A. Huxley:"Až lidé jednou zjistí pravdu, zešílí z ní..." - to není nutné, ale čistit se a zvyšovat vibrace a lásku ano. Začněte s vědomým tvořením své reality, nejlépe HNED!

Plán vaší duše

5. července 2014 v 18:28 | elf |  Super KNIHY
Zpracováno dle stejnojmenné knihy autora Roberta Schwartze, Eugenika 2010

Knihu doporučuji si pořídit a přečíst srdcem. Autor zmíněné knihy prožíval životní těžkosti a pochyby. Pomocí média - osoby, která dokáže skrze channeling (napojení na zdrojový kanál - duši) zprostředkovat dotazy klienta a odpovědi od jeho průvodců i od jeho duše, autor záhy pochopil smysl trápení ve svém životě a rozhodl se zkoumat toto téma - způsoby plánování duší svůj život na Zemi. Uvědomil si, že když toto pochopení pomohlo a ulevilo jemu, mohlo by pomoci všem potřebným lidem. Proto vybral z desítek kontaktovaných lidí vzorovou desítku těch nejčastějších zažívaných problémů. V knize je představil včetně rozhovoru s jejich průvodci skrze tři média. Jednalo se o životní těžkosti typu vrozené hluchoty, slepoty, tělesného poškození a zkušenosti typu alkohol, drogy, úmrtí nejbližšího, nehody, a to ze strany osobní a nebo ze strany partnera nebo vlastního dítěte, které člověku zemře, nebo je postižené a nebo se potýká s drogami.


Poznání svých životních plánů, které jsme si jako duše před svým narozením nastavili, je léčivé. Může lidem velmi ulehčit utrpení a dát jejich potížím nový význam a smysl.

Často si připadáme jako oběť vesmírných sil a osudu. Obviňujeme druhé za špatné věci, které se nám staly. Své potíže pokládáme za nesmyslné. Pochybujeme o své ceně, když nedokážeme to, co jsme podle svého mínění dokázat měli. Když si ale uvědomíme, že se na Zemi rodíme záměrně, abychom zažili ty lekce, které si předem s druhými dušemi přesně domluvíme, zjistíme, že se dá na potíže a problémy v životě dívat úplně jinak.

Prožít to, co jste si před narozením naplánovali, vyžaduje velkou odvahu. Celých 80% lidí si své těžkosti naplánovalo jako životní cíl. To znamená, že jim o takovou výzvu šlo hned od počátku jejich plánů a věděli, že se jim v životě taková výzva velmi pravděpodobně objeví. Na úrovni duše využíváme potenciální překážky na naší cestě pro svůj osobní růst. Často se tím učí i okolní zúčastněné duše. Drtivá většina životních těžkostí je opravdu předem zvolená.

Výjimkou jsou případy, kdy nám naše intuice (duše nebo něco - průvodci) našeptává, abychom se určitým věcem vyhnuli. Když ignorujeme svůj vnitřní hlas, můžou nás potkat problémy navíc, které jsme si nenaplánovali.

Když se narodíme, máme svobodnou vůli, kterou můžeme používat k tomu, abychom si vytvářeli výzvy, které nebyly součástí našich plánů před narozením. Neplánované výzvy se objevují tehdy, když si je přitáhneme na vibrační úrovni, protože potřebujeme moudrost, kterou nám mohou zprostředkovat. V takovém případě nás většinou intuice neodvádí od poučení, které potřebujeme. Náš růst souvisí s našimi zkušenostmi - bez ohledu na to, zda jsme si je plánovali, nebo ne. Náš růst je to hlavní, o co tu jde - osobní prožívání zkušeností.

Duchovní průvodci dobře znají naše životní plány i to, zda do nich patří např. zřícení letadla, proto v nás mohou např. včas vyvolat varovné pocity. Výhodu mají citlivější, čistící se, nebo meditující lidé - když se mysl ztiší, slyšíme více vzkazů.

Plánování duší

Dříve, než se narodíme, vedeme hluboké rozhovory se svými duchovními průvodci a s jinými dušemi, s nimiž si domlouváme průběh lekcí a událostí, aby nám např. způsobili to či ono. Probíráme, co bychom se chtěli naučit, nebo čeho se zbavit (pocitů strachu, méněcennosti atd.) a jak se to naučíme.

Když se média dostanou k okamžiku rozhovorů a plánování duší, shodují se na vidění určité místnosti, kde se duše, přichystané k inkarnaci, setkávají, a menší přilehlou místnost, ze které dění sledují duchovní průvodci a v případě potřeby přijdou duším poradit.

V místnosti je vždy viděna určitá "šachovnice" nebo "diagram, kde se zobrazují scénáře s různými možnostmi a následky. Jednotlivé čtverečky, sekce, představují vývojové etapy v životě daného jedince. Průvodci opakovaně potvrdili přes médium, že to reálně existuje. Vysvětlili, že v nehmotném světě mají myšlenky okamžitou a doslova tvořivou moc. Všichni zúčastnění se domluví, že plánování bude probíhat na určitém místě a že přitom použijí určité pomůcky, např. uvedený diagram. Takovéto v duchu formulované dohody pak "zhmotní" věci a místa, které médium vidí.

Když duchovní průvodce seznamuje médium s rozhovory v rámci plánovacích sezení, napojuje se na akášické záznamy (knihu životů). Jedná se o úplné záznamy všeho, co se kdy stalo, řeklo nebo pomyslelo.

Když jste si plánovali tento život, nezabývali jste se tím, co se případně naučíte pomocí svého intelektu. Spíše jste chtěli prožívat určité pocity, které vyvolává život ve fyzickém rozměru.

Výzvy a potíže jsou mimořádně účinné nástroje pro vznik pocitů, jež jsou životně důležité, aby duše mohla poznat sebe sama. Tyto pocity opravdu nelze pochopit myslí. Ve skutečnosti je rozum spíše na překážku. V jistém smyslu je život cestou od hlavy k srdci. Životní výzvy si plánujeme proto, aby nás touto cestou vedly a donutily nás otevřít své srdce a my se tak naučili lépe ho poznat a vážit si ho. Klíčem, který odemyká dveře do srdce a umožňuje pochopit duchovní smysl prožitků, je empatie.

Proč se rodíme

Plány, které si formujeme před narozením, jsou dalekosáhlé a podrobné. Zdaleka v nich nejde jen o volbu životních výzev. Vybíráme si své rodiče (a oni nás), dobu a místo narození, školy do nichž budeme chodit, domovy v nichž budeme žít, lidi s nimiž se setkáme a vztahy, které prožijeme.

Pokud jste měli pocit, že osobu, s níž jste se seznámili, už dávno znáte, je docela možné, že tomu tak opravdu je. Takový člověk byl zřejmě součástí vašich plánů před narozením. Podobně i mnohá místa, obraz, větu, jméno "znáte" - plánované a předem zobrazené detaily u plánovacího diagramu nám pomohou vzájemně se poznat na fyzické úrovni. Pocit déjavu se často správně připisuje nějaké události z minulého života, ale mnohá déjávu jsou vzpomínky na plánování před narozením.

Když se ocitneme na Zemi, zapomeneme na svůj duchovní původ. Před narozením víme, že nastane takováto amnézie. Tomuto stavu zapomnění se často také říká "za závojem". Jako duše chceme na svou pravou identitu zapomenout, protože až rozpoznání nás přivádí k hlubšímu sebepoznání. Abychom se dopracovali k tomuto hlubšímu vědomí, opouštíme nefyzickou sféru radosti, míru a lásky, protože tam neprožíváme žádný kontrast vůči sobě samým. A bez rozporů nemůžeme sami sebe doopravdy poznat a vyvíjet se. Fyzická rovina nám tyto kontrasty poskytuje, protože zde vládne dualita: nahoře a dole, teplo a zima, dobré a špatné. Smutek, který vzniká v důsledku duality, nám umožňuje lépe poznat radost.

Duše je nesmírná a přesahuje osobnost. Během různých inkarnací vznikají různé osobnosti jakožto projevy téže duše. Proto je pro duši životně důležitá každá její osobnost a duše všechny své osobnosti (loutky) vroucně miluje.

Osobnost má svobodnou vůli. Může tedy přijmout i odmítnout své životní výzvy. Země je jevištěm, kde může osobnost hrát podle scénáře napsaného před narozením, nebo se od něj odklonit. Vybíráme si, jak budeme reagovat. Zda hněvem a zatrpklostí a nebo s láskou a soucitem.

Dokud jsme v těle, naše duše s námi komunikuje skrze pocity. Naše tělo je mimořádně citlivým přijímačem (i vysílačem) energie, která nám prostřednictvím pocitů říká, zda jsme nebo nejsme ve shodě s tím, kdo opravdu jsme, a s tím, jak se momentálně projevujeme.

Proč si plánujeme výzvy

Životní plány jsou sestaveny tak, abychom zažili, kým nejsme, a pak si vzpomněli, kým opravdu jsme. Je to plán učení se skrze protiklady. Hodnotu a význam určité věci nejlépe pochopíme, pokud ji postrádáme. Nedostatek soucitu ve vnějším světě duši přinutí obrátit se do svého nitra a vzpomenout si na svůj vlastní soucit.

Z pohledu duše je bolest, kterou takový proces učení zahrnuje, pouze dočasná a krátká, zatím co výsledná moudrost doslova věčná.

Každý z nás má vliv, který dalece přesahuje naše vědomí. Naše schopnost významně ovlivňovat svět je úžasnou příležitostí i velkou odpovědností zároveň. Stejně, jako když se do sklenice přidá kapka barvy, každý člověk pozměňuje celkový odstín. Když pociťujeme radost, vyzařujeme vibrace, které i ostatním usnadní cítit radost.

Když člověk přijme určitou životní výzvu, může přijímat léčivou energii těch, kteří už prošli stejnou cestou. Cesta ke světlu je vydlážděna soucitem a léčivou láskou, která zvyšuje frekvenci osoby jdoucí po této cestě.

Ponaučení a uzdravení, jež je výsledkem určité specifické životní výzvy, zesiluje aurické pole toho, kdo tuto výzvu přežije. Utrpení je dar nesmírného významu jak pro duši která trpí, tak i pro vyvolené, jimž je umožněno pomáhat této duši na cestě k uzdravení. Řeč utrpení vyzařuje vlastní frekvenci z očí, srdcí a myslí těch, kdo jsou přítomní. Věnujte lásku a soucit těm, kdo to potřebují. I malé činy uvědomění a laskavosti jsou uzdravující.

Naše energie působí v této dimenzi, ale dostává se i do jiných dimenzí. Při vtělení nejde o to, že bychom byli doslova odvedeni z našeho věčného domova, spíše jen dojde k omezení naší schopnosti vidět nehmotnou součást světa. A smrt je zase odstranění závoje, který nám za života bránil vidět nehmotnou sféru.

Pojmy jednota a oddělenost jsou důležité, abychom plně pochopili, proč chceme používat životní výzvy. Jestliže jako duše nasměrujeme část své energie do fyzického těla, záměrně omezíme své vnímání jen na naše fyzické tělo a tím zablokujeme vnímání jednoty. To, že dokážeme takto zúžit rozsah našeho vnímání, nám umožňuje naplánovat si životy, v nichž hrajeme předepsané role, a vzájemně si tak umožňujeme prožívat různé výzvy a doufáme, že na tyto výzvy budeme reagovat s láskou.

Životní výzvy si plánujeme, abychom dosáhli určitých cílů. Běžným takovým cílem je uzdravení a to zejména uzdravení "negativní" energie, která nám zbyla z minulých životů. Dejme tomu, že někdo se v minulém životě strašně bál. I po skončení tohoto života v něm pak zbyly stopy energie strachu. To platí hlavně v případě, že člověk zemřel ve strachu. V této duši může zůstat určitá energetická stopa strachu. Takový jedinec pak cítí tuto přetrvávající energii a tím je motivován naplánovat si nový život, v němž se strach vyléčí projevy lásky.

Výzvy si plánujeme i proto, abychom vyrovnali svou karmu. Karma se někdy popisuje jako kosmický dluh, může ale znamenat i nevyváženou energii mezi dvěma jedinci. Běžně rozvíjíme karmu se členy své skupiny duší - s těmi jedinci, kteří jsou ve stejném vývojovém stadiu a s nimiž jsme už prožili řadu životů. Během těchto životů jsme hráli role manželů a manželek, dětí, sourozenců, rodičů, blízkých přátel i smrtelných nepřátel.


Tolik náhled po str. 40 uvedené knihy - rozhodně doporučuji si ji přečíst, informace jsou klíčové k pochopení vyšších souvislostí, snazšímu odpuštění a životu, přijetí sebe i osudu a okolností a celkovějšímu porozumění koncepce a smyslu rození - inkarnací duše na tuto "naši" planetu.
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama