A. Huxley:"Až lidé jednou zjistí pravdu, zešílí z ní..." - to není nutné, ale čistit se a zvyšovat vibrace a lásku ano. Začněte s vědomým tvořením své reality, nejlépe HNED!

Buněčná paměť a její čtení

28. ledna 2013 v 23:22 | internetem koluje... |  Pravda o člověku
Buněčná paměť těla člověka zaznamenává všechny informace v každém energetickém bloku. Během života se v mozku totiž vytvoří bloky strachu, bolesti hlavy, zad, potíže s nadváhou, různé typy závislostí, nutkání, nedostatek úcty k sobě samému, nebo nedefinované obavy a napětí ať už v soukromém nebo profesním životě. Používá se v kineziologii.

Buněčná paměť je, stejně jako vše v universu, součástí holografické matrice. Jsme-li inkarnováni ve 3D realitě a máme fyzické tělo s atomovou strukturou, nacházíme se pravděpodobně v hlubokém stupni zapomnění. Za takových okolností nepoužíváme informace uložené v buněčné paměti našich tkání, ale přijímáme informace z "vnějších zdrojů" skrze naše smysly. Jsme neustále zahrnováni sumou kolektivních, zprostředkovaných informací (média, výchova, školy, dogmata atd.).

Zprostředkování informací se pro nás stává samozřejmostí, přijímáme je bez výhrad. Žijeme v domnění, že se skrze ně učíme novým věcem. Vnější zdroje však poskytují pouze umělou, smíšenou informaci světa v zapomnění (vše na oné úrovni prken tohoto 3-D divadla pozemského. Ta je v lepším případě pouze nepatrným zlomkem páteřní systémové informace, ironicky vzdálena tomu, co se "ukrývá" tak blízko. Pokud tuto informaci uplatňujeme jako hlavní, vzdalujeme se od své individuality a jedinečnosti a stáváme se součástí vznikajícího imperativu (dohodnutá společensko-informační pravda).

Jak navázat komunikaci s buněčnou pamětí?

Postupně se na tomto způsobu přijímání informace vytvoří závislost a iluzorní pocit bezpečí. V takovém "hluku" neslyšíme slabý signál naší buněčné paměti. Naše vnímání je neustále zaměstnáváno tokem vnějších informací. Pokud však na nějaký čas rušivý proud vnějších informací přerušíme (cestou je třeba meditace), v nastalém tichu se opětovně rozpomeneme na charakter signálu buněčné paměti. Jakmile se podaří tento signál zachytit a provést "první" komunikaci s buněčnou pamětí, vytvoří se o tomto spojení záznam do naší holografické struktury. Od tohoto okamžiku je pro nás buněčná paměť trvale dostupná a to i v případě návratu do rušného prostředí vnější informace (efekt "naučení se" jízdě na kole). Takový návrat je však velmi nepravděpodobný, vnější informace nás již pouze informuje o stavu jí samé. Máme opět přímý přístup k páteřní informaci, jsme tedy na svém imperativním okolí (nejen) informačně nezávislí.

Praktické způsoby komunikace s buněčnou pamětí jsou naprosto individuální. Vynoří se samy při obnovení první komunikace. Jako příklad zmíním jeden velmi rozšířený způsob, kterým je informační komparace nebo informační rezonance. Jde o porovnání známé a neznámé informace. Neznámá informace je uložena v naší buněčné paměti, známou informaci přijmeme např. našimi smysly. Pokud je známá informace stejná jako neznámá, dojde mezi nimi k rezonanci. Stav rezonance je maximálně efektivní stav, při kterém se nespotřebovává žádná energie (harmonická supravodivost), dojde tedy k prudkému nárůstu energie, mající indikační efekt vztažený ke známé informaci. Jsme tímto informováni, že se s touto "novou" informací nesetkáváme poprvé, ale již ji "vlastníme" ve své buněčné paměti. Nejde tedy o učení se novým věcem, ale o rozpomínání se na "staré". Zevrubně se tento mechanizmus projeví např. tělesně takzvanou "husí kůží". Podrobněji jej najdeme ve svých pocitech.

Tak, co je to buněčná paměť a jak vzniká.

Každý asi víme, co je to DNA. Můžeme to přirovnat k určitému programovému kódu, který překládá duchovní vyšší energie našich vyšších Já do Já fyzického, ergo přírodního… protože my patříme do přírody, ačkoli si to většina lidí zatím v moderní společnosti nepřipouští.

Z tohoto vychází, že tento kód naprogramování našeho těla obsahuje souhrn určitých specifických energií. Já (autorka článku) mám to štěstí, že jsem to viděla, jak mi to svítí uvnitř buněk, tak vám to můžu trošku přiblížit.
Každá alela každého vašeho genu vydává určitý druh energie o určité vlnové frekvenci a určité intenzitě. Třeba u mě některé geny září zeleně, některé spíše červeně… a všechno jsou to aurické energie, takže jsou spojené nejen s vyššími dimenzemi, ale jsou také zakódované v čase.

A pokud dokážete tento kód číst, pak dokážete mít přístup nejen ke svým genům, ale i k svým předkům. Můžete vysledovat, odkud vaše geny pocházejí, kdo jsou vašimi základními předky. Je to výborné počteníčko, myslím, že tomu někdo říká dokonce Kronika Akáša, ale teď si tím nejsem jistá, protože o učení o Akáši nevím nic. Tohle je paměť vašich buněk, které mají vlastní vzpomínky na ty, kteří si smíchávali své DNA, aby vzniklo to vaše.

Tak na příklad, když se soustředím na energie zlatě zářících genů, objeví se přede mnou krásné svítící bytosti z 5D, vidím energetické formy obrů. Když se soustředím na červeně zářící geny, vidím před sebou energetická těla Sirianů, jejichž potomci jsou američtí indiáni.

Jak jsem to zjistila? Prostě jsem se na ty energie soustředila a jak se mi to povalovalo podvědomím, měla jsem několikrát vizi o jezeře Titicaca a Andách a když jsem se ponořila do některé části svého DNA, tak jsem přímo cítila, kým jsem byla v tu danou chvíli a z tohoto pak vychází mé poznání o entitách a jejích energiích v mé buněčné paměti.
Úplně k tomu samému mě navedli Lyřané, když mi sdělovali, že mám i jejich gen a i Kreon z Plejáďanů.

Další cestou, jak číst buněčnou paměť, je soustředění se na své rodiče a prarodiče. Tak když jsem se třeba soustředila na světlé geny ze strany matky, měla jsem jednou odpoledne v polospánku vizi blondýna s kudrnatými vlasy a zelenohnědýma očima, který byl filosofem, nebo spíše typem člověka - filosofa a žil v dobách starých Achájců, jako Řeků.

Nebo když jsem se soustředila na geny, které bych mohla mít ze strany Aldebaranu, měla jsem jedné noci naprosto čistý jasný sen, kdy jsem seděla kdesi s otcem mezi dvěma muži, takového tureckého až indického vzhledu a ptala jsem se jich, odkud jsou. Tak jeden byl z Himalájí, druhý z oblastí Turkmenistanu. Tento sen byl tak čistý a silný, že jsem potom celý den přemítala, co že to mělo znamenat a pak mi došlo, že jako Bulharka, budu mít pravděpodobně někde i nějaké geny z divokých tureckých kmenů protože Bulharsko bylo 500 let pod nadvládou Turků. Turci zřejmě měli geny původních indoevropských kmenů, které obývaly oblast mezi Černým mořem a Čínou už v dobách starověku. No a samo sebou, že se to různě míchalo, a navíc je můj táta takový tmavší a není divu, že byl v mém snu, protože mám tyhle geny těch dvou mužů pravděpodobně po něm.

Takže co to chce. Chce to všímat si svých vizí a snů a snažit se dívat na své DNA jako na skládačku určitých energií, které vytvářejí ten pro každého originální přírodní energetický kód. Když dokážete číst energie, tak dokážete číst i tyhle energie ze své DNA. A možná, že to jde i líp, než energie svých minulých životů, protože tady máte záchytné body ve svých rodičích a prarodičích a těch se můžete chytnout a v první chvíli ani nepotřebujete umět číst energie. Stačí vám znám historii vaší země a vašich příbuzných.





 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama