starověkými Řeky, přestože velcí řečtí myslitelé nalezli svoje odpovědi právě v Egyptě.

Všechny tyto faktory ovlivnily konstrukci zkreslené představy o Egyptě. Egypťané jsou díky těmto předsudkům považováni za primitivní národ podřízený modernímu civilizovanému světu, který jim stavěl chrámy a pyramidy, obrovské a času odolávající hrobky faraónů.

Cílem našeho programu je znovu prozkoumat jejich kulturu, odhalit pravdy vytesané ve stěnách jejich chrámů, otevřít dveře k jejich koncepci reality a s otevřenou myslí se podívat za mýty, v nichž jsme je pohřbili.

ZÁKONY, PROCESY A PŘÍČINY VESMÍRU

Starověcí Egypťané vykládali vesmír, jeho zákony, procesy a příčiny, na základě logických, analytických a racionálních soudů, jenž jsou hodnotným odkazem pro svět vstupující do nového milénia. Na povrch vyplouvají nové skutečnosti. Vědci a technici nalézají důkazy o neuvěřitelných technologických vynálezech, preciznosti jejich stavitelství a rozsáhlosti jejich projektů. Jejich úspěchy byly podceňovány.

Nedostatečné pochopení jejich technologie nepopírá fakt, že dokázali přesouvat těžké náklady na dlouhé vzdálenosti. Otesávali, opracovávali a tvarovali tvrdé žulové a dioritové desky s ohromnou přesností, která je možná jen s pomocí ultrazvukových nástrojů. Jejich stavby jsou tak matematicky přesné, že např. na 5 hektarové základně Velké pyramidy je jen 8 mm nerovnost. S použitím současné technologie bychom dosáhli 40 cm nerovnosti.

Jejich systém měření dokázal přesně popsat rozměry naší planety i pohyby sluneční soustavy v galaxii. Důležité informace ohledně kosmických cyklů, které přinášejí periodické katastrofy, nemohou být odmítnuty jako pouhý mýtus. Toto dědictví je součástí naší dávné budoucnosti. Fakta, jenž byla do dnešní doby zjištěna, dokládají, že Egypťané měli velmi rozvinutou vědu, umění, filozofii a náboženství.


KNĚŽÍ ŠKOLY MYSTÉRIÍ HÓROVA OKA

Jejich poznatky čerpají z dávno zaniklé civilizace zvané Atlantida, která existovala před potopou světa. Přežilo jen několik kněží, kteří položili základy cyklu, ve kterém žijeme dnes. Lidstvo bylo na vysokém stupni rozvoje. Několik kněží předpovídalo katastrofu a připravilo se na přežití. To oni stojí za náhlým rozvojem egyptské civilizace, která předtím stagnovala na strnulém bodě. Tito mudrcové založili uzavřenou kastu kněží a soustředili se v chrámech, kde učili své následovníky, jak vést lid po cestě ke zdokonalení, která měla trvat po tisíce let. Mluvíme o kněžích Školy mystérií Hórova oka.

Oni shromažďovali všechny dosažené znalosti. A jejich vize života na Zemi jako procesu zdokonalování animálního člověka v nadčlověka vytyčila Egypťanům jejich cestu. Pojetí vesmíru knězi jako procesu neustálého zdokonalování je neocenitelné pro obyvatelstvo dnešního světa, neboť lidé vnímají rozvoj člověka jen na základě hromadění hmotných statků.

Škola mystérií urychlila proces zdokonalování několika žáků, kteří získali informace, jak rozumět duálnímu světu, ve kterém žijeme, extrémním protikladům světla a temnoty, strachu a lásky. Pochopili, že v každém svém životě zažívá člověk na vlastní kůži extrémy, jenž jsou výsledky jeho svobodné volby. Může je porovnávat a zjistit, kde leží pravda.

Každý život je nutným krokem k získání znalostí. Egypťané považovali člověka za prostředek k pochopení celého vesmíru. Tím, že pochopí svoji existenci, může člověk objevit hlubší pravdy, odvodit jaká je realita při pohledu zdola i shora. Tito moudří kněží učili, že vše existuje v jedné velké mysli, že jsme myšlenkami Boha a že jsme sami schopni v naší mysli vytvářet názory.
Všichni jsme aspekty jediné reality. Vše je jedno. Jedno je vše.

Proto rozvíjeli vědu, umění, náboženství a filozofii jako multidisciplinární nauku bez vedlejších specializací, které člověka zaslepují. Stvoření považovali za vědomý akt jediného Boha. Studovali sami sebe, aby našli děj a pochopili jeho různé podoby, kterým dali jméno a symbol, aby o nich mohli lépe hovořit.

Atum pojmenovali neprojeveného Boha, jeho podobu před stvořením vesmíru. Stvoření existovalo pouze jako skrytý potenciál v jeho nitru. Ptah pojmenovali Boha, jenž projevil svoji vůli a stvořil vesmír. Jméno Amon dali Bohu, který vytvořil člověka k obrazu svému a umožnil mu svobodně myslet. Z této koncepce vzniku světa vychází i květ života, svaté projevy Boha, o kterých si povíme při návštěvě chrámu Osirión v Abydosu.

Chrámy sloužily jako velmi přesné vědecké nástroje k měření zaznamenávání pohybu planet. Jejich odkaz nám sděluje, že planety řídily cykly ve vesmíru a procesy, jimiž procházelo lidstvo. V chrámech soustředili znalosti, které nashromáždili při studiu sebe sama, při procesu zdokonalování ducha. Zde simultánně rozvíjeli vědy, umění, náboženství a filozofii v dynamické jednotě, protože věřili, že žádný aspekt reality není odtržen od ostatních. Kolem těchto chrámů se pod vedením vysoce duchovně obohacených kněží rozvíjela nejméně pochopená a nejvíce rozvinutá civilizace na Zemi. Nastal čas převzít od nich naše dědictví.

PÍSMO

Odkaz této civilizace, jejich představa o vesmíru, se ukrývá v několika málo symbolech moudře zvolených z prvků jejich reality. Užití obrázkového písma má výhodu v tom, že určité sdělení vysvětluje velmi jednoduše mimo samotný jazykový systém a jeho význam lze pochopit i o mnoho tisíc let později. Protože znázornění sokola či určité pozice člověka se nikdy nezmění.

Podle Egypťanů přichází člověk na svět, aby se naučil, jak má reagovat v situacích, jimž musí čelit. Porovnáváním následků svých činů se učí a zdokonaluje. Proto nejdůležitější je akce, sloveso, jednání přinášející výsledky a tudíž zlepšení.

Jazyk lidé používají k tomu, aby si sdělovali, jak jednali. Každá část celku nějak jedná a přináší výsledky. Každá část má formu, kterou potřebuje, aby jednala odpovídajícím způsobem. Egypťané vyjadřovali svoje myšlenky prostřednictvím tří druhů symbolů nebo písem -  hieroglyfického písma, hieratického písma a démotického písma.

HIEROGLYFICKÉ PÍSMO

První typ písma využívá velice jednoduché obrázky zvané hieroglyfy. Hieros znamená svatý a glyfos je písmo. Egyptské symbolické písmo jako svaté označili staří Řekové. Hieroglyfy mají různé symbolické roviny. Základní a nejjednodušší rovinou jsou fonetické symboly.

Užívali 24 grafických symbolů zastupujících zvuk, ne myšlenku, ze kterých složili abecedu. Písmo dávalo jazyku Egypťanů formu. Je to první abeceda, kterou později přijali Féničané a po nich Řekové. Psali jak do sloupců, tak horizontálně a mohli pak nápis číst oběma způsoby.

Hlavy symbolických figur byly otočené směrem k začátku věty. Tímto způsobem naznačovaly směr, kterým se má sdělení číst.

Po tisíce let zůstávalo nerozluštěno až do roku 1799, kdy francouzští vojáci vedení Napoleonem objevili u Středozemního moře Rosettskou stélu, kámen z černé žuly vytesaný na sklonku egyptské civilizace. Byl ve velmi špatném stavu a ani jedna řádka na něm nebyla úplná. Přesto má 14 řádek popsaných hieroglyfy, 32 démotickým písmem a důležité jsou zejména 54 řádky napsané řecky, tedy známým jazykem, který překládal výše vytesaná písma.

Jazykový odborník Jean Francois Champollion se začal věnovat studiu textu vytesanému na kameni. Zjistil, že egyptské písmo stejně jako všechna semitská písma, používalo jen souhlásky. Samohlásky se užívaly pouze v mluveném jazyce kvůli gramatické formě. Roku 1822 se mu podařilo rozluštit záhadu porovnáním dvou kartuší hieroglyfů.
Jedna z nich se nalézala na okrouhlé stéle na ostrově Philae na druhém pylonu chrámu Isis, kde bylo vytesáno jméno faraóna Ptolemaia VI. Rozluštil tedy dva hieroglyfy se jmény posledních faraónů Ptolemaia a Kleopatry.

Tyto nápisy mu pomohly rozluštit a objasnit egyptské písmo. Zvuky řeckých slov přeložených do koptštiny, jazyka egyptských křesťanů, pomohly odhadnout zvuk jazyka starověkých Egypťanů. Tak došlo k rozluštění první roviny písma se 24 symboly vytesanými do kamene před tisícovkami let. Roviny písma užívající pouze souhlásky, ne celé myšlenky.

Ale v hieroglyfickém písmu existuje i vyšší rovina komunikace - více než 700 symbolů nádherných grafických forem zachycujících realitu, probouzejících myšlenky a jednání v mysli. Obrázek v tomto případě zastupuje celé slovo. Symboly imitují tvary přírody vybrané kvůli činnosti, kterou evokují v mysli.

Pták symbolizuje let a svobodu. Sokol ještě navíc zdůrazňuje dobrý zrak. Obrázek oka symbolizuje zrak. Každý symbol je přesně navržen tak, aby přesně zastupoval zážitky, jež se vyskytují v životě člověka. Také používali snadno rozeznatelné části, které mysl člověka odkazovaly na nějakou činnost. Dvě vzpažené ruce znamenaly modlitbu, dvě nohy chůzi, natažená ruka ukazování, dvě spojené ruce jednotu. Ruka také krmila, sela, nalévala ze džbánu. Tyto symboly popisují okamžiky ze života člověka, jenž přinášejí ovoce. Zobrazení nástroje symbolizovalo činnost, kterou s ním lze vykonávat. Pluh, hrábě, síť.

HIERATICKÉ A DÉMOTICKÉ PÍSMO

Kromě hieroglyfického písma existuje další forma, která se nazývá hieratické písmo, které se užívalo jen v oficiální a obchodní komunikaci.

Třetí forma písma existovala pouze na sklonku egyptské civilizace, když kolem roku 700 př.n.l. Písaři opisující starověké texty zjednodušili hieratické symboly a vytvořili z nich téměř těsnopis. Toto písmo se nazývá démotické.

Začínají se objevovat nové interpretace těchto písem, které nám dovolují pochopit, že mýty a symboly používané Egypťany měly za úkol přenášet znalosti a vyjádřit přístup k realitě. Pochopení myšlenek je snazší, jsou-li vykládány pomocí příběhů. Mudrci si byli vědomi, že nemá smysl přinášet lidem informace, aniž by je chápali.

CHRÁMY V GÍZE A OSIRIÓN V ABYDOSU

Na počátku egyptské civilizace byly stejnou stavební technikou postaveny 3 chrámy. Mají stejný architektonický styl, velmi jednoduchý a zároveň mohutný, který už později v Egyptě nebyl nikdy využit. Dva z nich stojí v Gíze. První je Chrám Sfingy, který se nachází přímo před ní a na jih od něj stojí Údolní chrám, který byl v té době obrácen směrem k Nilu. Třetím chrámem je mohutný Osirión v Abydosu.

Chrámy v Gíze se skládají z ohromných bloků, které stavitelé odstranili, aby mohli zformovat tělo Sfingy. Jen v těchto dvou egyptských chrámech byly využity takto velké kamenné kvádry. Jsou to masivní, téměř kyklopské kameny, které jsou od vnějšího světa odděleny ohromnou kamennou zdí se dvěma symetrickými vchody. Průměrná váha každého kvádru využitého ke stavbě chrámu je 50 tun.

Egypťané museli ovládat nějakou usnadňující techniku, která jim pomáhala přemísťovat kamenné kvádry vysoké jako domy. Použité kamenné bloky nebyly pravidelné. Každý byl jiný. Jejich hrany byly zabroušeny do odlišných úhlů, ale bloky na ně postupně vršené do nich zapadaly na milimetr přesně.

Další specifikou těchto staveb je speciální úprava rohových bloků, které tvoří součást obou stěn, jež spojují. Energie se tak může přelévat z jedné stěny stavby do druhé bez omezení. Taková podmínka si častokrát vynutila  otesání kamenů více než o 30 cm, aby přesně zapadly do rohu. Ani v organické přírodě nikde nenajdeme pravé úhly. Tyto rohy umožňovaly proudění energie a tekutin.

Tyto chrámy měly ve svém středu halu s kamennou střechou, již podpíraly gigantické, symetricky umístěné sloupy. Společně tvořily terasu, ze které byl vynikající výhled do okolní krajiny. Ani na pilířích, ani na sloupech chrámů nenalezneme ornament nebo hieroglyfy. Podlahy chrámů jsou vykládané alabastrem. Ve střeše chrámu, nad hlavní halou, byly úzké otvory, kterými procházel kužel světla, jenž ozařovat neteri (jako například sochu bohyně Sechmet v chrámu v Karnaku). Tyto chrámy byly využívány už na počátku Zep Tepi, nové doby, po potopě světa, při ceremoniích, jež vykonávali kněží Školy mystérií Hórova oka.

Ve dny rovnodennosti vystavovali na terase chrámů ve výši očí Sfingy zlatou loď. Symbol procesu vývoje člověka na Zemi, jeho reinkarnací a putování Slunce po nebi. V okolí lodi probíhaly obřady a Sfinga mezitím pozorovala východ slunce a v noci pak sledovala hvězdy souhvězdí Lva.
Čtyři důvody podporují domněnku, že Sfingu a chrámy nechal postavit faraón Chefrén.

Za 1) byla v chrámu Sfingy nalezena jeho černá dioritová socha se sokolem za krkem zahrabaná hlavou dolů.

Za 2) se vědci domnívají, že tvář této sochy je identická s obličejem Sfingy. My jsme ale zjistili, že její rysy se od Chefrénových výrazně liší.

Za 3) mezi tlapami Sfingy byla nalezena stéla, kterou nechal zhotovit Thutmóse IV. a na níž je vytesáno jméno Chefrén. Ale také tam stojí, že Sfinga se na tomto místě nachází od počátku Nové doby - Zep Tepi.

Za 4) protože i stavba hlavní pyramidy v Gíze je přičítána Chefrénovi. Před touto pyramidou stojí chrám, jenž je podzemní chodbou propojen s Údolním chrámem.

Kamenné kvádry použité na stavbu chrámů jsou ze stejného typu kamenného monolitu, z něhož byla vytesána Sfinga. Dozajista to jsou zbytky tohoto monolitu. Také se nacházejí ve stejném stádiu eroze způsobené deštěm jako masív Sfingy, což umožnilo geologům stanovit dobu jejich vzniku k roku 9.000 př.n.l. Je jisté, že faraón Chefrén nechal přestavět původní chrám a přikázal zakrýt zdivo poničené erozí žulovými deskami.

DOLNÍ A HORNÍ EGYPT

Starověcí Egypťané rozdělili svou zemi na dvě části podle určitých charakteristik, jež ovlivňoval tok Nilu. Na deltu, která se nachází v místech, kde se Nil vlévá do Středozemního moře a vytváří úrodnou oblast nazývanou Dolní Egypt. Jejím hieroglyfickým symbolem je včela a faraón má na hlavě červenou korunu, aby ukázal svoji autoritu nad tímto územím.

Úzký pruh úrodné země po obou stranách Nilu, který se rozkládá až k hranicím s Núbií a končí na rozhraní s deltou, se nazývá Horní Egypt. V písmu ho symbolizuje keř a faraón zde nosí bílou korunu značící, že on je vládcem zdejšího kraje.
Známá historie Egypta se datuje od spojení těchto dvou území v jediné a sjednocení koruny do červenobílé, jehož dosáhl faraón Meni, zakladatel Memphisu, města ležícího na spojnici obou oblastí.

CHRÁM OSIRIÓN V ABYDOSU

V Abydosu v Horním Egyptě stojí bok po boku dva chrámy. První z nich - chrám Osiris - nechal postavit faraón Sethi I. a při archeologických výzkumech byl objeven druhý - chrám Osirión, který je částečně pod vodou. Hladina podzemní vody brání úplnému odhalení chrámu, protože voda do něj proudí větší rychlostí než jakou zvládnou odčerpávat čerpadla. Archeologové se domnívají, že tento chrám byl postaven na kopci někdy kolem roku 9.000 př.n.l., kdy byly hladiny podzemní vody a Nilu o 10 m nižší.

Tento chrám byl prvním v Egyptě, který vysvětloval existenci života na základě neustálého převtělování, které nám umožňuje poznávat vesmír a rozvíjet se z neuvědomělých bytostí v mudrce. Jeho holé stěny bez jediného hieroglyfu a masivní těžké žulové bloky, z nichž je postaven, nám velmi připomínají podobu chrámu u Sfingy.

I zde jsou enormní nepravidelné bloky, každý rozdílný, s precizně upravenými hranami a spoji, které do sebe přesně zapadají. V rozích se kameny stáčejí stejně jako stěny stavby.

Musely být otesány, aby získaly tento přesný tvar. Musela to být velmi náročná práce, neboť materiálem je velmi tvrdá asuánská žula.

Všechny tyto stavební útvary vyžadují stavební techniku, která nám není známá. V té době nemohli mít Egypťané nástroje, pomocí nichž by tak přesně tvarovali kameny a pak je přesouvali a umísťovali s takovou precizností.

Tuto techniku jim zřejmě objasnili pokračovatelé civilizace, jež zanikla při potopě světa a sdíleli ji jen s malým počtem kněží soustředěných v tajné organizaci. Tyto techniky a nástroje kněží nikdy nedali k dispozici obyčejnému lidu.

Bylo by asi jistě velmi nebezpečné svěřit je primitivním myslím, které neuměly ovládat své emoce a vášně. Je možné, že s nimi mohl manipulovat pouze někdo, kdo žil v dokonalé harmonii s vesmírem a kdo uměl ovládat sílu psychicky či zvukově a ne mechanicky, jak to dokáží dnešní nástroje moderního člověka.

Chrám má obdélníkový tvar a jeho centrum je ohraničeno vodním kanálem a uprostřed vyvýšeno. Vstupovalo se do něj po schodištích umístěných na obou stranách, které dnes nejsou téměř vidět, protože jsou ukryta pod vodou.

Tvar chrámu popisuje tvar pahorku, který jako první vystoupil po potopě světa z vod a na němž se vylodili kněží, aby založili novou civilizaci. Tento chrám připomíná Zep Tepi, období, kdy začala nová kultura zasvěcená duchovnímu zdokonalování.

KVĚT ŽIVOTA

10 masivních kamenných sloupů, každý vytesaný z jediného červeného granitového bloku o váze více než 100 tun, podpírá masivní portikus, na kterém byla položena kamenná střecha. Okolo vodního kanálu se nachází 16 svatyní, kde kdysi bývaly uloženy svaté symboly.

Dnes jsou utopené pod vodní hladinou. V horní části jednoho ohromného sloupu se nacházejí dva kruhy s geometrickými vzory, jenž se vzájemně dotýkají. Žula vypadá jakoby byla opálena tenkými kruhy.

To je květ života, symbol posvátné egyptské geometrie, který popisuje první akty Boha, když tvořil vesmír.

Květ života je esoterický symbol, který popisuje posvátnou geometrii, jež stvořila vesmír a určuje přirozené procesy jako je mitóza nebo pohyby sluncí a planet.

Je to forma, která charakterizuje život jako proces založený na čase, rytmech, hodinách, dnech, měsících, pohybech nebeských těles, během níž získávají myšlenky svou podobu a semínka rostou.

Květ života představuje okamžik, ve kterém Bůh zaktivoval svoji vůli, aby stvořil vesmír, kdy opustil stav klidu, neexistence, nebytí, prázdnoty a temnoty.

Je to okamžik, kdy se Atum-Ra, neprojevený Bůh, proměnil v Ptaha, Boha stvořitele všeho živého. Fiat lux je okamžik, kdy se zrodil květ života, vše začalo a zahájilo svůj první koloběh. Egypťané věřili, že Boží pohyby vycházejí z jednoho centrálního konceptuálního bodu, Hórova oka, z něhož pochází i květ života, jehož plodem je vesmír. Tento bod dokládá, že existují pohyby, v něm začíná všechna posvátná geometrie a z něj Bůh stvořil první virtuální prostor ve vesmíru.

TROJJEDINOST

Tento bod dokáže vystoupit ze sebe sama a znásobováním své podoby vytváří přímku, maskulinní formu. Takto Bůh-otec ukázal svou energii a svou informaci. Jeho aktivní vůli transformuje Bůh-matka, nekonečná substance ukrývající ve svém nitru odpověď. Doplňuje je Bůh-syn jenž se vrací s nashromážděnými poznatky. Takto Egypťané chápali trojjedinost jako simultánní rovnostranný proces, v němž je informace nejprve vyslána, poté obdržena a nakonec zvnitřněna.

Proto je rovnostranný trojúhelník základnou tetraedru první čisté maskulinní formy všeho stvořeného. Tento proces sám sebe násobí v prostoru a čase, dopředu i nazpět, nahoru i dolů, napravo i nalevo. Tak Bůh vytváří virtuální prostor vztažený k sobě samému.

PLATÓNSKÁ TĚLESA

Simultánně otáčením tohoto objemu okolo počátečního bodu se vytváří femininní princip, sféra, pasivní prostor bez napětí se všemi body orientovanými do středu, k Hórově oku. Sféra je placenta, jež obsahuje všechno, podstatu všech objemů a tvarů, vyjádření jednoty, úplnosti a integrity.

Žádný z bodů na jejím povrchu není důležitější než ten druhý a všechny jsou stejně vzdálené od jejich energetického centra, které je všechny vytvořilo. Atomy, buňky, semena, planety a slunce nabývají tohoto tvaru jednoty a potencionality. První virtuální sféra v sobě zahrnuje pět pravidelných polyedrů, těles, jejichž všechny strany a úhly jsou shodné. Jsou nazývány Platónská tělesa na počest Platóna, který se naučil květu života od egyptských učenců.



Tato tělesa jsou základními stavebními kameny, ze kterých je sestaven vesmír. Symbolizují 5 přírodních sil - oheň, zemi, vzduch, ducha či éter a vodu. Tak Bůh pochopil, pojal a stvořil ze svého energetického centra první konečný prostor, Zemi, uprostřed nekonečného prostoru nebes. V Bibli se píše, že Bůh na počátku stvořil nebe a zemi. Země byla beztvará a prázdná, všude byla temnota a duše Boha splývala s vodami.

Poté Bůh učinil svůj první pohyb z centra první sféry až k jejímu okraji, k hranici vesmíru. Z nového centrálního bodu pak vycházely jeho další pohyby, jež se opakovaly a vytvořily novou sféru. Na hranici dvou identických sfér vzniká ten nejdůležitější tvar. Nazývá se Vescica Piscis, studna kalicha a symbolizuje slovo Boží.

Egypťané ji považovali za původce čísel, sedmi základní zvuků, písmen a veškeré moudrosti stvoření. Má stejný tvar jako lidská ústa nebo oko. Vejdou se do ní dva rovnostranné trojúhelníky, které se spojují v pravoúhlý čtyřúhelník, jenž je základem zlatého řezu, Božského řezu.

Tato úměra byla využívána při stavbě všech jejich chrámů, např. Osiriónu, aby spojila všechny tři dimenze mezi sebou a také s přírodou. Z tohoto základu odvozovali všechny matematické operace a významná čísla jako fí a pí. Také symbolizuje spojený pohled, pochopení mezi rovnocennými partnery, společný základ.

Vescica Piscis, studna kalichu, je sdílený prostor, křižovatka mezi původní a novou sférou, jež vznikla na jejích hranicích. Poté dochází k dalším pohybům po obvodu a ke vzniku další nové sféry. Každá nová sféra představuje novou dimenzi, nový zvuk na stupnici, novou barvu v chromatické škále. Postupně tedy vznikly čtyři sféry, pak pět, šest sfér, až nakonec byla vytvořena poslední sedmá sféra, u níž končí první cyklus a semeno života je kompletní. 

Sedm sfér, sedm dní stvoření, sedm not, sedm barev, sedm vrstev svalstva v srdci, sedm čaker, sedm endokrinních žláz. Tento geometrický vzor se nekonečně mnohokrát opakuje. Je základem všeho živého. Díky němu v přírodě rozkvétají květy a z původně jediné buňky vzniknou dvě, čtyři, šest nebo osm.

Na stejném základě se formuje lidské tělo nebo galaxie. Násobením původní věčné spirály vznikají nové sféry. Ve třetím kole je hotovo 19 sfér a s nimi i květ života. Tento vzor má podobu květu a je to věčný proces. Obsahuje hudební harmonie, škály světla a model růstu živých tkání. Každá sféra má stejnou možnost rozvoje jako původní sféra. Proto květ života vytváří plod života, jenž si složí vlastní květ. Každá sféra má ve svém nitru pět Platónských těles, spojení mužské a ženské energie, přímé i zahnuté linie, dvě geometrické matrice, jež jsou základem pro vše skutečné.

Platónská tělesa se shodnými stranami a úhly spojují středy všech sfér. Objevuje se v nich tetraedr, krychle, octaerd, icosaedr a dodecaedr. Jsou to symboly nedělitelného vztahu mezi částmi a celkem. Vytvářejí princip jednoty pro ostatní geometrické tvary bez ohledu na jejich rozdílnost. Vzory, tvary a struktury, které se objevují v přírodě od těch nejmenších částeček přes formy života viditelné lidských okem až po nesmírný vesmír.

Vše sleduje geometrický vzor, který nám odhaluje přírodu v každé její podobě. Květ života nám dokazuje, že vše je propojeno nedělitelnou jednotou. Připomíná nám náš vztah k celku. Dovoluje nám porozumět posvátným příčinám stvoření. Pomocí květu života vysvětlovali kněží Hórova oka všechno. Kdo je Bůh a jak promítá svoji mysl do životů lidí na zemi.












5. DÍL - SAKKÁRA, KRYSTALOVÝ KOMPLEX

7. února 2011 v 22:08 | okemboha.mysteria.cz |  Egyptská mysteria

Sakkára je první manifestací vysoce rozvinutých znalostí, které ovládali kněží Školy mystérií Hórova oka, jejíž trosky stojí dodnes. Byla zde postavena první pyramida na světě po potopě světa.

Při její stavbě byly poprvé použity pravidelné kamenné bloky. V historii první náboženské texty psané hieroglyfickým písmem byly vytesány do jejich zdí. Byl zde postaven ohromný podzemní komplex, 12 poschodí hluboký, s místnostmi a chodbami ozdobenými prvními pálenými dlaždicemi, které kdy člověk vyrobil. V podzemních pokojích bylo nalezeno více než 40.000 alabastrových mís, váz a hrníčků. Čemu sloužily?

Proč vynaložili takové úsilí, aby postavili tunely, pokoje a haly 30 m pod zemí? Jak tyto místnosti osvětlili, aby dokázali vytvořit celistvou keramickou dekoraci jejích stěn? Proč stojí na povrchu stavby z masivních kamenných bloků, když zdánlivě nemají žádný smysl? Proč by 4-miliónová společnost vytesala více než 1 milión tun kamenů, aby postavila tak architektonicky vytříbený komplex? Proč si dávali takovou práci s rytinami, sloupy, reliéfy a dalšími skvostnými detaily zdobícími fasádu, za kterou se uvnitř nic neskrývá? Jak to, že se tak vysoce vyspělá a nová technologie spojila s něčím, co se nedá racionálně vysvětlit?

IMHOTEP

Sakkára je jedním z nejzáhadnějších míst Egypta. Její historie odkrývá ty nejneuvěřitelnější odpovědi, za nimiž stojí všestranný génius a úžasný člověk, který nechal celý komplex navrhnout a řídil jeho stavbu, architekt Imhotep, jehož jméno znamená "moudrý muž přicházející v míru".

Byl vysoce postaveným knězem Školy mystérií Hórova oka. V historii lidstva sehrál významnou roli. Byl něčím jako ministerským předsedou, vezírem a kancléřem  faraóna Džosera, který vládl ve 3. dynastii kolem roku 2.800 př.n.l.  Imhotep se narodil 31. května jako syn architekta Kanofera a jeho ženy Khreduonkh. Několik soch ho zpodobňuje jako prostého muže oblečeného ve skromném mnišském rouchu.

Je považován za otce architektury, který od dřeva a páleného jílu přešel k pravidelným kamenným blokům. Navrhl první sloupy zdobené lotosovými květy vytesanými do jejich hlavic. Používal ty nejvytříbenější detaily a harmonie Sakkáry podtrhuje jeho mistrovství. Byl prvním filozofem v historii lidstva. Věnoval se rozjímání o základních koncepcích, např. o prostoru, čase, objemu, příčinách nemoci, existenci Boha a nesmrtelnosti. Zformuloval základní teze egyptské civilizace, např. o cestě mysli k bohyni Maat, ke spravedlnosti, čestnosti, harmonii a rovnováze.

Platón tvrdí, že příběh o Atlantidě, který vyprávěli egyptští kněží Solónovi, pochází z Imhotepovy doby. Byl také astronomem a astrologem a sestavil první systematické záznamy hvězdné sféry a první mapy souhvězdí.  Znal precesi rovnodenností a změny věků používal k popisu stádií duchovního rozvoje egyptské civilizace. Ale byly to jeho léčitelské schopnosti, které proměnily Imhotepa v poloboha.

Pouhých 50 let po jeho smrti nechal faraón Menkaure postavit na jeho počest chrám, ke kterému Egypťané pořádali poutě a odehrávala se tam zázračná vyléčení. Řekové, kteří studovali v Egyptě a všechno přejmenovali, ho pojmenovali Asklépio nebo Esculap, aby zdůraznili jeho úspěchy na poli medicíny. Také mu říkali Hermes Trismegistus, čili trojnásobně veliký, kvůli jeho filozofickému a fyzikálnímu nadání, díky kterému odhalil, jak funguje vesmír.

ESCULAPOVO ŽEZLO

Imhotep byl první, kdo shromáždil informace o tom, jak diagnostikovat a léčit mnoho nemocí. Esculapovo žezlo, dnešní symbol medicíny, bylo Imhotepovým žezlem moci.

S jeho pomocí měřil množství vitální energie, které dokázal člověk vyrábět ve svém nitru. Díky tomu zjistil, které neurální centrum nebo čakru používá nemocný k vytváření energie a v jakých buňkách se nachází elektromagnetická nerovnováha.

Léčil tím, že zvyšoval frekvenci vibrací aury nebo osobního elektromagnetického pole. Znovu uvedl do rovnováhy čakry, aby mohly produkovat vitální energii, která by uzdravila nemocné orgány.

Léčil pravou příčinu nemocí. Na žezlu dva hadi obkružují 7 čaker, neurálních center rozložených po těle, které přijímají a distribuují energii. Mají symbolizovat dva protisměrné pohyby a elektrické polarity, které utvářejí duální vesmír. V jejich středu je zvlněný sloup tvořený páry částic s opačným nábojem, jež se vzájemně neutralizují. Toto je jediná cesta k dosažení osvícení. Žezlo představuje kundalini, životní energii proudící páteří.

Tyto znalosti odnesl čas, ale jeho tvar zůstává symbolem léčitelství.

Při experimentech, které využívaly tvar žezla jako elektrickou cívku, se zjistilo, že projevuje záhadné vlastnosti. Když je k němu připojen proud, nelze zaznamenat žádné silové pole, ačkoliv se odráží na všech frekvencích a všech vlnových délkách. Může být použito k vysílání a příjmu rádiových vln, pokud se jeho železné části seřadí, jakoby měly vysílat laserové signály. Eberský papyrus ukazuje, jak Imhotep spojoval medicínu a magii. Jeho recepty a uzdravovací zaříkávadla obsahují modlitby a kouzla. Domníval se, že medicína nedokáže léčit bez síly ukryté ve slovech.

Jeho učení se po tisíce let předávalo tajně z generace na generaci. Je základem nauky gnostiků, templářů, iluminátů, rozekruciánů a zednářů. Řekové toto vědění označovali jako hermetické principy. Imhotep je příštím generacím zachoval na několika papyrech a tabulkách.

Jeden z nich, Kybalion, pojednává o sedmi fundamentálních silách vesmíru. Tvrdí, že vesmír existuje v mysli Boha a že každý člověk je jednou z těchto myšlenek a sám je schopen uvažovat. Realita je velký systém, ve kterém je vše propojeno a má vědomí.

Imhotep byl také učitelem. Učil psát hieroglyfy a tesat je do kamene a tak vznikaly první náboženské texty v historii. Je spojován s Thóthem, božským principem nebo neterem, symbolizovaným mužem s hlavou ibisa, který představuje slovo Boží svěřené stvořiteli světa. Není pochyb o tom, že Imhotep byl velmi významný člověk. Čas z něj udělal mýtickou postavu spojovanou s božskostí a přidělil mu různá jména. Thóth, Merkur, Kukulkan, Esculap, Hermes Trismegistus neboli ten, kdo je trojnásobně veliký. Termín hermetika se stal synonymem pro tajemná moudra, která kdysi znali kněží Hórova oka a jejichž jedním z prvních nejvyšších knězů byl právě Imhotep, moudrý muž přicházející v míru.

PYRAMIDOVÉ POLE

Byl to Imhotep, kdo rozhodl, kde bude postavena Sakkára, aby mohla správně plnit své mystické poslání. Leží mezi 31° a 32° východní délky a 29° a 30° severní šířky, čili v místech, kde byly v následujících 400 letech postaveny pouze egyptské pyramidy.

Je to poušť ležící 14 km na jih od Káhiry, vedle Memphisu, bývalého hlavního města Egypta. Nejjižnější pyramidy leží v Médúmu, Hawáře a El-Láhúnu a nejsevernější v Abú Rawáši. Kamenná pláň sahající až do Gízy je 50 m nad hladinou řeky. To zajišťovalo, že podzemní voda nezaplaví podzemní stavbu, kterou měl Imhotep v plánu. V této oblasti se nachází 8 nižších pyramid postavených během 4., 5. a 6. dynastie.

Jeden z hlavních elektromagnetických uzlů planety, kde se koncentruje telurická energie, může být nejlépe využit k rozvibrování kamenné masy. V tomto bodě dochází k nejsilnějšímu elektromagnetickému jevu na planetě. Nachází se zde jedna z čaker planety a prochází tudy telurický proud, negativní zemský náboj nesoucí vitální energii.

Hlavní spojnice tzv. Liových linií může ve velké kamenné mase bohaté na krystaly křemíku vyrobit během vibrací negativní statickou energii, která je výsledkem tření molekul. Atmosféra se nabije pozitivním proudem o síle 500 voltů na m2, což je 5x více než průměrná hodnota. Toto místo na planetě dokáže zvýšit energetické působení Imhotepovy pyramidy.

Umístění Sakkáry bylo důležité pro využití pyramidy jako elektrického kondenzátoru, jenž jako nějaká anténa ukládá pozitivní energii atmosféry do křemíkových krystalů v žulových deskách, které kdysi pokrývaly její povrch.

TA, KTERÁ OTEVÍRÁ A UKAZUJE CESTU

Sakkára v překladu znamená "ta, která otevírá a ukazuje cestu". Jejím symbolem je šakal, který vyvádí ty, jenž se ztratili v poušti zpět do úrodných oblastí, k domovům civilizovaného člověka. Z dálky bylo možno bílou pyramidu pozorovat přes dlouhou zeď postavenou z ohromných žulových bloků zdobených reliéfy a překlady, která vyžadovala daleko náročnější stavbu než samotná pyramida. 130.000 tun žuly z Tury vytvořilo vysokou a zvláštní zeď, která uzavírala 15 hektarový komplex a ochraňovala jej před vnějším chaosem. Měla obdélníkový tvar a byla orientovaná přesně v severojižním směru paralelně s tokem Nilu. Zeď byla 10 metrů vysoká, tedy přibližně asi jako moderní čtyřpatrová budova. 550 metrů dlouhá v severojižním směru a přesně polovinu této délky, 275 metrů, měla v západovýchodním směru.


Tato zeď je prvním prvkem Imhotepova kvantového stroje v Sakkáře. Celý komplex byl velkým elektronických okruhem složeným z kamene ohromného objemu. Zeď fungovala jako elektromagnetický pás, který izoloval komplex a zároveň uzavíral a chránil okruh.

Nepotřeboval elektrické kabely, jen veliké množství křemičitých krystalů v molekulách kamenů. Žula z Tury, nedalekého lomu, obsahuje vysoké množství křemíku. Křemík organizuje svoje molekuly do tetraedrů, což je jeden z pěti základní tvarů, co kterého se seskupuje hmota.

Tetraedr je jedním z Platónských těles. Vibrace planety způsobují tření mezi plochami tetraedrů a vyrábějí tak elektrický náboj. 85.000 m3 žulové zdi obsahuje vysoké množství křemíku, který dokáže vyrobit silné silové pole, konstantní radioelektrickou vlnu. Zeď je součástí komplexu sloužící k zachycování energie. Jeho centrem byla 66 metrů vysoká stupňovitá pyramida, jež se tyčila nad celým komplexem.

Zeď má neuvěřitelnou podobu. Různě se ohýbá a vytváří bašty a portály v pravidelných intervalech. Vertikální reliéfy rámují portály, které celku dodávají krásu a pravidelnost a vyvolávají pocit harmonie v téměř ultramoderním architektonickém stylu. Zeď má cimbuří, na které se dá vystoupat po pravidelně rozmístěných schodištích. Odtud člověk může přehlížet okolní krajinu a pozorovat impresivní stupňovitou pyramidu.

Není to jen první monumentální dílo člověka vypracované v kameni. Mimo to má několik architektonických detailů, jenž ukazují mistrovství a znalosti, které později zdědila egyptská civilizace. Najdeme tu 15 identických bran, ale pouze jedna má skutečné dveře. Ta, která stojí v severovýchodním rohu. Za dveřmi se ukrývá úzká chodba, kterou mohl do Sakkáry v jednom okamžiku vstoupit pouze jeden návštěvník.

Cesta k duchovnímu zdokonalení je individuální a nepřenosná. Nikdo se nemůže zdokonalovat za někoho jiného. Proto do Sakkáry mohli lidé vstupovat pouze po jednom.

Tak vysoká zeď, 14 falešných vstupů a pouze jeden skutečný, to všechno naznačuje, že tato stavba byla navržena k obranným účelům. Nicméně Sakkára nikdy neměla ve svém jediném vchodu vsazené dveře.

Zdejší technologie blokovala vstup duševně omezeným osobám, těm s negativní osobní aurou. V dlouhé chodbě a v galerii tvořené 48 sloupy zvyšovalo silné silové pole pocity návštěvníka. Pokud se v jejich srdci ukrývaly nenávist, strach nebo nejistota, jejich zvyšující se úzkost jim zabraňovala vstoupit. Jen ti, co měli čisté srdce, mohli vstoupit do Sakkáry, když tu sídlila Škola mystérií Hórova oka.

Velkou galerii tvoří 48 sloupů. Jejich esoterický tvar odpovídá tvaru lidské DNA. 20 párů sloupů těsně stojících u stěn je nastaveno po směru slunečního svitu, na energetické ose dvojité spirály molekul. 4 páry sloupů v příčné hale na konci symbolizují dodatečnou kapacitu, která odděluje člověka od zvířete a umožňuje mu shromažďovat, analyzovat a získávat informace. Tyto vytvarované sloupy, vysoké 7 metrů, byly rozmístěny podle architektonických principů, které o tisíce let později zopakovali Řekové v Partenónu.

Sloupy mají tvar papyrového svitku. Tělo každého sloupu je lehce konvexní a nahoře se zužuje, aby se zdůraznila jeho vertikální poloha a zamezilo se tomu, aby se při pohledu z dálky jevilo jako zkroucené. Restaurátor Sakkáry, Jean Philip Lauer, také zjistil, že vzdálenější sloupy jsou od sebe více vzdáleny, což umocňuje dojem perspektivy a budí iluzi daleko větší galerie.


Skrz galerii se dostaneme do příčné haly s 8 sloupy spojenými s kamennými moduly, které rámují vstup na velké Nádvoří hadů. Při pohledu na sever se nám krásně odkryje stupňovitá pyramida. Nádvoří bylo původně obehnáno vysokými zdmi s propracovanými reliéfy, představovaly niky v podobě dveří. Tento motiv se potom často opakoval na jedné ze stěn egyptských hrobek.

Dveře byly doplněny horizontálním vlisem s ozdobeným kobrou. Tento posvátný had symbolizoval svým dvojklaným jazykem a dvojími pohlavními orgány dualitu. Také má symbolizovat vůli změnit svou existenci, vydat se dobrovolně na cestu vývoje a činit svá vlastní rozhodnutí. Je zdrojem a původcem pohybu.

HEB-SED

Na tomto nádvoří se konalo mnoho obřadů. Zejména se žáky školy. Ale jednou ročně sem přišel i faraón, aby ho znovu korunoval nejvyšší kněz Hórova oka a nasadil mu červenobílou korunu, symbolizující moc nad celým Egyptem. A ve 30. roce jeho vlády se konal opakovaný obřad zvaný Heb-Sed, při kterém faraón oběhl Nádvoří hadů oděn do emblémů své moci, aby se očistil a dokázal svou sílu vládnout fyzickému světu.

Jižní stěna nádvoří byla fasádou jižní hrobky, falešné kaple z tvrdého kamene s klenutým stropem. Její hlavní funkcí bylo zakrýt jeden ze dvou vstupů do podzemního komplexu. V kapli je malá místnost s vertikální šachtou vedoucí do podzemního komplexu, daleko od vstupu do pyramidy. Tyto vykopávky odhalily původní schodiště vedoucí do podzemního komplexu.  Dvě vertikální vstupní šachty, jedna v pyramidě a druhá v jižní kapli, byly nalezeny zablokované kulatými žulovými deskami vážícími více než 10 tun.Kaple na povrchu byla jen falešnou fasádou.

Skutečný život se v Sakkáře odehrával pod zemí. Z tohoto vstupu v jižní hrobce můžeme pokračovat do podzemních místností a galerií a do tunelu, který končí přesně pod sloupovou vstupní galerií. Plán komplexu vypadá jako počítačový procesor.

Sakkára byla prvním experimentem s tvarem pyramidy, který měl být využit k zlepšení kvantové technologie, jež měla napomoci urychlení procesu duchovního zdokonalování žáků Školy mystérií Hórova oka.

V následujících 400 letech bylo postaveno asi 100 pyramid různých tvarů, velikostí a materiálu, dokud nebyl jejich tvar vylepšen a nebyla postavena Velká Cheopsova pyramida.

Znalosti zděděné od obyvatel Atlantidy, jak proměnit masivní pyramidy v kvantového stroje vyrábějící vlnící se stacionární sloupy energie, zvyšovaly vibrační frekvenci žáků. Zvyšovala se také jejich vitální energie, mentální síla a probouzely se v nich nové smysly, např. telepatie a schopnost vnímat auru ostatních lidí. To umožnilo vědomí, aby se povzneslo nad čas a vidělo řetězec reinkarnací, kterými prochází.

Na Nádvoří hadů, na straně, kde vychází slunce, stále stojí tři sloupy, které tvořily střed královského chrámu, budovy, kterou faraón a kněží využívali během obřadu Heb-Sed. Z této budovy vede zakřivená stěna na obdélníkové nádvoří, kde se konaly obřady Heb-Sed a které je postaveno paralelně s centrálním nádvořím komplexu.

Jeho stěny obklopují dvě paralelní série falešných kaplí. Jsou z tvrdého kamene a mají nádherně vypracovanou fasádu. Každá série byla tvořena 13 kaplemi z masivního kamene. Jejich stěny ale uvnitř neukrývají žádný užitečný prostor, jsou jen scénografickou a skvěle řemeslně řešenou fasádou plnou vytříbených architektonických detailů.

Jejich tvar maskoval skutečný účel komplexu a také složitou síť podzemních místností a tunelů navržených jako obrovský elektronický okruh na výrobu elektromagnetického víru. Před každou falešnou kaplí se nacházela klikatá a úzká cestička vedoucí do malé svatyně, v níž byly pravděpodobně umístěny symbolické reprezentace egyptských vzdělávacích sil Božské devítky. Vnější stěny byly ozdobeny reliéfy falešných oken a dveří, falešnými dřevěnými ploty a sloupy ve tvaru flétny. Vše bylo ale jen pouze vytesáno do kamene.


Na sever od nádvoří falešných kaplí, směrem k východní straně stupňovité pyramidy, se nacházejí Severní a Jižní dům, dvě větší, ale také falešné budovy. Jižní dům má válcovité sloupy s hlavicemi ve tvaru lotosového květu, který je symbolem Horního Egypta. V úzké chodbě najdeme nejstarší nápisy na zdi na světě psané hieratickým písmem a komentující faraóna Džosera, které tu vytesali návštěvníci během vlády 18. dynastie.

Severní dům má sloupy se symboly papyrů, které jsou atributy Dolního Egypta, delty a severu země. Během obřadu Heb-Sed tu faraón obdržel červenou korunu, která představovala jeho autoritu nad tímto územím. Mezi Severním domem a posmrtným chrámem Džosera byl objeven tzv. Serdab, malá kaple s dvěma dírami v jedné ze svých stěn. Jimi se dívala ven na nádvoří, sedící socha faraóna Džosera a vdechovala osvěžující severní vánek. Tato socha s čelenkou na hlavě a ztracenýma skleněnýma očima je prvním trojrozměrným zpodobněním egyptského monarchy v životní velikosti, které se zachovalo do současnosti. 4000 let pozorovala údiv návštěvníků nad podivnými stavbami v Sakkáře, které měly za úkol chránit mocný kvantový stroj. Naslouchala teoriím, které tvrdily, že Džoser Sakkáru nikdy nevyužil jako svoji hrobku.

Vedle stojí trosky chrámu přináležejícího k pyramidě. Chrám měl jen jeden vchod orientovaný na východ, který vedl spletí úzkých chodeb k otevřeným nádvořím, na jednom z nichž se nacházel vstup do skutečné Sakkáry ukrývající se hluboko pod zemí. Na tomto nádvoří se ukrývá hlavní vchod do podzemní části. Spojení chrámu s pyramidou bylo využito i při stavbě dalších pyramid. Sakkára byla opuštěna na konci věku Býka a začátku věku Berana kolem roku 2.320 př.n.l., kdy byla postavena Cheopsova pyramida. Informace o přístupu do podzemních místností a tunelů odnesl čas. Kameny z jejích stěn byly využity pro stavbu dalších budov.

Mnoho šlechticů z pozdější doby si nechalo na tomto svatém místě postavit hrobku. Dnes se Sakkára považuje za pohřebiště a původní komplex za Džoserovu hrobku. Během vlády 26. dynastie, na sklonku egyptské civilizace, nikdo netušil, že připojený chrám ukrývá vstup do hlavní místnosti. Faraón přikázal vykopat hluboký tunel do jižní stěny pyramidy, protože se domníval, že vstup leží tam. Prorazili tvrdý kámen a na místě nechali sloupy, aby se tunel nezhroutil. Nakonec se prokopali až do hlavní místnosti, prázdného prostoru, 12 poschodí hlubokého a uvnitř pyramidy objevili vertikální šachtu s obeliskem. Tak zjistili, že původní vstup byl ve skutečnosti ze severní strany pyramidy a mohli začít prozkoumávat celý komplex podzemních galerií.

3 FÁZE STAVBY PYRAMIDOVÉHO KOMPLEXU

Sakkára byla postavena ve 3 fázích, které navrhl Imhotep. Jednotlivé fáze umožňovaly, aby komplex rostl pozvolna a pyramida expandovala jako lidské tělo.

První fáze začala konstrukcí páteře komplexu, vertikální šachty pyramidy, která se noří do hloubky 30 metrů a je 12 poschodí vysoká, což představuje 50% z celkové výšky pyramidy. Pak stavitelé vykopali stovky metrů tunelů a také místnosti a galerie, fundamentální část systému.

Během druhé fáze postavili nad podzemním komplexem malou stupňovitou pyramidu. Její objem a váha přesně odpovídaly 50% z navržené pyramidy. Představovala pouze polovinu z celkových zdrojů a snah. Díky ní mohli dočasně využívat její potenciál během další fáze konstrukce.

Elektrický náboj produkovaný malou pyramidou byl využíván k nabíjení elektromagnetických cest, které usnadňovaly přesun materiálu potřebného k dokončení komplexu. Od přední části pyramidy v pravidelných vzdálenostech umísťovali pilíře zvané džed, které přenášely náboje negativných iontů vyrobených vibrující masou.

Každý pilíř měl na sobě upevněné dvě vertikální cívky tvořené zlatým drátem omotaným kolem dřeva. Primární cívka se nacházela v jeho spodní části a sekundární cívka v části horní. Pilíř byl zasazen do jámy vyplněné látkou namočenou ve slané vodě, která umožňovala skvělý kontakt se zemí. Kněze s vysokou hladinou vědomí požádali, aby pomocí vysoké energie své mysli obrátil proud iontů k prvnímu pilíři. Pak se elektrický náboj šířil postupně z jednoho pilíře na druhý a vytvářel elektromagnetické pole ze Sakkáry až do Tury, ležící u Nilu, a v dosahu malé pyramidy, kde se nacházely lomy v nichž se těžila žula bohatá na křemík. Žulové desky stačilo umístit před poslední pilíř, kněz na ně poklepal svým žezlem a vyvolal v jejich křemíkových molekulách stejný negativní náboj. Oba negativní náboje se vzájemně odpuzovaly a kamenný blok levitoval.

Podobný princip se využívá dnes u moderního japonského vlaku, který se vznáší nad silným elektromagnetickým polem, jenž má stejnou polaritu jako vlak.

Pomocí této elektromagnetické přepravní linky mohli stavitelé snadno přesouvat kameny, které potřebovali k třetí fázi stavby. Museli přemístit 425.000 tun kamene, aby zvětšili pyramidu a 135.000 tun turské žuly, aby dokončili ochrannou zeď.

Jednotlivé fáze jim umožňovali částečně využívat vyráběnou energii a zvýšit ji o 50%, když byla dokončena Velká pyramida. Celková síla zajišťovala elektromagnetickou cestu až do Médúmu, který leží na půli cesty mezi Sakkárou a lomy červené žuly v Horním Egyptě. Tyto technologie založené na principech kvantové mechaniky přijali Egypťané od obyvatel Atlantidy a současní vědci k nim teprve začínají znovu pronikat.

PŘÍŠTĚ…

V dalším dílu budeme pokračovat v analýze Sakkáry. Prohlédneme si uspořádání a zamyslíme se nad účelem podzemního komplexu, který byl postaven, aby sloužil jako silný kvantový stroj, jenž urychloval vývoj žáků. Při rozebírání tento kvantové cesty k osvícení mysli zjistíme, že tomuto evolučnímu procesu vyučovalo několik různých učitelů. Jedním z nich byl Ježíš. Tvrdil, že vydáme-li se po cestě světla a lásky, dokážeme daleko větší věci. Odkazoval tak k využití atomických částeček světla, tachyonové energie, kreativní síly, jež uspořádala vesmír. Tisíce let před Kristem moudří kněží Hórova oka využívali tuto stejnou sílu k urychlení rozvoje svých žáků v Sakkáře. Stavěli masivní pyramidy, kvantové stroje produkující vlnící se energetické sloupy, pomocí kterých zvyšovali frekvenci vibrací svých žáků. Postavili centrum komunikace s vyššími dimenzemi, které umožňovalo žákům ověřit si cestu k osvícení, získat informace od rozvinutějších stvoření a vyšších učitelů. Ve fyzickém světě využívali elektromagnetické pole a supravodivost různých materiálů při stavbě svých chrámů, jež jsou dodnes živoucími knihami Školy mystérií Hórova oka.











6. DÍL - SAKKÁRA, KVANTOVÝ STROJ

7. února 2011 v 21:59 | okemboha.mysteria.cz |  Egyptská mysteria

Sakkára, jedno z nejtajemnějších míst Egypta, byla navržena vysoce postaveným knězem Imhotepem, géniem v mnoha oborech. Prvním filozofem historie, otcem medicíny, fyziky, architektury a chemie. Řekové, kteří studovali egyptské dějiny, ho pojmenovali Asklépio nebo Esculap, na počest jeho lékařských úspěchů. Také ho nazývali Hermes Trismegistus, trojnásobně veliký, pro jeho filozofické a lékařské vědomosti a také proto, že odhalil zákonitosti fungování vesmíru. Imhotep, jeden z nejvyšších knězů Školy mystérií Hórova oka, nechal postavit Sakkáru, do níž investoval mnoho času, pracovních sil a zdrojů a jež později duchovně i materiálně obohatila jeho lid.

TECHNOLOGIE STAVBY

Technologie stavby byla důležitá k zvyšování vibrační frekvence žáků školy, čímž urychlovala jejich duchovní rozvoj. Umožnila žákům, aby zjistili, že existují i jiné dimenze, aby se spojili s bytostmi na vyšší úrovni a načerpali informace od učitelů, kteří vstoupili do jiné sféry. Fyzikálně tato stavba umožňovala vytvoření elektromagnetických cest, jež pomáhaly přesouvat materiál potřebný na stavbu chrámů.

Sakkára vyráběla tachyonovou energii s nejvyšší frekvencí vibrací ve vesmíru. Je to neutrální energie vznikající mezi párem částic nabitých opačným elektrickým nábojem, který je vyvažuje. Protože je to neutrální energie, nepůsobí na ní odpor a tak se může pohybovat rychlostí 27x vyšší než je rychlost světla.

Je to energie myšlení a vibruje vysokou frekvencí lásky. Tuto energii využíval Ježíš, když konal své velkolepé činy, které označujeme za zázraky. Dokázal, že vibrováním na vysoké frekvenci lásky dokáže mysl vytvořit tachyonovou energii, energii mysli s jejíž pomocí může člověk zvýšit vitální energii nemocných, dosáhnout jejich zázračného uzdravení a dokonce je vrátit ze světa mrtvých. Lze také zvýšit kmitočet vody a proměnit ji na víno. Každý předmět i každá bytost vibrují jinou frekvencí, která odpovídá stádiu jejich vývoje.

Sakkára vytvářela obrovské elektromagnetické pole a zvuky, jež vibrovaly na různých frekvencích. Její tvar produkoval a koncentroval energii. Spojoval elektrické částice do vlnícího se sloupu, v němž vznikala tachyonova energie.

Pyramida vyráběla několik frekvencí, jež umožňovaly žákům na různých stupních vývoje, aby se na mě naladili a vibrovali na frekvenci vyšší než byla jejich obvyklá. To zvyšovalo jejich vitální energii, auru a osobní elektromagnetické pole. Zároveň je učitelé intenzivně připravovali na to, až dosáhnou 21 let a budou moci své vědomí vzít do vyšších dimenzí reality. Když se naučili ovládat vyšší hladinu vitální energie, probudila se v nich vibrace lásky, schopnost telepatie. Student začal vnímat hudbu sfér, tanec atomických částic tvořících auru, elektromagnetické pole, které kolem sebe vytváří každé lidské tělo.

Kvantový stroj v Sakkáře urychloval proces duchovního rozvoje. Pomáhal začátečníkům na nižších hladinách vědomí, aby dočasně zažili zvýšení svojí frekvence. Pomocí meditace a přípravy na život v míru a harmonii a v respektu ke všemu, protože  vše je živé a propojené, proměňovali dočasné zvýšení vibrace v trvalý stav.

Ti nejrozvinutější žáci setrvávali na hladinách vyšších vibrací, mohli své vědomí přesouvat v čase a prostoru, sledovat řetězec reinkarnací, jež jim umožňovali pobyt na světě. Anebo mohli vidět a vnímat reality za trojrozměrností nacházející se na dalším stupni vývoje člověka. Ve světě vyšších spojenectví plném osvícených nadlidí, kteří se již na tento vývojový stupeň dostali, protože získali potřebné informace.

Podoba takových realit je, jak uvádí Imhotep v Kybalionu, stejně jako nahoře tak dole. Existuje spojení mezi různými úrovněmi reality. Učil, že fyzická úroveň, která je tím nejzřejmějším pro naše smysly, se dá analyzovat a tím nám umožňuje nalézat pravdy o dalších úrovních reality, které nevnímáme. Začátečníci, kteří zažili další stupeň si toto zjištění ověřili, se vrátili, aby šířili lásku a poskytli informace ostatním lidem na nižší úrovni. Toto ověření na sebe samém prokázalo důležitost pyramid pro egyptskou společnost.

Potvrdilo se, že vesmír má několik úrovní nebo jak prohlásil Ježíš "dům mého otce ukrývá mnoho menších domovů". Ze Sakkáry se stalo komunikační centrum s vyššími realitami vesmíru. Tato skutečnost je zaznamenána v několika náboženských textech na stěnách pyramid vládců prvních dynastií.

Nebe se nenachází v naší fyzické dimenzi. Patří k těm vyšším, s vyšší vibrací lásky. Pyramida umožnila lidem přístup k dimenzím nadčlověka, k vyšším osvíceným společenstvím, která původně existovala na Zemi, ale pak se přesunula na vyšší hladinu reality.

Další funkcí pyramidy bylo nabíjet ionty a vytvářet elektromagnetické cesty, které usnadňovaly transport ohromných žulových bloků určených na stavbu chrámů. Tato elektromagnetická technologie byla založena na faktu, že shodně polarizované náboje se odpuzují a dnes se využívá u tzv. magnetického vlaku.

Bylo prokázáno, že předměty, které vibrují vysokou frekvencí, ztrácejí svoji hmotnost, přestává na ně působit gravitační síla.

Lidé mohou levitovat. Egyptští kněží učili, že ve vesmíru existují dva energetické póly - láska  a strach. Láska má velmi vysokou vibrační frekvenci a strach naopak velice nízkou. Ti, jejichž vědomí se nachází na nízkém stupni vývoje, neprošli ještě mnoha reinkarnacemi na Zemi. Ověřili si zatím jen velmi málo informací. Vibrují velmi málo a strach a bolest v jejich životě převažují. Pořád se nacházejí v životě naplněném utrpením.

Ti, kteří prožili mnoho reinkarnací, se poučili z důsledků svých rozhodnutí a postupně zvyšovali svoji vibrační frekvenci a vitální energii. Naučili se respektovat ostatní a ne je obviňovat. Naučili se žít v míru a harmonii. Protože mají více ověřených informací, rozumí smyslu lásky, vibrují na její frekvenci a orientují svůj život k nebeskému životu.

Kněží se snažili urychlit rozvoj svých žáků sdělováním informací a tréninkem, který jim měl pomoci  povznést se nad svoje ego a cítit vyšší frekvenci vibrací. Mnoho let tréninku je dovedlo k pochopení, že v životě si má člověk verifikovat informace prostřednictvím zkušeností, které zažije na vlastní kůži, aby zjistil, že nadčlověkem se stane jedině skrze lásku. Láska je neutrální, nemá žádnou polaritu, ale vibruje na velmi vysoké frekvenci. Její energie je nehmotná, existuje pouze na spirituální a mentální úrovní v závislosti na vůli pozorovatele.

SAKKÁRA

Abychom pochopili toto tajemné místo, vrátíme se zpátky v čase do okamžiku, kdy tu byla jen prázdná poušť a Imhotep se pustil do první fáze budování Sakkáry, do stavby podzemního komplexu. V žulovém podloží začali dělníci nejprve s kopáním vertikální šachty, hlavní páteře celého komplexu. Šachta je 30 metrů hluboká, což odpovídá výšce 12ti poschoďové budovy a její základnu tvoří čtverec o straně dlouhé 10 metrů.

Jedna teorie tvrdí, že pyramidy produkují zrcadlový obraz, virtuální formu vznikající pod zemí, na které byly postaveny. V tomto prostředí pak dochází ke vzniku tzv. antihmoty. Skrz místnost nacházející se pod pyramidou se dostaneme do paralelní reality, opaku fyzického světa odděleného od něj elektromagnetickým zrcadlem. Zde dochází k pohybu času z budoucnosti do minulosti. Z nějakého důvodu fyzického nebo metafyzického je šachta tak hluboká a ačkoliv byla vytesána do tvrdé žulové skály, obložili dělníci její zdi prvními cihlami, které kdy člověk při stavbě použil. Bylo to poprvé v historii, kdy byl opakovaně použit jeden modul, drobná cihlová stěna pro stavbu velkého komplexu. Zajímavé je, že cihly nebyly vytesány z kamene.

PRVNÍ BETON

Na řece Nilu, nedaleko asuánských vodopádů na ostrově Sehel, byla nalezena stéla s hieroglyfy vytesanými  Imhotepem. Je na ní napsán návod na přípravu betonu, který po zaschnutí získává vzhled a odolnost kamene. Tým francouzských vědců v čele s chemikem Josephem Davidovicem zjistil, že přípravou této směsi vznikne aglomerát bohatý na křemíkové krystaly, které dokážou vyrobit elektřinu, pokud jejich molekuly vibrují určitou frekvencí.

Egyptští stavaři rozdrtili mušle a fosílie, kterých bylo v Gíze nadbytek, drť smíchali s pískem obsahujícím vysoká procenta křemíku a hliníku, s pemzou, natronovými solemi a vodou. Smícháním těchto složek vznikne kaustická soda, která reaguje s hliníkem obsaženým v písku z Nilu a výsledkem je hlinitan sodný. Přidáním kamene chryzokolu vznikl křemičitan hlinitosodný a také arzeničnan měďnatý, který měl funkci urychlovače. Z této směsi pak odlévali kamenné bloky pro stavbu chrámů a pyramid.  První odlitky byly použity jako forma pro další a proto do sebe zapadají tak, že byste mezi ně nevložili ani hrací kartu.

ZVUKOVÉ FREKVENCE V MODRÝCH POKOJÍCH

Jakmile vyhloubili 30 metrovou jámu, začali vytesávat do kamene spletitou síť chodeb a místností. Místnosti orientovali na hlavní světové strany v postupně se zvyšujícím počtu. Jedna místnost byla otočená k šachtě, dvě na východ, tři na západ, čtyři na sever a pět na jih. Každá skupina místností vytvářela různou zvukovou frekvenci, která se postupně v rámci elektromagnetického pole zvyšovala. V každé místnosti se nacházely tisíce alabastrových mís, které vibrovaly stejným hudebním tónem. Tvar nádob a tekutiny v nich obsažené určovaly tón nebo vibrační frekvenci, na kterou byla místnost naladěna.

Tón "E" zněl v pěti místnostech a sloužil k naladění začátečníků. Ti po svém příchodu vibrovali výše než tónem "D". "F" vibrovalo v nádobách čtyř místností. "G" ve třech místnostech. "A" znělo ve dvou místnostech orientovaných na západ. V hlavní místnosti v jednolitém alabastrovém sarkofágu dosahovali ti nejlepší žáci tónu "B", ze kterého se mohli dostat do vyšších dimenzí. Těmto místnostem se říká modré pokoje a jsou obložené prvními keramickými obklady v historii. Mají různé odstíny tyrkysově modré barvy. Uvnitř těchto místností páry začátečníků - muž a žena -  meditovaly a dostávaly se na daleko vyšší hladiny vibrací.

Imhotep do Kybalionu zapsal sedmý zákon vesmíru "rod je všechno". Vše má mužský i ženský prvek, který se projevuje ve všech schématech vesmíru. Páry společně dosahovaly rovnováhy, neboť neutralizovaly svá elektromagnetická pole. Mužské pole rotuje po směru hodinových ručiček a ženské pole proti jeho směru.

Bylo objeveno, že dlaždice jsou supravodivé, čili že v nich elektrický náboj nenachází odpor. Je pravděpodobné, že když začal komplex plnit svoji funkci, sloup vln modifikoval molekuly a proměnil je v neutrální. Technologii a chemickou kombinaci pro výrobu této modři objevil Imhotep. Slavná egyptská směs - kombinace jedlé sody, bentonitového jílu, draslíku, uhličitanu křemičitého a měďnatého, která vytváří typickou egyptskou tyrkysovou modř, se používá v keramice dodnes. Dlaždice byly poskládány ve formě křivky, která symbolizuje páteř všech živých organismů zvanou djed. Tento tvar dodává celému tělu energii. Ptah, stvořitel vesmíru, ji měl ve svém žezle. 
Stejný tvar byl také použit v pilířích sloužících k přenosu energie, které se používaly k vytvoření elektromagnetické cesty a k levitaci těžkých kamenných kvádrů.

Kněží Školy mystérií Hórova oka měli velmi rozvinuté technologické znalosti, které jim umožňovaly pracovat se zmíněnými fyzikálními jevy či vypalovat keramickou glazuru v pecích, kde teplota dosahovala až 1000 °C.

V těchto sálech byly objeveny reliéfy vytesané do kamene, jako např. toto zpodobení faraóna Džosera při rituálním obřadu Heb-Sed, opakované korunovaci, s bílou korunou na hlavě, symbolem jeho moci nad Dolním Egyptem.

V Sakkáře se také nacházely sochy, které vynikaly krásným zpracování křišťálových očí jako např. sedící písař nebo kněz Ka-aper. Tato umělecká forma existovala pouze v počátcích egyptské civilizace a v pozdějších letech už se nikde neopakovala.


STAVBA PODZEMNÍHO KOMPLEXU - PRVNÍ FÁZE

Na severu se nachází vstup do podzemního komplexu. Ze dna šachty stoupalo velmi vysoké schodiště přerušované horizontálními plošinami sahající až k povrchu. Okolo šachty, přímo nad podzemními šachtami, postavili pevnou plošinu, na jejíž stavbu použili stejné cihly jako ty, kterými byly obloženy stěny šachty. Na východní straně vykopali 11 vertikálních chodeb, o 5 metrů hlubších než místnosti.

V hloubce 35 metrů vychází z vertikálních chodeb 11 galerií vedoucích k dalším místnostem umístěným 5 metrů pod modrými pokoji. V těchto galeriích bylo objeveno více než 40.000 nádob, skleněných a alabastrových váz, které představují symbol spojení trůnů Horního a Dolního Egypta. Jedním z Imhotepových titulů byl i titul výrobce váz. V těchto galeriích vibrovaly tisíce váz v tónu "F", který je vibrační frekvencí naší planety. Galerie fungovaly jako rezonátory pyramidy. Produkovaly zvuk, jenž naplňoval celou pyramidu. Alabastr je materiál, který dokáže vibrovat a rezonovat, když na něj působí síla odpovídající jeho vibrační frekvenci. Vibrace váz měla tak vysokou frekvenci, jak bylo potřeba k postupnému rozeznění i ostatních místností. Stejně tak tomu bylo i s elektromagnetickou frekvencí.

Páry začátečníků vstupovaly do modrých pokojů, aby meditovaly v mocném rytmu pyramidy a okolo nich vibroval jeden určitý tón. Pokaždé vibroval výše a vznikal tak vyšší tón. Tímto způsobem si zvykaly na vyšší frekvence a na silové pole s kratší vlnovou délkou probouzející v nich nové smysly a větší citlivost na světlo.

Páry meditující v modrých pokojích se naladily na tóny vycházející z alabastrových nádob a protože byly vystaveny i silnému elektromagnetickému poli pyramidy, zvyšovala se jejich vibrační frekvence. Rostla jejich vitální energie, jejich aura a bylo jim umožněno ověřit si existenci dalších realit.  Tóny a frekvence odpovídající každé čakře, je postupně přiváděly ke vnímání vyšších frekvencí a ke zkušenostem mimo fyzický svět.

Když byly podzemní práce dokončeny, byla šachta zakryta postupnými plošinami, které ji proměnily ve virtuální podzemní obelisk zakrytý pyramidou stojící nad ním. Plošiny byly podobné mastabám, kamenným deskám zakrývajícím královské hrobky a proto si někteří pletli pyramidu s hrobkou.

Dnes, po mnoha letech, můžeme plošinu vidět pod vrstvami cihel stupňovité pyramidy. Tak byla dokončena první fáze podzemních prací. Dokončili první část obrovského trojrozměrného procesoru, který měl urychlit evoluci lidstva a vyrábět tachyonovou energii pomocí základních technologií kvantové fyziky.

STAVBA PODZEMNÍHO KOMPLEXU - DRUHÁ FÁZE

Poté byla zahájena druhá fáze stavby první pyramidy po potopě světa. Stupňovité pyramidy, která měla přesně poloviční objem a váhu výsledného projektu. Na první plošině zakrývající šachtu postavili z větších cihel čtyři stupně, každý 11 metrů vysoký, tvořící pyramidu. První pyramida tedy byla 44 metrů vysoká a tvořila ji ohromná masa odlitých kamenných cihel bohatých na křemík. Křemíkové molekuly mají tvary tetraedrů, jedné ze základních forem přírody, nazývaných Platónská tělesa.

Vibrace planety, její pravidelný rytmus na jednom z jejich neurálních bodů elektromagnetické sítě, donutila vibrovat krystaly křemíku v cihlách tvořících pyramidu i v alabastrových nádobách uložených v místnostech hluboko pod ní a tak vznikala dvojitá energie a zvuk. Pod tímto konstantním mechanickým tlakem docházelo k tření molekul tetraedrů křemíku a vznikal negativní elektrický náboj. Dnes se tento jev nazývá piezoelektrický.

Tato kamenná masa byla ohromným kondenzátorem negativní energie. Existují dva druhy křemíku. Jeden produkuje při vibraci negativní náboj, rotuje doleva. Tento druh byl využit při odlévání cihel. Druhý druh produkuje pozitivní elektrický náboj, rotuje doprava a nachází se v žulových deskách v Tuře, které byly použity na obložení vnější části pyramidy.

IMHOTEPOVY ZÁKONY VESMÍRU

Ve třetím Imhotepově zákonu vesmíru stojí "vše vibruje a je v pohybu a nic nezůstává v klidu, vše se pohybuje".  Vibrační frekvence částeček tvořících energii určuje realitu, hustotu hmoty, mysl a extrémně vysokou vibraci duše. Čím vyšší je vibrační frekvence, tím vyšší je hladina vědomí, informace, respektu a tím rozvinutější je cesta evoluce. Vibruje úplně vše. Od té nejhustší hmoty až po čistou duši.

Tento zákon rozděluje různé druhy energie v závislosti na jejich vibracích, na elektrickou, chemickou, magnetickou, gravitační a tachyonovou, která vznikala v Sakkáře. Cihly na pyramidě byly zakryty granitovými deskami z Tury obsahujícími křemíkové krystaly rotující doprava a tudíž vytvářející pozitivní elektrický náboj. Na kamenné cihly umístili stavitelé bloky pemzy, která měla izolovat elektřinu a až na ně připevnili granitové desky z Tury.

Řezali je nakoso, aby získali vertikální strany pod úhlem 73° a horizontální povrch se sklonem 22°. Tyto bloky izolovaly negativní náboj vibrujícího kamene od pozitivního náboje žulových desek z Tury, které přijímaly pozitivní náboj z atmosféry, který byl na tomto místě velmi silný. Pyramida tedy shromažďovala dva protichůdné náboje. Vnější krystaly na čtyřstěnné pyramidě se nabíjely pozitivní energií z atmosféry, křemíková masa pod nimi čerpala energii ze země a její molekuly vytvářely negativní elektrické pole.

Čtvrtý zákon uvádí, že vše je duální, vše je polární.  Ve skutečnosti má všechno svůj protějšek, stejně jako v přírodě, ale na jiném stupni. Extrémy se stýkají. Dva póly jsou extrém jednoho. Horko a chlad - protiklady, jsou dvěma póly stejné fyzikální veličiny, které říkáme teplota. Podobně jako světlo a tma, velký a malý, měkký a pevný, černý a bílý, hluk a ticho, vysoký a nízký.

JAK FUNGUJE KVANTOVÝ STROJ?

Pyramidální tvar je základní podmínkou proto, aby kvantový stroj fungoval. Horizontální vrstvy se směrem k vrcholu postupně zmenšují a akumulují elektrické náboje o různé síle. Ke stejnému jevu dochází v granitových deskách z Tury. Společně s 11 vertikálními šachtami a virtuálním obeliskem, umístěným mimo osu pyramidy v severojižním směru na neuralgickém bodu elektromagnetické sítě, kopírují zemskou osu a indukují elektromagnetický náboj k dvojitému otáčivému pohybu.

Částice s pozitivním nábojem rotují po směru hodinových ručiček, částice s negativním nábojem proti jeho směru. Takto vzniká elektromagnetický vír, tornádo složené z mikročástic, které se dává do pohybu díky pravidelnému rytmu planety, jenž vytváří konstantní frekvenci a rezonanci.

Odstředivé a dostředivé síly v určité rychlosti a frekvenci párují dvě částice s opačným nábojem a pohybem, neutralizují je a odchylují od rotační osy k nové ose o 90° vychýlené od osy pyramidy a tak vzniká stacionární vlnový sloup. Tento sloup tvoří mikročástice neutralizované po vzájemném spojení kmitající na velmi vysoké frekvenci. Tento energetický sloup nejprve klesá ke krystalickému jádru planety a pak stoupá stovky kilometrů vzhůru až do ionosféry. Tyto neutrální a vyvážené mikročástice představují tachyonovou energii. Jsou neutrální a tak nevyvolávají odpor k materiálu, kterým procházejí. Jsou základem supravodivého jevu.

Energetický vír v pyramidě zvyšoval vibrační frekvenci a proměňoval ji ve vyšší druh energie, tachyonovou energii, kterou dnes studuje kvantová mechanika.

NIKOLA TESLA

Tachyonova energie má nejvyšší možnou vibraci a frekvenci a je to energie vědomí, informace. Je podobná energii, kterou vytváří člověk ve svém mozku, když jeho myšlenky vibrují v rytmu lásky.

Tachyonovou energií a stacionární vlnové sloupy studoval Nikola Tesla. Použil ji jako základ pro alternativní energie. Elektrické motory, rádio a televizi, rentgen, radar a dalších 1600 vynálezů, které ovlivnily 20. století. Teslova cívka se využívala k elektrickému nastartování motorů. Vytvářela vír, který proměnil proud o síle 12 voltů procházející měděným drátem cívky v proud o síle tisíců voltů, byl-li indukován na další cívce. V roce 1942 vedl Tesla philadelphský experiment, při kterém byla vytvořena ohromná elektromagnetická pole, která organizovala energii do párů a vytvářela tachyonovou energii. Pomocí ní se pokoušeli rozložit předmět na částice a složit ho zpět na jiném místě. V rámci projektu Invisibility, neviditelnost, rozložili americké plavidlo Eldridge a znovu ho složili o 75 km dál.  Ale členové posádky lodi buďto přímo zahynuli anebo je ošklivě poranili kovové střepiny. Tesla totiž zatajil jednu skutečnost a sice že když se částice znovu skládají, dochází ke změnám v hmotě. Ve svých výzkumech došel k závěru, že se tachyonova energie pohybuje 27x rychleji než světlo. Je to energie myšlení.


Einsteinova teorie o tom, že maximální rychlostí je rychlost světla, která dosahuje 300.000 km/s, se vztahuje jen k jedné hladině reality, k fyzikální úrovni hmoty složené z atomů, elektronů a protonů.

Ale vesmír má tři hladiny - fyzikální, mentální a duchovní. Tachyony, základ duálního vesmíru, jsou páry mikročástic kmitajících neustále vysokou vibrací a frekvencí, která neutralizuje jejich opačné náboje. Tachyony jsou základem supravodivých prvků. Díky své neutralitě nevyvolávají žádný odpor vůči náboji procházejícím jejich molekulami. Kombinace těchto kmitajících částic nemá žádnou gravitační sílu. Má totiž nulovou hmotnost. Je to čistá energie. Vědci zabývající se kvantovou mechanikou tvrdí, že tyto částice nemají žádnou hmotu, že existují pouze teoreticky a měří se pouze pomocí pravděpodobnosti a jejich existence závisí na pozorovateli, na jeho mentální úrovni.

IMHOTEP VĚDĚL…¨¨

Imhotep věděl tohle všechno a měl ještě větší znalosti, které současní vědci ignorují. Kvantová mechanika a supravodivost patří mezi nejnovější objevy fyziky. Stupňovitá pyramida měla 4 úrovně a byla složená z 280.000 m3 kamene, který váží přibližně 450.000 tun, což představovalo přesně polovinu váhy a objemu konečné pyramidy. Před ní Egypťané umístili energetické pilíře, které vytvářely elektromagnetickou cestu až do Tury, odkud se dopravoval materiál na dokončení projektu. Rozšířili plošinu na sever a západ, jižní a východní stranu ponechali nedotčenou.

Pyramida rostla jako lidské tělo, od hlavy. Kdyby neexistovaly původní plány, bylo by snazší rozšiřovat ji symetricky ze všech čtyř stran, jako slupky cibule. Touto přestavbou se virtuální obelisk ocitl přímo na severojižní ose nové pyramidy, která má dnes základnu o rozměrech 140x100 m. Připojili další dvě úrovně a dosáhli tak výšky 65 metrů.

Přestavba zdvojnásobila objem pyramidy na 560.000 m3 o váze 900.000 tun. Vstupy do pyramidy rovněž potvrzují, že takto Imhotep stavbu plánoval už od samotného začátku. Původní vstup se jen prodloužil, druhé schodiště vede na jedno z nádvoří chrámu, který byl postaven na severní straně, aby zakryl vstup do pyramidy. Duplikace váhy a objemu není náhodná. Produkce energie a dosah jejího působení závisel na množství vibrující masy.

Další postavené pyramidy se postupně zvětšovaly a nabíraly na hmotnosti až k té největší, Cheopsově pyramidě. Váha určuje množství vyrobené energie. Tato kamenná masa rotuje kolem zemské osy konstantní rychlostí. Pyramidální tvar dokáže vytvářet v kamení energii, k jejíž výrobě využívá přirozené pohyby planety a její konstantní vibraci a frekvenci rotace. Ve vertikálním obelisku se nahoru a dolů pohybovala obří cívka. Elektrická cívka tvořená zlatým drátem a dřevěnou izolací. Při svém pohybu vytvářela pulsující efekt, který působil na elektromagnetické pole pyramidy a měnila frekvenci energetického sloupu. Šachta tedy sloužila jako rezonanční prostor.

Ve čtyřech horních rozích virtuálního obelisku dodnes nalezneme několik dřevěných trámů, upevněných v úhlu 45°, které fungovaly jako hák a umožňovaly vertikální pohyb cívky. Elektrická cívka řídila vlnovou délku. Dokázala zvýšit vibrační frekvenci na maximum. Energii nashromážděnou z křemíkových molekul kamene pyramidy cívka uvolňovala ve dnech plánovaných obřadů, které se konaly ve dnech rovnodennosti. Egyptští kněží prokázali, že se pyramidy neustále pohybují a že každý jejich pohyb může být přeměněn na energii.

Posledním úkolem bylo postavit promyšlenou okolní hradbu a všechny další stavby na povrchu jako falešné kaple nebo Nádvoří hadů. Vše ze své privilegované pozice sledovala socha faraóna Džosera. Tento obří kvantový stroj navržený Imhotepem vyžadoval velké nároky na čas, pracovní síly a zdroje, ale odměna, které se společnosti dostala stála za to.

ZNOVU A VE ZKRATCE…

Vír se využíval k urychlování duchovního růstu žáků Školy mystérií Hórova oka. Představitelé zvyšovali hladinu uvědomění lidstva. Tachyonova energie produkovaná pyramidou zkracovala délku mozkových vln a zvyšovala tak mentální sílu a elektromagnetické pole člověka, jeho auru. To vše umožňovalo žákům, aby se dostali do vyšších hladin, kde si mohli ověřit existenci nových realit a ujistit o nich i své spoluobyvatele. Když se naladili na stejnou frekvenci rozvinutějších bytostí, mohli s nimi komunikovat a čerpat od nich informace.

Sakkára byla prvním komunikačním centrem s vyššími dimenzemi. Pyramidy využívají technologie založené na principech kvantové mechaniky, které my se dnes teprve snažíme postupně odhalovat. Tyto technologie zdědili Egypťané od obyvatel ztracené civilizace Atlantidy.

Sakkára je nedoceněným příkladem technologie, o které se nám ani nesnilo a jejíž moc teprve objevujeme. Jde o technologii ovládanou vědomím a zaměřenou na duchovní zdokonalení lidstva. Elektromagnetický okruh vytvářel a urychloval částice energie. Proměnil statickou energii v kinetickou a transformoval ji v tachyonovou energii. V Sakkáře se poprvé současně používal zvuk a elektromagnetické pole ke zvýšení vibrací žáků.

Tato technologie byla ještě více zdokonalena v Cheopsově pyramidě. Ve fyzickém světě se tato energie využívala ke konstrukci elektromagnetických cest a k výrobě supravodivosti.
Egypťané položili základy architektury, protože používali odlité kamenné bloky.

Prokázali řemeslnou zdatnost při vytváření reliéfů na stěnách, např. na stěně Nádvoří hadů a v rafinovaných detailech na kamenech, které ukrývaly kvantový stroj. Vynalezli chemické vzorce pro výrobu litých kamenných bloků a také podle nich dokázali vyrábět keramické dlaždice, kterými obkládali spletité podzemní galerie. Do kamene tesali hieroglyfy a popisovali v nich svoje chápání vesmíru. Jejich vize je shrnuta v základní Imhotepových zákonech a je základem hermetické nauky pro zednáře, rozekruciány a templáře.

Imhotep napsal, že každá příčina má svůj následek a každý následek má svou příčinu. Nic nevzniklo náhodně, protože by to zničilo vesmír. Einstein v této souvislosti řekl, že Bůh nehraje v kostky.









7. DÍL - DENDERA, POČÁTKY ASTRONOMIE

7. února 2011 v 21:50 | okemboha.mysteria.cz |  Egyptská mysteria

Egyptskou kulturu ovlivnilo učení několika náboženských chrámů postavených na pečlivě zvolených místech podél Nilu. Podle egyptských kněží potřebuje každá forma ve vesmíru, která roste, svoji schránku, aby se mohla vyvíjet v čase.

Chrámy představovaly schránky umožňující rozvoj egyptské civilizace. Každý z těchto egyptských chrámů se specializoval na jinou oblast. Jejich cílem bylo sdělit lidu základní principy a pravdy. Každý chrám fungoval jako jiný orgán těla Země s odlišnou funkcí a zaměřoval se na výuku a zkoumání rozdílného náboženského subjektu. Tak vytvářely představu o Bohu.

KAMBÝSÉS II.

Tisíce let bylo království egyptských faraónů, žáků knězů Hórova oka respektováno všemi asijskými říšemi. Egypťané se nikdy nepokoušeli rozšířit své území, jež bylo ostrovem klidu uprostřed všude panující anarchie. Úpadek Egypta začal, když nejvyšší kněz zmizel při plavbě po Rudém moři s Mojžíšem, posledním z jeho žáků, a skončil chaosem, ničením chrámů a popravou faraóna perským králem Kambýsésem II. Po smrti Kýra, největšího asijského vládce, který udržoval mírová a přátelská pouta s Egyptem, zdědil trůn a nejlepší armádu té doby jeho syn Kambýsés. Byl to krutý a nemilosrdný tyran, který nenáviděl moudrost, stabilitu a moc faraónů. Chtěl dokázat, že jeho bozi jsou mocnější a v roce 525 př.n.l. vtrhl do Egypta. Později zabil Psammetika III., posledního faraóna narozeného legitimně v Egyptě, a také mnoho kněží Školy mystérií Hórova oka. Nechal vyplenit jejich chrámy, spálit jejich papyry a tak zmizela moudra, která na nich byla uložena po generace. Vzdělávání skončilo a egyptská moudrost zmizela spolu s knězi. 

Kambýsés se zasadil o 200 let krutého podmanění Egypta trvající až do roku 332 př.n.l., kdy přišel Alexander Veliký. Egypťané ho vítali jako spasitele. Alexander přikázal, aby byly jejich chrámy opraveny, a když zemřel, jeden z jeho generálů Ptolemaios I. započal vládu ptolemaiské dynastie, která panovala v Egyptě téměř 300 let. Chrám bohyně Hathor, který v Dendeře stojí už od roku 5400 př.n.l., byl přestavěn makedonskými králi na znamení legitimizace jejich moci. Hieroglyfy v jedné z kryp uvádějí, že chrám byl už dříve přestavěn podle plánů navržených Imhotepem.

NÁBOŽENSKÝ KOMPLEX V DENDEŘE

Náboženský komplex v Dendeře leží na 26° severní šířky. Byl zde počáteční bod starodávné cesty k Rudému moři. Později byly o několik kilometrů jižněji postaveny Théby. Na úsvitu egyptské civilizace během noci letního slunovratu se na místě pečlivě vybraném kvůli postavení hvězd konal obřad Put-Ser.

Faraón společně s nejvyšším knězem Školy mystérií Hórova oka obklopený davem přihlížejících nalezli skupinu hvězd nad severním pólem Země. Nazvali ji souhvězdím Tuaret, jeho symbolem byla červená těhotná hrošice.

Dnes se stejné seskupení hvězd nazývá souhvězdí Draka a jeho symbolem je saň. Nejjasnější hvězdou souhvězdí byla Alfa Draconis nacházející se v té době přesně nad otáčivou osou Země. O 4320 let později ji nahradila Polárka, která dnes vede naše mořeplavce. Během jednoho cyklu otočení solárního systému kolem centra galaxie, které trvá 25.920 let se nad pólem vystřídá šest různých hvězd. Hvězda nad pólem symbolizovala základní mateřskou sílu, která stvořila hmotu a umožňovala existenci života, bohyni Hathor, ženský princip, jemuž byl chrám zasvěcen.

Faraón a velekněz napjali lano mezi dvěma kůly orientovanými ke hvězdě Alfa Draconis. Kněžky chrámu zatloukly kůly do země a vyznačily tak chrámovou osu, která později rozdělovala svatyně. Umístili kámen do středu prostoru a pak do 4 rohů budoucích hradeb. Vysoké zdi měly chránit zachování věčného života. Na severní stranu umístili vstup, který byl poslední v řadě bran, které se táhly od vnitřní kaple Hathořina chrámu a vyznačovaly část oblohy, na které vycházela Alfa Draconis.

Díky tomu bylo snadnější objevit ji na noční obloze a systematicky zaznamenávat její pohyby. Na této noční obloze objevili další hvězdu, která zářila na obloze v úhlu 90° k ostatním. Pojmenovali ji Sirius a stala se symbolem bohyně Isis. Na její počest vytvořili osu druhého chrámu a druhý vstup do komplexu. Vstup do chrámu bohyně Isis označuje místo, kde Sirius a Slunce vycházejí o letním slunovratu, 21. června. Chrám postupně rostl a kněží dál zaznamenávali pohyby hvězd a studovali procesy, jež ovlivňovala jejich energie. Svá zjištění tesali do kamenných stěn.

SIRIUS

Sirius, symbol bohyně Isis, byl také nazýván psí hvězda, protože se nachází na chvostu souhvězdí Orion, symbolizujícího boha Osirida. 120 dní se ukrýval za horizontem a jeho východ oznamoval  příchod záplav na Nilu. Zůstal viditelný po 40 dní, tedy po celou dobu záplav. Tento vztah udělal ze Siria velmi významnou hvězdu pro Egypt. Rok rozdělili do tří období zvaných tetrameny, které rozlišovaly záplavy na Nilu. Východ hvězdy Sirius na obloze, který oznamoval příchod záplav, když zmizela, řeka se vrátila do svého normálního stavu.

Synchronizace života Egypťanů s hvězdami s Sluncem byla tak důležitá, že faraón při nástupu na trůn musel přísahat, že nikdy nezmění dny kalendáře. Nicméně čas východu Siria závisel na poloze chrámu. V Elefantině na jihu ho bylo možné spatřit o 7 dní dříve než v Bubastisu na severu. Kněží využívali Slunce také jako hodiny měřící délku roku, protože východ Siria připadl na období letního slunovratu. V Dendeře, na horizontu před chrámem Isis, se Sirius objevoval jako první a pak vyšlo Slunce. Na úsvitu letního slunovratu Sirius společně se Sluncem označovaly začátek nového egyptského roku na kosmických hodinách. Při obřadu na terase chrámu byl zapalován nový oheň pro celou zemi.

CHRÁM V DENDEŘE

Abychom mohli vstoupit do Dendery, musíme obejít několik římských staveb, které tu byly postaveny za vlády císařů Trajána a Domiciána. Několik kiosků obklopuje obě strany severního vstupu chráněného masivními hradbami. Skrz vstup můžeme vidět šest Hathořiných sloupů ve fasádě obrovského hlavního chrámu orientovaného na sever a určeného ke studiu hvězd. Nedaleko vstupu do komplexu se nachází kaple zasvěcená zrození Hóra, kterou postavili Římané během vlády císaře Augusta.

Zde oslavovali okamžik osvícení, kde Isis symbolicky porodila osiridova syna. Na stěnách kaple jsou vyobrazeny milenecké scény Isis a Osirida, zrození dítěte a jeho poloha a také Hór na hrnčířském kruhu, kde mu Bůh přidělil jeho podobu. V hlavicích sloupů se nacházejí reliéfy boha Bese, ochránce pracujících žen, který pomáhal při porodu.

Na jih od této kaple stojí ruiny křesťanského kostela postaveného v 5. století n.l., v době, kdy obličeje bohů byly pečlivě odstraňovány ze stěn chrámů. Nedaleko hlavního chrámu se nacházejí trosky sanatoria, kam ukládali nemocné, kteří chodili žádat o vyléčení. Kněží chrámu využívali své znalosti k vyléčení obyčejných lidí.

Hathor, ženská síla znásobující život, byla uctívána jako soucitná postava. Přijížděli sem lidé z velké dálky, aby se modlili u jejího chrámu, koupali se v jejích posvátných bazéncích a dostali potřebné léky a péči.

Komplex v Dendeře pojal tisícovky lidí. Za jeho zdmi se nacházely i další stavby jako pekárny, pivnice, kuchyně, obchody, stodoly, pokoje pro kněze a žáky. Našli bychom je ve sklepeních jako je např. dodnes zachované před Ramessem v Thébách.



Kolem vnějších hradeb si stavěli domy obyčejní lidé a rozšiřovali tak počty lidí, o které se starali ochránci znalostí, kněží Hórova oka. Fasáda Hathořina chrámu se liší od tradičních fasád ostatních egyptských chrámů. Její sloupy se v polovině spojují s bohatě dekorovanými zdmi.

Dovnitř vejdeme skrz Halu života tvořenou 18 sloupy, které podpírají velmi vysoký strop zdobený rytinami s informacemi o hvězdách a jejích pohybech. Nebeskou sféru symbolicky podpírají Hathořiny sloupy. Sloupy mají tvar sistra, posvátného nástroje jenž rozezníval skupinu kovových disků. Tento nástroj používaly kněžky bohyně Hathor, která byla patronkou tance a hudby, aby vytvořily vibrace, jenž ochromovaly vědomí.

Na hlavici sloupů se nacházejí čtyři obličeje Hathor. Každý z nich je obrácen na jednu světovou stranu, což znamená, že její síla působí po celém světě. Její hadí oči a kraví uši, symboly mateřství a výživy, propůjčují její podobě téměř mimozemský původ, který mnoho legend spojuje s planetou Venuší.


Napoleonova vojska našla chrám v poměrně dobrém stavu, neboť byl po tisíce let zahrabán v písku. Stal se útočištěm nomádských kmenů, které svými ohni začernily barvy na jeho nádherném stropě. Na strop této haly vytesali poslední kněží v Dendeře astronomické tabulky. Pracovalo na nich několik generací kněží, kteří chtěli zajistit, aby jejich znalosti nikdy nezmizely. Najdeme tu všechna souhvězdí zvěrokruhu plující v symbolických bárkách s obrázky bohyně Nut, symbolu nebes, která každý večer pozřela slunce a ráno ho zase porodila. Kněží na stěny chrámu přepsali několik důležitých papyrů, např. astronomické záznamy, které unikly Kambýsésovu  plenění, aby se zachovaly dalším generacím.

V Hale života pracovali písaři na svatých papyrech, teologických pojednáních, rituálních modlitbách a tabulkách s astronomickými záznamy. Umění, teologii, magii, astronomii a medicíně vyučovali učitelé Školy mystérií právě v této Hale. Zde zaznamenávali pravidelné změny polárních souhvězdí a sledovali precesi rovnodenností. Skrz tuto vysokou Halu se dostaneme do Haly zjevení, nízké místnosti podepřené šesti sloupy, kudy ze svatyně nosili svatou sochu bohyně Hathor na obřady a procesí.

V horní části chrámu jsou kaple zasvěcené Osiridovi, symbolu procesu zdokonalení, kterým prochází každý člověk během svých reinkarnací, kdy se ze zvířete proměňuje v nadčlověka.
V jedné z kaplí se nachází slavný denderský zvěrokruh, který popisuje tento proces, k němuž dochází při otáčení sluneční soustavy kolem centra galaxie. V druhé kapli je zpodobený mýtus o Osiridovi.

Kolem této haly se nachází šest hal určených pro každodenní rituály. V první byly uskladněny kultovní předměty. Místnost očisty s dveřmi k posvátnému jezírku používali kněží k očistným rituálům za úsvitu. Chrámy měly posvátné jezero vyhloubené až k hladině podzemní vody, obložené kameny a doplněné několika schodišti, po kterých sestupovali kněží do vody a omývali se před bohoslužbami v chrámu.

Následuje místnost bohoslužeb. Ústí do chodby s točitým schodištěm vedoucím na terasu, kde kněží v noci zaznamenávali hvězdnou oblohu. Nalevo se hala otevírá do volného prostoru, kde duchovní vůdci každý den přijímali dary, které jim nosil lid. Potrava a zvířata určená k obětování byla skladována a připravována v dalších dvou místnostech.


Z Haly zjevení se dostaneme do chodby se dvěma schodišti. Pravé, točité schodiště se využívalo při procesích, kdy po něm byla vynášena zlatá loď se sochou bohyně Hathor nahoru na terasu, kde čekala na východ slunce o letním slunovratu. Toto schodiště je symbolem světla, vzestupu života na hladině vědomí, matérií měnící se v ducha.

Levým, dlouhým a přímým schodištěm se procesí vracelo zpět s novým ohněm. Přímé schodiště symbolizuje ducha sestupujícího na zemi, koncentrujícího se v matérii a životní zkušenosti, které vedou k porozumění vesmíru. Tímto vstupem se dostaneme do předpokoje svatyně, kde hořel oheň - nástroj bohů, první substance vesmíru, nejzákladnější forma hmoty. Zde se dávaly obětiny bohyni Hathor, ženskému principu, jenž stvořil ve vesmíru život.

Nalevo od této haly se nacházela kaple se zlatou lodí, přenosnou svatyní, symbolem fyzického pohybu Slunce. V této lodi se po Nilu převážela socha Hathor do nedalekého chrámu v Edfu během procesí, které se konalo ve třetím letním měsíci, při oslavách nádherného setkání.

Otevřený strop vedl také do předpokoje svatyně. Před ním se nacházela tzv. Čistá kaple nebo Wabet. Do tohoto volného prostoru byly umísťovány symbolické sochy, aby mohly obnovit svoji sílu pomocí sluneční energie. Čím hlouběji se dostáváme do chrámu, tím je tmavší. Stropy se snižují, dveře se zužují, podlaha se zvyšuje, aby ze svatyně mohli všichni, i přes hlavy všech účastníků obřadu pozorovat hvězdu Alfu Draconis.

A konečně uprostřed chrámu, na jeho hlavní ose se nacházelo jeho srdce, jeho nejsvatější místnost, domov Hathor. V malém svatostánku byla umístěna její socha ze zlata, symbolického materiálu používaného na těla soch bohů s očima z polodrahokamů. Jen faraón a nejvyšší kněží Školy mystérií Hórova oka sem mohli vstoupit, a to teprve po důsledné očistě vodou.

MUŽSKÝ A ŽENSKÝ PRVEK

Egypťané věřili, že stejně jako všechny bytosti ve vesmíru má Bůh mužský prvek, ze kterého proudí informace a ženský prvek, který je přijímá a vytváří živá stvoření.

Mužskému Bohu dali tři jména: Atum - zastupující Boha před stvořením vesmíru, Boha jenž se zatím neprojevil; Ptah - zastupující Boha, který tvořil vesmír, hvězdy, planety a přírodní království na jejich povrchu; a Amon-Ra - zastupující Boha, který propůjčil člověku vědomí.

Odpovídajícím způsobem pojmenovali i jejich tři ženské protějšky: Nun - byla homogenní, panenská, beztvará substance s dokonalou harmonií, plodová voda neprojeveného vesmíru. Jméno Sekhmet získala, když se rozdělila na dvě protichůdné síly, které ji proměnily v zářivou substanci, v oheň, v množící se princip pohybu, který stvořil Nefertum neboli vesmír, který dočasně harmonizuje protichůdné síly. Oheň produkuje pohyb, čas, prostor a dokáže spojovat hmotu. Dokáže vytvořit vzduch, vodu, zemi a také životní sílu reprezentovanou Hathor. Substancí, jež znásobuje vědomí, schopné vnímat čas a prostor. Pojmenovali ji Mut, když stvořila čtyři síly, které podporují rozvoj vědomí člověka. Tyto čtyři síly jsou - Osiris, Isis, Seth a Nepthys.

KAPLE DENDERSKÉHO CHRÁMU

Hathor představuje loď života, loď světla. Ztělesňuje lásku, organizační princip vědomí ve vesmíru a severní loď, jež obsahuje principy přírody. V tomto svatostánku Hathor, bohyně života, přijímala modlitby od těch, kteří chtěli prodloužit svůj život nebo se vyléčit. Kolem svatyně, podél chodby a proti vnějším stěnám chrámu, se nacházela série kaplí, svatých míst zasvěcených všem základním silám. Bylo možné je identifikovat podle posvátných symbolů vytesaných do jejích vnějších zdí. Tak se lidé, kteří neměli přistup do chrámu (ten byl povolen jen knězům a jejich žákům) mohli modlit k fundamentálním silám vesmíru.

Napravo od Kaple Hathořina ucha se nacházejí dvě propojené kaple zasvěcené jedinému Bohu, stvořiteli lidského vědomí. Jedinému a všudypřítomnému Bohu - Amonu-Ra. Jeho symboly byly také vytesány do vnější zdi. Dvě propojené kaple na levé straně byly zasvěceny fundamentálním silám Dolního Egypta a byla v nich uctívána bohyně Hathor a její hudební nástroj sistrum.

Čtyři kaple na pravé straně byly zasvěceny Hórovi, Sokarovi, Isis a denderskému Gnómu, svatému patronovi regionu, kde byl chrám postaven. V další kapli byl uložen náhrdelník Menat, který používali veleknězi při obřadech a procesích. Obsahoval čtyři figurky bohyně Hathor doplněné symbolickým trůnem. Čtyři trůny symbolizovaly nejvyšší síly vesmíru - lásku, moudrost, nezměrnou moc božské vůle a harmonii.

Pod těmito místnostmi se nacházelo několik krypt, kde se uchovávaly ty nejposvátnější předměty - popsané kůže a papyry shrnující nauku šířenou v tomto chrámu.

V jedné kryptě se nacházejí tajemné reliéfy, na kterých Hór drží jakýsi květ s hadem uprostřed. Vědecké teorie uvádějí, že jde o lampy, kterými osvětlovali podzemní místnosti a stavby.

KABIRÍM = MĚŘITELÉ OBLOHY

Když vystoupáme po strmém schodišti, dostaneme se na terasu, kde se uskutečňovala pozorování hvězdné oblohy. V jihozápadním rohu stojí přístřešek, ve kterém kněží čekali až se na nový rok objeví hvězdy a slunce, jež svými paprsky zapálí nový oheň. Kněží se v noci scházeli v tomto malém ukrytu, kde rozdělovali hvězdnou oblohu na sektory, aby mohli zaznamenávat její pohyby a pohyby planety Země.

Kněží v Dendeře bývali označováni jako Kabirím, měřitelé oblohy. Oni jako první nakreslili mapu hvězdné oblohy, kde zaznamenali pozice hvězd, ohňů na obloze. V Dendeře s zrodila astronomie. Astro znamená hvězda. Astronomie znamená popis hvězd nebo nauka o hvězdách.
Přes terasu se dostaneme ke dvěma kaplím zasvěceným Osiridovi, božskému principu evoluce všech lidských bytostí prostřednictvím reinkarnací. Je tu znázorněn mýtus o jeho osobě.

Jeho bratr Seth se chtěl zmocnit jeho trůnu a také jeho ženy Isis. Proto rozsekal jeho tělo na 14 dílů a rozeslal je po celém Egyptě. Na reliéfech je znázorněna Isis ve formě letícího jestřába poté, co se jí podařilo rozdělené tělo znovu sestavit. Usedá na Osiridův penis, otěhotní a porodí syna Hóra.


ZODIAK - ZVĚROKRUH

Na stropě druhé kaple je znázorněn denderský zvěrokruh. Ohromný reliéf hvězdné oblohy kolem severního pólu udávající postavení hvězd v roce 700 př.n.l. o půlnoci kolem letního slunovratu. Je to replika originální desky, která fascinovala Napoleona poté, co byl seznámen s jejím hlubokým významem.

Originál je dnes uložen v pařížském Louvru. V této kapli, na stejném místě, kněží Hórova oka po tisíce let periodicky doplňovali mapu hvězdné oblohy. Po tisíce let při každém letním slunovratu zaznamenávali pozici sluneční soustavy a Země. Kněží, kteří přežili despotickou vládu peršana Kambýsése, vytesali reliéf, který uchránili před zničením a který obsahoval poslední záznamy hvězdné oblohy tak, jak vypadala v roce 700 př.n.l. během vlády faraóna Taharky z 25. dynastie.

Nebeskou sféru podpírá osm klečících soch Hóra a čtyři sochy Isis. Toto symetrické rozmístění doplňuje kruh hieroglyfů. Původně bylo nebe natřeno modře, aby vynikly symbolické figury. Čtyři postavy svými žezly ukazují na bod nedaleko středu hvězdné oblohy. Saturn, otec planet, Jupiter, Mars a souhvězdí Orion představující Osirida s partnerskou hvězdou Sirius, personifikací Isis. Ukazují na hruď Tuaret, hrošice s krokodýlím ocasem a lvími tlapami, která vládne nebi a představuje souhvězdí, které dnes označujeme jako souhvězdí Draka, jehož hvězda Alfa Draconis zářila přímo nad zemskou rotační osou.
Orientace osy chrámu je 71,5° na jihovýchod. Brány chrámu rámují výsek oblohy, na kterém vycházela Alfa Draconis zářící na prsou hrošice. Vedle ní se nachází souhvězdí Červeného šakala v jehož nohách září hvězda Mitzar. Egypťané tak přezdívali souhvězdí Malé medvědice a tou zářící hvězdou byla Polárka. Alfa Draconis ležící na hrudi hrošice se nyní nachází mimo střed oblohy. Tato nerovnováha vznikla ekliptickým pohybem vesmíru, díky němuž se nad osu Země posunula Polárka. Polárka se nyní nachází ve středu oblohy. Polární hvězda, okolo které se zdánlivě hvězdná obloha otáčí, byla pro Egypťany velice důležitá. Představovala totiž energii rotační osy Země, její páteř, která je organizačním prvkem orgánů všech živých organismů, od hmyzu přes člověka až po planetu.

Kněží během vlády faraóna Senefrea, dávno předtím než byla postavena Velká pyramida předpověděli, že až bude Alfa Draconis nahrazena Polárkou, bude to znamenat konec jejich civilizace. Papyrus z Neferohu to potvrzuje. Hathořin chrám byl orientován tak, aby kněží mohli zaznamenávat souhvězdí rozmístěná nad zemskou rotační osou. Těchto 6 polárních souhvězdí ovlivňuje naši planetu daleko významněji než 12 souhvězdí zvěrokruhu. V době, kdy den a noc přestavovaly život a smrt, měla oblast nebe nad pólem, kdy byly hvězdy neustále patrné, na rozdíl od těch co vycházely a zacházely, význam moci temnot, kterou zrušil až východ slunce.
Původní temnotu, prázdnotu a chaos ztělesňovala červená hrošice.

Když hroši vystoupí z řeky, uvolňují červenou tekutinu. Když se Nil vylil z břehů a zaplavil zem, jeho voda vlivem oxidu železitého zčervenala. Červená je symbolem mateřského zdroje. Kněží pozorovali i další souhvězdí, např. Leg s hvězdou Mesket, nyní zvané souhvězdí Cefea s hvězdou Alfir a souhvězdí Herkula. Při svých nákresech vyšli od Polárky a nebe rozdělili na 12 sektorů, každý z nich zaujímal 30° z kruhu a popsali souhvězdí, jež obsahují sérii 36 velmi jasných hvězd, kterými prochází sluneční soustava.

Sluneční systém procházející každým ze 12 sektorů, stejně jako člověk, přijímal odlišný energetický vliv, jenž ve vtělených duších podporoval různé procesy zdokonalení. Aby vysvětlili, které souhvězdí podporuje daný proces, přidělili mu symbol zvířete. Představoval různou hladinu vědomí na cestě reinkarnacemi k získání moudrosti skrz zkušenosti s protichůdnými extrémy vesmíru, světlem a temnotou. Vznikl tak zvěrokruh neboli zodiak.


Krab ve znamení Raka symbolizuje fázi "já cítím" - období, kdy člověk nejistě přijímá duchovní potravu, kdy je jeho vědomí ještě neurčité, teprve zahajuje svůj vývoj a poprvé experimentuje se svými smysly.

Dvojčata v Blížencích symbolizují zjištění "já myslím" - touhu učit se a objevovat, dualitu potřebnou k nalezení pravdy, znalost a zkušenost získanou porovnáváním protikladů.

Souhvězdí Býka v ženách probouzí mateřství, znamená "já mám" čili materiální vlastnictví -  kořen, díky němuž země přijme sílu života a stvoří semena, plodnost.

Beran nebo skopec představuje ve světě "já jsem" - uvědomění si vlastní existence. Sílu, která čelí utrpení a proměňuje skálu v krystal. Hmotu, která se dokáže kontrolovat a stává se transparentní. Množící sílu, která rozhýbává život. Jaro.

Ryby charakterizuje věta "já věřím". Získání systému víry. Proplouváme nevědomím a hledáme původ jazyka a jednání.

Vodnář ozařuje znalosti, které získali Blíženci. Dopravuje duši člověka ke vzdáleným světům a říká mu "já vím".

Kozoroh naloží s nashromážděnými znalostmi v duchu věty "já užívám" a koncentruje hmotu dokud není transparentní.

Střelec říká "já vidím" a představuje fázi, ve které se vyvíjející vědomí posunulo nad svoji zvířecí podstatu. Vědomí Kentaura je soustředěno k božské duchovní moci myšlenek, moudrosti věků.

Štíra charakterizuje věta "já si přeji". Je to zvíře, které se dokáže usmrtit vlastním jedem. Zkušenosti ho dovedou ke zjištění, že vesmír je dokonalý a že všichni bychom měli být šťastní.

Váhy sdělují "já vyvažuji". V této fázi se učíme těžit ze svých zkušeností být flexibilní, snažit se dosáhnout harmonie. Všechny zkušenosti jsou zváženy a my si ponecháváme jen to, co je cenné.

Pannu charakterizuje formulace "já analyzuji". Sklízíme, co jsme zaseli. Panna je matkou vesmíru. Díky ní se učíme nereagovat, přemýšlet a až pak mluvit.

A konečně Lev tvrdí "já mohu". Je králem zvířat, velkým otcem zvěrokruhu, silou ohně. Ověřil si všechny pravdy tím, že prožíval důsledky svých rozhodnutí v mnoha vtěleních.  V této fázi se člověk přestává identifikovat se svými zvířecími instinkty. Jeho vědomí už není pramenem nekontrolovatelných vášní, opouští kruh zvířat. Lev se povznáší nad Raka a postupuje k dalšímu stupni vesmíru, kde člověk zažívá situace vyžadující větší zodpovědnost, protože se stává průvodcem vědomí ostatních na cestě zdokonalení vedoucí k Bohu.

Evoluční proces se uzavírá, jakmile během mnoha reinkarnací přijmeme všech 12 energií a zažijeme procesy, jež nám připravili. Znamení zvěrokruhu, ve kterém člověk zemře, je znamením, ve kterém se ve své příští reinkarnaci narodí. Prožívá životy různých osobností a působí na něj vliv rozdílných sil putujícího slunečního systému.

Tuto pouť nyní nazýváme precese rovnodenností, ale nerozumíme jejímu významu pro náš evoluční proces. Západní svět neuznává duchovní zdokonalení založené na procesu mnoha reinkarnací. Mapa hvězdné oblohy je důkazem astronomických a filozofických znalostí kněží Školy Hórova oka. Ti vnímali život jako proces navržený Bohem jenž měl za úkol proměnit ignorantského živočicha v moudrého nadčlověka.

Vystoupáme-li po schodišti u stěny bohatě zdobené hieroglyfy, dostaneme se na terasu chrámu. Pořád tu můžeme vidět díry, do kterých kněží umísťovali své nástroje, aby adekvátně zaznamenali pohyby hvězd. V Hathořině chrámu zaznamenávali pohyb polárních hvězd a v roce 4320 př.n.l. předpověděli nahrazení Alfy Draconis, tehdy se nacházející nad severním pólem, Polárkou, která je dnes průvodkyní mořeplavců.

Na této terase se po mnoho letních slunovratů konaly obřady oslavující nový egyptský rok, při kterém byla vynášena na terasu hathořina loď, symbolizující násobící princip vědomí, k němuž dochází v prostoru a čase. Zde oznamovaly první sluneční paprsky, východ Síria nad horizontem, zapálením nového ohně, síly, která uvedla vesmír do pohybu a vytvořila místo, kde se vědomí může učit významu lásky díky existenci strachu.








8. DÍL - EDFU, CESTA POROZUMĚNÍ

7. února 2011 v 21:42 | okemboha.mysteria.cz |  Egyptská mysteria


Egyptská civilizace vedená kněžími Školy mystérií Hórova oka byla založená na základním předpokladu, že duše člověka se opakovaně vtěluje a prochází procesem zdokonalení od původního, animálního stavu až k dosažení moudrosti a nesmrtelnosti.

Tato evoluční cesta má 7 stádií, určených stupněm získané moudrosti, vibrační frekvencí a množstvím vitální energie, kterou dokáže jedinec vytvářet. Moudrost získaná v pravdách, které si člověk ověřil ve všech svých předchozích životech, mu dává více prostoru pro duševní klid a zvyšuje tak jeho vibrační frekvenci. Množství vitální energie, kterou dokáže vyrobit jeho neurální systém, se postupně zvyšuje.

Postupuje také výše v systému sedmi čaker, nacházejících se podél jeho páteře, a stejným tempem roste i jeho aura, čili jeho elektromagnetické pole. Okolnosti, kterým člověk čelí, procesy, kterými musí projít, navrhl v dokonalém souladu Bůh.

Egypťané se domnívali, že energie proudící od Boha nabývá různých podob a určuje procesy, kterými každá duše prochází. Vesmír je továrnou na vědomí, předmětem lineárních procesů. Země se otáčí kolem zářivého stroje, kolem Slunce, od něhož získává energii. Celá sluneční soustava se otáčí kolem centrálního slunce galaxie, dalšího zdroje energie.

Egypťané zjistili, že během tohoto cyklu trvajícího 25.920 let a který nazvali kosmický rok, přijímá sluneční soustava energii od ostatních zářících těles vytvářejících různá silová pole.

Tento cyklus rozdělili do 12 částí, na 12 sil, které Země přijímá během 2160 let, kdy musí projít jedním sektorem. Každá síla člověku předkládá jiné situace, které musí řešit. Všechny síly jsou součástí procesu zdokonalování vědomí. Egypťané pojmenovali tyto nebeské energie jako neteri. Každé z nich přidělili symbolickou figuru, aby je mohli snadněji identifikovat a uctívat.

SETH A OSIRIS

Jejich kultura byla orientována k nebi a jejich společenské procesy se řídily podle hvězd. Kněží věděli, že čím déle budou přijímat energii z jedné hvězdy nebo jednoho souhvězdí, tím lépe pro člověka. Proto se tolik zajímali o hvězdy umístěné nad rotační osou země, o polární hvězdy, které zůstávají na tom samém místě po tisíce nocí v konkrétním souhvězdí.

V době, kdy noc považovali za smrt, znamenal fakt, že tyto hvězdy svítí  neustále na jednom místě oblohy, že jsou obdařeny mocí, která vládne nad temnotou a nad silami zla přinášejícími smrt a katastrofy. Síly, které způsobovaly v životě lidí to největší utrpení, vedl Bůh jménem Seth, předchůdce dnešního satana. Seth, pán temnot, síla, která oslabuje rozvoj člověka a obrací ho k jeho živočišným vášním, čímž ho udržuje v ignoranci, hrál velmi důležitou roli v egyptské mytologii. To on vedl člověka na scestí, provokoval jeho agresivitu, jež přinášela jenom bolest, utrpení, úzkost a strach. Tyto impulsy člověka zcela ovládly, naplnily ho bolestí, ale zároveň ho donutily hledat štěstí. Člověk pochopil, že agresivním přístupem ubližuje jen sám sobě, proto se změnil a síla světla ozářila jeho vědomí.

Síly, které podněcovaly člověka ke změně, k hledání klidu a porozumění,  vedl další symbolický vládce zvaný Osiris.  Osiris, pán světla, moc, která vede člověka ke spiritualitě a lásce mnoha životy a těžkými podmínkami. Ve vesmíru plném kontrastů, protilehlých pólů dochází ke vzájemné konfrontaci Setha s Osiridem. Temnota svádí boj se světlem, aby utvářela lidské vědomí a přinutila ho uvědomit si důležitost neutrality. Neutralita neprodukuje protichůdnou sílu, která člověka oslabuje.

Neutralita je základem supravodivosti, fyzikálního principu, který dodnes prozkoumáváme. Neutralita v sobě obsahuje respekt k ostatním, promlouvá k člověku, aby neztratil svoji víru a vysvětluje mu, že z těžkých okolností se má poučit. Neutralita popisuje, jak funguje vesmír, přiznává, že vše je dokonalé a má milující účel, protože to navrhl Bůh, který je láska.

Člověk se k neutralitě propracuje na konci cyklu svých reinkarnací, kdy si ověří všechny pravdy vesmíru, kdy se jeho duše znovu narodí a dosáhne osvícení. Tento okamžik je symbolizován Hórem, zlatým jestřábem, který vše vidí a vše ví, létá nad všemi protiklady vesmíru a materiálními věcmi, protože nevyvolává odpor. Hór je symbolem permanentního, nesmrtelného vědomí a respektujícího v harmonii žijícího člověka, který má přístup ke všem svým silám a věčnému klidu. V této harmonii dochází na Zemi 4x do roka, během slunovratů a rovnodenností, kdy den a noc trvají stejně.

CHRÁM V EDFU

V Edfu Egypťané postavili chrám na oslavu zrození Hóra, kde chtěli studovat poslední okamžiky procesu evoluce. Jeho osa a vstup jsou orientovány k místu, kde slunce vychází o letním slunovratu.

Téměř všechny egyptské náboženské komplexy mají dva chrámy a dvě astronomické observatoře, jednu solární a druhou lunární, jejichž vstupy byly vůči sobě vymezeny 90° úhlem. Díky tomu mohli současně pozorovat hvězdu, kterou chrám uctíval, a slunce, nejbližší zářivou sílu ve dny, kdy docházelo ke změně ročního období, kdy se pro všechny živočichy na Zemi měnily klimatické podmínky.

V Dendeře a Edfu byly vstupy do chrámy orientovány k jasné hvězdě oznamující východ slunce, které o chvíli později vyšlo na stejném místě. Chrámy v Edfu a Dendeře jsou dvojčata, observatoře, jež se doplňují a mají sloužit k zaznamenávání oblohy nad severním a jižním pólem.

Díky důslednému pozorování polárních hvězd si mohli povšimnout jakékoliv změny ve sklonu zemské osy. Toto naklonění má vliv na změnu ročních období, na slunovraty a rovnodennosti, na klima na naší planetě. Studium těchto hvězd a jejich vztahu k Slunci a dalším hvězdám bylo velmi důležité. Každá odchylka v jejich obvyklé trase totiž oznamovala velké změny pro člověka. Byly to osudové hvězdy přinášející velké změny.

Chrámy od sebe dělil přesně 1° severní šířky. Dendera leží na 26° a Edfu na 25° severně od zemského rovníku. Díky tomu mohli kněží zaznamenávat pro ně tak významné pohyby hvězd, které popisovaly vztahy mezi souhvězdími a energie, jež ovládaly evoluční cestu člověka.

Změna věků z jednoho zodiakálního znamení v druhé určovala fáze, ve kterých kněží odhalovali tajemství vesmíru, přesouvali hlavní město říše a dokonce měnili jména jejich faraónů.

Ve všech chrámech byl hlavní vstup nasměrován k části oblohy, kde se pohybovala jedna z hvězd, ohňů na obloze, jejíž pohyb musel být pečlivě zaznamenáván. Hórův chrám v Edfu, byl orientován k jižnímu pólu, ke hvězdě Canopus. Chrám Hathory v Dendeře byl naopak otočen k severnímu pólu a ke hvězdě Alfa Draconis. V Hórově chrámu v Edfu se oslavovalo jeho zrození 3 měsíce po letním slunovratu. V Hathořině chrámu se slavilo obnovení života a plodnost způsobená záplavami na Nilu o letním slunovratu.

Druhý chrám v Dendeře zasvěcený bohyni Isis byl obrácen k Síriovi, její personifikaci na obloze. Východ Síria o letním slunovratu oznamoval příchod záplav na Nilu a za úsvitu oznamoval východ slunce. Příchod záplav znamenal konec egyptského solárního roku a v Dendeře začali oslavovat bohyni Hathor, sílu, jež obnovuje život a také Isis, sílu přinášející vodu, tak důležitou pro Egypt.

O tři měsíce později se nad chrámem Nephtys v Edfu, ze kterého se dnes dochovaly jen základy, objevila hvězda Procyon, oznamující čas setby a z úsvitu oznamovala východ slunce v den podzimní rovnodennosti. Hvězdy určovaly, kdy přijdou záplavy na Nilu, kdy sít a kdy sklízet. Stanovily egyptský kalendář.

Stejně jako tyto dva chrámy, jsou i tyto dvě hvězdy úzce spojené. Sirius patří do souhvězdí Velkého psa a Procyon do souhvězdí Malého psa. Tyto hvězdy jsou sestry, stejně jako Isis a Nepthys, manželky Osirida a Setha, pána temnot. V řecké mytologii představují orionovy psy, které ho věrně následují po nebi. Odtud je odvozeno i pojmenování pro jejich souhvězdí. V oba tyto dny pořádaly oba chrámy společné procesí. 21. června o letním slunovratu byl na terase chrámu v Dendeře zapálen nový oheň pro Egypt. Tím začal nový rok. 21. září v den podzimní rovnodennosti slavili v Edfu početí Hóra. A 21. března v den jarní rovnodennosti jeho narození.
Z Dendery připlula do Edfu zlatá loď se sochou bohyně Hathor. Tento obřad se nazýval Svátek nádherného setkání, kdy Hathor, bohyně života, oslavovala v Edfu vyvrcholení procesu, který uvedla do pohybu. Hvězdy a slunce plují po horizontu v symbolických lodích. Sochy představují tři jednotlivé hvězdy, např. sochy Isis a Hathor byly po Nilu dopravovány z jednoho chrámu do druhého ve zlatých lodích.

Starověký Hórův chrám v Edfu, který Řekové pojmenovali Apolinópolis Magna začal v roce 237 př.n.l. přestavovat faraón Ptolemaios III., jeden z makedonských králů, který vládl nad Egyptem jako pokračovatel Alexandra Velikého. Práce trvaly 180 let a byly dokončeny v roce 57 př.n.l. za vlády Ptolemaia XII., otce královny Kleopatry, která byla poslední vládkyní v Egyptě, než se stal římskou provincií. Na reliéfech jsou znázorněni cizozemští králové vzdávající poctu egyptským bohům. Tímto způsobem si chtěli zajistit oddanost lidu a legitimizování své moci.

Obyvatelé Edfu žili na území, které patřilo pod náboženský komplex, jeho vnější hradby zmizely před dávnými lety, většina staveb byla zničena. Ale chrám zasvěcený Hórovi, zlatému jestřábovi, zůstal nedotčen. Přestavěli ho Ptolemaiovci na místě nedaleko Nilu, kde stával původní chrám.

Chrámy orientované k určité hvězdě byly užitečné asi 300 let, protože poté pohyb sluneční soustavy přesunul hvězdu z ohniska pozorování. To znamenalo, že celý chrám musel být rozložen a znovu postaven. Jeho osa se posouvala asi o 4°. Proto v základech nových chrámů nalezneme původní kameny, jakoby kněží jen otáčeli dalekohled. 

Ale solární chrámy jsou jiné, protože úhel mezi rovníkem a ekliptikou Slunce se posouvá o 1° každých 7000 let. Solární chrámy orientované k bodu na horizontu, kde v konkrétní den vycházelo slunce, zůstávaly na svém místě po tisíce let.

Osa chrámu je orientovaná 86,5° na jihovýchod. Tam, 28° nad horizontem, téměř každou noc vycházel nad jižním pólem Canopus. Je to po Síriovi druhá nejjasnější hvězda na obloze. Canopus, Alfa Carina, vzdálená 74.000 světelných let od Země je nejjasnější hvězdou souhvězdí lodního kýlu, dříve známého jako Argo navis neboli kýl lodi Argo, na níž se Iáson spolu s argonauty plavil za Zlatým rounem.

Dvě věže ve fasádě chrámu vymezovaly jižní polární hvězdu. Věže jsou svými přesnými zrcadlovými obrazy včetně vytesaných reliéfů. Symbolizují symetrii v asymetrickém vesmíru, která umožňuje pohyb. V čele stojí faraón se žezlem a hrozí nepřátelům Egypta.

Tento symbol se v egyptské historii častokrát opakuje. Na překladu je znázorněn okřídlený disk se dvěma hady. Hieroglyfy na věžích popisují krajinu s horami rámujícími slunce. Pylon nebo fasáda je 35 m vysoká, tedy jako deseti patrová budova a doplňují ji 4 velmi vysoké sloupy s dlouhými jasně zbarvenými vlajkami vlajícími ve vzduchu. Když projdeme vstupem, dostaneme se na otevřené nádvoří se sloupových ochozem zakrytým střechou a tvořeným 32 sloupy s hlavicemi ozdobenými květinami různých tvarů a velikostí.  Na vnitřní fasádě obrácené do nádvoří jsou stejné symetricky rozmístěné reliéfy postav jako v zrcadle. Jen jejich symbolické čelenky jsou odlišné. Vyzdobená fasáda a kolonáda propůjčují nádvoří perfektně symetrický tvar. Stavba působí velmi harmonicky. Sem chodili žáci na své hodiny. Scény vytesané na stěnách vysvětlují evoluční proces člověka, jeho vztah k silám na nebi, boj mezi duchem a hmotou, jenž nám umožňuje najít pravdu v protikladech.

EXISTUJE JEN JEDNO VĚDOMÍ - DŮKAZ: PALMA

V době Školy mystérií Hórova oka se tady nacházela nádherná zahrada, na níž žáci prováděli různá cvičení, aby si na vlastní kůži ověřili, co je jejich učitelé naučili. Získali tolik znalostí, kolik odpovídalo jejich hladině vědomí.

Učitel mysticismu je učil hlavní nauce chrámu, pochopení důležitosti neutrality v bipolárním světě. Zjistili, že dokážou vlastní vědomí přeměnit v univerzální vědomí. Pochopili potřebu vesmíru založeného na kontrastech, které vytvářejí situace a procesy v nichž můžeme uplatnit naši svobodnou vůli. Každý život nám dovoluje poznat jiné místo, jinou rodinu, jiné zdravotní podmínky a jiný blahobyt.

Čelíme různým situacím a můžeme se dopustit různých omylů. Seth popírá vědomí člověka prostřednictvím omylů, kterých se dopustí ve svých mnoha reinkarnacích. Porovnáváním důsledků svých činů dospívá k pochopení a odlehčení mysli. Naučili se vnímat vitální principy ostatních živočichů a pochopili, že ve vesmíru existuje pouze jedno vědomí.

Ověřili si to před jednou palmou v zahradě chrámu, kde se soustředili tak dlouho, dokud necítili v jejích listech vítr. Zjistili, že když se úplně odhmotní, spojí se s vnější hmotou. Čas pro ně přestal existovat a jejich vědomí se spojilo s rostlinou a zaujalo stejný prostor. Učitelé jim říkali, že koncentrace začíná jako intelektuální cvičení, soustředění se na rostlinu a přemýšlení, co o ní všechno vědí. Rozum pročistí mysl, hloubá, porovnává a analyzuje, dokud nedefinuje charakteristiky, které proměňují bytí v rostlinu. Zjistili, že jakmile se dozvědí všechno o předmětu jejich zájmu, intelektuální práce je u konce.

Poté přistoupili k druhé fázi koncentrace. Využili svoji intuici a smysly, aby vnímali vše související s palmou. Vnímali její tvar, pozorovali její barvu, čichali a ochutnávali. Poslouchali její vnitřní hlas. V poslední fázi prováděli duchovní cviky na koncentraci. Už o palmě nepřemýšleli, ani nevnímali její tvar a zkoušeli se přenést do jiné bytosti.

V tomto stádiu jejich ego zmizelo a žáci objevili své vyšší já. Čas zmizel. Ticho rozšířilo jejich vědomí. Jejich paže se proměnily ve větve a vnitřní klid zaplavil jejich prázdnotu. Tímto způsobem mohli zvyšovat svoji vitální energii, svoji vibrační frekvenci spolu s ostatními kolegy na stejné hladině vědomí. Nacházeli se ve stejné fázi na cestě reinkarnacemi.

Vnitřní fasáda chrámu otočená do nádvoří je velmi podobná fasádě v Dendeře. Jejich ústřední styl je velmi podobný. Oba chrámy byly přestavěny podle plánů Imhotepa, architekta Sakkáry. Stěna mezi sloupy filtruje světlo a dovoluje mu vstoupit do chrámu jen úzkým otvorem. Uvnitř chrámu tedy panuje polotma, ideální pro pozorování hvězd. Dvě ohromné sochy Hóra, jestřába s dvojí korunou Egypta, lemovaly vstup do sloupovité Haly života. Dnes tu zůstala jen jedna socha z černé žuly.

Když vstupujeme do Haly života, okamžitě pocítíme změnu teploty a klidnou atmosféru. 12 masivních sloupů podpírá strop, který nikdy nebyl vyzdoben. V této hale, jež sloužila k denní práci žáků, vytvářejí vysoké sloupy s nádhernými hlavicemi pocit rovnováhy a trvalosti. Stejně jako v Dendeře, i zde se nachází malá místnůstka, kde uchovávali papyry, se kterými pracovali písaři, a také ty, jenž sloužily k výuce žáků.

ÚROVNĚ VĚDOMÍ

První úrovní cesty evoluce je khabit neboli čas temného stínu, kdy je člověk prakticky zvířetem. Chová se jako neklidná bytost s nekontrolovatelnými vášněmi a automatickými instinktivními reakcemi. Jeho chování je plné nenávisti, zloby a divokých instinktů a jeho výsledkem jsou jen úzkost, utrpení, samota a neštěstí. Po mnoha životech je konečně unaven tímto utrpením a pochopí, že ubližováním ostatním provokuje pouze vlastní neštěstí.

Poté jeho duše postoupí do druhé úrovně vědomí zvané ba neboli čas světlého stínu. Zde člověk objeví svoje pocity a naučí se milovat, ale ještě neovládá svoje emoce. Pořád je pro něj život peklem.

Když dosáhne třetí úrovně neboli času dýchajícího srdce, dostane se do opačného extrému. Projeví se v osobu neustále myslící na druhé, řešící jejich problémy a ulevující ostatním od bolesti. Ani to ho nenaplňuje štěstím. Jeho klid závisí na ostatních lidech, ale on je nerespektuje. Chce měnit jejich životy tak, jak myslí, že je to správné. Tento přístup ústí v konfrontaci jeho přesvědčení s názory druhých, které on ale nerespektuje. Když prožívá těžké situace, ze kterých by se měl poučit, myslí si, že je to nefér, protože sám sebe vidí jako dobrého člověka, který žije jen pro druhé.

Zadními dveřmi se dostaneme do Haly zjevení, kudy vynášeli zářivou sochu Hóra ve zlaté lodi ze stínu jeho svatyně a používali ji při obřadech a procesích. Propojení tohoto chrámu s chrámem v Dendeře je také patrné v dekoraci sloupů. V jejich hlavicích se objevuje postava bohyně. Nalevo se nachází místnost, kde byly přijímány obětiny. Nachází se tam také místnost, kde se připravovalo a skladovalo kadidlo. Napravo je hala čistoty, kterou používali kněží při svých každodenních rituálech očisty. Dveře z ní ústí k jezírku a studni.

Kněží si své žáky vybírali mezi těmi, kdo byli nejvíce plni respektu a starostlivosti a kteří vykazovali alespoň třetí úroveň vědomí. Dali jim informace a naučili je, jak si je mají ověřit. Naučili je zvyšovat hladinu jejich vibrací. Nejprve se učili ovládat své instinkty, strach ze smrti, obranné a agresivní sklony. Museli absolvovat vysoce nebezpečné situace. Naučili se věřit ostatním. Po několika letech se naučili ovládat svoje emoce, touhy a potěšení a pochopili, že jejich tělo je součástí vesmíru, ale na jiné úrovni. Aby to mohli pochopit navštívili chrámy v Kom Ombo, Philae, Der el Bahrí a v Luxoru.

Tak se dostali na čtvrtou hladinu vědomí - sekhem - a připojili se k lidem, kteří se narodili na této hladině, ke kterým je dovedl učitel míry. Naučil je, jak jméno a čísla určují tvary všeho.  V chrámech, jakými byla např. Dendera se stali kabirím, měřiteli oblohy a učili se, jak cykly hvězd ovlivňují člověka a také o základních silách, o vibrační frekvenci tónu F, o zlatém řezu a květu života.

Z Haly zjevení se dostaneme do chodby se schodišti navrženými stejně jako v Dendeře. S točitým schodištěm napravo a přímých schodištěm nalevo vedoucími na terasu. Procesí s Hórovou lodí vystoupalo po točitém schodišti na terasu a počkalo na východ slunce v den rovnodennosti. Po 4000 let zaznamenávali pohyb hvězdy Canopus nacházející se nad jižním pólem.

Při obřadech na terase přijímali speciální energii rovnodennosti a oslavovali schopnost člověka dosáhnout neutrality. Žáci neměli povolený přístup do ostatních místností chrámu. Jen kněží mohli procházet chodbou do předpokoje a do svatyně zlaté lodi, kde uchovávali přenosný svatostánek používaný při procesí. V této kapli se nachází moderní reprodukce, která nám přibližuje velikost a tvar původní lodi (najít obr. Lodi ve svatyni Edfu).

Předpokoj obětin vedl do tzv. Čisté kaple, otevřené kaple, kde sochy základních sil vesmíru, přijímaly sluneční záření a obnovovaly tak svoji energii. Na stěnách chrámu se nachází mnoho reliéfů objasňujících tajemství vesmíru, důvod reinkarnace, způsob, jak se dostat na konec cesty a stát se nadčlověkem.

Na jednom reliéfu faraón Ptolemaios IV. obklopený platanem, stromem života, dalším symbolem bohyně Hathor, dostává od Hóra palmu se svým osudem, s lekcemi, které se ve svých reinkarnacích musí naučit, aby dosáhl osvícení.

Na druhé straně stojí Nekhbet, jež mu předává jeho bezprostřední osud, ten, který zažije v tomto životě jako faraón. Egyptská civilizace byla založena na reinkarnací jako procesu získání a ověření vesmírných pravd.

Duše člověka se vtěluje, aby se poučila z důsledků svých rozhodnutí a pomaloučku se proměňovala ve flexibilní a moudrou bytost, až se nemá čemu více učit a jeho duše je osvícena.
Z vnější světelné strany až k temné svatyni se podlahy chrámů postupně zvyšovaly, aby kněží při ceremoniích mohli pozorovat část oblohy přes hlavy svých žáků. Svatyně je nezávislou místností uvnitř chrámu obklopenou dalšími prostory. Slunce sem dopadá světlíky a ozařuje původně barevné stěny.

V hlubokém nitru chrámu se nachází svatyně, kde kdysi stál naos, granitová schránka ukrývající sochu Hóra, symbolu spirituálního znovuzrození a okamžiku, kdy se člověk proměňuje v nadčlověka. Tento okamžik představuje zrození Hóra.

Kolem svatyně se nacházejí reliéfy odkazující k okamžiku osvícení. Když člověk dojde k porozumění, stane se z něj respektující a spravedlivá bytost, která přijímá všechny situace jako dokonalé a to i ty nejbolestivější, protože zvyšují pochopení toho, kdo jimi prochází.

Zlý člověk se stává dobrým, dobrý spravedlivým a spravedlivý moudrým. V tomto okamžiku se dostaví osvícení. Duše se znovu narodí, ukončí se cyklus reinkarnací na této úrovni a cesta zdokonalení se posouvá do vyšší hierarchie.

Muž, který se narodí jako tělesný, se obrodí jako duše. Končí jeho evoluce z původní animální fáze k fázi věčné spirituality, z dočasného v trvalé vědomí, ze smrtelnosti v nesmrtelnost. Trvalá láska v jeho myšlenkách, slovech a očích způsobená tímto porozuměním, donutí ego i cyklus reinkarnací zmizet. Svatyně je obklopená kaplemi zasvěcenými principům a silám podílejícím se na evoluci vědomí. Osiridova kaple mohla být snadno rozpoznána lidmi, kteří neměli dovolen přístup do chrámu, ale znali reliéfy na vnější straně. Proto se mohli přiblížit a zanechat zde svoje dary.

Další kaple patří Khonsuovi, synovi Mut, ženské charakteristice jediného Boha a Amon-Ra, maskulinního principu. Jejich spojením vzniklo lidské vědomí. Khonsu je jméno nově zrozeného vědomí, když začíná svou evoluční pouť. V kapli Amon-Ra, stvořitele vědomí, se nacházejí informace o procesu evoluce. Další kaple je zasvěcená devíti fundamentálním silám. Centrální kaple je zasvěcená Hórovi. Na jejích stěnách je vyobrazeno poznání ústící v osvícení, poslední fázi reality. Do tohoto chrámu vstupovali žáci na čtvrtém stupni vědomí, jen málo z nich dosáhlo pátého stupně - sahu. Zde se učili o smyslu cyklu reinkarnací, pochopili význam neutrality.

Pak pokračovali ve své cestě zdokonalování a odpluli do Karnaku, do chrámu lidského vědomí, kde hledali moudrost skrz umění a poznávání nevědomí a odhalovali řetězec svých reinkarnací. Naučili se žít v lásce a pochopili, že jednoho dne všichni lidé dosáhnou duchovního znovuzrození a osvícení a otevřou tak bránu k další úrovni vesmíru.







9. DÍL - KOM OMBO, BRÁNA KE SVOBODĚ

7. února 2011 v 21:27 | okemboha.mysteria.cz |  Egyptská mysteria

Egypťané věřili, že realitu vytváří jediný Bůh prostřednictvím svých fundamentálních kreativních sil. Tyto božské podstaty nazývali neteri. Fyzickému světu vládl faraón, který představoval stupeň vědomí, jehož lidstvo dosáhlo během jeho vlády. Do faraóna se inkarnovala stejná duše, která se převtělovala z jednoho faraóna do druhého. Nacházel se na půl cesty k božství, mezi člověkem a Bohem, a jeho úkolem bylo zachovat řád světa v egyptské říši. Duchovním vesmírem ho prováděl Hierofant, velekněz Školy mystérií Hórova oka, první sluha boží, zástupce nejvyšších neter. Jeho symbolem byl plaz se dvěmi nohami a slunečním diskem na hlavě, který znamenal věčnost, moudrost a fyzickou regeneraci. Kněžská organizace spadající pod jeho vedení byla rozčleněna na tři větve. První z nich se starala o ověřitelné poznatky. Vedl ji ten nejmoudřejší kněz. Druhá větev se věnovala umění a rituálům. Třetí větev měla na starosti správu chrámů.

KNĚŽSKÁ ORGANIZACE

Kněží, kteří získali znalosti, byli učiteli, kteří připravovali dědice svojí kasty. Předávali jim pravdy převzaté od původní Školy mystérií nacházející se ve ztracené Atlantidě. Byly to ověřené pravdy o fungování vesmíru. V egyptském světě byly znalosti předkládány jen těm žákům Školy, kteří ve svém předchozím životě dokázali, že umějí přijímat pravdy a nezneužijí je. Šířená nauka byla slovesná. Učitelé byli nazýváni Hrj-Habet, znalí kněží. Učili své žáky symbolickému jazyku, psaní, matematice, astronomii a kontrole fundamentálních sil. Do této větvě patřili Kabirové, měřitelé oblohy, kteří měli ve všech chrámech své observatoře. Kabirové dokázali díky pozorování hvězd stanovovat přesný čas pro každodenní rituály a při slavnostech v průběhu roku upozorňovali na změny, které oznamovali konec jedné éry a začátek další.

Druhá větev se starala o výrobu uměleckých předmětů, architektonické návrhy a stavbu chrámů. Také řídili dílny, kde řemeslníci pomáhali umělcům vytvářet symbolické sochy. Tito tvořiví kněží navrhovali reliéfy chrámových zdí a dohlíželi na jejich úpravu. Učili své žáky, jak do umění prolnout lásku a jak správně vychutnat svět a vydat ze sebe to nejlepší. Navrhovali symboly, základní nástroje rituálů. Vytvářeli předměty a symbolické sošky a pak určili k čemu mají sloužit při významných kosmických dnech, jakými byly rovnodennosti a slunovraty. Navrhovali postup rituálů, ukazovali, co by měl člověk při své cestě vesmírem vnímat, aniž by zapojoval rozum. Obyvatelstvo také poučovali o bezpečnosti a účastníkům obřadů předávali speciální energii.

Tyto rituály zajistili kněžím Školy mystérií Hórova oka autoritu mezi lidem. S pomocí svého daru intuice dokázali vidět, co lidé cítí, aniž by zasáhli do jejich úrovně vědomí. Pečlivě připravovali, co mají účastníci obřadů vnímat, ať už to byla hudba, slova, vůně (jako např. kadidlo) nebo jejich oholené hlavy a bílé šaty, jež znamenaly čistotu. Květinové náhrdelníky a zlaté lodě byly symbolem jejich vztahu k Bohu. Pomocí rituálů lidem vysvětlovali hierarchii a uspořádání společnosti, kterou organizovali. Používali k tomu jednoduché pomůcky, jako bohatě zdobený šat, krásu těla, rozmístění posluchačů nebo omezení jejich počtu. Rituály obnovovaly vztah mezi silami reality. Na vrcholu stál jediný Bůh, za ním následovali neteři, mrtví, kněží, faraón, jeho armáda a obyčejný lid. Díky těmto rituálům lidé poznávali, co je svaté. Probudili v nich hluboké emoce, které je donutili jednat uvážlivě.

Třetí větev se starala o denní aktivitu ve všech chrámech. Dohlíželi na úrodu, shromažďování zásob, přípravu jídel a úklid pokojů komunity. Mezi ně patřili dočasní kněží zvaní Wab. Byli to zlí lidé, kteří museli své hříchy napravit měsícem práce pro chrám. Vykonávali každodenní drobné práce a po uplynutí této doby se vrátili ke své normální práci. Někteří žili na polnostech za hradbami, kde obhospodařovali půdu, jíž jim věnoval chrám. Za úsvitu absolvovali očistný rituál  v chrámu a pak pokračovali ve své práci. Jiní žili ve městě okolo chrámu a pracovali pro státní administrativu. Dále tu byli tesaři, dělníci a stavbaři, kteří prováděli sezónní práce a na svých postech se střídali. Tento systém rotace umožňoval mnoha členům společnosti, aby se podíleli na obřadech a kultech chrámu. Lidé začali chápat, že práce v komunitě je přínosem pro všechny.

Tyto tři větve se spojovaly v chrámu, v místě, kde byl definován řád věcí Maat. Lidé v něm hledali harmonii a rovnováhu. Toto svaté místo je orientováno ke kosmu a je zapojeno do permanentního pohybu. Chrám sloužil k ochraně řádu světa. Neměl za úkol zachraňovat duše. Duše se zdokonalovala sama během svých reinkarnací, kdy získávala nové informace a učila se rozumět chybám, jež udělala. Chyby byly nástrojem učení, nebylo vůbec nutné se jim vyhýbat. Chrám byl místem, kde spojovaly dvě fundamentální síly - síla chaosu a síla pořádku. Zde lidé dosahovali potřebné rovnováhy a harmonie vedoucí k zdokonalování všech členů společnosti.


POČÁTEK DUCHOVNÍHO ZDOKONALOVÁNÍ

Tento koncept je jasně vyjádřen v chrámu Kom Ombo, zasvěcenému zároveň Sobekovi, síle chaosu, jež vyvolává chyby a také Hórovi, symbolu permanentního vědomí a moudrosti. V tomto chrámu zahajovali žáci svoje duchovní zdokonalování. Naučili se zde zvládat strach a obranný instinkt a ovládat základní čakru. V tomto chrámu jim učitelé přednášeli o důležitosti zákona přírody a božských písmech, která je měla dovést k automatické ochraně života. Tyto vlastnosti byly důležité pro animálního člověka a žáci se je museli naučit kontrolovat, pokud chtěli dojít k vyšší hladině vědomí. Člověk se nemůže chovat moudře, jestliže jsou jeho reakce automatické, nekontrolované a agresivní a poškozují tak jeho vztahy s okolním světem.

První úroveň porozumění skončila, když žák pochopil, že je život věčný, že smrt je jen dveřmi k další reinkarnaci a když se naučil ovládat svoje automatické reakce sloužící k ochraně života. Na důkaz museli projít testem smrti v kapli se dvěma oltáři. Museli prokázat svoji odvahu a samostatnost, před veškerou dokonalostí vesmíru.
Chrám v Kom Ombu byl zasvěcen vzdání holdu dualitě vesmíru, jež dovolovala člověku páchat chyby a experimentovat s důsledky svých rozhodnutí, aby mohl dojít k porozumění a duchovnímu zdokonalení. Proto byl zasvěcen dvěma protichůdným silám. Sobekovi, muži s krokodýlí hlavou a Hórovi, muži se sokolí hlavou. Zaslepenému a moudrému. Nevědomému a poučenému chybami z předešlých 700 reinkarnací.

KOM OMBO

Na Nilu, 48 km na jih od chrámu v Edfu, blízko 25° severní šířky a 34° východní délky, nalezneme ruiny chrámu Kom Ombo, dříve zvaného Pa Sobek neboli Panství Sobeka, symbolické síly reprezentované krokodýlem. Tento chrám není velkolepou stavbou jako chrámy v Edfu nebo v Dendeře, původně ho chránily vysoké hradby. Obyvatelstvo chránilo královské vojsko, které zde trénovalo svoje válečné slony. Již od starověku se zde kromě pevnosti nacházel chrám zasvěcený oslavě polarity a duality všech věcí na světě. Za vlády dynastie Ptolemaiovců byl chrám přestavěn a jeho trosky se zachovaly dodnes.

Kom Ombo byl otočen 43,5° na jihovýchod směrem k Alfě Centauri, hvězdě jižní oblohy, jež oznamovala východ slunce o podzimní rovnodennosti. Chrám rozdělený na polovinu byl zasvěcen Sobekovi a Hórovi, dvěma extrémům na cestě k dokonalosti. Sobek stál na začátku této cesty a symbolizuje ignoranci a animálnost. Hór byl naopak na konci cesty a symbolizoval permanentní vědění a konec koloběhu reinkarnací. V přední části se nacházel vstup doplněný chodbou s 16 sloupy. Až sem měl přístup obyčejný lid. Symbol znázorněný na sloupech jim to dovoloval. Bylo to znázornění ptáka ve středu půlkruhu velebící faraóna.
V zadní části chrámu můžeme vidět jednu z věží, které byly součástí vnější zdi. Na jejích stěnách jsou vytesaná symbolická zobrazení a také podobizny faraóna Ptolemaia V., který nařídil rekonstrukci chrámu. V hlavní fasádě se nacházejí dva symetrické vstupy, nad nimiž je znázorněn okřídlený disk se dvěma hady symbolizující světlo uprostřed duality. Středně vysoká zeď, podobná té v Edfu a Dendeře, je doplněna čtyřmi vysokými sloupy. Pátý sloup odděluje oba vchody. Tato fasáda uzavírala kryté nádvoří a návštěvníci chrámu se mohli z obou symetrických vchodů kochat pohledem na její vnitřní část. Nádvoří s kolonádou bylo ale menší než to v Edfu. Ve stínu spletitých chodeb hledali žáci Školy mystérii úkryt před sluncem.
Na pravé straně chrámu můžeme vidět ruiny malé kaple zasvěcené bohyni Hathor. Uvnitř se nacházejí mumifikované ostatky krokodýlů, kteří žili ve vodním labyrintu pod chrámem. Krokodýl je jedním z nejodolnějších zvířat. Jeho kůže je pevná jako kov. Egypťané spojovali tuto odolnost s nejvyšším stavem materializace, úrovně velmi vzdálené spiritualitě. Zde duše začíná svoji pouť za osvobození od materiálních omezení a k pochopení principu fungování vesmíru. Krokodýl symbolizuje život, když opustí vodu nevědomí. Hledá vzduch, který reprezentuje vědomí. Egypťané věřili, že prvním nádechem vstupuje do těla člověka duše a vtěluje se do něj. Dlouhá páteř krokodýla je symbolem osy života každé živé bytosti.
Dokonce i naše planeta má svou páteř, svou osu. Skrz ni proudí do Země elektrické síly, jež ji oživují a které vytváří ochranné pole proti ultrafialovému záření, které obklopuje planetu a umožňuje existenci života a evoluci vědomí. Krokodýl Sobek a hrošice Tuaret představují na mapě oblohy cirkumpolární hvězdy, které zářily nad osou planety po tisíce nocí. Obě tato zvířata žijí ve vodě a v temnotě a na zem se vynořují jen občas, aby se nadechla. Voda představuje chaos, který později obnovuje život. Když se Nil, páteř Egypta, rozvodní, ničí vše, ale později pomáhá množení vegetace a zvěře.

SOBEK A HÓR

Chaos rozkládá jednotlivé části a později jim umožňuje, aby se na čas harmonicky spojily. Nepořádek a chaos, řád a harmonie představují rytmy, které se střídají. Tato přírodní síla, která život nejprve dezorganizuje a později renovuje, byla označována jako Sobek, muž s krokodýlí hlavou. Sobek patří do Sethovy družiny. Seth, pán temnost, síla, která člověka směřuje k materialismu a smyslovosti. To zpomaluje jeho rozvoj a naplňuje jeho život špatnými rozhodnutí, aby byl nucen poučit se ze svých omylů. Egypťané tyto síly nepovažovali ani za dobré, ani za špatné. Chápali je jako neutrální. Navrhl je Bůh, aby vyvolal chyby a utrpení, které by člověka nutily k porozumění a nakonec ho dovedly k nesmrtelnosti a trvalému vědomí.

Symetrický chrám je rozdělen přesně na dvě části. Pravá východní strana je zasvěcena Sobekovi a levá západní strana Hórovi. Chrám se tedy soustředil na začátek a konec evoluční cesty vědomí. Hór, muž se sokolí hlavou a na ní umístěným zlatým diskem, byl symbolem trvalého vědomí. Představuje muže, který už poznal vše na tomto stupni reality, nesmrtelnou bytost povýšenou v hierarchii vesmíru. Člověka, který došel na konec cesty zdokonalení, kdy se z něj stal učitel a osvícená bytost, která se bude věnovat dalším úkolům vesmíru.

INTERIÉR CHRÁMU

Faraón Ptolemaios VI. zahájil rekonstrukci chrámu a jeho vnitřní dekorace byly dokončeny až za vlády Ptolemaia XII., kdy už se egyptská civilizace nacházela ve stádiu úpadku. Mineme-li fasádu s pěti sloupy zakomponovanými do její stěny, vstoupíme do společného Sobekova a Hórova sálu zvaného Dům života. Je to symbolický svět. Zde se žáci vzdělávali, vytvářeli umělecká díla a písma pod vlivem obou protichůdných sil. Vysoké sloupy s květinovými rytinami podpíraly nejvyšší strop chrámu. Zde žáci slyšeli své mistry říkat, že k postupu v duchovní cestě je nutné osvojit si neoblomnou vůli a dokázat to vědomě.

První lekce a cvičení byly zaměřené na zdokonalení charakteru člověka. Vyžadovala se přísná disciplína. Žáci se museli naučit ovládat svůj strach a své vášně. Pokud se naučili zdrženlivosti, byli schopni kontrolovat svoje jednání. Museli se zapřísahat, že zachovají naprostou diskrétnost, absolutní mlčenlivost o odhalených pravdách. Hermetický princip zaručoval přístup k informacím pouze těm, kteří si to zasloužili a byli schopni jim naslouchat. Dozvěděli se, že pokud jsou vědomí a svobodná vůle pouhými instinkty, projevují se automatickými reakcemi.

Zákony přírody propůjčují tyto instinkty všem živočichům, aby byli schopni bránit svůj život a rozmnožovat se. Když se tedy člověk chce zbavit své původní animality, musí se naučit kontrolovat svoje vědomí. Když se podřídí silám přírody, splyne s nimi ve společném proudu. Člověk se ale musí vzdělávat a vyvíjet samostatně. Ve stínu této haly zářily před očima žáků ze svých svatyní sochy Sobeka a Hóra, jež se používaly při slavnostech, při slunovratech a rovnodennostech.

Zdi haly jsou obřadně vyzdobené. Na pravé straně žehnají faraónovi Sekhmet a Hór a na levé straně Isis a Thóth. Podobné výjevy jsou vyobrazeny i na Sobekově straně a podporují rovnost obou bohů, aniž by braly v potaz jejich dobré či špatné stránky anebo protiklady světla a temnoty. Protichůdné síly existují, aby formovaly vědomí člověka a on se tak učí ze svých vlastních rozhodnutí.

Za touto halou se nachází přechodná zóna, kde najdeme Halu čistoty a Halu obětin u Hórova jezera. Před úsvitem kněží absolvovali očistný rituál. Nejprve se šli vykoupat do posvátného jezera chrámu, poté se dezinfikovali kadidlem a žvýkali uhličitan sodný, druh soli. Očistnou koupel opakovali v poledne a v noci. Všichni kněží byli obřezáni. Tento zvyk od nich později převzali Židé. Vždy se oblékali do bílého plátěného šatu. Neměli dovoleno nosit oblečení se srstí nebo jinými částmi zvířat, např. kůží nebo vlnou. Výjimku tvořila leopardí kůže, kterou mohli nosit veleknězi. Přehazovali si ji přes ramena a přes polovinu své hlavy na důkaz svého výjimečného společenského postavení.

Na levé straně chrámu se nachází hluboká nádrž se schody vedoucími pod úroveň hladiny Nilu. V této nádrži prováděli kněží svou ranní očistu. Voda také napájela nepříliš hluboký bazének na levé straně chrámu, kde odpočívali krokodýli zasvěcení Sobekovi. Tato vodní nádrž také sloužila jako nilometr. Jednotlivé schody sloužily k měření výšky hladiny řeky a díky nim bylo možné předvídat záplavy.

Na stěnách chrámu najdeme znázorněné rituály a slavnosti, které se pořádaly ve všech egyptských chrámech. Účastníci procesí převáželi symbolické sochy po řece z jednoho chrámu do druhého a lidé s květinovými věnci je provázeli svých zpěvem a tancem. Dále můžeme vidět schodiště vedoucí na terasu. Jejich schéma je podobné těm v chrámech Dendeře a v Edfu. Na jedné straně se nachází točité schodiště a na druhé přímé. Odsud se dostaneme do haly se dvěma svatyněmi. Každá z nich má svoji předsíň, kde byly uloženy zlaté loďky, ve kterých byly převáženy při procesích a slavnostech symbolické sochy Sobeka a Hóra. Na jedné stěně jsou znázorněny Ptolemailos a jeho žena Kleopatra společně s Hórem a Sobekem.

Ve vestibulu byly svěceny dary věnované lidem. Egypťané se domnívali, že když nenasytí Boha svými dary, jejich zdroj energie bude vyčerpaný a v zemi zavládne chaos. Touto formou děkovali za Boží přízeň a zdůrazňovali, že věří ve světlou budoucnost. Každý den nosili lidé do chrámu pivo, chléb, ovoce, zeleninu, med, olej, parfémy, svíčky, sůl a oblečení a kněží všechny tyto dary přijímali v Hale obětin. Později je přesunuli do vestibulu a děkovali Bohu za hojnost, kterou je obdařil. Lidé chrámu odváděli část ze své úrody a na oplátku přijímali stabilitu, prosperitu, zdraví, štěstí, život a pořádek. Velekněz nejprve vydezinfikoval koše s jídlem kadidlem a posvětil je symbolem života, čímž naznačil propojení Božské moci mezi jídlem a zdrojem života. Jakmile byly koše s jídlem posvěceny, byly odneseny ke zdi Domu života na nádvoří se sloupovým ochozem a rozděleny mezi všechny obyvatele náboženského komplexu.

V nejhlubší části chrámu se nacházejí dvě svatyně, kde najdeme trůny, na kterých seděly dvě sochy symbolizující dva extrémy cesty k dokonalosti. První ranní paprsky zaháněly temnotu a velekněz mysticismu mohl otevřít dveře svatyní a zapálit v nich kadidlo. Odpečetil dveře a odhalil naos se symbolem božstva. Poklekl před ním a políbil zemi, která jej nesla. Ve  stínu Haly zjevení zpívali žáci náboženské hymny a pomazávali se oleji s myrhou, lněným semínkem a skořicí a pak zahájili první ranní meditaci. V interiéru chrámu pomocníci veleknězů každý večer uklízeli po žácích písek na podlahách, zametali jejich šlápoty a zavírali za nimi dveře vedoucí do vestibulu za schodištěm.

TEST SMRTI

V symbolickém středu mezi dvěma protichůdnými silami nacházejícími se mezi oběma svatyněmi nalezneme zbytky dvojité zdi. Uvnitř ní se nacházel tajný prostor. Napravo od něj stála Svatyně světla a nalevo od něj Svatyně temnoty. Ani z jedné z těchto dvou svatyní nebyl do meziprostoru přístup. Toto místo bylo zcela zaplněno vodou a jediný přístup do něho byl ze střechy chrámu. Zde museli žáci školy absolvovat zkoušku smrti.

Mnoho měsíců dostávali žáci informace o čtyřech základních typech strachu. Strachu ze ztráty, strachu z konfrontace, strachu z opuštění a strachu ze smrti. Věděli, že strach způsobuje psychosomatickou reakci, automatickou neurohormonální odpověď. Tato reakce se projevuje neklidem, zvýšením srdečního tepu a zrychleným dýchání. Rozum je zablokován a v člověku se probouzí touha napadnout nebo utéci. Všechny tyto nekontrolované reakce způsobují ztrátu vnitřního klidu a vitální energie. Bylo jim jasné, že strach je výtvorem lidské mysli, která opouští současnost a soustředí se na budoucnost, na čas, který neexistuje a vytváří imaginární událost, v níž o něco nebo o někoho přijdeme nebo se musíme s něčím utkat.

Žáci se naučili řídit svoji mysl pomocí vůle a vědomí. Zásobovali ji pouze určitými myšlenkami a naučili se, jak mají neustále myslet pouze na přítomnost, ve které se mohli rozhodovat a jednat. Trénovali myšlení cílené na spokojenost. Pochopili, že vše, co se děje, je dokonalé a potřebné pro jejich vývoj. Když se jim něco přihodí, pak je to proto, že to tak mělo být. Tímto způsobem se učili vyhýbat se negativním myšlenkám, věřit vesmíru a zachovat klid a harmonii. Jejich učitelé poté rozhodli, že nastal čas, aby obhájili to, čemu se naučili a co po měsíce trénovali. K tomu účelu se na terase chrámu konal obřad před šachtou naplněnou hlubokým sloupem vody.

Na počátku dne, po očistném obřadu, žák a jeho učitel vyšli po strmém schodišti na terasu. Ocitli se v obřadní hale před nádrží s vodou. Trénink žáka připravil na to, aby byl opatrný ve všech neznámých situacích. To bylo podmínkou, aby po ponoření do vodního labyrintu našel cestu ven a neutopil se. Nastal čas, aby ukázal svoji odvahu. Mohl vyhrát nebo zemřít.

Pochyby přestaly existovat. Musel skočit do propasti a nastoupit cestu kněžství. Se vzduchem v ústech, symbolem vědomého ducha, se žák ponořil do vertikálního tunelu, který se směrem ke dnu postupně zužoval. Plaval přímo ke dnu a opouštěl cestu ke světlu. Proplouval úzkou nádrží, v níž v slunečním světle viděl siluetu ohromného krokodýla. Dokážete si jistě představit, jaký musel mít strach a jak mistrně musel ovládat svoji mysl, aby zůstal klidný a pečlivě pátral po cestě ven. Jedině tak si mohl všimnout, že na dně nádrže jsou tmavé dveře. Přesvědčen, že je bezpečnější vyhnout se krokodýlům, plaval dál tím úzkým tunelem. Po mnoha pokusech, protože čas byl věčný, připlaval k vertikální šachtě. Skrz ní mohl vidět slunce. Už klidnější se vydal zpět k povrchu po úspěšném absolvování zkoušky.

Ale někteří, jež podlehli panice nebo se dostali do stavu iracionální smělosti, vyplavali vedle krokodýla, který byl pravidelně krmen, aby nenapadal člověka. To znamenalo, že neprošli zkouškou. Východ nebyl u zvířete. Museli absolvovat další meditace, trénink a dechová cvičení, aby mohli znovu absolvovat zkoušku. Tentokrát už věděli, že na druhé straně na ně čeká krokodýl.

LÉKAŘSKÝ RELIÉF
Za svatyněmi a nádrží, za druhou hraniční chodbou se nachází šest kaplí, po každé straně tři. Uprostřed stálo schodiště, které vedlo na terasu chrámu. Na těchto stěnách se nacházejí nádherné rytiny božstev a faraóna, který vždy zastupuje celé lidstvo. Na zadní stěně vnějšího ochozu je vyobrazena slavná scéna, na níž císař Traján pokleká před Imhotepem, architektem Sakkáry, který mu dává několik chirurgických nástrojů, např. kleště, pilku a farmaceutické váhy. Sem chodili nemocní a žádali o vyléčení svých neduhů.

Na mnoha rytinách je patrná obliba svatých postav, neboť je tisíce lidí poničily svými doteky. Na jedné stěně najdeme vytesané symbolické dveře, které existují v mysli každého člověka. Těmito dveřmi lidé komunikují s vyššími dimenzemi. Touto symbolickou cestou mezi oběma svatyněmi se ubírali žáci, aby postoupili do další úrovně svého tréninku. Na levé straně je Sobek se žezlem zakončeným podobiznou lva, nejdokonalejšího zvířete. Na pravé straně je Hór s nožem s lidskýma nohama, symbolem cesty plné utrpení a sebekontroly každého člověka vedoucí k získání vědomostí jeho učitele. Mezi nimi se nachází chvalozpěv korunovaný Maat, symbolem pořádku a rovnováhy mezi oběma protichůdnými silami. Sobek představuje materialismus a Hór vědomou spiritualitu. Maat představuje řád vesmíru. Kolem ní jsou přes sebe vytesána čtyři zvířata symbolizující čtyři faktory. Lev, sokol, býk a vícehlavý had. Jsou to síly osudu, jež působí na každého člověka. Kuriózně stejné symboly později použili křesťané k reprezentaci čtyř evangelistů.

Symbolický tvar tohoto chrámu rozděleného symetricky mezi světlo a temnotu, kde žáci museli dokazovat, že mají kontrolu nad strachem ze smrti tím, že prošli centrálním neutrálním bodem polarity, nám zanechal mnoho poučení. Ukázal nám, že bystrost je produktem našich myšlenek a že vědomá kontrola automatických instinktů a setrvávání v přítomnosti jsou branou k vyšším hladinám harmonie, klidu a spokojenosti.







10. DÍL - PHILAE, ŽENSKÝ PRINCIP

7. února 2011 v 21:25 | okemboha.mysteria.cz |  Egyptská mysteria


Dnes se podíváme na ostrov Philae, od starověku zasvěcený kultu bohyně Isis, ženské síle, stvořitelce spirituality v ženské mysli a zamyslíme se nad tím, proč měly ženy v egyptské civilizaci privilegované postavení.
Egyptský vesmír byl založen na páru. Na rovnocenném spojení maskulinního a femininního principu. Jejich úkolem bylo vytvářet pořádek uprostřed chaosu. Zdokonalovat svět a později ho zachovat na věčné časy. Kněží Hórova oka vysvětlovali lidu, že jediný Bůh, který je všudypřítomný, má svou mužskou část - moudrost s veškerými informacemi a ženskou část - homogenní substanci s nekonečnou láskou.

ATUM A NUN - PTAH A SEKHMET  - AMON A MUT

Na nejvyšším postu v božském a uspořádaném světě stál Atum, jediný Bůh, absolutní moudrost v ještě nemanifestovaném vesmíru. Jeho ženskou částí byla Nun, panenská substance, homogenní hmota, plodová voda, nekonečná láska. Atum a Nun, původně odpočívající pár, zaktivoval svoji božskou vůli a proměnil se v Ptaha a Sekhmet, ale dál zůstal tím samým a jediným Bohem. Nyní ovšem získal jiné vlastnosti, protože jeho vlastní vůle ho uvedla do pohybu. Ptah, mužská část jediného Boha, šířil kreativní informace. A Sekhmet, ženská část, se projevila jako substance lásky a vytvořila světlo, energii a zářící substanci pohybu. Ptah a Sekhmet představují množící se sílu všeho, co bylo stvořeno. Vznikají tak další páry kreativních božstev, fundamentální síly zvané neteři, extenze vyšší moci v božském vesmíru. Působením sálajícího ohně na původní myotickou substanci, vzniká Tefnut - vypařování vlhkosti a Shu - vzduch v pohybu. Tento pár božstev - Tefnut a Shu, pára a vzduch - pomáhají diferencovat původního ducha, kondenzují ho a materializují. Tím vzniká nový pár Ef - země a Nut - obloha.

Tak vznikly vesmírné světy, minerální království ve formě sluncí a planet, sluneční soustavy a galaxie. V tomto božském světě se zrodily ještě dva další páry - Osiris a Isis a Seth a Nephtys. Dva páry fundamentálních sil, jež mají na starosti evoluční proces všech materiálních forem ve vesmíru a jejich zpětnou proměnu v ducha. Působením těchto kreativních božstev je dále členěna původní hmota a na základě mnoha matematických kombinací vznikají různé vibrační struktury. Na planetě Zemi vznikají stacionární říše rostlin a mobilní říše zvířat.

V dalším tvořivém činu zplodil jediný Bůh svého syna, lidskou bytost s vědomým uvažováním, žijící pár - ženu a muže s potenciálem k rozmnožování. Tímto činem se Ptah a Sekhmet, pár proměňující vesmír, stali Amonem a Mut, femininním a maskulinním principem jediného Boha stvořitele. Ten připodobnil člověka k obrazu svému a umožnil mu, aby tvořil své vlastní myšlenky. Při stvoření člověka mu Bůh propůjčil svobodnou vůli, aby byli lidé schopni rozumět důsledkům svých rozhodnutí a mohli během svých mnoha životů postupně moudřet.
Egyptská struktura božského a lidského vesmíru byla založena na páru. Proto také žena se svým darem milovat, hrála důležitou roli v egyptské společnosti. Ať už byla žena královnou Egypta zastupující faraóna, kněžkou oslavující kult bohyní Isis a Hathor, či matkou toho nejskromnějšího dělníka, byla respektována a považována za rovnou muži.

ISIS

Ostrov Philae byl zasvěcen bohyni Isis. Postavě, jež jako Hórova matka symbolizovala mateřství. Isis zastávala v srdcích Egypťanů stejné místo, jako panna Marie u katolíků. I po tisících letech se dochovaly stovky jejích soch. Na mnoha z nich je zpodobena jako pečující a starostlivá matka nedávno narozeného Hóra. V očích katolíků zaujímá stejné místo jako Ježíšova matka. Ostrov obývali žáci a kněžky velebící její kult v rovnostářské společnosti. Žily tu stovky žen zvané Hemwet-neter, které žáky cvičily v hudbě, tanci a hrály na sistra během rituálů ve všech egyptských chrámech.
Isis je personifikací oddané matky, věrnosti a ženské lásky. Isis naplňuje substanci vyššími emocemi, extází a intuicí, která společně s nahromaděnou láskou a pravdou umožnila zplození Hóra, permanentního a nesmrtelného vědomí. Isis je síla, která vede člověka směrem ke spiritualitě prostřednictvím mnoha reinkarnací. Člověk postupně opouští svoji původní animalitu a stává se respektující, flexibilní a moudrou bytostí, která zažívá stav permanentního vědomí symbolizovaného Hórem, jejím nesmrtelným synem. Isis je základnou tohoto trvalého vědomí. Ve vnitřním světě každého člověka vyvolává vyšší emoce a zvyšuje jeho vibrační frekvenci. Isis propůjčuje vědomí vyšší dimenze a díky této inspiraci vznikají myšlenky, které se projevují v umění. Isis nás nutí hledat a rozpoznat Boha. Ukazuje nám duchovní cestu a každému člověku umožňuje, aby ve svém nitru cítil obdiv k Bohu, jenž ho dovede až k extázi.

OSTROV PHILAE

Ostrov Philae byl tedy zasvěcen této mateřské síle. Tento žulový ostrov se nachází uprostřed Nilu, za prvním nilským kataraktem, v Núbii, na hranicích egyptského a kušického království. Philae znamená ostrov nebo kopec nad vodou, který se objevil v dobách boha Ra. Už jméno ostrova nám napovídá, že toto místo bylo využíváno k posvátným účelům již od starověku. Během tisíců let sloužily tyto nádherné chrámy jako místa, jež propagovala egyptskou kulturu, umění a náboženství v Núbii a Súdánu. Nejstarší ruiny chrámu se nacházejí v jihovýchodní části komplexu. Zde stál chrám orientovaný k hvězdě Canopus, zasvěcené božstvu Mandulis. Tento chrám byl během jedné z válek mezi Egyptem a Núbií zničen. Vedle jeho trosek postavili Núbijci další chrám zasvěcený Arensnuphidovi, tak pojmenovali Osirida, manžela bohyně Isis.


Pak ale ostrov ovládli Egypťané a postavili zde první chrám zasvěcený Isis. V roce 1250 př.n.l. nechal Ramesse II. vytvořit spis, v němž tvrdí, že to on nechal chrám přestavět. To samé v roce 680 př.n.l. prohlásil faraón Taharka. A v roce 560 př.n.l. faraón Amasis nařídil, aby byly vytesány sochy bohyně Isis. O 300 let později v jižním cípu ostrova postavil chrám král Nectanebo. V roce 250 př.n.l. se Ptolemaiovci, dědici Alexandra Velikého, rozhodli, že pootočí osu chrámu o 21° směrem k hvězdě Canopus, která se vlivem pohybu sluneční soustavy přesunula do jiné části oblohy.

Chrámy orientované ke konkrétním hvězdám bývaly každých 300 až 400 let pravidelně rozebírány a znovu skládány, aby neustále sledovaly tu samou hvězdu, protože pohyb sluneční soustavy ji přemístil. Chrám musel být kompletně přemístěn a usazen na novou osu. V posledních letech se ale zájmy Ptolemaiovců více soustředily na Řecko a Makedonii než na soupeření s řeckými králi, mezi které Alexander Veliký rozdělil svoji říši. Umístění chrámu na ostrově celou situaci ještě více ztěžovalo. Proto se rozhodli, že postaví menší chrám, uspořádaný tak, aby bylo možné pozorovat nové postavení hvězd, aniž by posunuli původní chrám.

Alexandrie se stala hlavním městem Egypta a řečtina oficiálním jazykem. V roce 31 př.n.l. byla Kleopatra poražena v bitvě u Aktia a po její sebevraždě upadl Egypt do rukou Oktaviána, jenž se přejmenoval na Augusta a stal se prvním římských císařem, který vládl Egyptu. Římští císaři ve Philae postavili další chrámy. Trajánus začal se stavbou chrámu, která nebyla nikdy dokončena. Hlavice sloupů mají tvar papyrů a některé dosud podpírají kamenné kvádry, které nebyly nikdy otesány a ozdobeny figurami bohyně Hathor.

Philae bylo jedním z posledních míst v Egyptě, kde se soustředili kněží, uctívající starodávný kult. Odtud vyšly gnostické sekty, jež později pod jmény jako rozekruciáni, zednáři, ilumináti dále šířily tajnou egyptskou nauku. V roce 553 n.l. byl ostrov, jedna z posledních bašt egyptského pohanství, na základě výnosu císaře Justiniána zasvěcen svatému Štěpánovi a panně Marii.

Ve 20. století zmizel ostrov na dně asuánské přehrady. Díky fondům UNESCA byl chrám kámen po kameni rozebrán a znovu postaven na ostrově Agilkija, který byl upraven do tvaru původního ostrova. Původní orientace chrámu byla zachována. Norman Lokhir otočil chrám 76° na jihovýchod tak, aby z něj bylo možné pozorovat pohyby hvězdy Canopus nad jižním pólem. Stejným směrem je otočen i chrám v Edfu. Původně byly obě věže po tisíce let orientovány 15° na jih směrem k polární hvězdě Canopus, čímž se potvrzuje hypotéza, že všechny egyptské chrámy byly otočeny buď ke Slunci nebo k nějaké hvězdě.

INTERIÉR CHRÁMU

Nad Nilem můžeme spatřit impozantní stavbu. Dva pylony a velký počet sloupů tvoří vnitřní nádvoří, které končí u Nectanebova chrámu. Velké vnější nádvoří má tvar lichoběžníku lemovaného dvouřadým sloupovým tvořeným 32 sloupy a uspořádaným do takového úhlu, že vytváří iluzi daleko hlubšího prostoru. Sloupy a dlouhá stěna se sériemi oken otočenými k Nilu vytvářejí krásný stín. Všechny sloupy jsou odlišné stejně jako pole s papyrem. Jejich květinové ozdoby mají rozličné tvary, které kdysi hýřily barvami.


Ženy byly jako kněžky vysvěceny v chrámech zasvěcených některé z bohyň, např. Isis nebo Hathor. Kněžky měly na starost hudbu a tanec při rituálech ve všech egyptských chrámech. Ženy, které se věnovaly hudbě byly nazývány shemayet. Mohly také sloužit mužských božstvům či se stát písařkami. Ženy hrály na sistrum, jehož zvuk uklidňoval božstva a dovoloval mužské mysli odpočívat. Kněžky zasvěcené Hathor, bohyni představující ženskou sexualitu, lásku, hudbu a tanec, pořádaly extatické slavnosti, ale původ oslav bohyně Bat měl jiné sociální funkce. Tyto kněžky zatupovaly plodnost a učily muže, kteří vstupovali do manželství, jak milovat a jak správně uspokojit svoji nastávající manželku.

Směrem na východ nad sloupy velkého nádvoří se nachází malý chrám zasvěcený Imhotepovi, veleknězi, který postavil stupňovitou pyramidu v Sakkáře a nakreslil plány chrámů v Dendeře a Edfu. Na prvním pylonu, stejně jako ve většině jiných chrámů, je vytesána podobizna faraóna, v tomto případě Ptolemaia XII., který svým žezlem poráží 9 nepřátel Egypta. Toto grafické a symbolické znázornění mělo potlačovat síly chaosu a proklamovat faraónovu moc. Faraón se nacházel na půli cesty mezi člověkem a Bohem a jeho úkolem bylo udržet pořádek v Egyptě a v kosmu.

Soupeření chaosu a pořádku je příkladem duálního pojetí vesmíru tak, jak jej chápali Egypťané. Stejně tak i Egypt měl dvě země. Dlouhé údolí kolem Nilu zvané Horní Egypt a deltu otevírající se do středozemí zvanou Dolní Egypt. Faraón tuto dualitu spojoval. Nosil dvě koruny, aby dokázal svoji moc nad těmito dvěma územími. Tímto způsobem také spojoval člověka a Boha. Jeho tělo bylo považováno za schránku uchovávající královskou ka, duši spravující Egypt, která reinkarnovala z jednoho faraóna do druhého. Proto faraón, nejdůležitější ze všech žijících Egypťanů, představoval úroveň vědomí, kterou dosáhl lid během jeho vlády. Byl něco jako polobůh, reinkarnace ducha, kterého Bůh pověřil správou Egypta.


Nový pylon má dva sloupy, na nichž vlály vlajky. Obě věže by měly být symetrické a spojené hlavním vstupem, ale ve Philae je v levé části brána vedoucí do Kaple zrození. Později, během nadvlády Římanů, byla postavena brána i v pravé věži. V této kapli slavili zrod božstev a jejích potomků, např. Hóra, a také mateřství Isis, když na obloze vyšla její hvězda Sírius a oznamovala příchod nového roku, letního slunovratu a záplav na Nilu. Kaple zrození se svými hathorskými sloupy nahrazovala hlavní chrám jako astronomickou observatoř předtím, než zde Římané postavili sloupy, které orámovaly lichoběžníkové nádvoří.

Žádná jiná společnost si žen nevážila tolik jako Egypťané. Ženy a muže, díky svému filozofickému pojetí Boha, považovali za rovnocenné bytosti. Ženy měly stejná práva jako muži. Mohly vlastnit půdu, obchodovat a podnikat právní kroky. Ale v administrativě nepracovala ani jediná žena. Udržování pořádku měli na starosti muži. Lidu vládl faraón a muži spravovali říši.

FARAÓNEM MUŽ NEBO ŽENA?

Legenda tvrdí, že právo na trůn bylo předáváno po ženské linii a že legální dědičkou byla korunní princezna. Muž, který byl vybrán jako její manžel, se stal vládnoucím faraónem. Tomuto pravidlu musel vyhovět každý král. I když sám byl např. korunním princem, právo vládnout mohl uplatnit jen po svatbě se svou vlastní nebo nevlastní sestrou. Ale neexistuje žádná přímá linie dědiček, která by pravdivost této legendy dokládala. Faraóni byli polygamní a hlavní ženy Thutmóse III., Amenhotepa II. a III. nebyly královského původu.

Pravděpodobnějším důvodem, proč si faraóni brali za ženy svoje sestry, bylo, že chtěli napodobovat bohy Isis a Osirida nebo Setha a Nepthys, kteří byli nejprve sourozenci a později i manželé. Tím, že si faraón vzal svoji sestru nebo dceru, se výrazně odlišil od ostatních lidí, kteří se tak nikdy nechovali, a postavil se na roveň bohů a zároveň potvrdil své právo vládnout.

Aby se faraónem stala žena nebylo příliš obvyklé. Královna Hatšepsut získala tento titul jako poručnice svého nevlastního syna Thutmóse III., syna jejího manžela a nevlastního bratra Thutmóse II. Když se chopila moci, začala se oblékat jako muž a vystupovala jako silný vládce. Po skončení její vlády byla její faraónská minulost systematicky vymazána ze záznamů, aby lid zapomněl na to, že jim místo muže vládla žena. Nicméně některá zpodobení královny se zachovala.

Ze 300 faraónů se jimi pouze 4x staly ženy, a to jen na krátkou dobu, za výjimečných okolností a jako poslední pokus jejich rodů o udržení moci. První z nich byla královna Neitokret, která se k moci dostala na konci 6. dynastie, na začátku chaosu, který je dnes označován jako 1. přechodná doba. Druhou byla Sebeknofru na konci vlády 12. dynastie. Třetí byla Tausret, která vládla po chaosu, který vyvolal Mojžíš svými deseti pohromami, když její manžel Sethi II. zemřel při plavbě přes Rudé moře. Čtvrtou se po zabití svého bratra stala Kleopatra předtím, než se stal Egypt římskou provincií. Všechny byly egyptskými královnami díky tomu, že se provdaly za faraóna a po jeho smrti nastoupily za zvláštních okolností na jeho místo.

Kněží se mohli ženit, ale měli dovolenu jen jednu ženu. Všichni ostatní muži včetně faraóna mohli mít žen, kolik si přáli, ačkoliv většina z nich si vybrala jen jednu. Pokud se manželství nevydařilo, mohli se Egypťané legálně odloučit. Muž musel vrátit všechen majetek, který mu věnovala rodina jeho manželky a část svého majetku věnovat potomkům. Když tak chtěli učinit, stačilo, aby předstoupili před kněze a dva svědky a opakovali následující větu: "odcházím od tebe, své manželky (nebo svého manžela) a navždy tě opouštím, odvolávám svoje práva k tobě, doufám, že ti život přinese nového společníka".

Když projdeme kolem brány, ocitneme se na nádvoří stíněném sloupořadím. Dnes ho tvoří původní fasáda chrámu, na pravé straně podloubí s 10 sloupy a nalevo nový Chrám zrození. Na tomto nádvoří najdeme stélu s kartušemi Ptolemaia a Kleopatry, které pomohly Champollionovi rozluštit výnos vytesaný na slavné Rosettské stéle. Tento výnos ukládal lidu, aby uctíval faraóna. Protože je toto nařízení důležité pro pochopení vlády Ptolemaiovců, kdy byl chrám rekonstruován, shrneme jeho hlavní body: Vyhlašuje se, že každý chrám v Egyptě musí vedle kaplí zasvěcených bohům postavit jednu králi Ptolemaiovi a milovanému Ptahovi, před kterou musí být vytesána postava hlavního Boha chrámu, jenž mu předává vítěznou zbraň. Všechna tato vyobrazení musí být v egyptském stylu. A kněží ve svém posvátném šatu je musí uctívat 3x denně, pořádat rituály na jejich počest a během procesí musí nést sochu faraóna v úrovni s ostatními bohy.

Egyptští kněží považovali člověka za zvíře, dokud se nenaučí ovládat svoje automatické chování vyvolané instinkty. Automatické instinktivní reakce umožňují zvířatům a člověku rozmnožování a ochranu života. Přitažlivost k druhému pohlaví nás vede k rozmnožování. Touhy jsou mechanismem přírody, který nás nutí, abychom zahnali nedostatek a zachovali život. Díky strachu unikneme ohrožení života nebo naopak zaútočíme.

Žáci se učili, že divoké instinkty jsou omezením vyšší duchovní realizace. Škola mystérií měla chrámy, jenž se specializovaly na prohlubování vědomí a poskytovaly nezbytný trénink nutný k ovládnutí jednání. Ovládat instinkty agrese se žáci učili v chrámu Kom Ombo. Zde strach porazili tím, že pochopili, že není čeho se bát. Že smrt je jen krokem k dalšímu životu. Zjistili, že strach plýtvá životní energií potřebnou k udržení vnitřního klidu.


Chrámy (např. ten ve Philae) zasvěcené bohyním žáci navštěvovali proto, aby je kněžky naučily ovládat jejich touhy vyvolané instinktem přitažlivosti. Touha v člověku iniciuje potřebu přitažlivosti. Následkem je reakce libosti nebo nelibosti v emocionálních centrech, která propojují mysl s pocity. Ale city jsou polarizované. Můžeme cítit radost i smutek. Můžeme být spokojeni, ale také naopak.

Proto je důležité pochopit, co tyto pocity vyvolává a naučit se ovládat ty negativní. Negativní pocity totiž vyvolávají apatii. Odčerpávají naši vitální energii a udržují člověka na nižší vibrační frekvenci. Egypťané věřili, že cesta evoluce začíná ovládnutím vnitřních center a uvědoměním si automatických reakcí. Egypťané vysvětlovali emoce, chtíč a sexuální touhy prostřednictvím jejich rozpoznání a prožití. Nevědomá bytost snadno ztratí sebekontrolu. Snadno podlehne neznámým okolnostem a může lehce upadnout do deprese.

Z tohoto důvodu tvořilo součást prvního tréninku kněží ovládnutí jejich tužeb. Naučili se, že aktivací nižších center a pocitů prostřednictvím lásky a pochopení dojdou ke klidu, harmonii a štěstí. Chrám kněží vnímali jako model světa na počátku stvoření. V tom okamžiku Bůh stvořil vesmír, z chaotických vod vybral hroudu země a učinil něco podobného, co se odehrávalo každý rok na Nilu, kdy se vylily jeho vody z břehů. Bůh se tak opakovaně zjevoval a přinášel zemi nový život. Svatyně, k níž se jde po schodišti, symbolizuje tuto hroudu stvoření. Stojí tu socha Isis, do níž se bohyně tohoto chrámu vtělila.

Když vstoupíme dovnitř, ocitneme se na malém prostranství obklopeném sloupy. Budeme se nacházet uprostřed Haly života s velmi vysokými sloupy. Hala před vnitřními prostorami chrámu představuje bažinu v okamžiku stvoření, kde rostly rostliny a papyrus symbolizované chrámovými sloupy. Prostřední místnost někdy sloužila jako kaple, kde byly slunci vystavovány symbolické sochy, které při tomto starověkém rituálu obnovovaly svoji energii. Uctívala se zde vřelost slunce, které pomohlo stvořit svět.

Slunce obnovovalo energii kreativních sil, které v lidském vědomí urychlují evoluční proces, jenž navrací hmotu Bohu. Na stěnu této místnosti vytesali Egypťané svoje představy o vesmíru. Nalezneme zde také mnoho rytin koptských křížů, symbolů nové filozofie, jež dorazila do Egypta, když se z Philae stal katolický kostel. Objevil se tak nový způsob pohledu na svět, který nejenže smazal tradiční představu o egyptské civilizaci, ale dokonce ji začal označovat za primitivní.

Hala života neboli Per Ankh sloužila jako místo, kde vznikala svatá písma a kde také byla opisována a ukládána. Předloha byla nejprve nakreslena na papyrus a poté vytesána do stěny chrámu. Ve všech podobných místnostech v chrámech po celém Egyptě, byly také opisovány Knihy mrtvých používané při pohřebních rituálech. V Hale života zároveň bylo i vzdělávací centrum chrámu.

Vyučovalo se zde teologii, umění, rituálům, magii, astronomii a medicíně. Model knihovny s nashromážděnými spisy se stal předlohou alexandrijské knihovny. V této hale hrály kněžky na harfu, zpívaly písně a skládaly hudbu, která doprovázena náboženské rituály. Egypťané se domnívali, že hudba má božský původ. Na stěnách chrámů nalezneme důkazy o tom, že při pohřbech a procesích používali mnoho hudebních nástrojů - bubny, flétny, cimbály a sistra. Tance, hudba a písně stimulovaly stvořitele a plodnost nemohla poklesnout. Vyhýbali se tak tomu, aby se kosmos vrátil ke svému původnímu chaosu. Kněžky se také staraly o nemocné, kteří přicházeli do chrámových sanatorií, kde u kněží hledali pomoc a znalosti. Hudba byla využívána jako lék na nemocnou duši a noty sloužily jako měřítko mezi Zemí a ostatními planetami. Tancem uctívali Boha, síly lásky, štěstí a hudby.

Dále se dostaneme do Haly zjevení, která v tomto případě není klasickou halou spojenou bokem s exteriérem, kam lidé nosili svoje dary. Na jejích stěnách nalezneme scény, které stejně jako obrazy v jiných egyptských chrámech nemají pozadí. Komunikace mezi faraónem a Bohy se odehrává mimo čas a prostor. V chrámu probíhaly velmi dynamické rituály doplněné hudbou a zpěvem. Odříkávání rituálních formulí a vůně kadidla byla poctou božstvům, od kterých chtěli kněží získat podporu k další existenci ve vesmíru. Doplňovaly je každodenní liturgie a řada cyklických svátků, při nichž symbolické sochy ztvárňující mýtické postavy byly převáženy v lodích po Nilu z jednoho chrámu do druhého.

Všechny části chrámu měly svou funkci. Ukazovaly, jak egyptští kněží rozuměli vesmíru. Skrz rituály utvrzovali svoji moc a legitimizovali sociální pořádek panující v jejich civilizaci. Dále následuje Hala obětin. Na levé straně se nacházela místnost se zlatou lodí, na které se při procesích přepravovala socha bohyně. Z Haly se po dlouhém a přímém schodišti dostaneme na terasu, kde se konaly obřady a kněží zde pozorovali hvězdnou oblohu stejně jako v dalších chrámech. Na stěně předpokoje svatyně je vyobrazen Ptolemaios V., který předává dary bohyni Isis. Zlaté stěny, které byly pokryty tepaným zlatem, již ztratily svoji původní barvu. Ve středu chrámu se nacházela Svatyně bohyně Isis. Stál v ní žulový oltář se zlatou sochou bohyně. Tato socha bývala při procesích a rituálech převážena ve zlaté lodi.

Isis, egyptská panenská matka, která porodila Hóra po neposkvrněném početí, má na hlavě trůn. Je to symbolický trůn, jenž představuje nejvyšší čakru, v níž lidské vědomí po jejím dosažení setrvává věčně. Isis je řecký překlad egyptského jména Eset, jenž znamená trůn vědomí. Mnohokrát je znázorněna v podobě supa společně s kravskými rohy a zlatým diskem. Sup se pečlivě stará o svoje mláďata.

Ve svém nitru přeměňuje hnijící substance v potravu, v nový život. Kráva, jež proměňuje rostliny v potravu představovala pro Egypťany symbol potravního principu. Její rohy mají tvar lůny, matky cyklů, a také opisují sluneční kotouč, zdroj života a osvětlujícího vědomí. Tato svatyně symbolizovala respekt, jenž měli Egypťané k mateřství. Respekt, založený na hledání řádu a rovnováhy. Řád a rovnováha legitimizovaly jejich pohled na svět. Zde bylo centrum všech rituálů, centrum božství, kde faraón nebo veleknězi v zastoupení celého lidu komunikovali s Bohem. Vytesané obrazy Bohů umožňovaly, aby Bozi ožili v myslích těch, kteří je spatří. Vtáhnou je do svých rituálů a symboliky darů.
To je dědictví, které starověký Egypt zanechal lidu. Vize duálního vesmíru, místa, kde člověk prožívá extrémní protiklady, aby pochopil význam neutrality. Dokonalý svět navržený Bohem, v němž se nevědomý člověk během mnoha reinkarnací promění v moudrou bytost. Zvíře se stane nadčlověkem díky zkušenostem získaným na základě vlastních rozhodnutí.


Zbytek textu z 1.dílu protože se tam nevešel (limit 2000 znaků):


Člověk se mnohokrát převtělí. Na počátku převládají jeho zvířecí instinkty, netolerance a agresivita, což vede k životu plnému utrpení. Postupně se naplňuje bolestí a snaží se hledat řešení. Přestane se chovat agresivně, nalezne klid a s ním i vyšší hladinu vitální energie.

Na základě znalosti procesu zdokonalování a zákonů, které ho regulují, zlepšovali Egypťané svůj život. Těžké okamžiky ve svém životě chápali jako nutnost na své cestě k poučení a získání klidu a harmonie. Chrámy lidem žijícím v bolesti prozrazovaly, jak se mohou proměnit v bytosti bez fyzických omezení, jak přeměňovat energii a jak se volně přesouvat v čase a prostoru. V průběhu každého života se člověk naučí něčemu novému a v dalším zrození je o něco moudřejší. V kontrastech světla a temnoty, strachu a lásky se naučí najít klid a harmonii a udržet si svoji životní energii.

Člověk musí prožít zlost, nenávist a odplatu, aby byl schopen ocenit skutečnou hodnotu harmonie. Když pochopí, že každý jeho čin způsobí zklidnění nebo naopak utrpení, může se dostat z pekla na zemi do nebe na zemi. Egypťané si uvědomovali, že všechny jejich každodenní činnosti, jako byl rybolov a práce na poli, jsou cestou přiblížení se k Bohu a k možnosti být každým dnem lepším člověkem. Vytvořili společnost založenou na míru a spokojenosti. Když v roce 500 př.n.l. navštívil Egypt řecký historik Hérodotos, nemohl prohlásit nic jiného, než že Egypťané jsou nejšťastnějším, nejzdravějším a nejnábožnějším národem na zemi.

Nicméně Egypťané ve svém jazyce neměli slovo, které by znamenalo "náboženství". Nespatřovali žádný rozdíl mezi posvátným a světským. Boha, vesmír a sebe sama chápali jako součást jednoho celku spojeného láskou.

Lidé musí na cestě k dokonalosti projít mnoha životy. Někteří lidé jsou vzdělanější než jiní, ale všichni nakonec doputují k nesmrtelnosti a k trvající mysli. Musejí se naučit flexibilitě, přijímat okolnosti a akceptovat všechno živé kolem. Je to cesta plná utrpení, ale i klidu a míru. Záleží na tom, zda dokážeme ocenit to, co máme a být vděční za dar života a uvědomit si, že jsme byli stvořeni k lásce.







Křišťálové lebky

7. února 2011 v 21:23 | z emailu |  Po roce 2012


Křišťálové lebky byly v Atlantidě vyrobeny pomocí síly mysli a soustředění myšlenek. Bylo vyrobeno 12 křišťálových lebek. Každá byla vyrobena z pevného kusu křemene pro jeden region Atlantidy. Tento tvar vybrali Veleknězi a Velekněžky, aby pomohl nést důležité informace. Lidská lebka je vyjádřením vědomí, je to obydlí pro duši, intelekt a osobnost a možnost duše cestovat. Každá křišťálová lebka má velikost lidské lebky a pohyblivou čelist, proto má schopnost mluvit a zpívat. V krystalech byla speciální síť hranolů a čoček, které prosvětlovaly tvář a oči.

Křišťálová lebka slouží jako knihovna a generátor a nereaguje na nižší myšlenku než je myšlenka frekvence Kristova vědomí. Obsahuje vědění daného regionu Atlantidy, informace o lidském původu, tajemství života a slouží ke spojení starého a nového, "mladého a starého" na všech úrovních. Lebky obsahují vizi sjednoceného vědomí. Křišťálové lebky byly vyrobeny za účelem uchování vědění pro další generace. Energie planety vzestupuje, lidé se spirituálně vyvíjejí, jsou více vnímavější, napojují se na vyšší vibrace, což postupně aktivuje tyto křišťálové lebky. Lidé budou postupně tyto lebky nacházet a budou schopni porozumět těmto konceptům a přečíst si tyto informace. Tímto způsobem do kolektivního vědomí pronikají léčebné techniky, úplná schopnost vnímání, opětovné spojení se zdrojem, což spontánně zvýší naši mentální kapacitu a jasnost myšlení.

Tyto lebky jsou uloženy v různých částech světa. Jedna původní křišťálová lebka už byla nalezena. V roce 1927 mladá dívka Anna pomáhala otci, archeologovi F. A. Mitchell-Hedgesovi, prozkoumat ztracené mayské město, na místě dávných ruin zvaných Lubaantum, v dnešní Belize, ukrytého hluboko v deštném pralese. Tuto křišťálovou lebku našla pod jedním oltářem, kterou měla ve svém držení až do své smrti. Nyní o ni pečuje Bill Homann. Tato lebka byla vyrobena pomocí technických možností, na které jsme dávno zapomněli. Vědci na ní nenašli žádné škrábnutí, což by indikovalo, že byla vyrobena pomocí kovového nástroje. I kdyby ji někdo opracoval pomocí dnešní nejmodernější technologie, trvalo by mu to 300 let.


Tato lebka má zvláštní sílu. Citliví lidé kolem ní vidí auru, jiní cítí sladkokyselou vůni, jiní slyší zvuky jako cinkání zvonků nebo sbor lidských hlasů. Pomáhá v léčení, předpovídání budoucnosti a zvyšuje citlivost vnímání. Dále se lidem, kteří pracovali s nalezenou křišťálovou lebkou, se vyjevují do jejich myslí hluboce položené obrazy. Problémem je, že neví, jestli informace, které zachycují z křišťálové lebky, se týkají minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti. Je možné, že všechny soubory pro tuto planetu od začátku času jsou ve vysokofrekvenčním pásu ve Sfinze v Gize.

Potomci Atlantidy, kteří se usadili v Jižní Americe, se stali Máji, si přinesli především své poznání o astronomii a matematice. Z toho důvodu měli specifické informace, které jim umožnily vypočítat mayský kalendář, zachycující období od roku 3114 př.n.l. až do roku 2012. Jejich poznání jim umožnilo vystavět devítistupňové pyramidy, které jsou dokonale zaměřené ke hvězdám. Každý z těchto devíti stupňů vyjadřuje transformační krok lidstva od začátku časů a každý úsek nám přesně napovídá, kde se vyskytuje planetární vědomí - a to až do roku 2012. Tyto pyramidy jsou vesmírnými počítači, které jsou navrženy tak, aby se aktivovaly v roce 2012 energií z hvězd, a ty pak probudí síly dosud dřímající v lebkách. Když Atlanťané dorazili do Jižní Ameriky, stali se Inky, kteří vystavěli mocný interdimenzionální portál Machu Picchu.

Thóth, později známý jako Hermés Trismegistos, byl veleknězem, který s sebou vzal křišťálovou lebku z Atlantidy do Peru. Učil, že v každé živé bytosti ve vesmíru vládne harmonie a vzájemná korespondence, včetně pohybu planet, přílivů a odlivů, různých proudů, zvířat, rostlin, krystalů a vůbec všeho. Celý vesmír reaguje na určité melodie a kombinace tónů, které jsou vyladěny na stejnou stupnici. Když jsou tóny správné, nastává dokonalá rovnováha a uzdravení.

Toto nesmírné a podrobné poznání je obsaženo v incké křišťálové lebce a postupem času přinese naprostý soulad. Dojde k léčení světa přírody, zvířat a lidí, a to ve chvíli, jakmile se lidé k této lebce dostanou a dosáhnou dostatečně vysokého vědomí, aby jí porozuměli a začali ji využívat. Říká se, že další původní křišťálová lebka se nachází v Egejském moři.

Jedna žena si vzpomíná: "Křišťálová lebka má v sobě sílu světla i temnoty. Musíme být opatrní, protože můžeme vstřebat nejen to pozitivní, ale i to negativní. Lebky jsou knihovnou vědění, protože vstřebaly vše, mohou vrátit vše, pokud máme klíče ke vstupu. Pro přístup k vědění lebek bylo užito tónování, které můžeme použít i teď. 

V současné době je pouze několik lidí schopno nezbytného soustředění a schopnosti naladit se na elementární síly tvoření jako těch, kteří s lebkami pracovali dříve, naše energetické frekvence se totiž během času změnily."

Poznatky - Discover Atlantis a 2012 od Diany Cooper, Atlantis and Lemuria od Shirley Andrews