A. Huxley:"Až lidé jednou zjistí pravdu, zešílí z ní..." - to není nutné, ale čistit se a zvyšovat vibrace a lásku ano. Začněte s vědomým tvořením své reality, nejlépe HNED!

2012 a Antonín Baudyš

5. března 2011 v 0:08 | Enigma |  Po roce 2012

Astrolog Antonín Baudyš:

Je třeba si uvědomit, že běží o něco důležitého!

Posledních několik let se často hovoří o roce 2012, který by se pro planetu a lidstvo měl stát jakýmsi zlomem ve vývoji. Názory na to, co by se v tomto období vlastně mělo stát a jaký to na lidstvo bude mít vliv, se však často radikálně liší. Možná by se dalo s trochou nadsázky říci, že o tom všichni mluví, ale nikdo vlastně nic neví... Co se podle vás stane, pokud vůbec něco?
Stačíme na to, abychom pozorovali trendy a kombinovali informace. Ale budoucnost neznáme. Knihy k tématu mayského kalendáře přeložené do češtiny jsem četl. Bonewitze, Argüellese, Callemana či Hand Clow. Napsali je výjimečně talentovaní lidé. Napsali je s neskrývaným etosem a touhou po vnitřním probuzení lidstva. Ztotožnit se s představou konce času mi však nejde. Konec času si totiž nedovedu nijak představit. Můžete se ve věci roku 2012 ptát kohokoliv z alternativního prostředí. Každý z nás vám však odprezentujeme pouze náš vlastní systém přesvědčení, který má většinou kořeny v nějaké dlouhodobé filosofické linii, jež vznikla ještě dříve, než jsme se o prosinci 2012 něco dověděli. Téma roku 2012 se tak nabízí jako příležitost, jak svou vlastní filosofickou linii zvýraznit, postavit na podstavec. Sám si myslím, že s rokem 2012 se opravdu spojuje určitý skutečný proces. A tento proces už teď běží naplno. Je těžké chtít stanovit nějakou hranici, v kterém okamžiku tento proces začal. Každopádně se ten proces jeví tak, jako když se jím vyhrocují a staví proti sobě kladné a záporné tendence lidstva. Lidstva jako celku.
Mohl byste tyto tendence nějak popsat?
Onu pozitivní tendenci vnímám jako růst vědomí. A na růst vědomí navazuje probouzení duchovních schopností. A vůbec vnímání duchovních souvislostí. Když tuto růstovou linii domýšlíme dál, pak v té představě může být zahrnuta zajímavá naděje. Naděje na to, aby buď lidstvo celé, nebo jeho část, udělali v poměrně krátké době poměrně velký posun v duchovním vývoji. Posun, z kterého by se mohlo nabídnout méně zotročující uspořádání společnosti a jejích vztahů. Poptávka po tom, abychom žili v menší závislosti na práci a na penězích, ta poptávka tu už je. De facto, abychom naši energii nenechávali zneužívat. Nicméně si myslím, že v různých podobách byla tato potřeba na planetě přítomna, až kam oko historikovo dohlédne. Takže se nedá tvrdit, že je to něco úplně nového. Uvedu vám příklad. Ještě před nějakými pěti či deseti lety se mně - a jistě nejen mně - zdálo, že žijeme ve velmi předvídatelné době, která je skrze svoji předvídatelnost téměř nezajímavá. Ale uplynulo pět deset let a vidíme opak. Naše doba je všechno, jen ne předvídatelná. Zdá se, jako kdybychom se blížili k určitému bodu zlomu, za nímž se těch příštích scénářů nabízí hned několik. Scénáře, které jsou vzájemně protichůdné. A jak to bývá, jeví se být i nevratné.
Který z těch možných scénářů je podle vás zatím nejpravděpodobnější?
Budu vám vyprávět poměrně extrémní představu. Nabízejí se nám úvahy o možnosti, kdy by budoucnost pro celek lidstva nebyla společná. Že se může rozdělit do dílčích linií či scénářů. Což zní jako dokonalá science-fiction. Teď si to ještě nedokážeme představit. Jenže stejně tak nevíme nic o takzvaných dimenzích. Nemluvě o tom, že nejspíš zcela zastaralé jsou i naše představy o čase a jeho fungování. Co když se jakási duchovně více vyvinutá část lidstva vzdaluje od protilehlé části lidstva, která vězí například v násilí a sobectví? Co když ono vzdálení nabývá takových rozměrů, že se již mění jeden a druhý smysl života? A s ním i podstata lidských bytostí? Nevíme přece ani, zda k takovým rozdělením nedošlo v minulosti. Jsme si kupříkladu jistí tím, že dinosauři jednoduše vymřeli. Všimli bychom si vůbec, že takové rozdělení proběhlo? Vždyť se běžně oddělují jednotlivci a dál už se nevidí. Muži a ženy při rozvodu. Žili spolu, ale dále žijí už jiné životy, jiné emoce, s jinými partnery. Jiný vesmír. A co když se v onom rozdělení již ocitáme? Aniž o tom víme. Jestli to můžu trochu shrnout, tak se neobávám žádné kataklyzmatické události. Naopak. Čím víc se rok 2012 blíží, tím větší důvěru cítím - že se tu určitý proces skutečně děje, že je řízen jinou inteligencí než je ta naše lidská. A že tento proces je v našem zájmu. Rok 2012 je pro nás příležitostí uvědomit si, že do našeho světa vstupuje nová kvalita. A že běží o něco hodně důležitého. Jestli mohu uvést jeden příklad z mé původní oblasti, kterou je teologie... Jestliže před dvěmi tisíci let přišel Ježíš s nabídkou spasení člověka skrze víru v něho, co když nyní začínáme vidět, že se nám nabízí spasení skrze spatření boha v sobě?
Zmínil jste, že neočekáváte kataklyzma ani globální katastrofu. Ale ozývají se i názory, že během transformace spojované s rokem 2012 údajně může dojít k jistému oddělení "zrna od plev" - lidé, kteří nebudou na dost vysoké duchovní či vibrační úrovni prý tuto transformaci nemusí zvládnout, a to pro ně může mít osudové následky. Mluví se dokonce o tom, že kvůli epidemiím, přírodním katastrofám, válkám a podobným tragickým událostem by na planetě mohly zemřít až dvě třetiny populace. A někteří lidé prý mohou úplně zmizet, aniž by po nich zůstalo fyzické tělo...
Odpovím vám otázkou. Není i život sám osudový následek, podobně jako smrt? Má duše jinou možnost, než se vrátit do téhož světa, v němž byla předtím? Možná ano. Evoluce může mít mnoho podob. Nečekám, že by někdo umíral nebo mizel. V posledních čtrnácti dnech mne celkem intenzivně zaměstnává jedna vypůjčená vize. Četl jsem ji u Lorny Byrne, irské autorky knihy Andělé v mých vlasech. Lorna říká, že v rámci své komunikace s anděly viděla různé scénáře budoucnosti. A mezi nimi také scénář, jehož by se nechtěla dožít. Za sebe říkám, že jde o poměrně pravděpodobný scénář. Část lidstva se vydá technokratickým směrem, ve smyslu určité postupné proměny člověka v technologickou bytost. Žánr science-fiction je toho konec konců plný. Zdá se mi, že lidstvo jde právě tímto směrem, cestou implementací technologií do života a do těla. Je to cesta k postupné přeměně v něco jiného, než čím jsme nyní. Jeví se to jako ústup od lidské přirozenosti. Nedomyšlený posun od biosféry k technosféře. Nemluvě o tom, že si myslím, že v řadě sousedních civilizací ve vesmíru přesně tento proces již proběhl. Aniž by si tím tamní obyvatelé kvalitu svého života zlepšili. Ale k vašemu dotazu... zda mohou do budoucna mizet lidé. Možná, že už mizí. Tím, že se po smrti nevracejí znovu sem. A podobně bych pokládal za pravděpodobné, že Zemi opustí spíš ti, pro které další vývoj planety nebude odpovídat vnitřnímu plánu jejich růstu. Ježíš říká: "blahoslavení tiší, neboť oni obdrží zemi." To je krásné poselství. Ale není z toho výroku nijak zřejmé, jakou zemi obdrží.
Jestli to mohu shrnout, tak se podle Vás v budoucnosti lidstvo možná rozdělí minimálně na dvě části - technologickou a tu, která se vydá spíše duchovním směrem.
Myslím si, že těch skupin může být klidně i více. I proto, že rozdělení na pouhé dvě polarity zpravidla nefunguje, ať se podíváme kamkoliv do dějin. Navíc i původ lidstva se zdá být natolik pestrý a prokombinovaný, že je málo pravděpodobné, aby se dělení odehrálo jen do dvou eventualit. Mimochodem i já vám svými názory nenabízím nic jiného, než svůj vlastní systém přesvědčení, který jsem si v mnoha postojích vytvořil ještě dříve, než jsem se o tématu roku 2012 dozvěděl.
Některé teorie mluví o tom, že lidé, kteří budou na dostatečné duchovní úrovni, se přenesou do jiné dimenze, případně na jinou planetu.
Sám za sebe s tímhle vývojem více méně počítám. A hlavní důvod proč s tím počítám spočívá v jednom osobním zážitku. Asi před čtyřmi lety mi náš učitel regresní terapie, Patrik Balint, neplánovaně udělal progresi do budoucnosti. Když bych řekl, že mne překvapila, tak bych se vyjádřil velmi decentně. Vidím to tehdy, jako by to bylo dnes. V oné progresi jsem viděl cosi jako mračno či proud lidí, kteří ve vzduchu někam letí. Odcházejí společně a se samozřejmým pocitem. Nevědí, kam jdou, ale neřeší to, důvěřují směru letu. Čím dál víc si připouštím možnost, že jsme všichni jen jedna bytost, rozdělená do oddělených vědomí. A v rámci té progrese mi to připadalo, jako kdyby se jednotlivé částečky vědomí spojovaly zase dohromady. Byla v tom přítomná úleva. Vždyť není nutné setrvávat na tom, abych byl napořád sám sebou. Napořád Novák nebo Baudyš. Proč bránit něčemu, co si neumíme představit, jen proto, že si to neumíme představit? Například představě jiného světa, příštího světa? Přitom důvěřovat progresím se mi úplně nechce. Nicméně když moje žena ještě dlouho před naším seznámením odpověděla své mamince v progresi, že za deset let bude žít ve Španělsku s manželem a dětmi, taky nečekala, že se tato vize splní.
Mnohé názory naznačují, že je potřeba být na určité duchovní či vibrační úrovni, aby člověk přestál události spojené s rokem 2012 ve zdraví a dokázal úspěšně projít transformací. Ale kde je ta laťka - podle čeho se rozhodne, zda člověk transformaci zvládne, či nikoliv? A jak se dá poznat, kdo je pod laťkou, a kdo nad ní?
Nedivil bych se tomu, kdyby tato skutečnost byla nějakým způsobem dynamická a proměnlivá. Aby člověk napříč životy migroval mezi jednou a druhou polaritou. Konal dobré i zlé. Já sám však tu laťku vůbec neznám. A už vůbec nevím, kdo kam patří. Ani o sobě nemůžu říct nic toho druhu. Nevím. Jen se domnívám. Žiji poslední rok s pocitem, který je pro mě nový, nikdy jsem takový pocit neměl. Totiž pocit, že příslušnost k dosavadnímu společenskému uspořádání, životu tak, jak ho známe, už u mě nějakým způsobem skončila. Jako bych nějakým způsobem s tímto světem už nepočítal. Orientuji se na to, co se děje mezi mnou, mojí ženou a našimi dětmi. Na myšlenky a pocity, které se ve mně dějí. A abych zvládal svoji práci. Ale už v sobě nenacházím původní pocit zodpovědnosti za větší celky, jako je společnost a vývoj. Zdá se mi, že už to běží po správné ose.
Jako by se ve vašem konkrétním případě už rozhodlo?
Já nevím. Ale zdá se mi, že už do toho nemám strkat nos, protože kolo se točí způsobem, že už není třeba s ním něco dělat...
Tak doufám, že máte pravdu. Protože donedávna se mluvilo o tom, jestli se situace nemůže zvrhnout v nějaký kritický černý scénář, třeba globální konflikt. A jestli lidstvo před prahem změny spojované s rokem 2012 nemá udělat něco zásadního, aby si duchovní transformaci zasloužilo...
Pro mne je kritický scénář už to, nakolik jistá privilegovaná část lidstva přemýšlí o tom, jak by se těch méně privilegovaných spoluobčanů zbavila či z nich udělala občany zbavené práv a svobod. Ve jménu zodpovědného přístupu k přelidnění lidstva. Privilegovaným i neprivilegovaným přeji mnoho štěstí. A další věc je ta, že situace západního světa, k němuž patříme, je stejně úžasná jako křehká. Křehká natolik, že by se možná šlo ptát, zda dlouhodobě nekormidlujeme směrem ke zhroucení infrastruktury a státních celků. V historii by se toto nestalo poprvé a vždycky potom přišlo něco nového, co realističtěji odpovídalo vnitřnímu stavu společnosti.
Existuje nějaká rada, jak se mají lidé na rok 2012 a možné nadcházející změny připravit, aby to přestáli pokud možno co nejlépe?
Vzpomínám si na oblíbenou část rozhovoru se svým tátou, kdy jsem mu říkal: "Vyhrajeme." A on mi odpověděl: "Už jsme vyhráli." Úplně všeobecně, i kdyby ten proces, o kterém se bavíme, neprobíhal, tak ve všeobecné rovině jde vlastně jen o jedno - o zachování života. A určitých ideálů, které s životem úzce souvisejí, jako je například důvěra, svoboda slova nebo rodina. To, co pracuje proti těmto ideálům, je náš strach. Je přímo úměrný naší nedůvěře v duchovní svět. De facto je projevem naší nedůvěry v boha. Pokud se máme cítit jako lidé, kteří se nezpronevěřují duchovnosti, pak nejjednodušším projevem naší příslušnosti k čemusi duchovnímu je, abychom měli důvěru v ten proces, který se nyní děje. A dokázali si poradit se strachem. Protože strach je schopen onen nežádoucí scénář zhmotňovat.
Myslíte to v tom smyslu, že čím více lidí bude myslet na špatný scénář, tím spíše se naplní?
Ano, každý z nás si zhmotní to, čemu dává pozornost. Co se mu děje v srdci, to se pak děje i v jeho okolí. Ono to asi takhle bylo vždycky. Jenom si každá generace potřebuje toto téma nějakým způsob uvědomit. A možná se lze na to celé naše téma podívat jako na hru. Kdy si naše podvědomí vymyslelo jistou hru, v rámci níž se může něco naučit. Vytvořili jsme si motivační prostředí, v jehož rámci se můžeme měnit a zdokonalovat. Vytvořili jsme si důvod, proč se měnit. Obavu z konce. Kdyby toto vyostření nepřišlo, tak bychom si nemohli vzít to, co se nám v této hře nabízí.
Takže rok 2012 může být pro vývoj člověka vlastně jakýmsi bonusem?
Určitě. Ta situace se děje proto, abychom si z ní vzali nějaký užitek a duchovně vyrostli. Asi by se dalo na ten výsledek čekat různě dlouho, ale teď už není potřeba čekat. Možná si další čekání ani nemůžeme dovolit. Nepřizpůsobit se transformačnímu tlaku může s sebou přinášet složité vedlejší efekty, jako je množství trampot, ne dost pevný vztah anebo kolísající zdraví.
Můžeme se ještě vrátit k tomu rozdělení lidstva na dvě a více částí, které se vydají odlišnou cestou? Budou podle vás tyto skupiny stále žít na planetě Zemi, nebo snad v jiné dimenzi?
Nepředpokládám, že bychom se vyskytovali v nějakém teritoriálním oddělení ve smyslu severní-jižní-východní-západní, ale že ten matrixový svět, v němž v současné době žijeme, tu možná bude přítomen zároveň s tím světem, po kterém toužíme, duchovním světem. My vlastně nevíme vůbec nic o neviditelném světě, ale čím dál víc jsme si nuceni přiznat, že tady skutečně je. Jak na úrovni zesnulých, tak i na úrovni andělů, duchovních pomocníků a dalších bytostí, tak možná i na úrovni různých vrstev paměti téhle země, jako jsou ještěři a dinosauři, kteří do našeho světa možná mají stále nějaký druh přístupu. Možná, že tak docela nevyhynuli, jenom je nejsme schopni vidět...
Já se vrátím ještě jednou na začátek, protože jsme přeskočili jednu velice důležitou část - ten samotný proces, který má probíhat v souvislosti s rokem 2012. Jak vy na něj nahlížíte? Co je to podle vás za proces?
Pokud vynechám tlak alternativních médií, který vytváříme sami na sebe, tak nevím o jiných indiciích, než je chování času, ale to je subjektivní vjem. A pak podle určitého tlaku mého vnitřního hlasu, podle toho, jak mi drobné signály a okolnosti ukazují, co se vlastně děje a čemu mám dávat přednost. On to není hlas, ale já nevím, jak tu vedoucí ruku popsat lépe. Poměrně naléhavě mne vede k tomu, abych něco dělal a něco jiného naopak nedělal. A netýká se to zdaleka jen mravních postojů. Týká se to i věcí tak všedních jako je skladba jídla - co jíst a co nejíst, protože to, co jíme a nejíme, je zřejmě důležitou součástí té proměny. Protože dost dobře nejde, aby ta proměna nezahrnovala zároveň i fyzickou úroveň. Myslím, že ze současné nabídky potravin může běžný člověk konzumovat už jen ty, které jsou zcela syntetické. Které s přírodou nemají žádný společný jmenovatel. Nebo naopak přijímat jen potraviny přírodní, které vyrostly ze země nebo na stromech. Nechci hodnotit, která cesta je lepší či horší, protože každý člověk má nastavené své vlastní normy. A v podstatě každý z nás je tam, kde má být. Brány nás totiž nemohou pustit někam, kam nepatříme. Je ale poměrně jisté, že když začnete jíst jen to, co vyrostlo na poli, radikálně se vám začne měnit způsob myšlení i vnímání. Více méně, podle toho, co jíme, jsme určitým způsobem dirigovaní a vedení.
Ještě zpátky k tomu procesu - dá se to nějak rozvést?
Aha, já vám vlastně neodpověděl. S tématem roku 2012 určitě souvisí i jisté anomální chování času, protože vývojové procesy v nás se nápadně zrychlily. Tam, kde jsme dříve potřebovali dva roky, abychom něco pochopili nebo vyřešili, tak teď stačí dva měsíce. To, co trvalo dva měsíce, trvá dva dny. A to, že se čas pro nás chová takhle, náš subjektivní čas, je pro nás hodně velkým povzbuzením. Právě v tom, že ten proces je řízený nebo kontrolovaný něčím mocnějším a chytřejším. Víte, je docela dobře možné, že si ten proces řídíme sami, že jsme si ho podvědomě vytvořili sami. Že v celém tom slavném roce 2012 máme nevědomě sami prsty. Ale ať v tom má prsty kdokoliv, uvědomit si tuhle proměnu, kterou čas udělal, samo o sobě skýtá velké povzbuzení. Že věci jsou na velmi dobré cestě.
Vy jste teď narazil na jednu věc, která mě poměrně zaujala. Někteří lidé tvrdí, že na lidstvo a na planetu působily dvě síly - pozitivní, jež se snažila pomáhat a transformaci podporovat, a negativní, která se snažila transformační tendence zbrzdit a zastavit. Docházelo ke střetu, ale od určité doby, asi od roku 2000 se prý projevuje jakási univerzální duchovní síla, která ty dvě složky, negativní a pozitivní, jakoby přibrzdila, pozastavila možné negativní důsledky a že dala lidstvu čas dokončit vývoj...
Ano, jakkoliv to zní fantasmagoricky, tak sám to pokládám za jisté. Víte, v podstatě bychom mohli být spokojeni jako štěňata, protože v dějinách nenajdete jiné období, v němž by se projevoval tak velký zájem o osobní růst a touha poznat, jak jsou věci doopravdy. A toto už se přestává týkat jen nějaké ohraničené skupiny zasvěcenců, ale pomalu se to stává obecnou záležitostí širší části společnosti. Kdo projeví zájem, tak se k těmto informacím může dostat. Zhruba před dvaceti lety jsem slyšel od jednoho moravského nakladatele, že na knižním veletrhu ve Frankfurtu už tehdy platilo, že každá čtvrtá kniha se týká buď zdravého životního stylu, nebo nějakých alternativních disciplín. Je to sice izolovaná informace, ale ukazuje, že tenhle proces byl určitě nastartovaný už před dvaceti lety. A nejspíš se všechno viditelně rozeběhlo už v 60. letech minulého století, v návaznosti na zájem Beatles o Východ a celé hnutí hippies. Nejsem asi sám, kdo cítí tu obrovskou asymetrii mezi společenskou atmosférou 50. a 60. let, ať už to bylo v Evropě, nebo v Americe. Posadit počátek jakéhosi společného osvícení právě sem je, myslím, v pořádku.
Že by to byl nástup toho často oslavovaného věku Vodnáře?
Domnívám se, že součástí věku Vodnáře je i počínající matrix. Jako systém postupné unifikace lidí, technologizace člověka, redukce emocí a zamýšlené zřízení světovlády. Jsem si tímto procesem prakticky jistý. Vodnář je jedno z nejstudenějších znamení zvěrokruhu. Vodnář je znamení, které je nejvíce vzdálené srdci, stojí naproti Lvu, který symbolizuje srdce. Neosobní tendence znamení Vodnáře se často promítají právě do zájmu o techniku a technologie - svět, kde žijeme, obklopeni mobilními technologiemi a internetem, kde vzdálenosti stejně jako blízkost ztrácejí význam a informace se po celé planetě šíří během pár minut - to jsou jasné vodnářské atributy. Nicméně součástí tohoto věku Vodnáře se ukazuje být určitá neradostná uniformita, stereotypnost a jisté vyprázdnění obsahu. Kvůli těmto vodnářským atributům jsem vůči věku Vodnáře nikdy velkou euforii necítil. Z druhé strany je jistou nadějí a impulsem to, že v žádném jiném znamení zvěrokruhu není tak velký potenciál pro bourání překážek, překonávání rozdílů a nastavování spravedlivých podmínek. Představa globální světovlády se sice teď může jevit jako předběžně hotová věc. Ale může se naplnit za dvacet let stejně jako za dvě stě let. A nemusí se také naplnit vůbec. Jeví se jako hotové neštěstí. Protože vize světovlády rozhodně není nesena čistými úmysly. Ale vývojový proces a samoregulační mechanismy ve společnosti snad mohou tuto vizi k čistým výsledkům dovést. Nemluvě o tom, že se jedná pouze o určitou vývojovou fázi. Monolity mají sklon se opět rozpadat na prvočinitele.
Co se týče astrologických aspektů roku 2012, objevuje se tvrzení, že jde o nějaký významný bod precesního cyklu - že dne 21. prosince 2012 má skončit jeden oběh precese, jenž trvá zhruba 26 tisíc let, a započít cyklus nový...
Precesní pohyb, tedy velmi pomalé otáčení se osy planety Země po základně kužele, je bezesporný. Tento pohyb se děje neustále a pravidelně. Vedou se jen těžko prokazatelné polemiky stran data přechodu tzv. jarního bodu ze znamení Ryb do Vodnáře. Jiný fígl s precesí není. Ve věku Vodnáře se však vezeme nejpozději od vzniku letectví popřípadě od Hirošimy. Myslím, že se zde pouze smíchaly dva příběhy dohromady.
Druhá věc je, že by ten den mělo dojít k nějakému výjimečnému seřazení planet, kdy se dostane do přímky Slunce, Země a střed galaxie. Případně by prý mohlo dojít k protnutí galaktického rovníku, což má na planetě vyvolat zásadní změny...
Seřazení planet se nebude konat, je to hoax (kachna - pozn. red.), který se opakovaně vrací. A i kdyby k němu došlo, tak v minulosti taková planetární seřazení neměla žádné historické projevy nebo viditelné důsledky. Zarovnání s galaktickým rovníkem je naproti tomu reálné téma. Avšak ono k němu už došlo. Někdy v roce 1998, přesné datum nelze určit. Zprávu o tom tehdy vydala Britská astronomická společnost i námořnictvo Spojených států, které je určitým světovým garantem všech astronomických a časoměrných záležitostí. Poněvadž je to měřitelné, je to jisté. Podobně může být reálné, aby celý transformační proces, celý zrychlený vývoj vědomí opravdu souvisel s proudem fotonového záření, které se šíří uvnitř galaktického disku. Nicméně v neprospěch této okolnosti mluví to, že v době okolo roku 2012 by naše Sluneční soustava měla ono středové pásmo galaktického rovníku zase opouštět.
Díval jste se z astrologického hlediska konkrétně na ten den - myslím 21. prosinec 2012, který se tak často zmiňuje?
Bude to spolehlivě den, jako kterýkoliv jiný. Ty nejzajímavější a nejdramatičtější astrologické procesy už proběhly. V právě končícím roce 2010 a v minulém roce 2009. Myslím si, že uplynulé dva roky byly pro mnoho z nás něčím, co jsme si předtím z hlediska náročnosti nedokázali představit. Byly to roky, kdy přestávají fungovat psychologické mechanismy, na které jsme zvyklí. Možná však, že právě tahle náročnost hraničící s frustrací - do celého tématu transformace a roku 2012 patří.
Je rok 2012 z vašeho pohledu spíš apokalypsa, nebo přechod do zlatého věku?
Domnívám se, že na viditelné úrovni nebude platit ani jedno, ani druhé. Ale kdybych měl odpovědět ve smyslu buď - anebo, tak řeknu zlatý věk. Protože růst poznání nám umožňuje vyprostit se z bolesti a utrpení. Realističtější odpověď by byla, že obě polarity (apokalypsa i zlatý věk) se mohou vyskytnout současně. Být přítomné zároveň uvnitř společnosti. Být přítomné zároveň uvnitř jednotlivého života. Rozhodující se mi na tom zdá být, že se nám zhmotňuje to, čím se zabýváme, jak přemýšlíme. Obsah naší mysli se nám zrcadlí ve světě kolem.
Děkuji za rozhovor.
Kdo je Antonín Baudyš mladší?
Vystudovaný filosof Antonín Baudyš ml. (*1972) je podobně jako jeho otec Antonín Baudys st. (1946-2010) jedním z nejznámějších českých astrologů a zároveň učitelem astrologie. Přednášel v Kurzu tradiční astrologie a je autorem rozsáhlého astrologického audiokurzu. Navíc je zakladatelem a předsedou České astrologické asociace (astrologicka.cz) a správcem astrologického serveru Astrolab.cz. K jeho zájmům patří alternativní terapie a konspirační teorie. Se ženou Kristinou a třemi dětmi žije v Šumperku na úpatí Jeseníků. Více informací najdete na adrese: http://www.astrologie-horoskopy.cz/, případně na http://baudysjr.blog.respekt.ihned.cz/.








 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama