A. Huxley:"Až lidé jednou zjistí pravdu, zešílí z ní..." - to není nutné, ale čistit se a zvyšovat vibrace a lásku ano. Začněte s vědomým tvořením své reality, nejlépe HNED!

Leden 2013

Buněčná paměť a její čtení

28. ledna 2013 v 23:22 | internetem koluje... |  Pravda o člověku
Buněčná paměť těla člověka zaznamenává všechny informace v každém energetickém bloku. Během života se v mozku totiž vytvoří bloky strachu, bolesti hlavy, zad, potíže s nadváhou, různé typy závislostí, nutkání, nedostatek úcty k sobě samému, nebo nedefinované obavy a napětí ať už v soukromém nebo profesním životě. Používá se v kineziologii.

Buněčná paměť je, stejně jako vše v universu, součástí holografické matrice. Jsme-li inkarnováni ve 3D realitě a máme fyzické tělo s atomovou strukturou, nacházíme se pravděpodobně v hlubokém stupni zapomnění. Za takových okolností nepoužíváme informace uložené v buněčné paměti našich tkání, ale přijímáme informace z "vnějších zdrojů" skrze naše smysly. Jsme neustále zahrnováni sumou kolektivních, zprostředkovaných informací (média, výchova, školy, dogmata atd.).

Zprostředkování informací se pro nás stává samozřejmostí, přijímáme je bez výhrad. Žijeme v domnění, že se skrze ně učíme novým věcem. Vnější zdroje však poskytují pouze umělou, smíšenou informaci světa v zapomnění (vše na oné úrovni prken tohoto 3-D divadla pozemského. Ta je v lepším případě pouze nepatrným zlomkem páteřní systémové informace, ironicky vzdálena tomu, co se "ukrývá" tak blízko. Pokud tuto informaci uplatňujeme jako hlavní, vzdalujeme se od své individuality a jedinečnosti a stáváme se součástí vznikajícího imperativu (dohodnutá společensko-informační pravda).

Jak navázat komunikaci s buněčnou pamětí?

Postupně se na tomto způsobu přijímání informace vytvoří závislost a iluzorní pocit bezpečí. V takovém "hluku" neslyšíme slabý signál naší buněčné paměti. Naše vnímání je neustále zaměstnáváno tokem vnějších informací. Pokud však na nějaký čas rušivý proud vnějších informací přerušíme (cestou je třeba meditace), v nastalém tichu se opětovně rozpomeneme na charakter signálu buněčné paměti. Jakmile se podaří tento signál zachytit a provést "první" komunikaci s buněčnou pamětí, vytvoří se o tomto spojení záznam do naší holografické struktury. Od tohoto okamžiku je pro nás buněčná paměť trvale dostupná a to i v případě návratu do rušného prostředí vnější informace (efekt "naučení se" jízdě na kole). Takový návrat je však velmi nepravděpodobný, vnější informace nás již pouze informuje o stavu jí samé. Máme opět přímý přístup k páteřní informaci, jsme tedy na svém imperativním okolí (nejen) informačně nezávislí.

Praktické způsoby komunikace s buněčnou pamětí jsou naprosto individuální. Vynoří se samy při obnovení první komunikace. Jako příklad zmíním jeden velmi rozšířený způsob, kterým je informační komparace nebo informační rezonance. Jde o porovnání známé a neznámé informace. Neznámá informace je uložena v naší buněčné paměti, známou informaci přijmeme např. našimi smysly. Pokud je známá informace stejná jako neznámá, dojde mezi nimi k rezonanci. Stav rezonance je maximálně efektivní stav, při kterém se nespotřebovává žádná energie (harmonická supravodivost), dojde tedy k prudkému nárůstu energie, mající indikační efekt vztažený ke známé informaci. Jsme tímto informováni, že se s touto "novou" informací nesetkáváme poprvé, ale již ji "vlastníme" ve své buněčné paměti. Nejde tedy o učení se novým věcem, ale o rozpomínání se na "staré". Zevrubně se tento mechanizmus projeví např. tělesně takzvanou "husí kůží". Podrobněji jej najdeme ve svých pocitech.

Tak, co je to buněčná paměť a jak vzniká.

Každý asi víme, co je to DNA. Můžeme to přirovnat k určitému programovému kódu, který překládá duchovní vyšší energie našich vyšších Já do Já fyzického, ergo přírodního… protože my patříme do přírody, ačkoli si to většina lidí zatím v moderní společnosti nepřipouští.

Z tohoto vychází, že tento kód naprogramování našeho těla obsahuje souhrn určitých specifických energií. Já (autorka článku) mám to štěstí, že jsem to viděla, jak mi to svítí uvnitř buněk, tak vám to můžu trošku přiblížit.
Každá alela každého vašeho genu vydává určitý druh energie o určité vlnové frekvenci a určité intenzitě. Třeba u mě některé geny září zeleně, některé spíše červeně… a všechno jsou to aurické energie, takže jsou spojené nejen s vyššími dimenzemi, ale jsou také zakódované v čase.

A pokud dokážete tento kód číst, pak dokážete mít přístup nejen ke svým genům, ale i k svým předkům. Můžete vysledovat, odkud vaše geny pocházejí, kdo jsou vašimi základními předky. Je to výborné počteníčko, myslím, že tomu někdo říká dokonce Kronika Akáša, ale teď si tím nejsem jistá, protože o učení o Akáši nevím nic. Tohle je paměť vašich buněk, které mají vlastní vzpomínky na ty, kteří si smíchávali své DNA, aby vzniklo to vaše.

Tak na příklad, když se soustředím na energie zlatě zářících genů, objeví se přede mnou krásné svítící bytosti z 5D, vidím energetické formy obrů. Když se soustředím na červeně zářící geny, vidím před sebou energetická těla Sirianů, jejichž potomci jsou američtí indiáni.

Jak jsem to zjistila? Prostě jsem se na ty energie soustředila a jak se mi to povalovalo podvědomím, měla jsem několikrát vizi o jezeře Titicaca a Andách a když jsem se ponořila do některé části svého DNA, tak jsem přímo cítila, kým jsem byla v tu danou chvíli a z tohoto pak vychází mé poznání o entitách a jejích energiích v mé buněčné paměti.
Úplně k tomu samému mě navedli Lyřané, když mi sdělovali, že mám i jejich gen a i Kreon z Plejáďanů.

Další cestou, jak číst buněčnou paměť, je soustředění se na své rodiče a prarodiče. Tak když jsem se třeba soustředila na světlé geny ze strany matky, měla jsem jednou odpoledne v polospánku vizi blondýna s kudrnatými vlasy a zelenohnědýma očima, který byl filosofem, nebo spíše typem člověka - filosofa a žil v dobách starých Achájců, jako Řeků.

Nebo když jsem se soustředila na geny, které bych mohla mít ze strany Aldebaranu, měla jsem jedné noci naprosto čistý jasný sen, kdy jsem seděla kdesi s otcem mezi dvěma muži, takového tureckého až indického vzhledu a ptala jsem se jich, odkud jsou. Tak jeden byl z Himalájí, druhý z oblastí Turkmenistanu. Tento sen byl tak čistý a silný, že jsem potom celý den přemítala, co že to mělo znamenat a pak mi došlo, že jako Bulharka, budu mít pravděpodobně někde i nějaké geny z divokých tureckých kmenů protože Bulharsko bylo 500 let pod nadvládou Turků. Turci zřejmě měli geny původních indoevropských kmenů, které obývaly oblast mezi Černým mořem a Čínou už v dobách starověku. No a samo sebou, že se to různě míchalo, a navíc je můj táta takový tmavší a není divu, že byl v mém snu, protože mám tyhle geny těch dvou mužů pravděpodobně po něm.

Takže co to chce. Chce to všímat si svých vizí a snů a snažit se dívat na své DNA jako na skládačku určitých energií, které vytvářejí ten pro každého originální přírodní energetický kód. Když dokážete číst energie, tak dokážete číst i tyhle energie ze své DNA. A možná, že to jde i líp, než energie svých minulých životů, protože tady máte záchytné body ve svých rodičích a prarodičích a těch se můžete chytnout a v první chvíli ani nepotřebujete umět číst energie. Stačí vám znám historii vaší země a vašich příbuzných.





Proč se NEočkovat proti chřipce 1

22. ledna 2013 v 16:22 | MUDr. Eleková mailem |  Epidemie a očkování


17.10.2012 01:44

MUDr. Ludmila Eleková

Dne 11.10.2012 jsem si užila svých pár sekund slávy na čt 24. Redaktor mě
téměř přepadl (na rozmyšlenou a přípravu jsem měla necelou hodinu) a
sliboval nestříhaný cca 6 minutový rozhovor. Velmi jsem váhala, vím, jak
to chodí a nakonec jsem souhlasila hlavně proto, že jsem to viděla jako
možnost alespoň zkratkovitě prezentovat odlišný názor. Protože o chřipce
a očkování proti ní slyšíme každý rok stále totéž. Nakonec se ukázalo, že
schopnost rovnocenně prezentovat protichůdné názory není u našich
mainstreamových médií dosud dostatečně rozvinutá. Ministr a vakcinolog
dostali každý cca 10 minut, mě sestříhali na pár vět.

Proto využívám internet a písemnou formu, abych dostala mezi lidi, to
co jsem chtěla říci.

Pro čtenáře dosud příliš neobeznámené s problematikou očkování budou mé
názory extrémní. Předem upozorňuji, že na vše, co tvrdím, mám na rozdíl
od zastánců očkování vědecké důkazy. Mnohokrát v historii se ukázalo, že
převládající názor není správný. Nemusíme chodit daleko, stačí se vrátit
do 50. let minulého století, kdy lékaři propagovali cigarety, viz
http://www.youtube.com/watch?v=gCMzjJjuxQI.

Před necelými 200 lety si lékaři nemyli před operacemi ruce. Na začátku každého pokroku je často
jediný člověk, který myslí a vidí jinak. Já nejsem jediná,patřím k
menšině lékařů a vědců, kteří začínají pochybovat o očkování.
Na medicíně mě samozřejmě učili něco jiného, učili mě to, co dnes
říkají v televizi právě zastánci oficiální linie. Musela jsem i
díky negativním osobním zkušenostem dojít k jinému názoru a nebyla to
lehká cesta.

Takže proč se neočkovat proti chřipce. Podívejme se nejdříve na očkování
a pak na chřipku jako nemoc.
Především nebylo dostatečně pr okázáno, že by účinnost očkování byla
taková, aby vyvážila jeho rizika. Metaanalýza různých studií očkování
proti chřipce[1] ukázala, že účinnost je kolem 60%. Musíme si toto číslo
rozebrat, abychom zjistili skutečnou účinnost pro jednotlivce. Je třeba
porovnat riziko nákazy a jeho změnu po očkování. Riziko nákazy
pravou chřipkou v epidemii je pro neočkovaného jedince cca 3 %. V této
studii zjistili,že očkovaní mají riziko cca 1,4 %. Vydělením těchto dvou
čísel došli k 60%.

Je-li riziko jednotlivce 3% a očkováním se sníží na 1,4%, znamená to,
že je třeba očkovat cca 80 lidí, abychom jednoho ochránili před
chřipkou. Jinak se tomu také říká number need to treat (NNT) - počet
lidí, které je třeba léčit,aby se je dnomu pomohlo.

To nevypadá moc impozantně, že? Očkování sníží vaše osobní riziko z 3%
jen na 1,4%, ale současně máte 100% jistotu, že vakcína ve vás natropí
něco, co nechcete. Každý příjemce léku nebo vakcíny je vystaven
nežádoucím účinkům, jen nikdo předem neví, jaké budou.

Také nebylo nikdy prokázáno podle standardů evidence based medicine
(medicíny založené na důkazech), že by očkování proti chřipce snižovalo
celkovou &uacu te;mrtnos ta nemocnost. Můžete si být jisti, že kdyby taková
studie existovala, slyšeli bychom o ní z televize. Ani významné výkyvy v
proočkovanosti proti chřipce nemají žádný vliv na úmrtnost.

Dále, pokud očkování vůbec chrání, pak pouze proti skutečné chřipce. A
navíc se musí výrobce při odhadu přicházejících kmenů chřipky trefit. Když
se do vakcíny dají kmeny, které se v dané sezóně nevyskytují, může být
účinnost očkování prakticky nula. Mnoho lidí se nechá očkovat proti
chřipce v mylné naději, že v zimě nebudou nemocní. Jsou pak překvapeni,
že nemocní jsou a dokonce někdy více(proč, to si povíme dále). Lidé
si pletou běžné virózy s chřipkou. Existuje více než 200 různých bakterií
a virů, které mohou způsobit všechny ty zimní nemoci. Klinicky jsou si
podobné, z klinického obrazu nelze určit původce nemoci, ani jestli je to
virus nebo bakterie. Právě proto lékaři provádějív yšetření CRP. Jde-li
vám o to, abyste byli v zimě zdraví, musíte udělat úplně jiná
opatření, než se nechat očkovat.

