A. Huxley:"Až lidé jednou zjistí pravdu, zešílí z ní..." - to není nutné, ale čistit se a zvyšovat vibrace a lásku ano. Začněte s vědomým tvořením své reality, nejlépe HNED!

Tvary tmy - druhá kniha Jardy Duška

16. února 2015 v 17:58 | Jarda Dušek |  Super KNIHY

Jardu Duška netřeba dlouze představovat. Ti, kteří se pohybují v oblastech Esoteriky, již na tuto úžasnou bytost jistě narazili při brouzdáních po všemožných videích na youtube, a ostatním, kteří jej ještě neznají, nezbývá jinak, než doporučit, vyhledat si Jardu třeba na zmíněném youtube. Stačí zadat klíčové heslo "Duše K" a nebo přímo "Jarda Dušek". Otevře se záplava divadelních a televizních záznamů. Převažuje množství videí z divadla Kampa, kam si Jarda zve na celovečerní povídání zajímavé osoby.

Tématy jsou například voda, urinoterapie, mateřství, šamanismus, volná energie, ale i řada jiných témat a záležitostí, které se probírají. Jarda Dušek svým laskavým a moudrým slovem od srdce přináší světlo a veselí a pohodu do dnešního bláznivého světa. Často se opírá o moudrost Toltéků, kteří již kdysi dávno měli na mnohé problémy mnohem moudřejší řešení a proto se zdají být velmi vhodná i do doby dnešní.

Jarda vydal koncem roku 2014 svoji druhou knihu Tvary tmy,
také proto, protože předcházející rok strávil dvakrát týden pobytem v úplné tmě. Samozřejmě, že mu tento pobyt přinesl další projasnění a uvědomění a rozšíření vnímání.

Kniha obsahuje mnoho dalších kapitol a témat a moudrosti, rád bych uvedl alespoň ukázku některých:

Ze tmy:
Většinou se vynořilo cosi, nemohu říkat ani bytost, ani ne-bytost, co bylo schopno odpovídat nebo nějakým způsobem mluvit. Někdy to bylo zformováno do konkrétnější podoby a někdy to byl jen takový hlas, jenž mluví. Rozhovor, který jsem vnímal jako rozhovor s matkou Zemí, mě z určitého úhlu pohledu překvapil, protože Matka Země se ukázala jako ohromně energická a velmi rychle se vyjadřující entita.
...Žasnul jsem nad tím náporem energie, jehož hlavní výzvou bylo, udržovat se v pohybu a na ničem neulpívat. Vnitřní pohyb, život, tep, neustálé výzvy neustrnout v nějakých domnělých jistotách. Říkala: Jdi, neulpi, kmitej, vibruj, pohyb je základ, kráčej, vykroč. ...Sám jsi obydlím, sám jsi oděvem, obuví, látkou i materiálem. Není důležité, co děláš, můžeš dělat cokoli, důležitý je stav mysli, vědomí."

Naším zaklínadlem je iluze objektivní reality...
Spoluvytváříme realitu tak, jak jsme nevědomky uvykli.
Energie se zjevují v podobě, která je pro toho, komu přinášejí zprávu, srozumitelná.

Komunikace s kamenem:
...Tvrdil, že se můžeme manifestovat aktem vědomí, svým rozhodnutím. Že se můžeme odhmotnit a zhmotnit, kdykoli chceme, neboť jsme obdařeni touto opomíjenou schopností...

Odpuštění v Aramejštině:
"Odpusť nám naše viny" je v Aramejštině: Rozmotejme ta vlákna, zbavujme je uzlů, kterými se vzájemně poutáme, i když je to někdy tak poutavé, odpoutejme se, neboť to je skutečné odpuštění, které znamená, že minulost neexistuje...

Bubák mysli
...Existuje zvláštní fenomén - když se něco opakuje, nějaká mantra či postulát, vytrvale a dlouho, může se stát "pravdou", Pak už se nikdo neptá...
...Rakovina je jenom slovo v mysli. Nic takového ve skutečnosti není.
...Jakmile dovolíme svému potenciálu zaznít, tak se žádná nemoc v těle neudrží.
...Jsme vytvořeni Prostorem jako nekonečná mohoucnost a škála našich možností se vynořuje podle naší potřeby.

...Jakmile se srdce otevře, vnitřní kvality se manifestují jako vnější spojenci, kteří násobí mohoucnost dotyčného tím, že se k němu přidají. Nejde o to, že by dotyčnému narostla síla, ale prostor se k němu připojí. Sjednotí se s rytmem prostoru a najednou se stává nekonečným potenciálem. Když se však uzavřeme, "zabubákujeme", a od prostoru se zabedněním odřízneme, potřebujeme najednou své omezené síly neustále zlepšovat. Začneme si pořizovat zbraně, abychom se proti něčemu bránili. Je to podobné jako rakovina - tvořivá energie, která není pochopená a není využitá k tvorbě, se otáčí proti bytosti. To vše nastane, když nerozumíme svému potenciálu...

...Toltéci trefně říkají, že jedním z našich největších háčků je osobní důležitost. Brání nám, abychom odložili problém, který nás oslabuje a omezuje, protože se s ním identifikujeme.

...Pokud si dítě připadá bezmocné, pak v sebeobraně třeba onemocní. Bez-moc přechází v ne-moc. A rodiče pak mají tendenci léčit dítě, nikoli prozkoumat celou situaci. Vidí problém v dítěti, nevidí, že dítě problém zrcadlí.

