A. Huxley:"Až lidé jednou zjistí pravdu, zešílí z ní..." - to není nutné, ale čistit se a zvyšovat vibrace a lásku ano. Začněte s vědomým tvořením své reality, nejlépe HNED!

Kniha: PETR CHOBOT, JÁ A SNY

7. května 2016 v 9:43 | Pavla Benettová |  Super KNIHY
Kniha vyšla r. 2015, nakl. Vodnář


"Někteří lidé se nikdy nezblázní. Jak příšerné, ubohé životy musí žít..." Ch. Bukowski

Protože jsou pro mne mnohé informace z přednášek a záznamů Petra Chobota velmi zajímavé a týkají se klíčových témat současnosti, i samotného principu našeho "světa", neváhal jsem si pořídit i další - druhou knihu Pavly Benettové, která ve svém vztahu a komunikaci s Petrem Chobotem uvádí i velmi zajímavé informace, které jí Petr v průběhu několika let, co se tu na Zemi znají, napsal v esemeskách, nebo povídal. Určitě mohu doporučit ze svého pohledu, tuto knihu si pořídit.
Zvláště pokud již nezaujímá člověk ten prvoplánově kritický pohled, nebo nějakou potřebu někoho ihned zhodnotit a někam zaškatulkovat, otevírá tato kniha i názory více zúčastněných v ní, další pohledy na naši velice pestrou a zajímavou "realitu".

Petr zůstává svůj a hlavně nad věcí, tedy nad pozemským světem, přitom se zdá, že našemu světu velice zásadním způsobem dlouhodobě pomáhá, abychom to jako lidstvo uhráli a nemusela být naše překrásná planeta zničena.

Petr i v komentářích na Pavliny neustálé narážky (proč se jí kolikrát tak dlouho neozývá), poukazuje na velmi složité zákulisí astrální úrovně a na to, jak závažné situace, týkající se další existence, nebo "budoucnosti" našeho pozemského světa, musí na astrální úrovni řešit, protože temné síly "protistrany" nikdy nespí.

Přiznává, že jej to někdy až deprimuje, ta marnost, i malost Země a pozemských životů vůči nesrovnatelné velikosti a bezčasovosti ostatního "vesmíru", a přesto, trvale a velmi často nasazuje doslova svůj pozemský život, aby napomohl záchraně - když ne lidstva, alespoň čolků a jiných živočichů a rostlin, protože pozemská fauna a flóra jsou ve vesmíru nepřehlédnutelným klenotem, který stojí za to, zachránit. Přitom často běduje nad zabedněností, leností a tupostí lidí, kteří z většiny ještě stále spí.

Pavla se stále nechává nesmyslně a dokola strhávat vlastními emocemi, city a doměnkami ale přitom si více a více uvědomuje smysl své "role" i podstatu světa.

Potěšme se několika zajímavými úryvky, ale jen částí, protože chci navést, abyste si spíše knihu rovnou někde pořídili.



Úvodem:
"...Koneckonců, nejsme to my sami, kdo si vytváří svou vlastní realitu, kdo si vybírá své pocity a způsob prožívání různých dějů? Kdo z nás může říct, že ví, co je za tím..."

..."Měl jsem teď hodně práce - matka Rus mi předhazuje své nezvedené děti, ...mám tady opravdové chudáky z nichž "nadělali senzibily" pomocí tisíců elektrošoků, mučením, izolací v nádržích a pomocí elektrod atd. - každý "běžný" člověk, domnívám se, by nikdy neuvěřil, jaká je skutečnost... Mám tady už i lidi OSOBNĚ pracující pro Putina, zasloužilé soudruhy z KGB... Ale to vše je jen část Veliké Hry a můj starý šaman Pačimani zůstává klidný, potutelně se usmívá a občas i zívne. ...Jsem rád zde na Zemi, vychutnávám tuto krátkou návštěvu plnými doušky. Je dobře, že jsi napsala tu knihu. Líbám Tě na rty, P."

"Pozemšťané jsou velmi svérázné bytosti a jejich představy, jimž říkají duchovno, jsou tak fantasticky vzdálené od reality, až z toho mrazí... Ale to je jedno, časem se lidé vyvinou do tvorů schopných VIDĚT a VĚDĚT..."

...Vzala jsem Petra k našim menhirům, do vznikajícího kamenného kruhu, mezi vysázené stromy. Petr přišel k menhirku, který považuji za nejsilnější. Dal nad něj ruku a chvíli tak stál. Pak mi řekl, že to je skvělé, ten kámen se prý napojil na nějakou linii, která jde přes kopec a bude tak nabíjet i celý kruh. Zeptala jsem se ho: "Lítaj sem"? Petr se začal smát: "Teď ještě ne, ale jakmile ten kruh doděláš, tak začnou, s tím počítej, taková místa je přitahují." Se smíchem jsem odpověděla jakoby pro sebe: "Aha, takže já ten kruh možná raději nedodělám..."

...Sedli jsme si blízko sebe a začali mluvit na hlubší témata. "Takže ty jsi nikdy před tím na Zemi nebyl?" "Ale ano, byl, v době dávno minulé. A bylo nás tu víc. Hráli jsme si před pozemšťany na bohy. Dokázal jsem se před nimi zjevovat a zase mizet. A také jsme pracovali s geny. Hráli jsme si, zkoušeli jsme třeba člověka křížit s jaguárem a tak podobně, to bylo zajímavé." "A nebylo to pro ty lidi trýznivé?" Myslím, že na to řekl něco v tom smyslu, že to z jejich hlediska nebylo důležité.

...Vyprávěl mi, že tady na Zemi postavil jednu pyramidu a zaklíčoval do ní svou vlastní energii tak, aby do pyramidy nemohl nikdy proniknout nikdo, kdo toho nebude hoden, kdo nebude mít dostatečnou sílu. V tomto životě se k pyramidě opět dostal. Dovedl ho k ní Sergio, prý je schovaná kdesi v horách Peru. Zkusil do ní vejít, ale jeho vlastní síla se obrátila proti němu a neustál to. Ochrnul a téměř rok nemohl hýbat nohama. Dostal ho z toho Sergio.

...Potom začal Petr mluvit o tom, jak jsme se poznali... "Já jsem s dalšími bytostmi pracoval na tom systému a ty jsi přišla z páté dimenze s jinou skupinou bytostí a chtěli jste spolupracovat, pochopit a naučit se, jak ten systém, na kterém jsme pracovali, funguje. Jsi učitelská duše. Chtěla jsi to poznat, abys to mohla předávat dál. A my dva jsme si přitom, jak se říká, padli do oka, do třetího oka," dodal se smíchem. ..."Pohybovali jsme se spolu v takových vehiklech, ale nebyly to až tak stroje, spíš myšlenky, geny... vzpomeneš si..." ..."Byla jsi na Zemi střídavě mužem i ženou a většinou jsi se vždy zrozovala v nějaké šlechtické linii. Šlechta má totiž skutečně trochu jiný genom."

...Povídali jsme si dál o genech a různých mimozemských zásazích. "Oba moji rodiče museli být uneseni, abych se jim potom mohl narodit. ...Klidně se na to Slávka zeptej. Byla jim vymazána paměť, ale jen na 11let. Potom si na všechno vzpomněl. Ale byl to takový milý únos a všechno bylo naplánované a domluvené ještě před jejich narozením..."

...Pak jsme nějak přešli na téma života a smrti. ..."Rozhodně tu budeš, dokud tě děti budou potřebovat. Potom budeš moct odejít. A nemusíš se bát, bude to rychlé. Už jsem tě několikrát převáděl na druhou stranu, jsem tvůj anděl smrti..." Nedalo mi to se nezeptat: "Budu se sem muset ještě vracet?" "Nemusíš se vracet, ale až se tě za padesát let zeptám, jestli zůstaneš se mnou, budeš se chtít vrátit, protože tu budou duše tvých dětí. Matrix ví, jak ty duše vtáhnout zpět do hry, je to velmi rafinované."

"Petře, a co bude pak, až to všechno jednou skončí?" "Jestli to někdy skončí? Spíš se to bude všechno tak nějak opakovat. Je to veliká hra..." a dodal: "Až potom budeme opět spolu, přijdou ti všechny ty minulé životy jako pouhých pět minut, jako nic, jako jeden nádech..."

"Lidstvo vůbec netuší, jak to všechno je křehké, hry na moc, manipulace... Lidstvo - vlastně mi vůbec nejde o lidstvo, v kosmickém měřítku je to úplně jedno. Mě jde spíš o čolky a kobylky, ti mě zajímají víc. Tady na Zemi jsou tak úžasní živočichové...

...Napadlo se mě ho zeptat: "Petře, jak mě vlastně vnímáš? Jako energii, nebo taky jako člověka - tělo?" "Můžu tě vnímat jakkoliv, to záleží na tom, jak se přepnu. Můžu tě stále vnímat jako vědomý bod v absolutnu, kterým vlastně stále jsi, ale vnímám tě především jako duši. A samozřejmě tě vnímám jako ženu, vnímám tvou ženskou energii, ale ty máš podobně jako já málo té zemské energie, a více těch vyšších energií, však je to také vidět na tvém těle, máš velmi jemné tělo, dlouhé končetiny, štíhlé a elegantní, takové tělo by se líbilo i jiným rasám ve vesmíru než typicky zemská těla, máš skvělé geny... Ve tvé linii by se našlo dost šlechtických kořenů, na tom není nic divného, šlechtický genom byl upravován, doslova pěstován jinými civilizacemi, to je jasný fakt, šlechta prostě má jiný genom. A ty máš nádherné tělo, opravdu, velice ladné a elegantní... To já jsem si moc vybírat nemohl, potřeboval jsem rychle nějaké tělo, tak jsem vlastně bral, co bylo..."

... "Vše je v neustálém pohybu, nic nebude za minutu takové, jako teď, v celém vesmíru - to je jediná jistota. Na jednu stranu děsivé a na druhou milosrdné..."

... "Potřebujeme, aby ta práce v Moskvě pokračovala. Putin je jeden z mála, kteří mohou postupně pustit ven informace, lidé se mohou dozvědět o jiných technologiích, o kontaktu s mimozemšťany, on je zkrátka důležitý, i když je to diktátor. A my potřebujeme získat Rusko na svou stranu, než to udělají ti druzí. Ta situace ještě není vůbec jasná. Napětí bude až do roku 2018. Musíme to změnit, musíme trochu přepsat dějiny. Já vím, že to zní ujetě, ale je to tak. Nemohu ti vždycky psát, když by tě to mohlo ohrozit. Nezapomeň, jak jsme si blízcí a já mám za tebe určitou zodpovědnost, i za tvé děti. Nemůžu tě ohrozit a nechci na tě přenášet ani mé stavy..."

... "Tady na Zemi žije spousta duší různých úrovní. Ve vesmíru jsou shluky vědomí, které plivou duše po bilionech. Ty jsou pak vrženy třeba na planetu Zemi... Proto jsou také mezi lidmi takové rozdíly. Ne každý, kdo tu je, je tady dobrovolně. Ne každý si zvolil Zemi jako svou cestu."

...Zeptala jsem se: "Dá se s chemtrails nějak pracovat? Myslím tím na kvantové úrovni, když intenzivně děkuji té vodě, na kterou je to vše navázané." Petr: "Ano, je to možné. Ale spíš už je to zbytečné. I čipování lidí je druhotné." "Jak to?" "Už se to totiž dávno děje. To, co dnes sypou z letadel, není ani vidět na obloze. Jsou to nanoroboti. Proniká to do všeho. Jsou tím zasaženi lidé, zvířata, rostliny, voda. Klasické chemtrails už jsou tam jen na odlákání pozornosti. ...Ti nanoroboti mají za úkol blokovat zvyšování vibrací lidí." Naléhala jsem: "Ale něco se přeci musí dát dělat? Prodýchávat svá centra? Dělat změny na kvantové úrovni?" Petr: "Stačí čistit planetu Zemi. Je třeba čistit vodu. A pak, člověk se může nabíjet na silových místech, na opravdu silných místech." "Proč to tak je? Proč je to tak těžké?" Petr: "Víš, z kosmického hlediska je to velmi zajímavý pokus. Ta energie, která škodí, se totiž oddělila od zdroje a existuje mimo něj. Je to na jednu stranu fantastické, vědomí si hraje, jde o to, zdali je možné existovat mimo zdroj, což je úplně úžasný pokus." "A ona žije z energie utrpení, z energie, kterou bere druhým?" "Ano a my se jí v tom na jednu stranu snažíme zabránit, aby nemohla zničit další planetu."

...Petr byl v Moskvě a psal, že právě pracuje na tom, aby další dějiny Země byly bez radiace. "Teď plním úkol v těsném spojení s mými "lidmi". Hodně se teď bojuje o to, kdo bude kontrolovat Zemi. Snad vše půjde dobře a vy budete časem osvobozeni z otroctví... Ale jisté to není."

...Trpělivě mi vysvětloval: "Nemám za sebou životy v lidských tělech, takže se zde necítím doma, ale znám Zemi ještě z dob před lidmi, takže je mi něčím blízká... Tohle tělo je plné orgánů, komplikované, těžko se ovládá. Používal jsem jako jednotku vědomí syntetická pracovní těla pro lety kosmem a na planetách vysoké hustoty, jinak jsem fungoval jako svazek mentální energie. Nemám s vaší realitou prakticky žádné přímé zkušenosti, ale je to tu zajímavé. Velmi náročný svět..."

"Teď je pro mne náročné vcházet do snu, zuří těžké boje kolem planety. Na Zemi jsou v krátce žijících tělech uvězněny miliardy Bytostných Jader, každé je vystaveno amnézii, je to už tisíce let trvající kosmický koncentrák a my jsme zde, abychom "strhali dráty"... Ale protivník není slabý, nic není jisté. Vesmír je velmi drsné místo k životu..."

"Vše je naplánováno. Jsi součást plánu jako my všichni. Pravda? CO TO JE? Neznáme takový termín. Cestujeme časem. Měníme minulost. Nic neexistuje. Nemám žádné "své" ženy, to vše je iluze. My se znali, jistě. Sama si najdi ve své paměti ta data. Jsi v amnézii v tomto životě, ale můžeš najít data o tzv. minulosti. Není minulost. Jen TEĎ. Ale je možné existovat lineárně, v mysli je možné cokoliv..."

"Jistoty jsou to jediné, co nás svazuje."




Kniha odkrývá i řadu dalších témat a otázek, je dalším zajímavým a aktuálním doplněním "informací" nebo vědění, vedle mnoha Petrových přednášek. Kniha patří mezi ty, které se podle mne hodí mít, nebo alespoň přečíst.

 


Aktuální články

Reklama