Nežádoucí účinky (NÚ) očkování mohou být skutečně závažné.Pochybovači
nechť si přečtou příbalový leták k jakékoli chřipkové vakcíně,podívají
se na americký systém hlášení NÚ očkování VAERS
https://vaers.hhs.gov/data/index nebosi prostě zadají do
internetového vyhledávače *flu shot adverseeffect* nebo *flu shot
Guillan Barre syndrome*, *flushot CFS*,
http://www.whale.to/m/fluatd. Připravte se na hororové čtení.

Když čtete příbalový leták (bez jeho přečtení byste neměli souhlasit s
žádným očkováním), všimněte si části NÚ hlášené v postmarketingovém
období. Znamená to NÚ, které se objevily při běžném užívání. Pouhé
porovnání NÚ zjištěných při klinických studiích a v běžném používání
je zarážející. NÚ ze studií jsou prakticky vždy nezávažné, otok a
zarudnutí v místě vpichu, mírná bolestivost,nezávažné celkové příznaky
apod. V kontrastu s tím jsou v postmarketingovém sledování zjištěny
reakce jako poruchy imunitního systému, angio edém, poruchy nervového
systému včetně zánětu mozku a míchy, syndrom Guillan-Barré
(celkové ochrnutí, GBS), postižení ledvin při vaskulitidě a další.
Tento rozdíl ukazuje,že klinické studie před schválením vakcíny nejsou
asi moc důkladné.

První zaznamenané zvýšení výskytu GBS bylo popsáno v roce 1976, kdy v
USA vz nikla první hysterie kolem prasečí chřipky a proběhla masivní
očkovací kampaň. Vědci dosud nevědí, co GBS po očkování způsobuje,
proto je toto riziko reálné i v případě současných vakcín. I když syndrom
Guillan-Barré údajně po očkování postihuje jen jednoho člověka z miliónu,
je možné, že jeho výskyt je vyšší. Do systému hlášení se dostanou jen
případy, kdy vznikne podezření. Pokud ani pacient ani lékař nedojde
k názoru, že by potíže souvisely s očkováním,logicky je ani nenahlásí.
Oficiální odhady uvádějí, že v systémech hlášení NÚ očkování se objeví
1-10% skutečně se vyskytujících NÚ. Proto všechna čísla,která v systému
vidíte, je třeba vynásobit nejméně 10 x. Mě osobně spektrum NÚ vakcín
proti chřipce docela děsí. Nejvíc mě děsí jejich nepředvídatelnost.Žádný
z lidí, kteří utrpěli NÚ po očko
vání neměli důvod si myslet, že by právě oni měli být obětí.

Poslední výzkumy ukazují, že očkování proti jednomu kmenu chřipky může
zvýšit náchylnost k jinému kmenu chřipky. Konkrétně se to projevilo v
sezóně prasečí chřipky, kdy jedinci očkovaní proti sezónní chřipce
měli vyšší riziko, že onemocní pandemickou chřipkou než neočkovaní
jedinci. Toto zjištění je v naprostém protikladu tvrzení našich
vakcinologů, že očkování proti sezónní chřipce chrání proti pandemické.
Tímto prohlášením uklidňovali naši veřejnost v době vrcholící hysterie
kolem prasečí chřipky, kdy to vypadalo, že vakcín nebude dost. Ukázalo
se, že pravý op ak je pravdou.

Mechanismus, kterým to lze vysvětlit, je tzv. prvotní antigenový hřích.
Jde o uměle vyvolanou toleranci vůči antigenu. Když se předem vytvořené
protilátky naváží na složitou částici (virus nebo bakterii), účinkují
opačně, potlačují imunitní reakci. Brání tak zbytečnému vybičování
tvorby protilátek poté, co byla dosáhnuta jejich dostatečná hladina.
Jenže pokud již existující protilátky(např. z předchozího očkování)
křížově reagují, ale ne úplně přesně sed&i acute; na antigen, pak mají
nízkou afinitu k novému antigenu. Protilátky tak potlačí imunitní
odpověď a dovolí nákaze se volně šířit. Opakuji: pravou úlohou protilátek
je velmi pravděpodobně potlačit imunitní reakci, nikoli ji
zajistit!Vypadá to, že celá teorie očkování stojí na špatném
předpokladu.

pokračování viz článek 2











Proč se NEočkovat proti chřipce 2

22. ledna 2013 v 16:21 | MUDr. Eleková mailem |  Epidemie a očkování


Přestože jsme strašeni chřipkou, jako by ohrožovala každého, skutečností
je, že pravděpodobnost, jestli vůbec onemocníme, jak vážná bude nemoc a
jestli se uzdravíme nebo umřeme, určuje mnoho faktorů, které vakcinologové
vůbec neberou v úvahu. Prostě chtějí naočkovat všechny, aby to některé
ochránilo. Přestože naprostá většina lidí si s chřipkou nemusí dělat
starosti.


Je třeba ale vědět, jak se před ní chránit a jak ji léčit.Ne každá
viróza je chřipka. Lidé přicházejí do ordinace s banálními virózami
a říkají *mám chřipku*. Nemají. Kdyby ji měli, velmi pravd ěpodobně
by do ordinace vůbec nedošli. Chřipka vás překvapí náhle, může se stát,
že odcházíte z práce v plném zdraví a za hodinu jste zchváceni v
posteli s horečkou kolem 40°C. Chřipka se prakticky nedá přechodit.
Dosl ova vás uzemní. Člověk má problém dojít na záchod. A když byste se ji
snažili přecházet, skutečně si zahráváte se životem. Statistiky úmrtnosti
jsou na nic, pokud z nich nelze vyčíst, o jaké nemocné šlo. Protože riziko
onemocnění a/nebo úmrtí na chřipku se liší od jedince k jedinci, od
prakticky 0% po téměř 100%. Takže co dělat, abyste si snížili riziko, že
chřipku (a jiné virózy) dostanete a jak ji léčit, abyste si zvýšili šance
na rychlé uzdravení?

Nemoc nepřecházejte. Z dlouhodobého hlediska se vám bohatě vyplatí
zůstat první dny v posteli. Nemoc se nehodí nikdy, neřešte, co
nestihnete. Chřipku je obtížné přechodit, člověku je fakt špatně, ale
někteří nepoučení se naládují léky a vydají se budovat kapitalismus.
Nedělejte to, mohli byste zemřít nebo si velmi poškodit zdraví.

Nesrážejte horečku, pokud ji máte. Horečku máte proto, že ji
potřebujete,vyrábí ji vaše tělo a vyrobí ji tak vysokou, jak je
nutné. Horečka zvyšuje aktivitu imunitního systému a činí va&scaro n;e tělo
nehostinným pro viry a bakterie.Zejména nepoužívejte paracetamol
(Paralen, Coldrex, abych jmenovala ty nejznámější výrobky). Mechanismus
použití paracetamolu je takový, že snižuje imunitní odpověď. Paracetamol
nemá ž&aacut e;dný vliv na viry nebo bakterie, těch je vtěle pořád stejně, jen
si jeho použitím vypnete obranyschopnost. Studie potvrzují, že užití léků
na horečku prodlužuje nemoc, zvyšuje riziko komplikací a úmrtí.[2][3] Je
to logické a nechápu, proč se na to musejí dělat studie. Vyplývá to z
jeho mechanismu účinku, který by každý lékař měl znát. Nechápu, proč
lékaři pacientům rutinně doporučují léky, které jim sníží šanci na
uzdravení a dokonce zvýší riziko úmrtí.

Ve světle těchto poznatků je třeba hodnotit statistiky úmrtnosti na
chřipku u seniorů. Senioři se obecně špatně stravují, mají slabší
imunitu a tendenci brát na všechno léky. Paracetamol při chřipce pro ně
může být skutečně hřebíkem do rakve. Protože svým pacientům
paracetamol zakazuji, mám možnost porovnat vývoj nemoci u těch, kteří ho
neberou s těmi, kteří si ho vezmou (než jim to vysvětlím). Nikdy jsem
neviděla takovou tu vleklou únavu a vyčerpanost u člověka po chřipce,
který si nesrážel teplotu. Já osobně jsem měla v životě několikrát
chřipku, vždy s horečkou ke 40 °C, nebylo to ani trochu příjemné,ale
do týdne po poklesu teploty jsem byla fit. Všichni pacienti, kteří
byli týdny až měsíce po chřipce nebo viróze unavení, jako vybití, byli
lidi, kteří se cpali paralenem *aby byli dřív zdraví*. Naletěli reklamě, která ale nelže * dobře se na ni podívejte. Reklama na
Coldrex neříká ani slovo o vlivu na infekci, ani slovo o léčení, říká otevřeně *
potlačuje příznaky chřipky. Nic víc. Problém je, že běžný nepoučený
člověk neví, co potlačení vlastně znamená a co si tím způsobí.

Použijte prostředky, které imunitu posílí. Tyto prostředky je vhodné
používat preventivně, nejen při nemoci.
Zdravá strava. Naprostá většina populace (cca 90%) má nedostatek
vitamínů a antioxidantů. Vím to, protože to měřím, kdyby někdo
pochyboval, může se podívat na toto video
http://www.youtube.com/watch?v=rX4oxxGWi_8 Měří se tam množství
těc hto látek v těle: lykopen, karotenoidy, lutein, zeaxanthin a další.
Všechno jsou to látky, které běžně přijímáme (nebo bychom měli) v
potravě. Pokud jíte dostatek zeleniny a ovoce obsahující tyto
látky,automaticky do sebe dostáváte i vitamín C. Moje výsledky měření
jsou velmi podobné tomu, co zjistil Dr. Oz. Chcete-li být imunní vůči
nemocem, konzumujte denně nejméně 600 g zeleniny a 3 kusy ovoce. Můžete i
více, ideální je, aby zelenina tvořila 50-70% všeho, co sníte. Omezte
cukr, tlumí imunitu. Jezte čerstvou, kvalitní stravu, neohřívejte si
předpřipravená jídla v mikrovlnce, omezte aditiva, chemii apod.
Jezte kyselé zelí, je dobrým zdrojem vitamínu C a také probiotika, která
příznivě ovlivňují imunitu.

Vysoce účinn&ya cute; proti chřipce je vitamín D. Toho máme také málo. Měřila
jsem cca 100 pacientů na konci zimy a normální hladinu jich měli jen 3.
Tj. 3%. Dokonce i ti, kteří byli předchozí léto u moře, na jaře měli nízké
hodnoty. Zásob vitamínu D z léta vydrží max. 3 měsíce, což může být
jedním z důvodů, proč chřipkové epidemie přicházejí nejvíce až po
vánocích. Vitamín D lze snadno doplňovat ve formě výživových doplňků,
nebo jako rybí tuk. Na rozdíl od očkování vás chrání proti všem infekčním
nemocem, nejen chřipkou, také vás chrání před rakovinou a jinými
nemocemi, nemá vedlejší účinky, jen obtížně se jím lze předávkovat. Za
bezpečné jsou považované dávky kolem 5.000 IU pro dospělého. Kojenec
dostává během prvního roku života 500 IU, což odpovídá 5.000- 10.000
IU pro dospělého.

Když už půjdete do lékárny pro nějaké léky, musíte vědět, o co požádat.
Když budete chtít něco *na chřipku*, velmi pravděpodobně vám
nabídnou Coldrex nebo něco podobného. Důvody jsou jednoduché. Lék& aacute;rna
prodává léky a chce na nich vydělat. Na Coldrexu vydělá víc než na
obyčejném paralenu, který by vám koneckonců udělal stejnou *službu*
za desetinu ceny, vydělána něm víc než na homeopatikách a bylinném
čaji.

Takže požádejte o něco na podporu imunity při infekcích. Možností je
mnoho:homeopatika, od běžného Oscillococcina po individuálně vybrané
léky, echinacea v různých podobách, megadávky vitamínu C (nejméně 5 g
denně, ideálně až 10 g denně (do dávky, která vám začne způsobovat
průjem, pak lehce uberte), vitamín D, betaglukany, bakteriální lyzáty
(Preventan, GS Imunostim apod.). Všechny tyto prostředky vám pomohou v
boji s infekcí, nepodrazí vám nohy jako paracetamol. Nebude vám sice hned
tak dobře jako po paracetamolu, ale zato se rychleji uzdravíte a po
uzdravení nebudete trpět vleklou únavou.


Názory ve prospěch očkování jsou nyní v médiích na denním pořádku.
Znáte je.Předložila jsem vám odlišný názor, proč je lepší se
neočkovat a jak si s nemocí poradit. Porovnejte to, posuďte vědecké
důkazy, vyhodnoťte si riziko pro sebe osobně. Pak se sami rozhodněte.