...Cítíš tah k té věci a ona se najednou jakoby sama tvoří. Hladce a ladně. Ve vlastním rytmu, bez námahy. A je možno věnovat se něčemu dalšímu. Je zajímavé, že pokud se tomuto rytmu z rozmanitých důvodů vzpíráme, pozornost se začne tříštit a neuděláme pak jedno ani druhé. Věci se zaseknou a už nejdou.
...Jakmile je věc hotová, je nutné ji pustit. Vlečení nějakého ohonu za sebou není k ničemu. ...Takto je potřeba zacházet se všemi zážitky - intenzivně prožít tu chvíli, věnovat plnou pozornost okamžiku a vše pustit pryč, odevzdat vesmíru. A to, co skutečně potřebuji nést, to samo zůstane.
...Následuj lehkost, jdi za tím, co přichází lehce...
Energie života ví, co má dělat. Prostor pracuje na svém zrání.

...V momentě, kdy se odpoutáváme od omezeného rámce, existence, samoty, oddělení, tak začneme chápat, že díky zážitkům jednotlivců přichází společná zkušenost.
Když rozšíříme své vědomí, prožíváme radost z každé schopnosti druhého a skrze něj si ji užíváme... Zjišťujeme, že se můžeme věnovat čemukoliv, co nás baví a co máme rádi, a vše jde hladce... Chceme stále více sdílet společný prostor a cítíme stále větší nechuť ke všem restrikcím, jako jsou exekuce, revizoři, kontroloři, všelijací strašáci...

Kolem sebe slýchávám a dočítám se, že tělo, hmota, reaguje daleko pružněji než dříve, zvláště když žijeme v celistvosti. ...Hmota v kvantovém smyslu slova pokaždé reaguje na náš dotek. A skrze to dotýkání se pak dějí věci... Prostor je v souladu s naším tělem a reaguje s námi. Jsme - li v záměru a přítomnosti - pracuje pro nás. Jakmile se rozptýlíme, začne také těkat.
...Být s prostorem "v celku" znamená, že také lovíme jen pro svou potřebu. Neplatí představa vlastního prospěchu či neprospěchu, egoistický rámec a nenažranost. Prostor všeho poskytne dostatek, má toho jistě dost...
Chceme - li vědomí hojnosti, nepotřebujeme energii zadržovat. Vstupme raději do hojnosti". Nalaďme se na skutečné bohatství! Nejde o majetek, ale o bohatství prostoru jako takového. Nalaďme se tam, kde to proudí. Nemusíme nic zadržovat, stejně dostaneme to, oč žádáme, jaké jsou naše potřeby. Prostor je nekonečně moudrý, pošle nám to, co potřebujeme. Připluje k nám, oč žádáme ze srdce.

...Půst stejně jako setrvání ve tmě, mohou přinášet hluboký vhled.

Toltékové, milovníci poznání, mistři záměru a tvůrci osobního příběhu připomínají: Nejsme povinni zůstat ve vězení, jehož klíče držíme, nejsme povinni žít v zakletí, můžeme je vědomě opustit a svobodně vstoupit do prostoru tvorby. Přesunout pozornost ke společnému sdílení, radostnému tvoření, radovat se jako děti a můžeme nádherně prosperovat.
Udržovat bdělost znamená pěstovat vnitřní klid, udržovat harmonický stav vědomí, laděný ladičkou srdce. Nenechat se strhnout k předčasnému reagování.
Kam zaměřujeme svou pozornost, tam proudí energie a prostor to vnímá... a v poslední době reaguje rychleji.

Stále zřetelněji poznáváme, že tu není nic, čeho je nutné se držet. Už tak snadno nesedneme na "falešné jistoty", na různá "pojištění".
Jediný, mnohadimenzionální prostor je společný.
Proč se nám děje, že nejsme v souladu? Chybí nám jednoduchost.

Roste to, čemu věnujeme pozornost. Svojí pozorností to pěstujeme...
Svojí jemností a láskyplnou pozorností můžeme pozvednout a oživit celý prostor.

Měli bychom pochopit, jak silná je energie rušivých zpráv, televize, vytváření bubáka, strachu, neladu a disharmonie. Už nemusíme být Obětí, nepotřebujeme hledat viníka.

Domorodci v pralesích:
"Nemáme mobily, od toho máme stromy." Používají k přenášení zpráv stromy, protože to umějí. (Avšak dejme domorodcům mobily a už za jednu generaci to nebudou umět.)

... K tomu, abychom mohli skutečně hojnost prožívat, potřebujeme znát své skutečné potřeby a dokázat propojovat komplexně všechny souvislosti. Tento svět není žádná samoobsluha. Vezmu si tolik, kolik skutečně potřebuji.

...Vidění a vnímání se tvaruje ve tmě, neboť tma umožňuje vidět jinýma očima. Podle Toltéků je třetím nepřítelem našeho poznání "jas". Je to stav našeho vědomí, když jsme zaslepeni tím, že všemu rozumíme a vše je nám jasné. Jsme zaslepeni jasem. Ale když jsme ve tmě, tak najednou uvidíme, že prostor pro poznání se nachází uvnitř, a ne venku. Venku je prostor k aplikaci vnitřního zkoumání.

...Lpění na schématu je protichůdné životu. Když jistoty narostou, ocitáme se ve vězení těch jistot. Patří sem i to, když chceme žít zdravě. V hlavě máme soustředění a myšlenky na zdravý život a postupně se stáváme otroky zdravého životního stylu. Každá věc, která je na samém počátku zajímavá, tak vlivem ulpívání nakonec zmrtví...


Tolik jen malá ukázka moudrosti v Jardově knížce Tvary tmy. Doporučuji si ji pořídit.
Autorkou je Pavlína Brzáková, protože zapisovala Jardovy promluvy.
Vydal Eminent, 2014






 


Aktuální články

Reklama