A. Huxley:"Až lidé jednou zjistí pravdu, zešílí z ní..." - to není nutné, ale čistit se a zvyšovat vibrace a lásku ano. Začněte s vědomým tvořením své reality, nejlépe HNED!

PAST: Časová smyčka

24. dubna 2011 v 20:10 | David Icke |  Objevte MATRIX

Matrix nám prodává iluzi, že se pohybujeme z minulosti do budoucnosti. My však ve skutečnosti nejdeme nikam. 'Čas' je jedním z nejefektivnějších způsobů k našemu zotročení. Jednota je bez-čas. Když se naladíme na omyl putování časem, odpojíme se od vědomí Nekonečna. Jak se chcete spojit s někým, kdo stojí na místě, když kolem něj prosvištíte ve sporťáku cestou z pracovního oddělení na hřbitov ? Hele, koukej, támhle je Jednota... Vžmmmmmmmmmmmm... sakra, minuli jsme ho - a ji.

Když lidé slyší tvrzení, že minulost a budoucnost se dějí zároveň, většinou tuhle myšlenku opustí jako absurdní a nemožnou. Cožpak neodžíváme 'roky' a 'Nestárneme' snad každým 'dnem' ? Rozumím otázce, ale dny, roky a stárnutí, to všechno je iluze. Projevují se pouze proto, že v ně věříme. Nebo to dělá náš DNA kód. Jestliže všichni kolem nás stárnou, proč bychom si měli myslet něco jiného, než že je to skutečnost ? Potom však každý stárne, neboť jsou všichni chycení v stejné iluzi. Jak ale můžeme stárnout, když neexistuje čas ? Nemůžeme. Ale když je to zapsáno v softwaru Matrixu (znovu zahrnujícím hypotalamus a endokrinní žlázy), můžeme si zažít iluzi stárnutí. Naše vědomí tomu propadne. Hologram projektovaný laserem z interferenčního modelu nikdy nezestárne. Naše těla - taky hologramy - procházejí předvídatelným cyklem od mládí do stáří, od narození po smrt. Rozdíl je v tom, že jeden hologram je naprogramován ke stárnutí, a ten druhý ne.

Lidé mluví o síle mysli nad hmotou, ale k přepsání softwaru stárnutí potřebujeme mít sílu vědomí nad myslí - vyšší vědomí nad DNA programem. To je způsob, jak změnit všechny programy.

Měl jsem nějaké vize a vhledy o 'iluzorním' čase ve chvíli, kdy jsem tady seděl a psal. Ve skutečnosti mě zasahují jako kulky automatické zbraně. Představte si svět, ve kterém žijeme, jako film, který sledujete na DVD. Zmačknete knoflík a film vás provází od scény ke scéně. Procházíte od A k B k C, nebo jinak, z minulosti do budoucnosti. Ale když se dostanete, řekněme, do středu filmu, část, kterou jste již viděli, nezanikla. Stále tam je, v té samé formě. Jenom laser právě čte jinou část disku. Stlačíte Stop a přetočíte dozadu. Pak ale zjistíte, že přesně ty scény, co jste už viděli, tam pořád jsou.

Ve filmu existuje před vámi část, kterou jste ještě neviděli - 'budoucnost'. Přetočíte rychle dopředu a zjistíte, že i ty části tam jsou. I když jste se na ně ještě při 'normální' rychlosti nedívali. Až se dostanete na konec filmu, vše, co jste viděli a zažili je pořád tam, pro jiné lidi. Aby si to taky mohli zažít, nebo pro vás, kdybyste se chtěli koukat znovu. Minulost, jak ji chápeme, je tady vždy. To samé budoucnost. Obě se dějí naráz/ najednou.

Minulost i budoucnost jsou iluze, propojené s místem, kde se ve filmu či softwarovém programu nacházíte. Smysl 'času' je založen jedině na perspektivě pozorovatele. Jak poukazoval Einstein, tohle je důvod, proč když děláte něco co vás baví, čas jakoby letí. Ale když sedíte v zubařském křesle, 'vleče' se hodně pomalu. Když panikaříte, vypadá, že rychle utíká. Ne, když zůstanete klidný.

Fakt, že čas je pro pozorovatele relativní, znamená, že žádný čas není. Je to dojem. Není 'skutečný'. Námi vytvořený oficiální 'čas' je propojen s rotací země. Až se ta změní, změní se i náš čas. V Americe můžete přejet státní hranici a ocitnout se v jiném časovém pásmu. Když zas proletíte Mezinárodní časové pásmo, jste okamžitě v jiném dni. Čas je iluze.

Tématem téhle DVD analogie je mechanismus Časové smyčky Matrixu - jak objasňuji v Příbězích z Časové Smyčky v nemalé délce. To, co nazývám Časovou smyčkou je vibrační úroveň Matrixu, o které uvažujeme jako o fyzickém světě. Je to sféra viditelného elektromagnetického světla a vypadá, že se pohybuje z minulosti do budoucnosti.

'Čas' je zde, aby nás udržel v Matrixu a oddělil nás od vědomého znovuspojení s Nekonečnem, kterým jsme. To, čemu říkáme minulost a budoucnost je naší iluzorní cestou 'skrz' softwarový program nebo holografícký film na DVD. Film 'Časová smyčka' je tam vždy. Můžete si jej prožít v kterémkoli bodě chcete. Představte si leporelo zavěšené na stěně. Vyberete si, že začnete na určitém místě a kráčíte podél zdi dívaje se na příběh chvíli předtím, než odkráčíte pryč. Pak se můžete vrátit zpátky a přečíst trochu víc v jiné etapě příběhu ('reinkarnace'). Základní horizont - svět, který vidíme 'kolem' nás - připomíná konstantu.

Než něco z níže uvedeného nezasáhne, aby tenhle stav změnilo:
• Mozek Matrixu, či centrální počítačový systém změní zprávu, kterou nám posílá k dekódování do holografické reality
• Vědomí ten program přepíše a pošle vlastní instrukce do DNA/RNA/mozkové síti.
• Náš DNA software je přepisován zkušeností nebo programováním, jak k tomu dochází při manipulacích informací ze strany Iluminátů a potlačením alternativních realit

Problém není v DNA ani Matrixu. Tkví v povaze programu, podle kterého postupují.

Ve skutečnosti existuje více matic nebo možných 'minulých a budoucích' realit, z kterých se vybírá. Na DVD taky můžete mít více různých záznamů. Budu se tomu věnovat později. Jednou z unikátních charakteristik holografického filmu je, že na rozdíl od obyčejného obrázku, může film mít mnoho obrazů ve stejné stopě.

Různé interferenční vzory, vlnové formy a rozdílné obrazy jsou vybírány podle úhlu, pod kterým dopadá laser na film. Je to stejný princip jako s laserem procházejícím vlnovou předlohou DVD, když rozpoznává scény v daném pořadí. Předpokládám, že naše DNA/RNA dekóduje vlnové vzorce vysílané Matrixem v podstatě stejným způsobem. Když se úhel dopadu změní, posuneme se od jedné scény ke druhé, jako když se pohybujeme 'vpřed'. Ale. Ve skutečnosti nejdeme nikam. Jede snad váš DVD přehrávač někam při pouštění holywoodskeho filmu, který vypadá, že se 'hýbe' ? Jedou někam herci ? Nebo pozadí scén ? Jedeme někam, když 'brouzdáme' internetem ? Ne. Jenom tam sedíme. V našich běžných každodenních životech se rovněž nepohybujeme.

Pohyb je pouze iluze, neboť se vše odehrává výhradně v našem mozku. Je to jako v té virtuální hře, kdy jedete závod. Když to vypadá, že předjíždíte náklaďák a stejně jenom sedíte na židli. Nehýbete se vy, ale hra. Podobné je to se superhologramem Matrixu. Občas se dostanu do stavu, speciálně při řízení, kdy ve své mysli vidím, jak se svět hýbe, zatímco tělo nejde nikam. Virtuální hra se mi tehdy zdá úplně jasná/zřejmá. Je to jako příběh o dvou mniších rozmlouvajících o pohybu vlajky ve větru. "Vlajka se hýbe", říká jeden. "Ne, vítr se hýbe", nesouhlasí druhý. Zaslechne to třetí, který prochází kolem a praví: "Vlajka se nehýbe. Vítr se taky nehýbe. Hýbe se vaše mysl."

Ve filmech o Matrixu byli lidé 'připojeni' do systému skrze mozek, zatímco 'oni' zůstávali bez pohybu sedět venku v křeslech. Je to stejný princip.
Je zde něco hodně vypovídající o úhlu, pod kterým pozorujeme realitu počítačové hry Matrixu. Před pár roky jsem v jednom obchodě viděl hologram. Pod jedním úhlem byla vidět lidská tvář, pod dalším zas reptiliánskou tvář. Ve skutečnosti jsem viděl 'změnu formy' - 'shape-shift'. Matrix je ohromnou knihovnou vlnových obrazů, které čekají jenom na to, aby je DNA/RNA manifestovala jako hologramy.

Vzpomínám si, jak mně jednou kontaktoval soused muže, který pracoval jako zahradník jedné z nemovitostí britské královské rodiny v Sandringhamu, Norfolk. Popisoval velice zvláštní zkušenosti, které odtamtud měl. Přes souseda jsem si s ním dohodl schůzku. Toho však někdo zjevně varoval, aby se mnou nemluvil. Nicméně, jedním ze zážitků, který popisoval sousedovi, bylo, jak viděl dvě úplně rozdílné scény na tom samém místě v jedné části pozemku. Jeho slovy: "Když jste se podívali z jednoho úhlu, byl tam malý lesík. Z jiného to zase vypadalo jako borovicová chalupa ve švédském stylu !"

Jsme to my, naše DNA/RNA, kdo mění scenérii, kterou si zažíváme. Když použiju analogie s filmem, děláme tak výběrem různých 'sad' nebo lokací v programu. Nemění se scenérie. To spíše naše DNA/RNA způsobuje, že scenerie vypadá, jakoby se měnila. Dekódováním vln. Dopadnete na ně v jednom bodě a jste v 'budoucnu'. V jiném to zas bude 'minulost' nebo 'přítomnost'. Ale kde je minulost, přítomnost a budoucnost v softwarovém programu, či filmu ?

Není žádná minulost ani budoucnost - vše se děje právě TEĎ. Takhle jsou spiritualisté schopni 'vidět' to, čemu říkáme budoucnost. Jejich DNA/RNA síť je schopna rozpoznat frekvenční vzorce, které jsou ve filmu 'později'. To samé s těmi, kdo mívají vize minulosti.

Četl jsem a byly mi vyprávěny mnohé zážitky, kdy lidé viděli něco jako budovu a když se vrátili, někdy minuty, někdy hodiny později, zmizela. Pamatuji si příběh o lidech, kteří viděli hořet starý americký dům, když projížděli kolem a okamžitě volali tísňovou linku. Stál tam při cestě a byl vidět jako jakákoli jiná budova. Ale když se vrátili, nebyl tam žádný dům, ani žádná známka, že tam někdy nějaký stál. Nějak se jim podařilo přistoupit k jiné části programu.

Když přepneme DNA/RNA pozornost z jednoho vlnového vzoru na jiný, vzory, které jsme přestali manifestovat, tam pořád zůstávají. Aby si to mohla prožít jiná DNA (lidí a všech živočichů).

Při psaní jsem měl jasný obraz dévédéčka se scénami z 'historie' seřazenými na povrchu, kterou se pohybuje laser, aby se postupně projevily různé události. Laserem byla RNA, která čte program.

Když použiji dřívější analogii o procházení kolem leporela na zdi - někdo jiný může kráčet za vámi a bude zažívat / číst ty samé scény co vy, protože základní příběh je pořád přítomen, dokud se nezmění. Co vám chci říct: 'minulost' a ani 'budoucnost' nepřestala existovat. Obě jsou vyjadřovány Teď, těmi, kteří jsou v jiných částech programu. Například, vidíme Stonehenge jako starověkou ruinu z minulosti, protože v Matrixu/Časové smyčce/programu/filmu se nacházíme právě tam. Ale v jiném bodě, lidé 'žijí' v původním Stonehenge a v dalším ještě není vybudován. V jedné části programu může právě začínat americká válka o nezávislost, v jiném může probíhat Druhá světová...

Prohlédněte tuto past - iluzi času.

Čas není lineární, je to iluze. Proto se nám mnohdy zdá, že se nekonečně vleče a jindy proběhnou hlavně příjemné okamžiky podivně rychle. To záleží na našem přijímači, na DNA a dalších souvislostech i na biochemické úrovni. Existují stimulanty, které průběh vnímání časového úseku zrychlí a jiné jej dokáží neskutečně prodloužit. Čekáte na zastávce a vidíte naproti, že projíždí auto. Rozhlédnete se zatím kolem, a když zaměříte pozornost zpět, to auto ještě teprve projíždí! Pomalu jako šnek, snad 5 minut. Nedaleké semafory stále svítí červeně, snad hodinu... Tyto stavy a pochopení iluze času lze poměrně snadno zažít, ale nejde o nic příjemného - realita se v časovém smyslu stává vězením - čekání na tramvaj vám přijde jako doslovných několik hodin... a nemůžete z této hry uniknout, dokud stimulant nepřestane chemicky působit!

Čas je pouhá iluze, pevně daná tak, jako jsou pevné zdi nebo skála v pozemské realitě. Ve skutečnosti NEEXISTUJE.
Neexistuje ani příčina a následek - i toto je pouhý kolektivně přijatý model chování částic a světa v rámci pozemského matrixu.






 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama